Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
F.O.B. - Outside The Palace Walls

SÓLSTAFIR – Ótta CD/2LP 2014, Season of Mist

Poslouchat hudbu SÓLSTAFIR a psát o ní je pro mě dost osobní záležitost. Přece jen tahle islandská kapela mi svou tvorbou dokázala způsobit několik silných emociálních zážitků, na které se nezapomíná. Jejich předešlá tvorba patří do mého soukromého zlatého fondu, a to, že vyšla na konci prázdnin nová deska, bylo jednou z hudebních událostí roku. Jenže znáte to, na něco se tak moc těšíte a když je to přede dveřmi, dostanete z toho strach. Přece jen pochybnosti začnou postupovat hlavou a říkáte si, jestli vlastně může být tak dobře, jako tomu bylo v minulosti. Dá se ta laťka někam ještě pozvednout? Předešlé dílo „Svartir Sandar“ jsem ohodnotil absolutní známkou. Ta deska mě totiž doběhla takovým způsobem, že mě na čas úplně paralyzovala. Tohle jsem od novinky pojmenované „Ótta“ nečekal.

Hudební vývoj, jaký tito kovbojové z ostrova prodělávají desku od desky, je plynulý, nenásilný a hlavně logický. Dá se tvrdit, že u novinky „Ótta“ byl i v podstatě předvídatelný. O tom, že se nebude jednat o nějaké dostihy v rychlosti, bylo víceméně jasno už po vydání „Svartir Sandar“. Příklon k pomalejším a emotivním kompozicím, rozvláčnější tempo a v podstatě všudypřítomná pohodová nálada dělá z desky minimálně dobrou kulisu při pracovních povinnostech, ale při hlubším poslechu a naladění se na společnou vlnu toho nabízí pochopitelně mnohem víc.

I když zmiňuju slova jako zklidnění nebo pohoda, což jsou klíčové výrazy pro nové SÓLSTAFIR, nelze tvrdit, že se jedná o jednohubku, natož pak o kolekci vlezlých skladeb fungujících na první signální. Možná proto se nový megahit, jakým se stala „Fraja“, tentokrát neurodil. Přesto se najdou skladby, které mají velký hitový potenciál a dokážou se dostat pod kůži svojí návykovostí. Jednou z nich je bez debat titulní „Ótta“, v níž se jako geniální nápad osvědčilo použít zvuk banja. Spojení banja a houslí v závěrečné gradaci dělá skladbu uhrančivou a chytlavou zároveň. Podobně silně funguje i úvodní „Lágnætti“. Začátek alba je tak vlastně milým překvapením a je pozitivním zjištěním, že se laťka kvality drží na vysoké úrovni a navazuje na to nejlepší z jejich minulé tvorby.

A oni si SÓLSTAFIR na „Ótta“ udrží vysokou úroveň po celou dobu. Poslechy už počítám na desítky a stále nejsem nabažen, natož pak znuděn, neustále mě provází nutkání se k desce vracet. První dvě skladby považuju za ty nejlepší, jaké lze na albu najít. Další za nimi ale nijak výrazněji nezaostávají. Najdou se v nich určitá místečka, kdy si říkám, že tohle už není možná ta top kvalita a kdy mě dostanou  SÓLSTAFIR do úzkých. Dodnes třeba nevím, jestli se mi úvodní kytarový motiv „Miðdegi“ vlastně líbí nebo už se jedná až o moc vlezlý motiv, který sem tam působí jako vykradený fragment nějaké indie kapely z Británie. Pocit lehčího patosu se občas dostaví u předposlední „Miðaftann“, která celá stojí na klavíru a hlase Aðalbjörna Tryggvasona. Sem tam ale přijdou chvíle, kdy mi ta skladba nebývale sedne. K závěrečné „Náttmál“ nemám už ale žádných výhrad, vlastně mi i přijde pro  SÓLSTAFIR jako jedna z nejcharakterističtějších. Nacházím v ní všechno, co na nich tolik obdivuju. Navíc ta psychedelická krátka pasáž na začátku poslední třetiny je úžasná, závěrečná fáze desky nemohla dopadnout lépe.

Troufám si tvrdit, že „Ótta“ splnila všeobecně velká očekávání. V mých očích ho dokonce překročila. Rozhodně jsem neočekával od SÓLSTAFIR slabou desku, ale to, že přijdou po třetí za sebou s tak vybroušenou hudební lahůdkou, mi vyrazilo dech.

SÓLSTAFIR opět připravili dílo, které je napěchované melancholickou atmosférou, kterou umějí vykouzlit pouze oni. Jsou tady se svým zvukem, ten je tentokrát chirurgicky čistý, s vlastním originálním pojetím dnes už rockové hudby, a je jedno, jestli trochu přitlačí na kytary nebo jenom posluchače nechají unášet na vlně křehkých kláves, pořád jsou identifikovatelní. Navíc se mohou spolehnout na hlas Aðalbjörna Tryggvasona, který je každým coulem originál a dokáže do svého přednesu vložit tolik emocí.

Text byl napsán po řádném odležení a naposlouchání, jak je ostatně vidět z datumu vydání recenze. Prvotní nadšení neopadlo, pořád se mě drží.

Seznam skladeb:
  1. Lágnætti
  2. Ótta
  3. Rismál
  4. Dagmál
  5. Miðdegi
  6. Nón
  7. Miðaftann
  8. Náttmál

Čas: 57:24

http://www.solstafir.net


Zveřejněno: 27. 10. 2014
Přečteno:
4139 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář