Italská skupina EPISTHEME (resp. EpisThemE) se k debutovému albu propracovala po zhruba čtyřech letech existence. Zpočátku šlo o projekt basáka Riccarda Libertiho, který se postupně obklopoval dalšími spoluhráči, až měl v roce 2013 celou kapelu pohromadě. Ještě předtím pánové pořídili demonahrávku čítající pět skladeb, ale opravdový start přišel až letos v dubnu, kdy „Descending Patterns“ vyšlo. K nám CD doputovalo s nemalým zpožděním, ale za půl roku muzika nezestárne...
EPISTHEME hrají podle přiložených informací progresivní metal či math metal (používají oba termíny), přičemž první případ mi nezní nepříjemně, druhý mi trochu vrásky dělá, protože o math music nemám prakticky žádné povědomí, jednoduše mě tento styl míjí (= nebaví, nezajímá). Ale ono to s tou matematikou není tak horké, vystačíme si s tím progresem. Skoro by se dalo říci, že EPISTHEME jsou typickým případem, jejich muzika je postavená na poměrně složitých postupech, střídání nálad, tempa, výrazu, přičemž to poslední platí hlavně pro vokální polohy. Luca se pohybuje v rozmezí čistý melodický zpěv až hrdelní řev, takže v tomto směru je nahrávka hodně pestrá a rozhodně nenudí monotónním zpěvem (nebo „nezpěvem“). Na druhou stranu mi právě čisté polohy nejsou vždycky po chuti, mám na mysli hlavně takové ty nasládlé, hodné momenty, a ani to nemusí být refrény, se kterými kapela v rámci dodržování žánrových zvyklostí šetří.
Žánr nežánr, progresivní metal bývá často zpestřený úkroky k jiným žánrům, v případě Italů bych na prvním místě uvedl rock pro dospělé. Umírněné pasáže se objevují hojně, jsou hezky vymyšlené, dokonce bych řekl, že lépe, než ty metalové. Právě z metalových postupů nejsem zrovna na větvi, uznávám, že pánové umí hrát, snaží se vyhýbat chytlavým a jednoduchým řešením, ale po většinu hrací doby mě nějak nedokážou do svého světa vtáhnout. Přijde mi, že na podobném levelu se pohybuje celá řada kapel a že jsem v tomto ranku už slyšel interesantnější nahrávky. Ono tady není nic vyloženě špatně, nahrávka nenásilně proplouvá kolem, ale do povědomí se nedostává, k nějakému nadšení z hudby u mě taky nedochází. Ocením některé pasáže, převážně v režii kytary, pak ty (art)rockové motivy (výborná je instrumentálka „Shades of May“), překvapí náznaky death metalu (závěrečná „Nemesis“), ale jako celek mi to přijde lehce rozhárané a snad i příliš umělecké.
Obal sice není kdovíjak tučný, ale ono těch osm stránek stačí na to, aby se na ně vešlo vše potřebné. Zatímco u nás kapely často podceňují úchylné perfekcionisty a zapomínají na věci, jako jsou texty nebo informace o nahrávání, autor artworku k „Descending Patterns“ skrývající se pod značkou |_ odvedl precizní práci nejen co do obsahu, ale i do vzhledu. Booklet prostě vypadá dotaženě, má hlavu i patu, a jediné, co mi z grafických záležitostí moc nevoní, je titulní stránka a logo.
Seznam skladeb:
Čas: 38:48
Sestava:
www.facebook.com/epistheme
www.soundcloud.com/epistheme
www.reverbnation.com/epistheme
EPISTHEME hrají podle přiložených informací progresivní metal či math metal (používají oba termíny), přičemž první případ mi nezní nepříjemně, druhý mi trochu vrásky dělá, protože o math music nemám prakticky žádné povědomí, jednoduše mě tento styl míjí (= nebaví, nezajímá). Ale ono to s tou matematikou není tak horké, vystačíme si s tím progresem. Skoro by se dalo říci, že EPISTHEME jsou typickým případem, jejich muzika je postavená na poměrně složitých postupech, střídání nálad, tempa, výrazu, přičemž to poslední platí hlavně pro vokální polohy. Luca se pohybuje v rozmezí čistý melodický zpěv až hrdelní řev, takže v tomto směru je nahrávka hodně pestrá a rozhodně nenudí monotónním zpěvem (nebo „nezpěvem“). Na druhou stranu mi právě čisté polohy nejsou vždycky po chuti, mám na mysli hlavně takové ty nasládlé, hodné momenty, a ani to nemusí být refrény, se kterými kapela v rámci dodržování žánrových zvyklostí šetří.
Žánr nežánr, progresivní metal bývá často zpestřený úkroky k jiným žánrům, v případě Italů bych na prvním místě uvedl rock pro dospělé. Umírněné pasáže se objevují hojně, jsou hezky vymyšlené, dokonce bych řekl, že lépe, než ty metalové. Právě z metalových postupů nejsem zrovna na větvi, uznávám, že pánové umí hrát, snaží se vyhýbat chytlavým a jednoduchým řešením, ale po většinu hrací doby mě nějak nedokážou do svého světa vtáhnout. Přijde mi, že na podobném levelu se pohybuje celá řada kapel a že jsem v tomto ranku už slyšel interesantnější nahrávky. Ono tady není nic vyloženě špatně, nahrávka nenásilně proplouvá kolem, ale do povědomí se nedostává, k nějakému nadšení z hudby u mě taky nedochází. Ocením některé pasáže, převážně v režii kytary, pak ty (art)rockové motivy (výborná je instrumentálka „Shades of May“), překvapí náznaky death metalu (závěrečná „Nemesis“), ale jako celek mi to přijde lehce rozhárané a snad i příliš umělecké.
Obal sice není kdovíjak tučný, ale ono těch osm stránek stačí na to, aby se na ně vešlo vše potřebné. Zatímco u nás kapely často podceňují úchylné perfekcionisty a zapomínají na věci, jako jsou texty nebo informace o nahrávání, autor artworku k „Descending Patterns“ skrývající se pod značkou |_ odvedl precizní práci nejen co do obsahu, ale i do vzhledu. Booklet prostě vypadá dotaženě, má hlavu i patu, a jediné, co mi z grafických záležitostí moc nevoní, je titulní stránka a logo.
Seznam skladeb:
- Eyeland
- Erase That Frame
- Silent Screaming
- Shades of May
- Blind Side
- Endless Apathy
- Nemesis
Čas: 38:48
Sestava:
- Luca Correnti - vocals
- Francesco Coluzi - guitar
- Enrico Grillo - guitar
- Riccardo Liberti - bass
- Daniele Spagnulo - drums
www.facebook.com/epistheme
www.soundcloud.com/epistheme
www.reverbnation.com/epistheme
