Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

DOOMED – Our Ruin Silhouettes CD 2014, Solitude Productions

Starý opuštěný dům. Rozvaliny kdysi živoucího organismu. Do zdí obtisknuté vzpomínky, smích i pláč, stíny a siluety postav. Vše už dávno zarostlo kopřivami, houštím a po stěnách se plazí nekonečné provazce trnitých květů. Stejně se nepřestávám pořád divit, jak je možné, že ve mně některá muzika vyvolá tisíce obrazů, vzpomínek a zážitků a jiná prolétne jen bez zájmu okolo. To vnímání a přenos mezi přehrávačem a spojení s mojí hlavou (přes ušní přijímače), je složité, každý ho máme nastavené zcela jinak. DOOMED jsou Němci. Smutní, rozvážní, doom metaloví poutníci. Letos nás poctili svojí třetí deskou a abych pravdu řekl, tak je to z jejich tábora zatím první, která mě chytla natolik, že jsem se rozhodl napsat o ní pár řádek. Mám rád v tomto stylu jeho klasičtější pojetí a to se mi dostává vrchovatě. Odkazy na slavnější NOVERMBERS DOOM, WINTER, OFFICIUM TRISTE, MY DYING BRIDE, ANATHEMU (starší), MALEFICIUM, MOURNFUL CONGREGATION jsou zde sice patrné na každém kroku, ale nějak zvlášť mi to nevadí. Od podobného přirovnávání (a následném odsouzení) jsem již dávno oproštěn, to bych si jinak dnes „neužil“ žádnou muziku.

Důležitý a rozhodující je pro mě ten pocit, který na mě deska udělá. Jsem jako ochutnávač vína, soukromý degustátor, který sice možná nebude mít stejné chutě jako většinový strávník, ale neznám nic lepšího, než se přehrabávat ve své soukromé doomové sbírce jakostních vín. DOOMED se nesnaží přesvědčit posluchače o tom, jací jsou vynikající hráči, nezkoušejí ani příliš experimentovat. Oni vlastně „jenom tak hrají“. A na mě to funguje. Dokonce se mi zdá, že se v mém pokoji trošku ochladilo, stěny zešedly a začal se na nich promítat jeden smutný film o opuštěnosti, o místech, která v sobě mají otisknuté dávné vzpomínky, o všudypřítomné smrti, o smutku všedních dní. Někdy možná vyznívá album příliš roztahaně, rozvláčně, ale je nutné si uvědomit, že tohle není hudba pro vášnivé internetové diskutéry – „intelektuály“, ale spíš kulisa pro chvíle odpočinku, relaxačního uvolnění, něco pro usínání.

Líbí se mi, jak jsou jednotlivé songy citlivě zpracovány. Nikde nic neruší, kapela se vyhnula dokonce i dnes tolik oblíbenému ženskému zpěvu a já si tak můžu tenhle smuteční pochod naplno vychutnat. DOOMED se nebojí dotknout i death metalu, ale ten je zde využit spíš ke gradaci, zvýraznění některých nápadů, než k tomu, aby získával nějakou výraznější roli. Pravidelně jsem u desky usínal a nejkrásnější byly ty přechody mezi bděním a královstvím snů. Ožívaly přede mnou tak pestré a rozmanité filmy, že by takové nedovedla natočit žádná dnešní filmová produkce se sebedokonalejší technikou.

Toulal jsem se po hvězdách, po opuštěných domech, létal nad vrcholy hor a mí blízcí mi říkávali, že jsem se usmíval, podobně jako to dělávají lidé, kteří to nemají v hlavě příliš v pořádku. Bylo mi to jedno. Mám rád staré věci s duší. Bývá mi líto vyhodit něco, k čemu jsem si po letech získal vztah. S „Our Ruin Silhouettes“ je to podobné. Působí na mě jako truhla po babičce, kterou najdete na půdě a kde se nad starými fotkami jednou užasle usmíváte a pak je vám najednou z těch vzpomínek smutno. Je to jako obraz od neznámého malíře. Odborník by ho asi raději spálil, protože nemá žádnou uměleckou hodnotu, ale pro vás není na světě ceny, která by se za něj dala zaplatit.

Jde na mě spánek, klíží se mi oči po dalším ohnivém dni. Odkládám klávesnici, zapínám play na přehrávači a pak… potom už zase stojím ve starých ruinách, sosám atmosféru, vše je zpomalené a krásně smutné. Doomová nahrávka plná těch nejchladnějších vzpomínek.

Seznam skladeb:

  1. When Hope Disappears [feat. Pim Blankenstein]
  2. In My Own Abyss
  3. A Reccurent Dream
  4. The Last Meal [feat. Andreas Kaufmann]
  5. My Hand In Yours
  6. Revolt
  7. What Remains


Čas: 54:48

Sestava:
  • Pierre Laube – všechny nástroje

Host:
  • Pim Blankenstein – zpěv


http://www.doomed-band.de/

https://www.facebook.com/doomedband
https://www.youtube.com/user/DOOMEDBAND
http://solitude-prod.com/


Zveřejněno: 17. 10. 2014
Přečteno:
3303 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Asphyx | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář