Německá formace XANDRIA je prototypem kapely, která se spletitým houštinám na neprobádaném poli nových hudebních nuancí spíše vyhýbá. Poněkud paradoxní je, že její základy sahají až k polovině 90. let a je tedy mladší než některá uskupení, která symfonickému metalu cestu proklestila. Vůdčí osobnosti formace - Marcu Heubamovi - nelze upřít kompoziční talent, skrze který přetváří etablované postupy a který skupině vymezuje vlastní (byť omezený) prostor na scéně. Šesté studiové album "Sacrificium" vychází takřka dvě dekády po položení základního kamene kapely, v kontextu produkce a charakteru skladeb by však deska zaznamenala průlom nejspíše právě v oněch počátcích.
Stylizovat obal desky v poplatnosti s legendou o Fénixovi jde ruku v ruce s deklamací o přerodu kapely. XANDRIA se o takový restart pokusila již před dvěma lety, kdy po několikaleté odmlce přijala do svých řad sopranistku Manuelu Kraller a s její vokální výpomocí vydala "Neverworld's End". S lehkými rozpory přijatá deska se odklonila od plytkých, generických kompozic, prezentovaných na předchozích dvou deskách kapely a vsadila na prokomponovanější, byť stále generické, záležitosti. Kraj nikdysvěta měl v zásobě pár silných kousků ("A Prophecy Of Worlds To Fall", "Euphoria", "The Nomad's Crown"), hlas nové tváře kapely a skladebné postupy návratové studiovky však udělily kapele pachuť trpkého návratu. Vokální projev Manuely, chtě nechtě srovnáváný se zpěvem jisté Finky a prezentované aranže pak vedl mnohé k odsouzení "Neverwold's End", jakožto díla, nepokrytě vykrádající klasické období Nightwish.
Necelé dva roky po vydání páté desky dala Manuela skupině vale, XANDRIA však ihned přispěchala s více než adekvátní náhradou. Tou se stala Dianne van Giersbergen z Holandska, taktéž ovládající klasickou techniku zpěvu. S vydáním dalšího předělu XANDRIA neotálela - "Sacrificium" se poprvé nadechlo dvě léta po předchozím studiovém zářezu. Druhý pokus o získání ztracené tváře (během necelých dvou let) dopadl tentokrát mnohem lépe. "Sacrificum" totiž zní jako vyspělý kompilát celé předchozí kariéry německé symfonické stálice. Hlas nové zpěvačky nenabývá toliko dramatických odstínů, jako u její předchůdkyně, a je se skladbami v mnohem organičtějším propojení. První písní vsází XANDRIA všanc všechny své trumfy; desetiminutová titulní kompozice je eklektickým obloukem, klenoucím se celou nahrávkou, klenbou, která je sto udržet posluchačovu pozornost a navnadit ho pro konzumaci dalších kousků.
K mé radosti jsou jednotlivé písně oproštěny od klišé nejhrubšího zrna; "Nightfall" i "Stardust" sice staví na refrénové hitovosti, narozdíl od "Valentine" z předchozí desky u nich ale nezaznamenávám pocit trapnosti (ať už ho u zmíněného singlu mám z mnoha různých důvodů). "Stardust" místy cituje kompozici "Soulcrasher" ve značně zjemnělé verzi, k předchozí nahrávce ale odkazuje i např. "Our Neverworld". Střed alba je vyplněn materiálem ve středním a pomalejším tempu, protkaným táhlými smyčcovými motivy ("Come with Me", "The Undiscovered Land") - zajímavěji se tváří agresivnější kousky typu "Beatryer". Inspraci interprety symfonického metalu lze vystopovat u mnoha písní, kupříkladu v "The Undiscovered Land" jsou slyšet postupy EPICY z období jejího debutu, "Come With Me" pro změnu evokuje současné DELAIN. Mimochodem, zmínění Nizozemci (tedy ti pod vedením Martijna Westerholta) vydali na podporu své letošní studiovky klip k písni... "Stardust". Stejný název má skladba na debutu polských PATHFINDER, u kterých pak hostovala právě Dianne van Giersbergen. Nedostatek vhodných názvů ve vodách kovového melodična?
V konečném součtu je "Sacrificum" nejvyspělejším kouskem z dílny XANDRIE, v kontextu diskografie kapely má navíc nejvyšších podíl silných melodií. Mimochodem, všimli jste si, že onen Fénix na obalu alba se zřejmě zmítá v předsmrtných křečích? Pevně doufám, že se nejedná o blízkou budoucnost formace - nevím, zda by další výměnu na pozici vokalistky ustála...
Sestava:
Stylizovat obal desky v poplatnosti s legendou o Fénixovi jde ruku v ruce s deklamací o přerodu kapely. XANDRIA se o takový restart pokusila již před dvěma lety, kdy po několikaleté odmlce přijala do svých řad sopranistku Manuelu Kraller a s její vokální výpomocí vydala "Neverworld's End". S lehkými rozpory přijatá deska se odklonila od plytkých, generických kompozic, prezentovaných na předchozích dvou deskách kapely a vsadila na prokomponovanější, byť stále generické, záležitosti. Kraj nikdysvěta měl v zásobě pár silných kousků ("A Prophecy Of Worlds To Fall", "Euphoria", "The Nomad's Crown"), hlas nové tváře kapely a skladebné postupy návratové studiovky však udělily kapele pachuť trpkého návratu. Vokální projev Manuely, chtě nechtě srovnáváný se zpěvem jisté Finky a prezentované aranže pak vedl mnohé k odsouzení "Neverwold's End", jakožto díla, nepokrytě vykrádající klasické období Nightwish.
Necelé dva roky po vydání páté desky dala Manuela skupině vale, XANDRIA však ihned přispěchala s více než adekvátní náhradou. Tou se stala Dianne van Giersbergen z Holandska, taktéž ovládající klasickou techniku zpěvu. S vydáním dalšího předělu XANDRIA neotálela - "Sacrificium" se poprvé nadechlo dvě léta po předchozím studiovém zářezu. Druhý pokus o získání ztracené tváře (během necelých dvou let) dopadl tentokrát mnohem lépe. "Sacrificum" totiž zní jako vyspělý kompilát celé předchozí kariéry německé symfonické stálice. Hlas nové zpěvačky nenabývá toliko dramatických odstínů, jako u její předchůdkyně, a je se skladbami v mnohem organičtějším propojení. První písní vsází XANDRIA všanc všechny své trumfy; desetiminutová titulní kompozice je eklektickým obloukem, klenoucím se celou nahrávkou, klenbou, která je sto udržet posluchačovu pozornost a navnadit ho pro konzumaci dalších kousků.
K mé radosti jsou jednotlivé písně oproštěny od klišé nejhrubšího zrna; "Nightfall" i "Stardust" sice staví na refrénové hitovosti, narozdíl od "Valentine" z předchozí desky u nich ale nezaznamenávám pocit trapnosti (ať už ho u zmíněného singlu mám z mnoha různých důvodů). "Stardust" místy cituje kompozici "Soulcrasher" ve značně zjemnělé verzi, k předchozí nahrávce ale odkazuje i např. "Our Neverworld". Střed alba je vyplněn materiálem ve středním a pomalejším tempu, protkaným táhlými smyčcovými motivy ("Come with Me", "The Undiscovered Land") - zajímavěji se tváří agresivnější kousky typu "Beatryer". Inspraci interprety symfonického metalu lze vystopovat u mnoha písní, kupříkladu v "The Undiscovered Land" jsou slyšet postupy EPICY z období jejího debutu, "Come With Me" pro změnu evokuje současné DELAIN. Mimochodem, zmínění Nizozemci (tedy ti pod vedením Martijna Westerholta) vydali na podporu své letošní studiovky klip k písni... "Stardust". Stejný název má skladba na debutu polských PATHFINDER, u kterých pak hostovala právě Dianne van Giersbergen. Nedostatek vhodných názvů ve vodách kovového melodična?
V konečném součtu je "Sacrificum" nejvyspělejším kouskem z dílny XANDRIE, v kontextu diskografie kapely má navíc nejvyšších podíl silných melodií. Mimochodem, všimli jste si, že onen Fénix na obalu alba se zřejmě zmítá v předsmrtných křečích? Pevně doufám, že se nejedná o blízkou budoucnost formace - nevím, zda by další výměnu na pozici vokalistky ustála...
Sestava:
- Zpěv - Dianne van Giersbergen
- Kytara, klávesy, zpěv - Marco Heubaum
- Kytara - Philip Restermeier
- Baskytara - Steven Wussow
- Bicí - Gerit Lamm
Seznam skladeb:
- Sacrificium
- Nightfall
- Dreamkeeper
- Stardust
- The Undiscovered Land
- Betrayer
- Until the End
- Come with Me
- Little Red Relish
- Our Neverworld
- Temple of Hate
- Sweet Atonement
- The Watcher*
*bonusové skladby (+ instrumentální verze celé desky v rámci "Mediabook Edition")
Čas: 01:05:10
http://xandria.de/
napalmrecords.com
