Sobotní ráno je krušné, probouzím se do totální výhně, která spaluje Trutnov od brzkých ranních hodin. Je třeba sebrat poslední síly, protože i závěrečný den je pořádně nabitý. Hned v deset ráno nemůžu chybět na strakonické thrash/grind partě BEHIND THE CEMETERY WALL. Po dlouhé koncertní pauze znovu v akci a hned na velkém pódiu na OEF. Kvalitní zvuk udělal z BTCW zase úplně jinou kapelu, než tu, kterou znám z jihočeských klubů. Karolína odeřvala všechny skladby jako vždy v plném nasazení, Zbyňa riffoval jako o život, Kozel mistr headbangingu, Rámus spokojeně pokyvoval hlavou a Aleš za bicími boural pomyslné mantinely. Opravdu velmi příjemně strávená dvacetiminutovka ve společnosti jihočeské mafie (úsměv). (Peťan)
Sobotní ráno trávíme na pumpě a kamarádi léčí šrámy z předešlých bitev. Přesto si nenecháme ujít, jako správní patrioti, strakonické BEHIND THE CEMETERY WALL, slušnou nálož thrashe s grindovými prvky, nebo naopak? Jednoznačně nejvýraznější postavou kapely je zpěvačka Karolína, která řve, jako by ji na nože brali, ovšem jen při zpěvu, při poděkování je její hlásek úměrný křehké, subtilní postavě. Ale tím nechci nějak utlumovat vliv ostatních účinkujících. Jen se divím, jak Kozel stíhá tři kapely nebo Rámus dvě, o kterých vím a všechno je to dobré! (Štěpán)
Neúnosné vedro nás vyhání opět k vodě, ale NUCLEAR, tak to jsme na skok zpět. Celkem obsáhle jsme s Peťanem o nich psali v květnovém reportu z Brna, kde vystupovali spolu s HIRAX, takže jen krátce. Sedm songů, thrash, jak vystřižený z latinskoamerické učebnice, opět jakási podobnost skladeb, ale je na co se koukat, protože Chilané s nejdelšími vlasy v součtu metrů, v porovnání s ostatními aktéry OEF, dokážou temperament, nasazení a radost z muziky bez problémů přenést na posluchače. Mě moc potěšilo, že si okamžitě vzpomněli na Brno a ještě v rámci thrash uragánu nás zdravili shora klasickým paroháčem. (Štěpán)
Po obědě stepuji u pódia na thrashery z Chile NUCLEAR. V květnu hráli v Brně s HIRAX a moc mě bavili, tentokrát to bylo stejné. Slayerovský úderný thrash metal, plný vyhrávek, kytarových sól i přímočarosti. Španělsky zpívaná skladba „Apátrida“ dodala nádech exotické země. NUCLEAR jsou sympaťáci a ze svého pětadvacetiminutového koncertu uprostřed neúnosného vedra udělali parádní show. Závěr pak obstaral cover legendárních punx THE EXPLOITED – „Chaos is my Life“. Super! (Peťan)
„Tak se všichni poserte, je tady RADIOLOKÁTOR,“ vkusně pozdravil Iny a následuje „Windaloo Panzerf...“, prostě jako vždy paráda, legrace, vykulené oči, hlava na stranu, jazyk, plastová pistolka na vodu, precizní hráčské provedení a na závěr hudební hádanka. Jo, jo, Kubajz, byla to ta „Metalika“, ještě žes to poznal. (Štěpán)
Má smysl představovat RADIOLOKÁTOR? Pánové zničili Obscene old school thrashovou smrští postavenou tentokrát výhradně na svých věcech. Zazněla tak veškerá vlastní tvorba z jejich tří splitek v čele s „Windaloo Panzerfaust“ a „Chilli and Thrash Attack“. Všichni v patrně dobré náladě včetně ostříhaného Čerta (úsměv). Iny vyčníval nejen svým vokálem a výškou, ale i s pistolí (nebo spíš samopalem) na vodu, kterým nás pod pódiem poctivě kropil. A když došlo na závěr tak se slovy „kdo to nepozná, ať odejde“ uvedl cover SLAYER – „Black Magic“. Jihočeský thrashový útok byl dokonán. Jako vždy výborný! Ale to už jste asi někde četli (smích). Thrash! (Peťan)
To texaští TURBOKRIEG mě příliš nenadchli. Oceňuji velmi dobrého bicmana, ale jinak mě tento mix grindu a thrashe nebavil. Úsměvné pak byly „tanečky“ a kreace zpěváka, u kterého jsem chvílemi jen čekal, zda se nezačne svlékat (smích). Zahrané dobře, ale chyběl mi k jinak strojovému vystoupení jakýsi „šmrnc“. Přichází tak čas na jídlo a balení stanů, protože nás čeká noční cesta domů. (Peťan)
Těžkotonážní death metal v podobě VALLENFYRE jsem si nemohl nechat ujít. Před lety jsem je propásl na Brutal Assaultu, tentokrát už jsem si je dokázal vychutnat. A že bylo co! Valivý a ponurý death metal švédského střihu s mnoha doomovými pasážemi. O tom, že tenhle all stars band (lidé z PARADISE LOST, AT THE GATES, EXTICTION OF MANKIND či MY DYING BRIDE) umí, nemohlo být pochyb. Zazněly samozřejmě skladby z obou nahrávek „A Fragile King“ a novinky „Splinters“. Setlist dělaný pro death metalové fajnšmekry, kteří to mají rádi i pomalejší. (Peťan)
Odpoledne odpočívám a trochu pospávám, protože po čtyřech dnech mě ještě čeká noční jízda na pozici řidiče. Ale na VALLENFYRE jsem zpět. Nelituji. Obavy z toho, že by to mohlo být utahané, se rozplývají. Moc se mi líbila první deska „A Fragile King“, pak totéž mohu napsat o jejich misi na Brutalu před dvěma lety, ale letošní novinka „Splinters“ mě až tak moc nenadchla pro svou profesionalitu a chladnost. Ale tady to bylo fakt jiné, death metal s minimem pomalých pasáží, tolik opěvovaná špinavost a skvělé představení frontmana Gregora Mackintoshe (o tisíc procent lepší než co jsem ho viděl naposled s PARADISE LOST), to byla pro mě lahůdka. (Štěpán)
Od CRIPPLE BASTARDS naopak nelze čekat nic pomalého. Ti na to jako vždy vlétli se vší vervou a nasekali pěknou řádku svých rychlých, tvrdých a agresivních pecek nasraného grind/hardcoru. Navíc s druhou kytarou působil jejich zvuk ještě více brutálně. CRIPPLE BASTARDS jsou stálým inventářem Obscenu a pokaždé semelou své fans na padrť. Vždyť kotel a stage diving se téměř nezastavil a italská legenda extrémní scény si to náležitě užívala. Mezi grindovými kapelami letošního ročníku se podle očekávání CRIPPLE BASTARDS usadili na samém vrcholu. (Peťan)
Ze zbytku festivalových vystoupení bych vyzdvihl ještě dvě. MORGOTH a DOOM, protože CRIPPLE BASTARDS předvedli sice dechberoucí grindecorový set, ale už toho bylo nějak moc, WEHRMACHT to natahovali, ač ne vlastní vinou, jak jsem se dozvěděl později a IMMOLATION mi přišli tak strojení, přesní, profesionální, že mi jejich set nakonec připadal hrůzostrašně dlouhý, a to jsem se na ně tak těšil. (Štěpán)
Německo je Německo, fotbal i metal. Jasným důkazem toho byli od prvních chvil pánové z MORGOTH. To, co předvedli, mě zase sevřelo, vyždímalo útroby a neskutečně rozproudilo. Šest, sedm skladeb, riffová záležitost, naléhavý zpěv, precizní bicí, změny převážně středního tempa, prostě masakr. Tohle slovo zaznívalo během festivalu z úst mnohých, ale pro mě se hodí nejvíc právě pro tyto průkopníky death metalu našich západních sousedů. Jestli znovu přivezou skladby jako „Body Count“ nebo „Unreal Imagination“ po pražského Roxy, tak to se budu neskutečně těšit, ač tam budou další laskominky jako INCANTATION a BOLT THROVER. (Štěpán)
Podobně jako POSSESSED i německá death metalová vykopávka MORGOTH mě čekala potřetí. A i tentokrát se jednalo o fantastický koncert. Tihle staří hrobníci i po letech stále umějí a poctivý death/thrash metal přelomu 80. a 90. let má stále co nabídnout. Zabijácký zvuk a chorobný vokál Marca Greweho mě přibil k zemi a nepustil po celých padesát minut, které měli MORGOTH vyhrazeny. Stejně jako Marc, tak i druhý zbývající původní člen – kytarista Harald Busse se vyšťavil na maximum a dotáhl MORGOTH mezi top kapely letošního OEF. „Isolated“ a „Body Count“ jsou možná nejznámější věci od těchto západních Němců a řval je celý kotel. Velký kus historie old school metalu. S tímhle zvukem i nasazením jednoznačně převálcovali svůj mdlý set na Brutal Assaultu i jinak výtečný koncert v Německu na Way Of Darkness. Zazněly i skladby z chystané desky, na kterou jsem opravdu zvědavý. Kdo prováhal, bude mít možnost v září, kdy MORGOTH zavítají do Prahy po boku ještě větší modly BOLT THROWER. (Peťan)
Po pátečním setu WEHRMACHT jsem se na repete znovu těšil, ale tentokrát selhal zvuk. Nějakých 20-30 metrů od pódia byly slyšet pouze bicí a vokál Erica Helzera. Kytary se utápěly v hluku, o sólech ani nemluvím. V závěru setu, především při skladbách od CRYPTIC SLAUGHTER (znovu Scoot na scéně) se situace mírně zlepšila. WEHRMACHT opět zahráli i cover „Detroit Rock City“ od KISS a na závěr znovu „Wrathchild“. Oproti pátku mi ale i odezva fans připadala slabší. A tak pokud bych měl zpětně oba koncerty hodnotit, pamatovat si budu ten páteční. I tak WEHRMACHT předvedli spanilou jízdu, podobně jako čtyři roky zpátky v Praze. (Peťan)
Aby těch legend nebylo málo, před půlnocí se na scéně objevili američtí smrtonoši IMMOLATION. Pánové nastoupili ve velkém stylu a precizně začali odehrávat jednu death metalovou úderku za druhou. Zvukově by mohli zabíjet na kilometry daleko a krásně čitelné kytary svými riffy a sóly ohoblovaly nejedny sluchovody. IMMOLATION nic neprotahovali a svým fandům dopřáli porci klasického a profesorského death metalu americké školy. Ross Dolan se nikterak nerozpakoval, chrlil, plival a likvidoval svým vokálem všechny přítomné. Přes to všechno mám pocit, že IMMOLATION svým chladnějším pojetím death metalu nezapadli do společnosti POSSESSED či MORGOTH a z toho důvodu mě jejich set tolik nebavil. (Peťan)
Jediný člen posádky vozu do jihočeských vesnic nás přesvědčil, že je dobré počkat na DOOM, že je nikdy neviděl a že je to půlhodinka. Nedokážete si představit, jak se mi už nechtělo zůstávat. Navíc technické problémy pozdržely začátek, ale potom to byl ďáblův shon, punkové rytmy, crust a nátlak vystřelily z lavičky mojí zmučenou schránku a napumpovaly mě energií. Cítil jsem z toho anglický punk zkřížený s NAPALM DEATH, prostě na závěr ú-žas-né.(Štěpán)
Pro mě poslední kapelou letošního Obscenu se stali Angláni DOOM. Před pár lety na OEF i na Sedmičce to byla jízda a letošní koncert nebyl výjimkou. Dokonce bych ho označil díky zvuku za nejlepší. Crust/punková ikona s lehkou příchutí metalu doslova zválcovala poslední přeživší na Bojišti. A že jich bylo! Stage diving, mosh, síla-nesíla. DOOM se utrhli ze řetězu a téměř bez jediné pauzy sypali jeden vál za druhým napříč svojí bohatou diskografií. Došlo samozřejmě i na stále novotou vonící asfalt „Corrupt Fucking System“, který v porovnání s největšími hity obstál na výbornou. V závěru vypadlo na celém pódiu osvětlení a tak se DOOM zahalili do temnoty a odehráli syrovou flákotu „Police Bastard“. Punx až za hrob!!! Poslední rozlučka s přáteli i s Bojištěm a hurá na dlouhou noční cestu na jih. (Peťan)
Protože nedělí after party jsme už neplánovali, šestnáctý ročník OBSCENE EXTREME pro nás skončil. Nemohu jinak, ale stejně jako minulé ročníky ho hodnotím v superlativech. K organizaci a celkovému chodu jsem se již vyjadřoval v úvodu. Odhad na počet lidí mám špatný, ale myslím, že se pohyboval znovu kolem čtyř tisícovek? Stejně tak jsem rád, že letos dostalo prostor více tuzemských kapel. Ještě dlouhou cestu domů debatujeme a probíráme různé detaily, a než v šest ráno usnu, stále mi hlavou zní POSSESSED, MORGOTH, WEHRMACHT a další skvělé kapely, které se letos představily. Co naplat, všechno jednou končí a nezbývá než se těšit zase napřesrok. OBSCENE EXTREME je rok co rok největší událostí roku a těžko ho někdo sesadí z trůnu. Ještě jednou díky za parádní čtyři dny všem kámošům, Štěpánovi speciálně za cestu a Čurbymu s jeho OEF crew za to, co pro nás fanoušky vytvořili. Snad jen mé malé skromné přání do příštího ročníku: více thrashe a nejlépe toho z Německa nebo Brazílie (úsměv). DÍKY! (Peťan)
Díky za vše. (Štěpán)
Fotky: Syky
Celý fotoreport
Sobotní ráno trávíme na pumpě a kamarádi léčí šrámy z předešlých bitev. Přesto si nenecháme ujít, jako správní patrioti, strakonické BEHIND THE CEMETERY WALL, slušnou nálož thrashe s grindovými prvky, nebo naopak? Jednoznačně nejvýraznější postavou kapely je zpěvačka Karolína, která řve, jako by ji na nože brali, ovšem jen při zpěvu, při poděkování je její hlásek úměrný křehké, subtilní postavě. Ale tím nechci nějak utlumovat vliv ostatních účinkujících. Jen se divím, jak Kozel stíhá tři kapely nebo Rámus dvě, o kterých vím a všechno je to dobré! (Štěpán)
Neúnosné vedro nás vyhání opět k vodě, ale NUCLEAR, tak to jsme na skok zpět. Celkem obsáhle jsme s Peťanem o nich psali v květnovém reportu z Brna, kde vystupovali spolu s HIRAX, takže jen krátce. Sedm songů, thrash, jak vystřižený z latinskoamerické učebnice, opět jakási podobnost skladeb, ale je na co se koukat, protože Chilané s nejdelšími vlasy v součtu metrů, v porovnání s ostatními aktéry OEF, dokážou temperament, nasazení a radost z muziky bez problémů přenést na posluchače. Mě moc potěšilo, že si okamžitě vzpomněli na Brno a ještě v rámci thrash uragánu nás zdravili shora klasickým paroháčem. (Štěpán)
Po obědě stepuji u pódia na thrashery z Chile NUCLEAR. V květnu hráli v Brně s HIRAX a moc mě bavili, tentokrát to bylo stejné. Slayerovský úderný thrash metal, plný vyhrávek, kytarových sól i přímočarosti. Španělsky zpívaná skladba „Apátrida“ dodala nádech exotické země. NUCLEAR jsou sympaťáci a ze svého pětadvacetiminutového koncertu uprostřed neúnosného vedra udělali parádní show. Závěr pak obstaral cover legendárních punx THE EXPLOITED – „Chaos is my Life“. Super! (Peťan)
„Tak se všichni poserte, je tady RADIOLOKÁTOR,“ vkusně pozdravil Iny a následuje „Windaloo Panzerf...“, prostě jako vždy paráda, legrace, vykulené oči, hlava na stranu, jazyk, plastová pistolka na vodu, precizní hráčské provedení a na závěr hudební hádanka. Jo, jo, Kubajz, byla to ta „Metalika“, ještě žes to poznal. (Štěpán)
Má smysl představovat RADIOLOKÁTOR? Pánové zničili Obscene old school thrashovou smrští postavenou tentokrát výhradně na svých věcech. Zazněla tak veškerá vlastní tvorba z jejich tří splitek v čele s „Windaloo Panzerfaust“ a „Chilli and Thrash Attack“. Všichni v patrně dobré náladě včetně ostříhaného Čerta (úsměv). Iny vyčníval nejen svým vokálem a výškou, ale i s pistolí (nebo spíš samopalem) na vodu, kterým nás pod pódiem poctivě kropil. A když došlo na závěr tak se slovy „kdo to nepozná, ať odejde“ uvedl cover SLAYER – „Black Magic“. Jihočeský thrashový útok byl dokonán. Jako vždy výborný! Ale to už jste asi někde četli (smích). Thrash! (Peťan)
To texaští TURBOKRIEG mě příliš nenadchli. Oceňuji velmi dobrého bicmana, ale jinak mě tento mix grindu a thrashe nebavil. Úsměvné pak byly „tanečky“ a kreace zpěváka, u kterého jsem chvílemi jen čekal, zda se nezačne svlékat (smích). Zahrané dobře, ale chyběl mi k jinak strojovému vystoupení jakýsi „šmrnc“. Přichází tak čas na jídlo a balení stanů, protože nás čeká noční cesta domů. (Peťan)
Těžkotonážní death metal v podobě VALLENFYRE jsem si nemohl nechat ujít. Před lety jsem je propásl na Brutal Assaultu, tentokrát už jsem si je dokázal vychutnat. A že bylo co! Valivý a ponurý death metal švédského střihu s mnoha doomovými pasážemi. O tom, že tenhle all stars band (lidé z PARADISE LOST, AT THE GATES, EXTICTION OF MANKIND či MY DYING BRIDE) umí, nemohlo být pochyb. Zazněly samozřejmě skladby z obou nahrávek „A Fragile King“ a novinky „Splinters“. Setlist dělaný pro death metalové fajnšmekry, kteří to mají rádi i pomalejší. (Peťan)
Odpoledne odpočívám a trochu pospávám, protože po čtyřech dnech mě ještě čeká noční jízda na pozici řidiče. Ale na VALLENFYRE jsem zpět. Nelituji. Obavy z toho, že by to mohlo být utahané, se rozplývají. Moc se mi líbila první deska „A Fragile King“, pak totéž mohu napsat o jejich misi na Brutalu před dvěma lety, ale letošní novinka „Splinters“ mě až tak moc nenadchla pro svou profesionalitu a chladnost. Ale tady to bylo fakt jiné, death metal s minimem pomalých pasáží, tolik opěvovaná špinavost a skvělé představení frontmana Gregora Mackintoshe (o tisíc procent lepší než co jsem ho viděl naposled s PARADISE LOST), to byla pro mě lahůdka. (Štěpán)
Od CRIPPLE BASTARDS naopak nelze čekat nic pomalého. Ti na to jako vždy vlétli se vší vervou a nasekali pěknou řádku svých rychlých, tvrdých a agresivních pecek nasraného grind/hardcoru. Navíc s druhou kytarou působil jejich zvuk ještě více brutálně. CRIPPLE BASTARDS jsou stálým inventářem Obscenu a pokaždé semelou své fans na padrť. Vždyť kotel a stage diving se téměř nezastavil a italská legenda extrémní scény si to náležitě užívala. Mezi grindovými kapelami letošního ročníku se podle očekávání CRIPPLE BASTARDS usadili na samém vrcholu. (Peťan)
Ze zbytku festivalových vystoupení bych vyzdvihl ještě dvě. MORGOTH a DOOM, protože CRIPPLE BASTARDS předvedli sice dechberoucí grindecorový set, ale už toho bylo nějak moc, WEHRMACHT to natahovali, ač ne vlastní vinou, jak jsem se dozvěděl později a IMMOLATION mi přišli tak strojení, přesní, profesionální, že mi jejich set nakonec připadal hrůzostrašně dlouhý, a to jsem se na ně tak těšil. (Štěpán)
Německo je Německo, fotbal i metal. Jasným důkazem toho byli od prvních chvil pánové z MORGOTH. To, co předvedli, mě zase sevřelo, vyždímalo útroby a neskutečně rozproudilo. Šest, sedm skladeb, riffová záležitost, naléhavý zpěv, precizní bicí, změny převážně středního tempa, prostě masakr. Tohle slovo zaznívalo během festivalu z úst mnohých, ale pro mě se hodí nejvíc právě pro tyto průkopníky death metalu našich západních sousedů. Jestli znovu přivezou skladby jako „Body Count“ nebo „Unreal Imagination“ po pražského Roxy, tak to se budu neskutečně těšit, ač tam budou další laskominky jako INCANTATION a BOLT THROVER. (Štěpán)
Podobně jako POSSESSED i německá death metalová vykopávka MORGOTH mě čekala potřetí. A i tentokrát se jednalo o fantastický koncert. Tihle staří hrobníci i po letech stále umějí a poctivý death/thrash metal přelomu 80. a 90. let má stále co nabídnout. Zabijácký zvuk a chorobný vokál Marca Greweho mě přibil k zemi a nepustil po celých padesát minut, které měli MORGOTH vyhrazeny. Stejně jako Marc, tak i druhý zbývající původní člen – kytarista Harald Busse se vyšťavil na maximum a dotáhl MORGOTH mezi top kapely letošního OEF. „Isolated“ a „Body Count“ jsou možná nejznámější věci od těchto západních Němců a řval je celý kotel. Velký kus historie old school metalu. S tímhle zvukem i nasazením jednoznačně převálcovali svůj mdlý set na Brutal Assaultu i jinak výtečný koncert v Německu na Way Of Darkness. Zazněly i skladby z chystané desky, na kterou jsem opravdu zvědavý. Kdo prováhal, bude mít možnost v září, kdy MORGOTH zavítají do Prahy po boku ještě větší modly BOLT THROWER. (Peťan)
Po pátečním setu WEHRMACHT jsem se na repete znovu těšil, ale tentokrát selhal zvuk. Nějakých 20-30 metrů od pódia byly slyšet pouze bicí a vokál Erica Helzera. Kytary se utápěly v hluku, o sólech ani nemluvím. V závěru setu, především při skladbách od CRYPTIC SLAUGHTER (znovu Scoot na scéně) se situace mírně zlepšila. WEHRMACHT opět zahráli i cover „Detroit Rock City“ od KISS a na závěr znovu „Wrathchild“. Oproti pátku mi ale i odezva fans připadala slabší. A tak pokud bych měl zpětně oba koncerty hodnotit, pamatovat si budu ten páteční. I tak WEHRMACHT předvedli spanilou jízdu, podobně jako čtyři roky zpátky v Praze. (Peťan)
Aby těch legend nebylo málo, před půlnocí se na scéně objevili američtí smrtonoši IMMOLATION. Pánové nastoupili ve velkém stylu a precizně začali odehrávat jednu death metalovou úderku za druhou. Zvukově by mohli zabíjet na kilometry daleko a krásně čitelné kytary svými riffy a sóly ohoblovaly nejedny sluchovody. IMMOLATION nic neprotahovali a svým fandům dopřáli porci klasického a profesorského death metalu americké školy. Ross Dolan se nikterak nerozpakoval, chrlil, plival a likvidoval svým vokálem všechny přítomné. Přes to všechno mám pocit, že IMMOLATION svým chladnějším pojetím death metalu nezapadli do společnosti POSSESSED či MORGOTH a z toho důvodu mě jejich set tolik nebavil. (Peťan)
Jediný člen posádky vozu do jihočeských vesnic nás přesvědčil, že je dobré počkat na DOOM, že je nikdy neviděl a že je to půlhodinka. Nedokážete si představit, jak se mi už nechtělo zůstávat. Navíc technické problémy pozdržely začátek, ale potom to byl ďáblův shon, punkové rytmy, crust a nátlak vystřelily z lavičky mojí zmučenou schránku a napumpovaly mě energií. Cítil jsem z toho anglický punk zkřížený s NAPALM DEATH, prostě na závěr ú-žas-né.(Štěpán)
Pro mě poslední kapelou letošního Obscenu se stali Angláni DOOM. Před pár lety na OEF i na Sedmičce to byla jízda a letošní koncert nebyl výjimkou. Dokonce bych ho označil díky zvuku za nejlepší. Crust/punková ikona s lehkou příchutí metalu doslova zválcovala poslední přeživší na Bojišti. A že jich bylo! Stage diving, mosh, síla-nesíla. DOOM se utrhli ze řetězu a téměř bez jediné pauzy sypali jeden vál za druhým napříč svojí bohatou diskografií. Došlo samozřejmě i na stále novotou vonící asfalt „Corrupt Fucking System“, který v porovnání s největšími hity obstál na výbornou. V závěru vypadlo na celém pódiu osvětlení a tak se DOOM zahalili do temnoty a odehráli syrovou flákotu „Police Bastard“. Punx až za hrob!!! Poslední rozlučka s přáteli i s Bojištěm a hurá na dlouhou noční cestu na jih. (Peťan)
Protože nedělí after party jsme už neplánovali, šestnáctý ročník OBSCENE EXTREME pro nás skončil. Nemohu jinak, ale stejně jako minulé ročníky ho hodnotím v superlativech. K organizaci a celkovému chodu jsem se již vyjadřoval v úvodu. Odhad na počet lidí mám špatný, ale myslím, že se pohyboval znovu kolem čtyř tisícovek? Stejně tak jsem rád, že letos dostalo prostor více tuzemských kapel. Ještě dlouhou cestu domů debatujeme a probíráme různé detaily, a než v šest ráno usnu, stále mi hlavou zní POSSESSED, MORGOTH, WEHRMACHT a další skvělé kapely, které se letos představily. Co naplat, všechno jednou končí a nezbývá než se těšit zase napřesrok. OBSCENE EXTREME je rok co rok největší událostí roku a těžko ho někdo sesadí z trůnu. Ještě jednou díky za parádní čtyři dny všem kámošům, Štěpánovi speciálně za cestu a Čurbymu s jeho OEF crew za to, co pro nás fanoušky vytvořili. Snad jen mé malé skromné přání do příštího ročníku: více thrashe a nejlépe toho z Německa nebo Brazílie (úsměv). DÍKY! (Peťan)
Díky za vše. (Štěpán)
Fotky: Syky
Celý fotoreport
