Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
INSANIA

Čtvrtek 7.8.2014, Jaroměř – pevnost Josefov

Počasí: opět bylo krásně, slunečno, sem tam mráček, deště ani kapka
Redakce na místě: Coornelus, Johan, Ignor, Márty, Corbow, Manafob, Štěpán, KubaAjz, Mařenka, Opat, Luma, Goro, Aleš, Yvor
Nálada: výborná
Počet nemocných: 1 (ale stav se mírně zlepšil)
Hláška dne: Ne každému evokují ovce dětství a Pohádky ovčí babičky. Třeba takový Immortal když zahlédl ovce pasoucí se na ochozu pevnosti, měl jasno hned, zdvihl ruce, udělal paroháče a na celý distro plac začal řvát: „GORGORÓÓÓÓÓÓTH!!!“

Ve středu večer cestou na internát si říkám, jak nerad bych spal ve stanu, nejen kvůli (ne)pohodlí, ale hlavně kvůli řevu, který se kempem nese do ranních hodin. Leč i internát se stal centrem kreténů, nebo lépe řečeno seggfejů, kteří řvali celou noc, takže sen o klidném spánku vzal za své... /pozn.: snad česko-maďarský slovník nelže a kretén se u těch řvoucích debilů řekne seggfej). Ale naštěstí se dopoledne objevila zásobovací jednotka se sudem piva a bednou masa, takže jsme nabrali síly na další putování od stage ke stage... (Johan)

Čtvrtek byl jediným dnem, kdy jsem si musel přivstat. Už v půl jedenácté to na pódiu roztáčela plzeňská PANYCHIDA. Stálice západočeské scény předvedla klasicky povedený set, zpočátku sice byly nahlas kopáky a zpěv nebyl tolik výrazný, ale po chvíli se zvuk i v první řadě zlepšil. Zazněly skladby jako „Running out of Rules“, „Minnestund“ nebo „Ryhope“ a PANYCHIDA si odnesla ocenění od na tu dobu velmi rozsáhlého kotle. Jedinou větší výhradu bych měl k intru, kterým byla celá „Perchta“, závěrečná skladba posledního alba „Grief for an Idol“, které bylo prostě příliš dlouhé. (Opat)

Pagan/blacková PANYCHIDA se ujala otevření dalšího festivalového dne. Díky nim jsem alespoň v davu zjistil, které známé z Plzeňska jsem ještě doposud nepotkal. Ozvučení bylo trochu podivné, Sinneralova kytara se mi v jedné skladbě zcela vytratila nehledě na jeho spokojený výraz. Trochu bylo také vidět, že kapela již zažila sebevědomější koncerty. I přes tyto neduhy jsem si ale koncert užil. Škoda, že si kapela nezahrála na malé scéně, kde by dle mého názoru dopadlo všechno lépe. (Aleš)

Na HAVOK jdeme s dostatečným předstihem, abychom si stihli ukořistit místo co nejvíce vepředu. Doufáme a modlíme se za lepší zvuk, než byl včera. Přání bylo vyslyšeno tak na půl. Není to žádný zázrak, ale po několika prvních věcech, které byly opravdu neposlouchatelné, se to jakž takž dá poslouchat. Ale kdy jste naposledy byli na festivalu pro patnáct tisíc lidí v první řadě u reprobeden bez špuntů v uších a během koncertu kapely si normálním hlasem mohli povídat? (KubaAjz)

Po středeční thrashové klasice FLOTSAM & JETSAM mě přilákali mezi pekelné valy pevnosti, myšleno doslova vzhledem k dopolednímu pařáku, další představitelé energického thrash metalu, američtí HAVOK. Tato mladá kapela od roku 2009 vydala tři plnohodnotná alba a jedno EP a je zarážející, jak dobrá jsou, vzhledem k obrovské četnosti jejich koncertů (dvě stě i více ročně). Muzika je baví a na pódiu vypadají výborně, štěkají i koušou nebývale, prostě dobré vystoupení. V jedenáct dopoledne hráli nespočetnému davu a předvedli šest skladeb představujících průřez celou tvorbou. Mně se moc líbil druhý song „Point of no Return“, kde se zvuk stal uspokojivým a vedle hlasu a od počátku dobrých bicích byly slyšet i dvě kytary a zvláště čistá sólovka Reece Scruggse. Druhou polovinu jsem strávil nalepen u zdi, ale i tam jsem si vychutnal „D.O.A.“ a hlavně „Afterburner“ z první desky. Přímočará riffová muzika s dostatečnou dávkou agresivity byla umocněná kontaktem s publikem a nasazením. Celkový pocit dobrý, ale klub je prostě pro tyto kapely obecně přijatelnější místo na koncertování. (Štěpán)

Obecně metalcore prakticky nevnímám, přesto mě zajímalo, jak budou TEXAS IN JULY z Pennsylvanie prezentovat své corové křesťanství. Za sedm let existence vydala tato čtveřice tři desky a jedno EP a na jejich vystoupení bylo zřetelné, jak pevní se cítí ve svém žánru. Ve skladbách „Cry Volf“ nebo „Broken Soul“ přesvědčili svou sehraností a schopností improvizačně natáhnout song, aniž by ztratil na energii. Nakonec jsem vydržel vnímat celý set, protože mě nečekaně bavilo poslouchat naléhavý zpěv nového zpěváka jménem JT Cavey a melodická písnička „Magnolia“ mi zněla ještě hodnou chvíli v uších. Nejsem si jist, jestli bych si doma někdy nějakou desku pustil, shánět je asi ani nebudu, ale na BA byli pro mě tito Američané určitě překvapením. (Štěpán)

Jdu se opalovat, sluníčko hezky hřeje, na nebi ani mráčku. Pohoda je umocněná prachem, potem a extrémně maniakálním vystoupením veteránů, jejichž útok si nechám líbit. Navíc mám pocit, že řadu kapel ještě uvidím, ovšem v případě PENTAGRAM CHILE si tím tak jistý nejsem. Tato staroba a špinavost, pro upřesnění kombinace thrash a death metalu, mě vždycky uvádí do varu. Tedy momentálně bych se asi vařil i při poslechu hitu Zagorky „Zima, zima, zima“ a tak mě tady kvartet Jihoameričanů spaluje a žhne až do morku kosti. To je absolutní peklo. Původní členové, kytarista Juan Pablo Uribe a zpěvák Anton Reisenegger znovu obnovili kapelu před dvěma lety a dokonce loni vydali svou první dlouhohrající desku. Ovšem do festivalové paměti vypálili cejch skladbami starými a ještě staršími. „Fatal Predictions“, „Spell of the Pentagram“, „The Malefice“ a další nálož agrese explodovala a z místa před zvukaři mě nakonec tlaková vlna smetla do stánku s nealko pivem, kde bylo kupodivu slyšet čitelněji než v epicentru. Skvělé vystoupení, tvrdé a hodně upřímné, mi přineslo mimořádný hudební zážitek. (Štěpán)

PENTAGRAM CHILE, první kapela, kterou vidíme na pravém pódiu. A hle, ono to jde, sice to není nahlas, ale alespoň je zvuk čitelný, takže první kapela, kterou jsem si naplno mohl užít a trochu zatřepat hlavou do prazákladních rytmů a riffů thrash/death metalu těchto satanášů z Chile. (KubaAjz)

Čtvrtek jsem nastartoval až s vystoupením PENTAGRAM CHILE. Moc jsem nevěděl, co mám od těchto pánů z druhého konce světa čekat, a musím říct, že jsem byl mile překvapen. Ten přísun energie z jejich hudby a vystupování byl přesně tou vzpruhou, na kterou jsem po celý den čekal. Velké štěstí bylo i to, že se povedl zvuk, což se letos o moc kapelách říct nedá. (Luma)

Na japonské CHURCH OF MISERY jsem se hodně těšil. Všechno dopadlo snad ještě lépe, než jsem čekal. Tahle extravagantní partička hraje ultimátní stoner/doom, který téměř nemá obdoby. Kytarové stěny a riffy, které produkují, jsou zkrátka exkluzivní. Když k tomu vyjde ozvučení stejně jako zde, je to zkrátka zážitek. CHURCH OF MISERY zkrátka nejsou kapelou, které by se dalo něco vytknout. (Aleš)

Spíš než samotná hudební škatulka mě k pódiu lákala zvědavost, jak se hraje stoner metal po Japonsku. Však hned po pár taktech mi bylo jasné, že tady nepůjde ani o exotiku, ani o metal. Stoner by to byl, ale spíše rock, než metal a především amerického střihu, než asijského. Dlouhé černé vlasy, zakrývající obličej z pod kterých občas vykoukne knírek á la Frank Zappa. Jen s tím rozdílem, že pánové z CHURCH OF MISERY mají jen čtyři chlupy v pěti řadách. I přes špatný zvuk jsem vydržel až do úplného konce. Muzikanti jsou svému řemeslu naprosto oddaní a dokážou si jej naprosto užít. Frontman se při zpěvu kroutil jak barová štětka a věřím, že kdyby šlo o kapelu trhající žebříčky hitparád, tak nejedeny dívčí gaťky při tom pohledu nezůstanou suché. Moc příjemný set, jen škoda toho zvuku. (Luma)

Na ONSLAUGHT jsme znovu byli v první řadě, zvuk zde byl „překvapivě“ hrozný. Velmi krátký set, jinak kapela válela jako vždy na maximum. Myslím, že by si tahle legenda zasloužila lepší hrací čas. A rozhodně i lepšího zvukaře. (KubaAjz)

Veterány UK thrashe ONSLAUGHT jsem zatím živě neviděl, jen slyšel samé dobré reference a tak si šel doplnit vzdělání. V místě před zvukařem nebyl zvuk úplně ideální, ale nebyl ani vyloženě špatný. Obecně nepotřebuji muziku příliš nahlas (a jsem častým terčem posměchu kamarádů, když si do uší cpu špunty), takže mi tišší sound nevadil. Kapela mě bavila celých 40 minut. (Johan)

Další kapelou, kterou jsem zhlédnul, byli ONSLAUGHT, ale přiznám se, že i přesto, že jsem v sobě ten den do té doby měl jen dvě piva, vůbec si jejich vystoupení nepamatuji. Bylo to prostě takové fajn vystoupení, ale vůbec nic navíc. (Opat)

Následující MISERY INDEX už předvedli o mnoho energičtější podívanou, měli dobrý zvuk a nové songy v setlistu prokládali osvědčenými peckami. Mrzelo mě, že nezazněla klipovka „The Calling“, přesto jsem byl spokojený a nebýt toho vedra, možná bych se i nechal svést do moshe. (Opat)

Už po uveřejnění MISERY INDEX na soupisce letošního Brutalu jsem byl ve velkém očekávání, co tito Amíci předvedou. Jejich tvorbu mám rád. Nevím, zda-li brzký čas či špatný výběr skladeb nehrál této bandě do karet, ale myslím, že spousta jiných kapel letošního Brutalu odehrála podstatně lepší vystoupení. I přes veškeré nasazení a snahu mě MISERY INDEX nedokázali plně přesvědčit. Pravda, grindové songy a pasáže skladeb byly tím lepším, co mohli nabídnout, ale těch bylo podstatně méně než těch, které se pohybovaly někde na pomezí death a thrash metalu. Snad právě proto u mě takzvaně ztrácely tah na bránu. (Luma)

Death metal lehce okořeněný grindem hrají na pravém pódiu MISERY INDEX, kde je lepší zvuk. Celý set mě bavil. (KubaAjz)

Ruští SIBERIAN MEAT GRINDER nepřilákali do stanu davy, takže se uvnitř dalo celkem slušně pohybovat a okouknout vizáž muzikantů – tedy hlavně zpěváků. Dva zpěváci jsou na thrash metal celkem netypickým řešením, pánové se ale pěkně doplňovali, případně „pěli“ dueto, na tvářích měli masky a tak bylo i co sledovat. Energický thrash metal s core přesahy mě bavil, několik tanečníků pak Rusové přiměli k lokálnímu circle pitu. (Johan)

SIBERIAN MEAT GRINDER, první kapela, na kterou jdu na třetí pódium ve stanu. Stan – nedýchatelno, hrozné vedro. Zvukař místo aby byl umístěn až na konci stanu, je přesně uprostřed, takže prostor, kde se dá sledovat kapela, je výrazně omezen. Na kapelu je slušný mosh pit. Celkem zábavný thrash core punk se dvěma zpěváky. Zvuk nic moc, ale v rámci BA asi průměr. (KubaAjz)

S Američany CROWBAR jsem se setkal poprvé a musím se přiznat, že se jednalo o setkání velice příjemné. Perfektní riffy, super zvuk a povedená show. Rozhodně jsem nebyl sám, koho CROWBAR zaujali. (Yvor)

Sludge metaloví Američané CROWBAR byli jednou z kapel, které jsem si do svého osobního programu připsal těsně před Brutalem. Neznal jsem jejich tvorbu, ale poslech náhodné skladby na Youtube mne přiměl k sehnání letošní fošny „Symmetry in Black“. Naživo zněli chlapíci v čele s vousatým Kirkem Windsteinem jako ze studiovky, a to i zvukově. Vynikající set, bavilo mě to a tito pionýři sludge se celkem rychle stali mojí oblíbenou bandou. Tohle si dám rád, na rozdíl od různých současných formací v tomto žánru, kterých je jako máku a znějí většinou dost totožně. (Opat)

V návalu největší „jégrový“ euforie se ocitám před scénou, kde už si chystají nástroje OBITUARY. Poprvé na festivalu slyším kvalitní zvuk, který v kombinaci s vydařenou hudební složkou dělá divy. Pravda je, že to US legendě death metalu šlapalo na výbornou, a jestliže jste někdy čichli k jejich tvorbě, nemohli jste být z jejich setu zklamáni. Vzácná shoda, zřejmě asi jediná za celý festival, panovala v našich řadách, kdy se šest ze šesti lidí shodlo na tom, že to byl výborný koncert. (Coornelus)

S nadcházejícím večerem zase postávám v areálu, osvěžen koupelí v pískovně, ale také posilněn protivínskou dvanáctkou, očekávám poctivý death metal. OBITUARY jsou kapelou, která v Čechách pravidelně koncertuje a její vystoupení sleduji obvykle s neobyčejnou chutí. Po loňském Metalfestu si tu chuť musím znovu napravit, protože si bohužel pamatuji jen to, že zpěvák John Tardy měl maskáčové kraťasy a strašně pršelo a mně upadl křivák do hrozného bahna a z muziky nevím vůbec nic, že by bylo tehdy něco špatně? Momentálně je ale dobře, set složený z pradávných počátečních alb „Slowly We Rot“, „Cause of Death“ a „The End Complete“ se vyznačuje rytmickou a rychlostní různorodostí, zvuk je lepší než na počátku dne. Je parádní slyšet starý death z Floridy, který nic neztrácí na své, protismyslně řečeno, smrtící živosti. Tahle klasika mě uvádí do extáze. Pěstí buším do stále horkého vzduchu, vyřvávám s kapelou a kašlu na to, že zítra budu chraptět a časem možná jen sípat. Ještě bych si to dal trochu víc nahlas, aby mě to smetlo úplně a klidně bych k těm asi osmi skladbám pár přidal, vystoupení mi uteklo hodně rychle, ale odcházel jsem spokojen. (Štěpán)

Vrcholem druhého dne pro mě bylo parádní představení OBITUARY, kteří v mých očích i uších přejeli i SLAYER. Nejen že to pánové precizně odehráli (a John Tardy odeřval), ale navrch přidali nadšení a radost, kterou jim evidentně působilo dobře naložené a reagující publikum. Přál i zvukař, takže zatěžkané riffy se do prostoru pevnosti „krásně“ valily, letité šlágry bavily, tudíž to zkrátím – paráda. A taky trocha závisti – jak to sakra ten John dělá, že mu v jeho věku drží taková hříva? (úsměv) (Johan)

OBITUARY jsou srdcovka, takže koncert v rámci možností propaříme. Tahle klasika nemůže zklamat. Pomalu my hnijeme! (KubaAjz)

Co napsat o OBITUARY? Prostě a jednoznačně byli skvělí. Světla, šou, zpěv Johana Tardyho. Prostě vše. Z celého vystoupení šla cítit energie na kilometry daleko a to je přesně ten důvod, proč chodím na koncerty. Pro mě doposud s PENTAGRAM CHILE jasný zlatý hřeb. Rozumbradové budou sice oponovat tím, že OBITUARY předvedli svůj klasický set. Ale proč ne? Já jim ho vždycky spolknu i s navijákem. (Luma)

FEASTEM. Hráli vůbec? Když jsme se na ně šli podívat, v šapitó (už?) byl klid. (Johan)

Nějak dlouze se rozepisovat o setu SUFFOCATION je na tomto místě naprosto bezpředmětný. Tohle byl prostě totální buldozer a v mém případě se jednalo o jedno z top vystoupení letošního ročníku BA. (Yvor)

SUFFOCATION byli absolutní řezanice! Zatraceně přesná technická jízda, přesně podle mého gusta. Status legendy death metalu Američané svým vystoupením potvrdili, bylo to nekompromisní, značnou část setlistu tvořily skladby z první desky „Effigy of the Forgotten“ z roku 1991. Frank Mullen se ukázal jako skvělý frontman, mezi songy měl vtipné průpovídky, někdy už to ale bylo trochu dlouhé. Přesto však vynikající vystoupení. (Opat)

SUFFOCATION byli rovněž úžasní, ale ve srovnání s jejich nedávným vystoupením na Metaldys, kde bylo čitelné každé drnknutí do strun a zvuk byl, jak se říká profesionální, zde nevynikli tak, jak by si zasloužili. Ale i tak jsme si krásně zatřepali hlavami! (KubaAjz)

Když jsem zažil set OBITUARY, tak jsem ještě netušil, že mě do kolen dostane hned další death metalová hvězda. SUFFOCATION mě a spoustu dalších nakopli jak se sluší a patří. Stejně jako jejich krajané OBITUARY pumpovali z pódia vlny energie. Malé plus pro kapelu je i to, že jeden člen vystupoval oblečený v tričku TORTHARRY. (Luma)

Poprvé jsem ke třetí stage, která nesla název MetalGate a nacházela se ve velkém šapitó, vyrazil na vystoupení black metalové kultovní dvojice INQUISITION. Zvukovku provázely problémy s nazvučením jednoho z kopáků, po delším snažení se podařilo je vyřešit. Bohužel, zvukaři se rozhodně nepodařilo vytvořit kvalitní sound. Ve zkratce – bylo to strašně, strašně nahlas. INQUISITION mám opravdu hodně naposlouchané a když mi nějakou dobu trvá, než poznám skladbu, jíž hrají, něco je prostě špatně. Litoval jsem, že jsem nechal špunty tento den ve stanu, zde by se opravdu hodily. Kapela samotná podala kvalitní výkon, jako vždy se nezdržovala trapnými proslovy o tom, jak miluje Českou republiku a podobně (tentokrát dokonce publiku neřekli jediné slovo), setlist byl od doby, kdy jsem ji viděl naposled, obohacen o skladby z poslední desky „Obscure Verses for the Multiverse“ a 40 minut uteklo jako voda. Kvůli zvuku bohužel nejhorší ze čtyř vystoupení INQUISITION, které jsem zažil. První zkušenost se šapitó tedy více než nepříjemná, přičtu-li ještě neskutečné vedro, protože se do něj jednoduše lidi nenarvali (čekal bych, že po zkušenosti před dvěma lety, kdy tato banda vystoupila také na malé scéně a nevešla se tam polovina přihlížejících, nebude znovu poslána na třetí stage… ano, letos byla větší, ale…). (Opat)

V sobotu stálo za pozornost hodně kapel, ovšem jenom jedna pro mě byla velkým tahákem, lákadlem, které jsem chtěl spatřit a slyšet na 100 %. INQUISITION mi neustále utíkají mezi prsty a když si vzpomenu na jejich předloňské vystoupení, kdy jsem se nevešel do plechárny, vaří se mi ještě teď krev v těle. Ve čtvrtek jsem se vešel, poctivě si v předních řadách odstál přípravy i časový skluz, ale s každým tónem mě euforie opouštěla. Důvod byl jasný. Hlasitý zvuk mi sléval všechno dohromady a i když jsem šel dál, zvuk stál pořád za prd, a to i na úrovni vchodu do šapitó. Od vchodu jsem navíc zase nic neviděl a ono poslouchat hudbu na koncertě a dívat se u toho do země nebo do něčích zad není nic pro mne. Takže ani oko, natož ucho si nepošmáklo. Zklamání, z kterého ale neviním INQUISITION. (Coornelus)

INQUISITION. Natřískaný stan. Nechápu proč. Proč se někdo nepoučil z minulého vystoupení amerického dua v přeplněné plechárně a nedal jej na velké pódium? V kterýkoliv čas by na ně bylo plno. My jsme z minula poučili a zamířili do sauny s předstihem, takže jsme oba pány i viděli a byli svědky rituálního vystoupení s poněkud diskutabilním zvukem. (Johan)

Nebyl čas ztrácet čas, tak si to od hlavního pódia štráduju rovnou do plechovky. Pardon, chtěl jsem napsat do gumovky (stan, kde byla třetí stage). Pomalu přicházím na místo a už z dálky vidím to, čeho jsem se už od přečtení rozpisu kapel obával. Lidi se tisknou ve stanu i před ním, aby zhlédli vystoupení INQUISITION. Chvilku poslouchám. INQUISITION přesně tak jak je znám. Nekompromisní kytary se střídají s povedenými rytmy a nad vším kraluje Dagonův krkavčí zpěv. CD si můžu poslechnout i doma, a protože nic nevidím, odcházím na jedno zrzavý. Tohle pořadatelům neodpustím. (Luma)

Nevidět SLAYER jakožto základ tvrdé muziky bych považoval za těžký hřích. Uznávám, že jsem neměl ideální místo na poslech, ale i když jsem udělal menší obchůzku kolem davu, nikde jsem se dobrého soundu nedočkal. Smutné je, že se mnou poslech thrash metalové legendy nic nedělal a jejich hudba kolem mě jen tak proplouvala zbavena jakýchkoliv emocí. Nečekal jsem nic světoborného, tudíž nemohu být zklamán. Takže jediné, co jsem si schopen vybavit, je, že Tom vypadá opravdu dost staře a za Kerryho řetězy by se nestyděl ani Belzebub. (Coornelus)

Dlouhé čekání, které se vyplatilo. Tom působil ve větší pohodě, než když jsme SLAYER viděli vloni v Rakousku, krátce po Jeffově smrti, kdy na něm bylo vidět, že je opravdu vyřízený a smutný. Na místě, kde jsme stáli (kousek před zvukařem), byl zvuk celkem slušný. Silný zážitek, dnes odcházím spát s úsměvem na tváři. Za SLAYER bych šel i do pekla! (KubaAjz)

Na hlavní stage to po INQUISITION odstartoval headliner celého letošního ročníku SLAYER. Dříve jsem tyto thrashové maniaky dost poslouchal, postupem času jsem ale přešel spíše na jiné smečky a když si v současnosti pustím thrash, málokdy na SLAYER přijde řada. Navíc mne trochu otrávily informace o vyhození bicmana Lombarda kvůli smlouvě s managementem a podobně. Pan Kerry King alias „$$$$“ u mě tímto hodně klesl. Když byli oznámeni jako headliner BA, řekl jsem si „fajn, poslechnu“ a nic víc. A tak u mě proběhl celý koncert. Stoupl jsem si dozadu ke zvukaři, odkud byl pohodový výhled a zvuk, a poslouchal. A přiznám se, že mě to moc nebavilo. Zazněly sice naprosto kultovní fláky, jako „Hell Awaits“, „War Ensemble“, „Seasons in the Abyss“ nebo „Raining Blood“, takže takový best of set, kde téměř neměly prostor skladby po roce 1990. Přišlo mi to ale zahrané naprosto bez energie, bez emocí… že Tom Araya nemá už takové zlato v hrdle a bylo to spíše takové odpovídané než odzpívané, to mi ani nevadilo. Ale mám rád koncerty, kde člověka baví sledovat, co se děje na pódiu… Asi už víte, na co jsem narážel v odstavci o VENOM v reportu ze středy. (Opat)

Asi jako všichni návštěvníci letošního Brutalu i já jsem s nadšením očekával legendu světového thrash metalu SLAYER. Jak se dalo předpokládat SLAYER přitáhli před podium nejvíce fanoušků a zde se jasně ukázalo, že kapacita josefovské pevnosti dosáhla vrcholu. Byť jsem se nenacházel na úplně optimálním místě pro poslech, koncert SLAYER se mi líbil. Je to prostě legenda. Koncert odehráli v naprosté pohodě a já jsem si ho užil maximálně. (Yvor)

O SLAYER se nejspíš bude hojně diskutovat, už krátce po jejich setu se tak dělo, a víceméně ve stejném duchu – bylo to dobré, zazněly stěžejní hity, bylo to všechno dobře zahrané, ale... na kapele nebylo vidět, že by se nějak extra bavila, působila na mě spíš jako stroj než živý organismus, navíc byl zvuk takový „hodný“, neřezal. Když si vzpomenu na koncert v Praze v roce 2008, tak ten mi v hlavě uvízl mnohem silněji. Ale „Seasons In The Abyss“ „vraždila“ i tak. (Johan)

Přiznám se, že se mi na děcka od Bodomu moc nechtělo. Především proto, že vždy, když jsem CHILDERN OF BODOM slyšel, tak měli zvuk na moře věcí, jen poslouchat se to nikdy nedalo. Navíc novější tvorba mě zase až tak moc neoslovuje. No což. Hodím somráka na rameno a valím před pódium. Zvuk není zase až tak zlý, a proto zůstávám. Nakonec jsem udělal dobře, neb se dostalo i na staré songy a to jsou pro mě ty pravé srdcovky. Navíc kapela šlape jak dobře natažený budík a na těch zatracených Bodomských děckách to jde zatraceně vidět. (Luma)

Po všech těch nářezech bylo odlehčení v podobě GOD IS AN ASTRONAUT na MetalGate stage docela příjemným pohlazením... (Johan)

Podruhé mě na malou scénu přilákali post-rockoví GOD IS AN ASTRONAUT. Občas se stane, že mám na post-rock náladu, mými největšími oblíbenci jsou IF THESE TREES COULD TALK, ale GIAA si dám také rád, přestože loňská fošna „Origins“ mě vůbec nechytla a na předešlé počiny nemá ani náhodou. Vystoupení Irů jsme sledovali pouze z povzdálí zvenku, relaxovali jsme na trávě a poslouchali. Bylo to hodně příjemné, výborně zvolený setlist, pohodovka a oddech po náročném metalovém dni. Jenže hodina hracího času je prostě moc, nevím, jestli vůbec ještě někdo na třetím pódiu dostal tolik času. A vzhledem k tomu, že se v nás hromadila po celodenním slunečním záření, postupně jsme začali klimbat. Ne proto, že by GIAA nudili, ale dejte si hodinu post-rocku po náročném dni, když ještě čekáte na další dvě vaše oblíbené kapely a váš program končí ve 2:00. Kdyby hráli ve čtvrtek GOD IS AN ASTRONAUT jako poslední, bylo by to mnohem vhodnější. Jinak ale není, co koncertu vytknout, trochu jsem se obával, jak jejich hudba vyzní na festivalu, a bylo to příjemné. (Opat)

Jako kdybych se zrovna zavrtával pod peřinu ve své ložnici a přecházel do spánku. Takhle nějak jsem si připadal, když jsem zaslechl tóny GOD IS AN ASTRONAUT. Chytře a chytlavě vystavěné kompozice mi přišly jako balzám na duši, škoda že ne i na nohy, protože ty už toho měly dost a únava byla silnější než já. I když je mi to líto, odcházíme pryč, protože jsou před námi ještě dva festivalové dny, plné hudby a teplot, které k létu patří. Sil se nedostává a je potřeba jimi šetřit. Navíc jsem si dal jako výzvu vidět zítra ve tři ráno RADIOLOKÁTOR. Mažu spát. (Coornelus)

GEHENNA byla jednou z kapel, na které jsem se těšil vůbec nejvíce. Přeci jen, příliš možností zde tuto norskou smečku zastihnout asi nebude, dal jsem jí tedy přednost před KATATONIÍ, která svůj melancholický set v téže době předváděla na hlavní stage. Zvučení se protáhlo a GEHENNA začala o 20 minut později oproti předepsanému času, a mně se „povedlo“ několikrát usnout ve stoje a vzbudit se těsně před pádem. Věřím, že ze mě měli okolní lidé srandu, že jsem naprosto na prach, ale vězte, že jsem měl na svém kontě stále pouze ta dvě piva z asi jedné hodiny odpolední. Vyšťavenost level nekonečno. Každopádně, GEHENNA stihla pouze zkrácený set kvůli dlouhé zvukové zkoušce, dostalo se především na songy z posledních dvou desek „WW“ (2005) a „Unravel“ (2013), potěšily mě zejména „Death to them All“ a „The Decision“. Jenže únava mě opravdu zmohla a já jsem si koncert neužil tak, jak bych chtěl. Dost mě to mrzí, protože zvuk měla GEHENNA výborný a stálo to za to. (Opat)

GEHENNU nemám vůbec naposlouchanou a tak si to opět šinu směr šapitó s velkým očekáváním. V tomto cirkuse sice nenajdete slony ani žirafy, ale True Norwegian Black Metal. Smůla, stejně jako při setu INQUISITION se nemůžu dostat dovnitř. A i přes jisté nuance kapely, která by mi měla co říct, odcházím zklamán na odpočívací matraci a raději vyčkám na jejich krajany KHOLD. (Luma)

KATATONIA nezačala své vystoupení zrovna šťastně, protože nastaly technické problémy, které začátek jejich setu neustále odsouvaly. Kvůli tomu stačila kapela odehrát jen sedm skladeb. A čekání a přešlapování na unavených nohách rozhodně nenavodily to správné rozpoložení. Vystoupení samotnému se toho nedá příliš vytknout. Skvěle odehrané a Jonas se předvedl v dobré hlasové formě. V setlistu měla vcelku pochopitelně největší zastoupení poslední studiovka „Dead end kings“ (3 skladby) a ze starších kusů pak potěšily hitovky „Ghost of the sun“ a „My twin“. Jako vždy mě mrzelo, že se nedostalo i na starší skladby, ale to je můj problém a problém vyměřeného času. Nicméně, když se vše začalo rozjíždět, nastal konec. Nebylo to špatné, ale už jsem si na stejném místě užil KATATONII více, protože tentokráte tomu něco chybělo. (Goro)

Procházka směrem k hlavní stage mě probudila a já se vydal na další Nory KHOLD. Asi dva roky zpátky zde také uzavírali program dne a bylo to povedené vystoupení, letos to ale čtveřice překonala. Geniální black’n’rollová jízda mě donutila se ze zadních řad vydat až dopředu a pořádně si koncert užít. Na závěr naprostá paráda, střednětempý chytlavý metal, perfektních 40 minut. A ten zvuk… zatím jednoznačně nejlepší na festivalu, ostré kytary, skvěle nazvučené bicí s lehkým echem na rytmičáku, no paráda! KHOLD navíc zahráli i nové skladby z chystané fošny, které zněly tak, jak se od nich očekává, což je jedině ku dobru věci. Skvělé, skvělé, skvělé, jdu spát s dobrým pocitem. (Opat)

Je tomu už několik let, co jsem narazil na černokněžníky KHOLD. A je tomu již dlouho, co jsem je chtěl vidět naživo. Jejich set byl přesně takový, jak jsem očekával. To znamená mizantropický, jedinečný a chladný jako krystal ledu. Pro mě nádherná tečka za čtvrtečním dnem. (Luma)

Fotky: Ignor

Mařenčina galerie

Zveřejněno: 13. 08. 2014
Přečteno:
3424 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

21. 08. 2014 21:19 napsal/a Johan
100 fotek doplněno!!!
Žádané kapely alespoň na fotkách... IWRESTLE... i BMTH.
13. 08. 2014 11:09 napsal/a Žába
... .
Dyk jasně přece, všechno se stíhat nedá, zvlášť s paralelním stanem a takovým žánrovým rozptylem... ale zrovna BMTH teda hodně příjemný překvapení. Iwrestledthebearonce celej kocert střídavě s úsměvem, nebo padlou čelistí :D Spočítat to ale už teda vážně nešlo:)))
13. 08. 2014 10:55 napsal/a Coornelus
...
To je jasný. Vždy bude něco chybět. To ještě čekám, že dostaneme za uši za Bring... :-)
13. 08. 2014 10:31 napsal/a Exit 13
Iwrestledabearonce a Feastem
Chybí zde jeden znelepších setů dne - Iwrestledabearonce !! .......Jinak Feastem byli parádní ;-)
13. 08. 2014 09:02 napsal/a Žába
Feastem
Feastem byli super, bordel a superdivnej zvuk, ale krásně si to sedlo, dětinská radost a nadšení, nakoplo mě to pro celej zbytek dne... Nejvíc mě ale stejně sundali Astronauti, to byl zážitek dne i festivalu.