K brněnským stálicím neodmyslitelně patří kapela INSANIA, která zavítala jedenáctého října opět do klubu Fléda, potěšit svoje fanoušky a zpříjemnit jim jeden ze sobotních večerů. Na jejich vystoupení jsme si však museli počkat až do samotného závěru celé akce, na níž tvořila pomyslnou třešničku na výborném dortu. Začátek byl v osm večer, už půl hodiny před tím se však v začali scházet posluchači. K popíjení jim zatím hrály hity od AC/DC, které se rozléhaly prostory hlasitěji, než kdejaká živá hudební produkce a zastiňovaly tak všeobecné veselí. Za zavřenými dveřmi do hlavního sálu se mezitím poctivě zvučilo a aby snad někdo neproklouzl dovnitř, byl vchod pečlivě střežen.
Po dlouhém čekání jsme konečně byli vpuštěni dovnitř a mohli si začít vychutnávat první kapelu večera, tou byli brněnští PANGRAM hrající hardcore/nu-metal. Při jejich vystoupení jsem si zavzpomínala na moje období s americkými KORN, kteří na první poslech kapelu nejspíše dost ovlivnili hudebně, ale i v rámci pódiové show. Tato parta má rozhodně do budoucna co nabídnout všem milovníkům tohoto stylu hudby, pro mě to byl však jen krátkodobý návrat do minulosti.
Po krátké pauze na pódium vlétla smršť v podobě pražských ATARI TERROR, které jsem ještě neměla možnost vidět naživo. To, co se na mě valilo z pódia, mi doslova vyrazilo dech a strhlo do víru rytmického pohupování. Pokud jste nebyli na jejich koncertu, nic jste nezažili a jejich hudbu si naplno nevychutnali. Rozdíl oproti poslechu z nahrávky je neskutečně velký. Všechny fanoušky postupně popadlo skákací šílenství, pařilo se jak o život a nechyběla ani wall of death a různé circle pity, do kterých se nebáli vběhnout ani samotní hudebníci. Nejvíc mě zvládli uhranout páni zpěváci, kteří mají mistrný growl, scremo, ale i čistý zpěv. Dokonalá kombinace, při které mi příjemně vstávají chloupky po těle.
Vrcholem večera byla brněnská INSANIA, která si stále drží svůj vysoký standard živého vystupování a nikdy není zklamáním. V playlistu nechyběly skladby z Anděly oceněné desky „Zapal dům, poraž strom...“ a samozřejmě i starší stálice. Poutavým artefaktem na pódiu byla růžová kytara, která hned upoutala moji pozornost i na velkou dálku, z které jsem si vystoupení vychutnávala. „Čas nízkých pudů“ už moje maličkost prozpěvovala s davem a opět se kochala nad kvalitou textů, které vždy proniknou až na místo, kde člověka zasáhnou nejvíce a donutí ho přemýšlet a kupříkladu i přehodnotit některá rozhodnutí, která dosud učinil. Od vzniku, který se datuje na rok 1987, ušla INSANIA dlouhou cestu. Vyšvihla se na současné výsluní a dokázala naplnit Flédu fanoušky, kteří hltali každý jejich tón a slovo a celý večer si neskutečně užívali. Při pohledu do davu mohl člověk pozorovat různé druhy lidí a rozličné věkové kategorie, které však pojí jedno jediné a dnes je přivedlo na stejný koncert. Touha po tom zase slyšet svoji milovanou skupinu. Velkým pozitivem byl skvělý a vyvážený zvuk, díky kterému byl zážitek o to intenzivnější a člověk si užil plné nástrojové obsazení. Neodcházel s pocitem toho, že mu za chvíli upadnou uši a ještě k tomu vše skončilo těsně po půlnoci a pak bylo jen na člověku, jak naloží se zbytkem příjemně započaté noci.
Po dlouhém čekání jsme konečně byli vpuštěni dovnitř a mohli si začít vychutnávat první kapelu večera, tou byli brněnští PANGRAM hrající hardcore/nu-metal. Při jejich vystoupení jsem si zavzpomínala na moje období s americkými KORN, kteří na první poslech kapelu nejspíše dost ovlivnili hudebně, ale i v rámci pódiové show. Tato parta má rozhodně do budoucna co nabídnout všem milovníkům tohoto stylu hudby, pro mě to byl však jen krátkodobý návrat do minulosti.
Po krátké pauze na pódium vlétla smršť v podobě pražských ATARI TERROR, které jsem ještě neměla možnost vidět naživo. To, co se na mě valilo z pódia, mi doslova vyrazilo dech a strhlo do víru rytmického pohupování. Pokud jste nebyli na jejich koncertu, nic jste nezažili a jejich hudbu si naplno nevychutnali. Rozdíl oproti poslechu z nahrávky je neskutečně velký. Všechny fanoušky postupně popadlo skákací šílenství, pařilo se jak o život a nechyběla ani wall of death a různé circle pity, do kterých se nebáli vběhnout ani samotní hudebníci. Nejvíc mě zvládli uhranout páni zpěváci, kteří mají mistrný growl, scremo, ale i čistý zpěv. Dokonalá kombinace, při které mi příjemně vstávají chloupky po těle.
Vrcholem večera byla brněnská INSANIA, která si stále drží svůj vysoký standard živého vystupování a nikdy není zklamáním. V playlistu nechyběly skladby z Anděly oceněné desky „Zapal dům, poraž strom...“ a samozřejmě i starší stálice. Poutavým artefaktem na pódiu byla růžová kytara, která hned upoutala moji pozornost i na velkou dálku, z které jsem si vystoupení vychutnávala. „Čas nízkých pudů“ už moje maličkost prozpěvovala s davem a opět se kochala nad kvalitou textů, které vždy proniknou až na místo, kde člověka zasáhnou nejvíce a donutí ho přemýšlet a kupříkladu i přehodnotit některá rozhodnutí, která dosud učinil. Od vzniku, který se datuje na rok 1987, ušla INSANIA dlouhou cestu. Vyšvihla se na současné výsluní a dokázala naplnit Flédu fanoušky, kteří hltali každý jejich tón a slovo a celý večer si neskutečně užívali. Při pohledu do davu mohl člověk pozorovat různé druhy lidí a rozličné věkové kategorie, které však pojí jedno jediné a dnes je přivedlo na stejný koncert. Touha po tom zase slyšet svoji milovanou skupinu. Velkým pozitivem byl skvělý a vyvážený zvuk, díky kterému byl zážitek o to intenzivnější a člověk si užil plné nástrojové obsazení. Neodcházel s pocitem toho, že mu za chvíli upadnou uši a ještě k tomu vše skončilo těsně po půlnoci a pak bylo jen na člověku, jak naloží se zbytkem příjemně započaté noci.
