Občas se v poště objeví obálka se zpáteční adresou psanou azbukou. Tentokrát se připomnělo ruské vydavatelství Haarbn Productions, v jehož katalogu se nachází několik kapel z exotických zemí, jako jsou Bahrajn, Egypt, Spojené arabské emiráty nebo Maroko. Právě z posledně zmíněné země, která je pro našince známá spíše jako prázdninové letovisko, pochází šestičlenný band, který se věnuje orientální podobě melodického black metalu, alespoň podle webu labelu. Ona ta exotika může zafungovat jako vějička, protože kapel z vyspělejších zemí je všude plno a tak kdekdo ze zvědavosti sáhne právě po nějaké té netradiční lokaci. Podobně asi uvažují i v ruském vydavatelství, protože jak jinak si vysvětlit, že vydali docela starou nahrávku, navíc v limitovaném stokusovém číslovaném nákladu...
SAWLEGEN se dali dohromady v roce 2004, do roku 2007 komponovali a nahrávali a pak zřejmě vlastními silami vydali debut, který je dosud jejich jediným počinem. Nevím, jestli je booklet ruského vydání totožný s verzí původní, ale každopádně to, co mám v ruce, vypadá velmi pěkně, ostatně to platí i pro ostatní počiny vydavatele. SAWLEGEN mají ke každému textu ilustrační obrázek, informačně je také všechno v pořádku a možná paradoxně je právě titulní strana nejméně zajímavá, ale na druhou stranu zase odkazuje na původ kapely.
Na ten odkazuje i úvodní instrumentálka, postavená na pianu a orientálně zabarvených melodiích. Ona i druhá píseň začíná pozvolna, klávesy a kytara se dělí o melodie, přidává se k nim ženský vokál, zpočátku éterický, čistý jak pověstný křišťál, ale v okamžiku, kdy kapela zrychlí, skladbu doslova pohřbívá. Z celkem zajímavé muziky je tu najednou plytký melodický gotický metal, zpěv ztrácí na výrazu a muzika je plochá jak marocká poušť. Naštěstí se to po chvíli vrací k těm pomalým, pocitovým melodiím, a pak zase druhé kolo té marnosti. Po orientálním black metalu zatím ani stopy... U třetího songu se naplno projevují omezené technické možnosti kapely. Po předchozích dvou skladbách vedených spíše v pomalejších tempech s převahou kláves přichází čas pro kytary a trošku té drsnosti. Jenže kytara má zvuk jak z dvacet let starého demosnímku... „Melancophoria“ je vůbec taková demáčová skladba – jako bych se vrátil na začátek devadesátých let a poslouchal letité kazetové nahrávky. Maročané se tady pohybují mezi melodickým doom metalem, gotickým metalem á la CREMATORY a občas se snaží i trochu zčernat. O zpěv se dělí ona éterická víla s kolegou, který používá takovou tu hrubou neagresivní polohu a příliš nadšený z jeho zpěvu nejsem. Na druhou stranu se v rozháraném songu objevují slibné pasáže, podle předpokladů ty, jež čerpají z lidové hudby. Napadají mě ORPHANED LAND či MELECHESH, nikoliv co do stylového směřování, ale právě kvůli oněm orientálním motivům i použitým etnickým nástrojům. Ty se proplétají i v další, opět o něco divočejší kompozici, která už s black metalem koketuje zela bezostyšně. (úsměv) Jde o black metal symfonický, plný klávesových melodií a právě ty jsou tím nejzajímavějším, co „Troyan Licorn“ nabízí. Když totiž klávesy nechají hrát jen kytary, je to rázem poloviční, s výjimkou sóla, které je zase úplně jiné, než jsme zvyklí od kapel z Evropy nebo Ameriky.
V podobném duchu nahrávka plyne, aniž by dokázala upoutat jako celek, zajímavé mi přijdou spíše jednotlivosti, střípky, tu a tam i delší pasáž. O produkci už jsem něco naznačil, není to vyložená mizérie, ale omezené možnosti a téměř žádné zkušenosti s tvrdou muziku v zemi, kde existuje zhruba patnáct metalových kapel, se někde projevit musí. Kapela si asi nahrávku obstarala vlastními silami a pak nezbývá než jí svým způsobem vystřihnout poklonu, protože čert ví, jaké překážky musela v zemi jako je Maroko překonat. A čert ví, v jaké situaci je v současnosti, debut zatím zůstává jediným počinem SAWLEGEN, a to od jeho prvního vydání uplynulo sedm let.
Na závěr jsem si nechal dvě bonusové skladby v akustickém provedení, ta první je ryze v režii strunných nástrojů, zřejmě kytary a asi i nějakého dalšího, možná sitáru. Instrumentálka se mi mnohem víc líbí právě v unplugged podobě, podobné pocity mám i v případě „Melancophorie“, ve které mnohem lépe vyniká ženský zpěv. Mužský chybí úplně, stejně jako násilné zvraty, které mi neseděly v elektrifikované verzi – tady vše plyne hezky pozvolna. A zvuk je také mnohem lepší, což je samozřejmě dáno omezeným množstvím nástrojů.
Seznam skladeb:
Bonusy:
Čas: 50:30
Sestava:
www.facebook.com/sawlegen
www.haarbn.com
SAWLEGEN se dali dohromady v roce 2004, do roku 2007 komponovali a nahrávali a pak zřejmě vlastními silami vydali debut, který je dosud jejich jediným počinem. Nevím, jestli je booklet ruského vydání totožný s verzí původní, ale každopádně to, co mám v ruce, vypadá velmi pěkně, ostatně to platí i pro ostatní počiny vydavatele. SAWLEGEN mají ke každému textu ilustrační obrázek, informačně je také všechno v pořádku a možná paradoxně je právě titulní strana nejméně zajímavá, ale na druhou stranu zase odkazuje na původ kapely.
Na ten odkazuje i úvodní instrumentálka, postavená na pianu a orientálně zabarvených melodiích. Ona i druhá píseň začíná pozvolna, klávesy a kytara se dělí o melodie, přidává se k nim ženský vokál, zpočátku éterický, čistý jak pověstný křišťál, ale v okamžiku, kdy kapela zrychlí, skladbu doslova pohřbívá. Z celkem zajímavé muziky je tu najednou plytký melodický gotický metal, zpěv ztrácí na výrazu a muzika je plochá jak marocká poušť. Naštěstí se to po chvíli vrací k těm pomalým, pocitovým melodiím, a pak zase druhé kolo té marnosti. Po orientálním black metalu zatím ani stopy... U třetího songu se naplno projevují omezené technické možnosti kapely. Po předchozích dvou skladbách vedených spíše v pomalejších tempech s převahou kláves přichází čas pro kytary a trošku té drsnosti. Jenže kytara má zvuk jak z dvacet let starého demosnímku... „Melancophoria“ je vůbec taková demáčová skladba – jako bych se vrátil na začátek devadesátých let a poslouchal letité kazetové nahrávky. Maročané se tady pohybují mezi melodickým doom metalem, gotickým metalem á la CREMATORY a občas se snaží i trochu zčernat. O zpěv se dělí ona éterická víla s kolegou, který používá takovou tu hrubou neagresivní polohu a příliš nadšený z jeho zpěvu nejsem. Na druhou stranu se v rozháraném songu objevují slibné pasáže, podle předpokladů ty, jež čerpají z lidové hudby. Napadají mě ORPHANED LAND či MELECHESH, nikoliv co do stylového směřování, ale právě kvůli oněm orientálním motivům i použitým etnickým nástrojům. Ty se proplétají i v další, opět o něco divočejší kompozici, která už s black metalem koketuje zela bezostyšně. (úsměv) Jde o black metal symfonický, plný klávesových melodií a právě ty jsou tím nejzajímavějším, co „Troyan Licorn“ nabízí. Když totiž klávesy nechají hrát jen kytary, je to rázem poloviční, s výjimkou sóla, které je zase úplně jiné, než jsme zvyklí od kapel z Evropy nebo Ameriky.
V podobném duchu nahrávka plyne, aniž by dokázala upoutat jako celek, zajímavé mi přijdou spíše jednotlivosti, střípky, tu a tam i delší pasáž. O produkci už jsem něco naznačil, není to vyložená mizérie, ale omezené možnosti a téměř žádné zkušenosti s tvrdou muziku v zemi, kde existuje zhruba patnáct metalových kapel, se někde projevit musí. Kapela si asi nahrávku obstarala vlastními silami a pak nezbývá než jí svým způsobem vystřihnout poklonu, protože čert ví, jaké překážky musela v zemi jako je Maroko překonat. A čert ví, v jaké situaci je v současnosti, debut zatím zůstává jediným počinem SAWLEGEN, a to od jeho prvního vydání uplynulo sedm let.
Na závěr jsem si nechal dvě bonusové skladby v akustickém provedení, ta první je ryze v režii strunných nástrojů, zřejmě kytary a asi i nějakého dalšího, možná sitáru. Instrumentálka se mi mnohem víc líbí právě v unplugged podobě, podobné pocity mám i v případě „Melancophorie“, ve které mnohem lépe vyniká ženský zpěv. Mužský chybí úplně, stejně jako násilné zvraty, které mi neseděly v elektrifikované verzi – tady vše plyne hezky pozvolna. A zvuk je také mnohem lepší, což je samozřejmě dáno omezeným množstvím nástrojů.
Seznam skladeb:
- Mustears (Intro)
- Darkness Be My Bride
- Melancophoria
- Troyan Licorn
- Tortured Souls
- Streets of Agrabah (Instrumental)
- Saracen Knights
- De Profundis Clamavi
Bonusy:
- Streets of Agrabah (Acoustic version)
- Melancophoria (Acoustic version)
Čas: 50:30
Sestava:
- Hamza - synths, piano, clean vocals & backing vocals, chants & reading, clean & acoustic guitars
- Adil - electric guitars, backing vocals & growls
- Mustapha - vocals, backing vocals & growling
- Mohcine - electric guitars, screams
- Redouane - bass guitars
- Saad - drums
www.facebook.com/sawlegen
www.haarbn.com
