Ač NEBELHEIM datuje první kroky do roku 1998, do širšího povědomí se kapela, nebo spíše projekt, nikdy nedostal(a). Dvě dema (1999, 2003) ve své době víceméně zapadla, tři roky starý pětiskladbový počin jakbysmet. On tedy zapadl i u nás v redakci jako onen pověstný kostlivec do skříně, ale nakonec byly dveře otevřeny a tak se na tři roky starý počin alespoň v krátkosti podívejme.
Na nepříliš živém BZ profilu NEBELHEIM se v době vydání psalo o avantgardním black metalu, s čímž se dá souhlasit. Chybí ale doplněk chaotický. Snažím se nějak do skladeb ponořit, pochopit jejich stavbu, ale nedaří se mi to. Klavírní intro, jež je součástí skladby „Feuerguirl“, nepůsobí zle, ale když se rozjedou bicí a kytary, přichází zklamání. Zvuk, pořízený zřejmě kdesi na koleně, je slabší než průměrný, stejné slovo pak patří programovaným bicím, které se monotónně sypou jak pověstné brambory do sklepa. Muzika chvíli blackově sviští, chvíli zamíří tím avantgardním směrem, na základní vrstvu kytar je naroubována ještě kytara melodická, starající se o různé vyhrávky, tempo se náhle mění a objevují se symfonické zvuky v podání kláves, zmar ale přichází, když zpěvák otevře ústa. Čistý vokál mi přijde jak parodie do speed metalu, kvílivé polohy mi doslova trhají uši, občasné drsné taky nepatří mezi ty nejpříjemnější. Zvraty ve stavbě skladby jsou násilné, není se čeho chytit... Občas se zableskne na lepší časy, většinou díky klávesám, ale když už to vypadá, že by to mohlo jít, přijde zmatený závěr skladby.
Refrén (nebo co to je) „Io a shadow“ nepřeju poslouchat ani svému nepříteli, vážně nechápu, jestli je to myšleno vážně, nebo jde jakousi formu recese. Song se tváří spíše vážně, ale když začne zpěvák kvílet a slova různě ohýbat, ztrácím trpělivost. První záblesk zajímavé muziky přichází v úvodu „Epilogue“, tady to má zdá se hlavu i patu, napadá mě (samozřejmě s velkou rezervou) přirovnání k VULTURE INDUSTRIES, alespoň pro přiblížení atmosféry písně. Jenže po slibném začátku opět následuje krok jinam, na území, o kterém si nemyslím nic dobrého a o kterém dokáži mluvit pouze s využitím slova zmatek. Překombinovaná muzika plná různých propletených motivů, nesmyslně poskládaných bicích a riffů, sem tak kláves a hlavně zpěvu z říše hrůzy. Začátek předposledního štychu „Koda“ slibuje cosi alternativního, dá se říci neotřelého, nepřeplácaného, prim hrají klávesy a melodie to není vůbec špatná, pomalá muzika celkem příjemně plyne, dokud vokalista neotevře pusu a nezačne zase kvílet a zpívat. Kdyby skladba zůstala v instrumentální rovině, nezlobil bych se. V duchu první až třetí skladby se odvíjí i závěrečná „Der physischerwortkampf“, i když tady je toho skákání sem a tam méně, i kvůli kratší stopáži (3:24; dvojka má dokonce 8:25!).
Asi je jasné, že se mi „a Shadow“ od NEBELHEIM nelíbí. Popravdě netuším, jakému publiku je nahrávka určena, protože fanoušci avantgardního black metalu určitě raději sáhnou jinam.
Seznam skladeb:
Čas: 27:18
Sestava:
ROZHOVOR
www.bandzone.cz/nebel
Na nepříliš živém BZ profilu NEBELHEIM se v době vydání psalo o avantgardním black metalu, s čímž se dá souhlasit. Chybí ale doplněk chaotický. Snažím se nějak do skladeb ponořit, pochopit jejich stavbu, ale nedaří se mi to. Klavírní intro, jež je součástí skladby „Feuerguirl“, nepůsobí zle, ale když se rozjedou bicí a kytary, přichází zklamání. Zvuk, pořízený zřejmě kdesi na koleně, je slabší než průměrný, stejné slovo pak patří programovaným bicím, které se monotónně sypou jak pověstné brambory do sklepa. Muzika chvíli blackově sviští, chvíli zamíří tím avantgardním směrem, na základní vrstvu kytar je naroubována ještě kytara melodická, starající se o různé vyhrávky, tempo se náhle mění a objevují se symfonické zvuky v podání kláves, zmar ale přichází, když zpěvák otevře ústa. Čistý vokál mi přijde jak parodie do speed metalu, kvílivé polohy mi doslova trhají uši, občasné drsné taky nepatří mezi ty nejpříjemnější. Zvraty ve stavbě skladby jsou násilné, není se čeho chytit... Občas se zableskne na lepší časy, většinou díky klávesám, ale když už to vypadá, že by to mohlo jít, přijde zmatený závěr skladby.
Refrén (nebo co to je) „Io a shadow“ nepřeju poslouchat ani svému nepříteli, vážně nechápu, jestli je to myšleno vážně, nebo jde jakousi formu recese. Song se tváří spíše vážně, ale když začne zpěvák kvílet a slova různě ohýbat, ztrácím trpělivost. První záblesk zajímavé muziky přichází v úvodu „Epilogue“, tady to má zdá se hlavu i patu, napadá mě (samozřejmě s velkou rezervou) přirovnání k VULTURE INDUSTRIES, alespoň pro přiblížení atmosféry písně. Jenže po slibném začátku opět následuje krok jinam, na území, o kterém si nemyslím nic dobrého a o kterém dokáži mluvit pouze s využitím slova zmatek. Překombinovaná muzika plná různých propletených motivů, nesmyslně poskládaných bicích a riffů, sem tak kláves a hlavně zpěvu z říše hrůzy. Začátek předposledního štychu „Koda“ slibuje cosi alternativního, dá se říci neotřelého, nepřeplácaného, prim hrají klávesy a melodie to není vůbec špatná, pomalá muzika celkem příjemně plyne, dokud vokalista neotevře pusu a nezačne zase kvílet a zpívat. Kdyby skladba zůstala v instrumentální rovině, nezlobil bych se. V duchu první až třetí skladby se odvíjí i závěrečná „Der physischerwortkampf“, i když tady je toho skákání sem a tam méně, i kvůli kratší stopáži (3:24; dvojka má dokonce 8:25!).
Asi je jasné, že se mi „a Shadow“ od NEBELHEIM nelíbí. Popravdě netuším, jakému publiku je nahrávka určena, protože fanoušci avantgardního black metalu určitě raději sáhnou jinam.
Seznam skladeb:
- Feuerguirl
- Io a shadow
- Epilogue
- Koda
- Der physischerwortkampf
Čas: 27:18
Sestava:
- Ulfr – všechno
ROZHOVOR
www.bandzone.cz/nebel
