„Ježíš tě miluje!“: křičela na mě jedna slečna na ulici. Moc jí to slušelo, akorát měla takový ten fanatický výraz ve tváři. Kdyby jen věděla, že se mi zrovna do uší rouhají španělští death/blackeři 13TH MOON (smích). Ti letos přicházejí se svojí první deskou, doslova nabitou zlem, špínou, obrácenými kříži, ohořelými ruinami kostelů. Jde se tady na věc pomalu, až s doomovou rozvážností, jsou vkládány různé šumy, ruchy a jiné zvuky, určené pro velebení záhrobí. Album se rozprostírá na ploše pouhých 25 minut, což se zdá celkem málo, ale myslím, že toho death/black metalového zla je tak akorát. Nahrávka nestihne nudit a je vhodná pro večerní modlitbu pod obrácenými kříži.
Deska vyšla jak na klasickém CD, tak na kazetě, a tak si ji může užít nejeden staromilec. Zvuk je hutný, chladný a nepostrádá takovou tu morbidní přitažlivost, kterou většina z nás mívá u podobných chorobných výkřiků ráda. Trošinku horší je to s originalitou, ale omluvou budiž zatím jednak krátké fungování kapely (založena v roce 2012) a také velmi úzký výrazový prostor, ve kterém se 13TH MOON pohybují. Vše zachraňuje právě krátká stopáž, která nedovolí nudit. Být nahrávka delší, asi bych se už trošku ošíval, takhle jsem ale spokojen. To pomalé odříkávání textu, ploužící se riffy a smutný odér opuštěných kostelů je svým způsobem až chytlavý, nakažlivý, jako nějaká zákeřná choroba.
„Abhorrence of Light“ je jako procházka po temných sklepeních. Ze zdí odkapává černě zabarvená voda, chodbami se šíří až strašidelné zvuky a pod nohama vám křupou zbytky kdysi živých bytostí. Určitá monotónnost, zde patrná na každém kroku, navozuje pocity podobné jakési zkažené mantře. Určitě znáte ty stavy, kdy se vám chce skoro zvracet, máte orosené čelo a máte co dělat, abyste udrželi své tělo v bdělosti. Hlavou se vám míhají bolestivé myšlenky a nemůžete najít vnitřní klid. Stejně tak na mě působí recenzovaná novinka. Je jakoby těkající, neklidná, drásající. Před sebou vidíte usměvavého kněze, odříkávajícího krásná slova o lásce a odpuštění, ale jeho řeč zní z úst s rozeklaným jazykem. Oči pod kápí jsou zákeřné a když vám po mši podává svoji ruku, tak se otřepete chladem.
K tomu, abych si dal 13TH MOON mezi své nejoblíbenější rouhačské desky tohoto roku, ještě něco málo chybí, ale i tak si dovolím tvrdit, že tenhle pozdrav ze země stínů potěší nejednoho příznivce okultních záležitostí. Kapela je pro mě velmi příjemným příslibem do budoucna. Jen doufám, že příště zvolí trošku pestřejší výrazové prostředky a za svou maličkost bych si přál i více death metalu. Klidně na úkor blacku, který zde stejně plní jen jakousi zástupnou funkci. V dálce se opět rozezněl umíráček a vítr sviští v korunách stromů. Španělé umí navodit atmosféru nepovedeného pohřbu. Vše sice probíhá dle jasných a poctivých regulí, jen ten nebožtík ne a ne přejít na druhou stranu. Snad se příště podaří pohřbít ho napoprvé. Deska připomínající otisky prstů na vnitřní straně rakve.
Seznam skladeb:
- The Rite as Sinister as Old
- Nigredo - The Lurid Light
- Primitive Existence of Divine Pain
- La Cripta Dei Lebbrosi
- Breathing the Putrefaction of Their Grace
Čas: 25:35
Sestava:
- Shakh´ath – zpěv, kytara, basa
- Thagirion – bicí
FACEBOOK
http://13thmoon.bandcamp.com/
http://www.exitiumprods.blogspot.co.uk/
