ORDO INFERUS je skupina s mezinárodním obsazením. V jejích řadách bojují za práva death metalu členové takových smeček, jako jsou EXCRUCIATE, NECROPHOBIC, MORPHEUS, GODHATE nebo NIFELHEIM. O kvalitní muzikanty tak není nouze. Pánové se zhlédli v římské historii a podřídili jí textovou stránku. Nemusíte mít rozhodně strach, že by tohle téma uchopili způsobem, jako tomu je třeba u takových EX DEO. Řeže to tady řádně, i když jaksi podivně. Ihned vysvětlím. Když jsem si pustil nahrávku poprvé, byl jsem zmatený jako křeček v takovém tom točícím se kole. Jako bych běhal v nějakém bludném kruhu a nemohl z něj ven. Album je plné odkazů na starou death metalovou školu, což by mně mělo dělat jen dobře (smích). Jenže nedělá. Deska mi přijde neucelená, s až moc velkým počtem navzájem si podobných nápadů.
Velký důraz je kladen na určitou „epičnost“, které se bohužel drží ORDO INFERUS tak sveřepě, že to bývá v určitých momentech na škodu. Všemu pak dodává korunu zpěvák Tony Freed, který je svým projevem nudný až běda. Je to škoda, protože celkový záměr, směr, kterým se chtějí ORDO INFERUS prezentovat, je mi jinak velmi příjemný. Všemu nepřispívá ani přes 48 minut dlouhá stopáž, která je bohužel až příliš velkým soustem. Desce podle mě chybí nějaký dobrý producent. Někdo, kdo by vyházel vatu, nechal vše ještě trošku uzrát a pustil pak ven jen to nejlepší. Na prvotině mi přijde vše nedotažené. Nemyslím teď zvuk, ten je parádní, ani obal, ten je také vyveden v nejlepším pořádku, ale spíš nápady, vizi, celkový dojem.
Účelem mělo být pravděpodobně to, že se má fanoušek ponořit do temného marastu starého death metalu a nechat se unášet na temných stránkách naší historie. Měla to být procházka po cestě vedoucí do samotného pekla. Ale není. Můžete mi to mít za zlé, můžete se mnou nesouhlasit, ale stejně vám to nebude nic platné (smích). Já se zkrátka nebojím a to je u mě velký problém. Ty emoce zloby, tlaku a nenávisti nejsou přeneseny a místo toho, abych si trhal vlasy při nekonečném bědování, tak si jen tak podupávám nohou do rytmu. Jediné chvíle, kdy jsem „Invictus Et Aeternus“ dovedl ocenit, tak to v momentech, kdy jsem jej používal jako kulisu k jiné činnosti. Ničím mě nerušilo, plynulo hezky v pozadí a já mohl v klidu pracovat. To je bohužel na dobré smrtící album málo.
Na prvotinu ORDO INFERUS jsem se hodně těšil. Ta jména v bookletu ukazovala dopředu na příjemný zážitek. Bohužel, ten nenastal. Netvrdím, že by recenzovaná deska byla vyloženě špatná, ale není to nic, co by mě alespoň trošku nadzvedlo ze židle. Nenašel jsem zde pro sebe moc nápadů, které bych si chtěl pouštět znovu řekněme třeba za půl roku. Čekal jsem, že budu odnesen do nějaké kobky, plné otroků čekajících na smrt a místo toho se procházím po římském náměstí a koukám na vznešený průvod legií jako vystřižených z nějakého hollywoodského příběhu. Stejně jako neumí (většinou) Američané natočit dobrý film o zmiňované době, tak se ORDO INFERUS nepovedlo přenést na mě syrovou realitu poctivého death metalu. Je to škoda, protože potenciál zde cítím velký na každém kroku. Za mě lehce nad průměrem.
Seznam skladeb:
- Sub Imperio Prolapso
- Lingua Silentium
- Io Saturnalia
- Tunica Molesta
- Damnati
- Antequam Porta Aperiatur
- Divinatio Tuscalana
- Decimatio
- Rhea Ilia
- Daemoniatus
- Servi Domini Veri
- Saturnum Salutamus
Čas: 48:20
Sestava:
- Tony Freed – zpěv
- Hempa Brynolfsson – kytara
- Janne Björkenfjäll – bicí
- Sebastian Ramstedt – kytara
https://www.facebook.com/pages/Ordo-Inferus/373896722727651
http://www.doomentia.com/
