Na metalové scéně se pohybuje takové množství kapel, že není v lidských silách znát všechny. Na druhé straně, jestliže někdo hraje od roku 1990, jeho diskografie nečpí prázdnotou a je alespoň trochu aktivní, neměl by být úplnou neznámou. Přiznám se, že boloňští ELECTROCUTION jsou (respektive byli) pro mě ještě donedávna nepopsaným listem, a je pravděpodobné, že stejně je na tom i většina z vás. A tak je asi nejvyšší čas se na tuhle zajímavou partu trochu mrknout.
Když se mi dostalo do rukou CD „Metaphysincarnation“ z letošního května, bylo mi řečeno, že jde o druhé album kapely, která v roce 1993 debutovala deskou „Inside the Unreal“, jež se měla nést v duchu technického death metalu s vlivy ATHEIST a podobně. To mě samozřejmě nažhavilo, protože zmíněné album jsem neslyšel a skupinu samotnou nijak neregistroval. Inu, nevím tedy, jak debut zněl, ale aktuální placka s výše zmíněným pomyslným zařazením nemá takřka nic společného. Přesto jsem po poslechu nebyl zklamán, i když jsem teda čekal něco jiného.
Hudba ELECTROCUTION potěší ty, kteří stejně jako kapela pamatují expanzi amerického death metalu (zejména toho z Floridy) z období, kdy thrash předával žezlo svému mladšímu brutálnějšímu bratříčkovi. Při poslechu „Metaphysincarnation“ vám budou hlavou šrotovat různá jména, určitě se tam mihne partička Glena Bentona, stejně jako vám v mysli ihned vytanou názvy oblíbených interpretů bohaté polské death metalové scény. Nic nového pod vyhasínajícím sluncem, ale přesto podané tak, aby nenudilo. Death metal v podání italských elektrikářů odsýpá většinou v rychlém tempu, kytarové riffy jsou poskládané nápaditě, nechybí potemnělé melodické linky, a skutečnou ozdobou alba jsou kytarová sóla, která jsou zapasovaná vkusně a nejsou samoúčelná. Kytaristé k pestrosti nahrávky připívají i občasnou akustickou pasáží, viz „Abiura“ nebo čistě instrumentální „Aliento del Diablo“, jež nezapře zemi původu. Po bližším seznámení se s obsahem alba zjistíte, že muzikanti tak trochu klamou tělem, a že ač se hudba zdá na první poslech přímá a jednoduchá, skrývá v sobě spoustu nápadů, které naznačují, že ELECTROCUTION k techničtějšímu pojetí kovu smrti nemají zase tak daleko, jak by se na první pohled mohlo zdát. Neprojevuje se to ale okatou hráčskou ekvilibristikou, nýbrž je slyšet, že skladby jsou kompozičně poskládány tak, aby nešlo jen o pouhé hoblování. Ve prospěch celku přispívá i mírně vytažená basa, a aby to bylo opravdu pestré, bubeník si kromě klasického sprinterského kvapíku občas i „zasype“. Jedinou mírnou slabinu tak vidím (ale může to být jen můj subjektivní pocit) ve zpěvákovi, který má sice silový a správně hrubý projev, leč jede převážně pořád v jedné rovině a trochu hrdelní variability by určitě neuškodilo. Mimochodem, je škoda, že prostor předvést své hlasivky nedostal kytarista Alex Guadagnoli, který byl kdysi údajně v nejužším výběru pro nástupce Maxe Cavalery, kterého ale nakonec, jak známo, nahradil někdo jiný.
Album „Metaphysincarnation“ je solidním počinem a při jeho poslechu se nebudete koukat po hodinkách. Neposadí na zadek, ale ani neurazí, a pro leckterého fanouška death metalu bude možná příjemné zjištění, že i v současnosti se pořád točí desky, které nemusí být nutně technicky progresivní, ani naopak nečpí prvoplánově bahnem a sírou na sto honů. „Metaphysincarnation“ je čistá death metalová klasika, dobře odvedená práce, nic víc, ale ani nic míň. A to zas dneska není tak málo.
Seznam skladeb:
Čas: 37:41
Sestava:
http://www.reverbnation.com/electrocution
https://www.facebook.com/Electrocution.band?fref=ts
http://www.auralmusic.com/goregorecords/
Když se mi dostalo do rukou CD „Metaphysincarnation“ z letošního května, bylo mi řečeno, že jde o druhé album kapely, která v roce 1993 debutovala deskou „Inside the Unreal“, jež se měla nést v duchu technického death metalu s vlivy ATHEIST a podobně. To mě samozřejmě nažhavilo, protože zmíněné album jsem neslyšel a skupinu samotnou nijak neregistroval. Inu, nevím tedy, jak debut zněl, ale aktuální placka s výše zmíněným pomyslným zařazením nemá takřka nic společného. Přesto jsem po poslechu nebyl zklamán, i když jsem teda čekal něco jiného.
Hudba ELECTROCUTION potěší ty, kteří stejně jako kapela pamatují expanzi amerického death metalu (zejména toho z Floridy) z období, kdy thrash předával žezlo svému mladšímu brutálnějšímu bratříčkovi. Při poslechu „Metaphysincarnation“ vám budou hlavou šrotovat různá jména, určitě se tam mihne partička Glena Bentona, stejně jako vám v mysli ihned vytanou názvy oblíbených interpretů bohaté polské death metalové scény. Nic nového pod vyhasínajícím sluncem, ale přesto podané tak, aby nenudilo. Death metal v podání italských elektrikářů odsýpá většinou v rychlém tempu, kytarové riffy jsou poskládané nápaditě, nechybí potemnělé melodické linky, a skutečnou ozdobou alba jsou kytarová sóla, která jsou zapasovaná vkusně a nejsou samoúčelná. Kytaristé k pestrosti nahrávky připívají i občasnou akustickou pasáží, viz „Abiura“ nebo čistě instrumentální „Aliento del Diablo“, jež nezapře zemi původu. Po bližším seznámení se s obsahem alba zjistíte, že muzikanti tak trochu klamou tělem, a že ač se hudba zdá na první poslech přímá a jednoduchá, skrývá v sobě spoustu nápadů, které naznačují, že ELECTROCUTION k techničtějšímu pojetí kovu smrti nemají zase tak daleko, jak by se na první pohled mohlo zdát. Neprojevuje se to ale okatou hráčskou ekvilibristikou, nýbrž je slyšet, že skladby jsou kompozičně poskládány tak, aby nešlo jen o pouhé hoblování. Ve prospěch celku přispívá i mírně vytažená basa, a aby to bylo opravdu pestré, bubeník si kromě klasického sprinterského kvapíku občas i „zasype“. Jedinou mírnou slabinu tak vidím (ale může to být jen můj subjektivní pocit) ve zpěvákovi, který má sice silový a správně hrubý projev, leč jede převážně pořád v jedné rovině a trochu hrdelní variability by určitě neuškodilo. Mimochodem, je škoda, že prostor předvést své hlasivky nedostal kytarista Alex Guadagnoli, který byl kdysi údajně v nejužším výběru pro nástupce Maxe Cavalery, kterého ale nakonec, jak známo, nahradil někdo jiný.
Album „Metaphysincarnation“ je solidním počinem a při jeho poslechu se nebudete koukat po hodinkách. Neposadí na zadek, ale ani neurazí, a pro leckterého fanouška death metalu bude možná příjemné zjištění, že i v současnosti se pořád točí desky, které nemusí být nutně technicky progresivní, ani naopak nečpí prvoplánově bahnem a sírou na sto honů. „Metaphysincarnation“ je čistá death metalová klasika, dobře odvedená práce, nic víc, ale ani nic míň. A to zas dneska není tak málo.
Seznam skladeb:
- Wireworm
- Phylogenesis
- Abiura
- Bloodless
- As a Son to His Father
- Panopticon
- Nature Obliteration
- Logos
- Aliento de Diablo
- Spirals in Tension
- Anhropocentric
Čas: 37:41
Sestava:
- Mick Montaguti – zpěv, kytara
- Alex Guadagnoli – kytara
- Max Canali – basa
- Luca Canali – bicí
http://www.reverbnation.com/electrocution
https://www.facebook.com/Electrocution.band?fref=ts
http://www.auralmusic.com/goregorecords/
