Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
ASMODEUS - "Pobřeží královny Marie"

16. – 20.7. 2014, Trutnov – Na Bojišti

Páteční dopoledne zahajujeme těsně u pódia, podpořit kámoše z Písku je povinnost. Slunce spaluje stejně jako muzika kapely MURUROA. Ač je znám z pidiprostorů, velký prostor jim nevadil, Zebra řval jak o život, hoši kolem něj odehráli výborný crustgrindový komplet. Jen škoda, že se zpěvák s kapelou tímto vystoupením loučil, ale takový je život, nic nejde dělat do nekonečna. (Štěpán)

V pátek se v rozpařeném stanu probouzím až v půl deváté, což je pro nás příjemné překvapení. Po snídani a návštěvě benzíny moje kroky vedou do místní školy cca kilometr od areálu, hodit sprchu. Prostory příjemné a čisté a za 25 Kč nádhera. Náš čas se zde lehce protahuje a já tak nestíhám mé oblíbené crustery KRUGER ani pro mě domovskou píseckou partu MURUROA. Dáváme proto delší pauzu na oběd a následný relax. Páteční den na OBSCENE EXTREME bývá vždycky nejdelší a nejnáročnější. Letošek není výjimkou. (Peťan)

Vyrážíme až na exotickou sekci v pátečním line-upu, kterou startují thajští MASOCHIST mydlili brutální death metal s goregrindem dohromady. Jejich těla potřísněná umělou krví byla také nepřehlédnutelná. Zajímavé zpestření, i když hudebně se žádný zázrak nekonal. Death/grind na pobavení v parném odpoledni. Jejich stylové přirovnání k IMPETIGO opravdu sedí. Palec nahoru zaslouží jejich merch a zejména trička s motivem MAYHEM – Deathcrush (úsměv). (Peťan)

NAZARENE EL VIOLENTO z Mexika to vzali za úplně jiný konec. Tihle osmahlí chlapci drtí syrový death/grind, ve kterém nechybí ani punkové pasáže. Co je však odlišuje od ostatních kapel, jsou pomalé kytarové party, které jako by si vypůjčili od některé post-hardcore bandy. Místy však právě tyto „progrese“ tvořily spíše chaos. (Peťan)

To indické GUTSLIT jsme měli možnost vidět o den dřív v areálu v bujaré náladě. A i na stage to umějí dobře rozjet! Brutální „ukvičený“ death/grind se změnami temp nezněl nikterak jednotvárně, i když těch dvacet minut mi stačilo. Sympatický celek vzorně reprezentující extrémní scénu v Indii.  (Peťan)

Jsem máslo, protože jsem prospal WARCOLLAPSE. Vše si tak musím vynahradit spolu s VITAMIN X, kteří zahajují náročný večerní program. Vitamíni najednou zní po všech těch brutal/death/grindech vyměkle, ale hardcore-punk je přesně to, co moje uši právě potřebují. Svižná jízda těchto Holanďanů hardcorovými vodami je trefou do černého. Dlouho na OEF chyběli a kdo si nechal VITAMIN X ujít, ten prohloupil. Do moshe i s trochou melodií, nasraností a velká zábava byla na světě. Všude létaly nafukovací míče, lehátko, konfety a já nevím co ještě. Circle pit se nezastavil a wall of death jen zpečetila jeden z nejlepších setů na celém festivalu! (Peťan)

Vedro je fakt neúnosné, a tak či část dne užíváme u vody a točených Svijan do skla na koupališti pod slunečníkem a sbíráme síly na večerní smršť, kterou obstarají VITAMIN X, NUNSLAUGHTER, zaskakující WEHRMACHT, BRUTAL TRUTH (jejich nášivka mi na džísce chybí a to se musí změnit!), POSSESSED a EYEHATEGOD. To je můj plán, co chci vidět, víc stejně nedám. (Štěpán)

Nizozemci VITAMIN X si nic nekomplikují, hudebně čistý HC, s jasnou kytarou Marca Emmerika, rytmickými bicími a basou a uřvaným, rychlým vokálem Marko Korace rozběsnili mosh, skokanů bylo mnoho, ale mě osobně moc nebavili, nějak jsem předpokládal o kousek dopředu, kam se bude hudební postup ubírat. (Štěpán)

Pro mě jednoznačně nejočekávanější kapelou pátku byli NUNSLAUGHTER. Rouhačský death metal nyní z Ohia naplnil Bojiště nekřesťanským znásilněním, hněvem a bolestí, vypustil pekelné psy. Nejprve jsem ztratil tělo, pak duši, pohltili mě, ani jsem si vlastně neuvědomil, jaké skladby zazněly, protože jsem kompletně sevřený, zmítaný rytmem zapomněl, že mám oči ke koukání a mozek na zapamatování. Co mohu teď napsat je jen to, že to muselo být něco úchvatného, protože jsem se po odehrání probral z jiného světa. Jestli má umění takto oslovovat nebo navozovat takovéto stavy, pak je umění NUNSLAUGHTER. (Štěpán)

Američtí antikristi NUNSLAUGHTER jsou vyznavači old school death/thrashe a pro mě jednou z hlavních kapel letošního OEF. Milovníci splitek (mrkněte na diskografii, haha) to odpálili ve velkém stylu. Tenhle set byl prohnilý, starý, zaprášený a zašpiněný. Většinu skladeb uváděl svým rouhačským pojetím bicman Jim Sadist, který když do toho zrovna nemlátil, dělal z paliček obrácený kříž. NUNSLAUGHTER nemají nikterak dlouhé pecky a jejich set rychle utekl. Všemocný old school pak dokreslovala image členů kapely a všichni přítomní oprášili své zašlé džísky. Na přetřes došel průřez celou pětadvacetiletou diskografií NUNSLAUGHTER a my staromilci museli odcházet spokojení. (Peťan)

Náhrada za odpadnuvší CATTLE DECAPITATION je v podobě ještě jednoho setu WEHRMACHT / CRYPTIC SLAUGHTER? No super, to si nechám líbit. WEHRMACHT vidím po čtyřech letech a i tentokrát to mělo grády. Tihle veteráni amerického crossover/thrashe vsadili na starý materiál a z celého koncertu byla rázem jedna velká párty. „Suck My Dick“, „Drink Jack“, ale také covery KISS a IRON MAIDEN fungovaly parádně a já si tuhle porci chrastivého zběsilého thrashingu užíval plnými doušky. Ve druhé polovině se ke kapele připojil i Scooty Petterson ze starých dobrých CRYPTIC SLAUGHTER a společně nasypali několik dalších válů. A právě cover „Wrathchild“ od Maidenů byl vrchol, při kterém na pódiu pařilo společně s kapelou odhadem padesátka šílenců. Na razanci a energii tihle chlapíci z WEHRMACHTU rozhodně neztratili. Šílené, výborné. Mosh! (Peťan)

Nastává hodina drsné pravdy. Po předešlém setu jsem se oklepal, osvěžil jedenáctkou a očekávám příchod praotce v klobouku, doufaje ve zdárný průběh koncertu. Je to tu, BRUTAL TRUTH se loučí grandiózně. Asi nemusím připomínat datum 18. 10. 2014, kdy Dan Lilker oslaví padesátiny a odchází do grindového důchodu. Přímočarý deathgrind kropí doposud nejhustší dav pod sebou, nasazení snese nejpřísnější měřítka a přesto je cítit uvolněná atmosféra. Kapela i fanoušci si užívají, Čurby si užije s nimi skvělé muziky a také narozeninového dortu, který slavnostně od kapely převzal. Průřez předlouhou tvorbou je provázen bombardujícími riffy, smrtící rytmikou a parádním hlasovým projevem Kevina Sharpa. Je skvělé zjistit, že i  dvacet let od vydání „Need to Control“ sestava neztratila nic na energii, kterou jsem obdivoval tehdy. Pro mě zatím jednoznačný vrchol festivalu, taková vyvážená kompilace zvuku i obrazu. (Štěpán)

Dáváme s Anet výbornou grilovanou zeleninu s brambory a přecpáni docházíme zpět na místo činu, kde už pár minut drtí další legenda – tentokrát death/grindu BRUTAL TRUTH. Posledně mě na OEF vůbec nebavili, ale letošním koncertem si reputaci napravili. Bavili mě především vály z prvních dvou desek, které byly čitelnější a pro mě stravitelnější. Kevin Sharp opět řádil za mikrofonem v klobouku a samostatnou kapitolou byl Danny Lilker. Chlapíkovi letos slavícímu půlstoletí, se dočkalo přímo na pódiu poděkování za jeho zásluhy extrémní muzice. Gratulace proběhly i směrem k nedávnému oslavenci Čurbymu, který okamžitě skončil na rukou v davu pod pódiem. Pro BRUTAL TRUTH to byl poslední koncert na evropských pódiích a protože nepředpokládám, že by na tom s těmi konci byli jako třeba SCORPIONS, byla to důstojná tečka na kariérou těchto veteránů. (Peťan)

Kvůli BRUTAL TRUTH dostal harmonogram menší zpoždění, ale to nemohlo vadit nikomu, protože se rozeznělo intro další nesmrtelné legendy – POSSESSED! Tyto satanáše jsem viděl potřetí, pokaždé v jiné sestavě, ale pokaždé super. POSSESSED se do toho od začátku opřeli a svůj prastarý a dřevěný death metal servírovali takovým způsobem, že jsem znovu zůstal stát s hubou dokořán. To se prostě musí zažít. Velký respekt chovám k Jeffu Becerrovi, který to i v sedě na invalidním vozíku ze sebe chrlí neskutečným způsobem. Vždy výborně naladěn a s úsměvem na tváři. Nick Barker div nerozmlátil bicí, kytarové riffy se zařezávaly hluboko pod kůži a dunící basa rezonovala areálem. POSSESSED samozřejmě postavili svůj set na deskách „Seven Churches“ a „Beyond the Gates“. Při takové „The Exorcist“ nebo hymně „Death Metal“ mi naskakovala husí kůže. POSSESSED jsou pro mě naprosto zásadní kapelou, která mi společně s DEATH otevřela cestu k death metalu a i proto, se tohle vystoupení zařadilo v mém OEF žebříčku na samý vrchol. Výborný zvuk – dunivý, chrastivý, čitelný… asi jako když pořádně vohulíte asfalt „Seven Churches“. Díky za tenhle mimořádný set! (Peťan)

Teď bych zase potřeboval nějaký útlum, jenomže POSSESSED, to už není skoro k vydržení. Už mi docházejí slova chvály, jenomže POSSESSED, nemůžu si odpustit pár řádků. Peťan to rozebere určitě podrobněji. Ale za mě. Znáte ten pocit, už je sex nevyhnutelný, po prvním doteku cítíte vzrušení a pak nevíte, co se s vámi děje, až přijde vyvrcholení a koukáte a nevíte, jak dlouho to trvalo... Tak takhle nějak jsem se cítil, když se do mě pronikaly riffy, když předváděl Jeff Becerra své vokální party. Nás, co jsme byli na zkoušce ovšem nepřekvapilo, že bicí tluče Nicholas Barker s křehkostí a něhou sobě vlastní. Mnohdy mám pocit, že už mám vystoupení nějaké kapely dost, ale tohle mi přišlo krátké, přestože výběr z obou zásadních alb skupiny byl maximálně vyvážený a asi nic nechybělo, klidně bych poslouchal dál. Prvotřídní. (Štěpán)

Po těchto lahůdkách a to jsem ještě nezmínil WEHRMACHT, kteří mě v pátek hodně potěšili, jsem s očekáváním a předsevzetím, že to ještě vydržím, vyhlížel EYEHATEGOD. Mám rád kalné, bahnité prostředí sludge metalu, to soustředěné utrpení, bolest vycházející z hudebních motivů, záhuba... Navíc tato poměrně stabilní sestava od roku 1988 zapojuje do své tvorby i okrajové prvky jazzu nebo blues, ne nadarmo, vždyť pocházejí z New Orleansu. Silný zvuk, čisté drtící riffy, změny tempa, zoufalý hlas, na místní poměry pomalé bicí zahalily vše pod roušku zoufalství. Skladby jako „Lack of Almost Everything“ nebo „Jack Ass in the Will of God“ jsou bezesporu mistrovskými kusy, existuje tu ale jedno velké ale. Nemám fakt jedinou výhradu k výkonu muzikantů, ale sem na OEF se tato skupina moc nehodila. Najednou, jako by byla odjinud. Těšil jsem se na ni jako blázen, přesto bych tuto drtivou těžkotonážní pomalou mašinérii viděl raději za pár týdnů na Brutal Assaultu, kam by podle mě pasovala lépe. (Štěpán)

POSSESSED potřebuji vydýchat a proto postávám s pivkem a kamarády ve vyšších „patrech“ areálu, zatímco to rozjíždějí EYEHATEGOD. Další ikona, tentokrát z úplně jiných vod – sludge/doom metalu. První dvě alba „In the Name of Suffering“ a „Take as Needed for Pain“ mám rád, ale zde mi EYEHATEGOD přijdou po takovém nářezu nudní a jednotvární. Valivá hudba se mnou tentokrát nic nedělá a stále mám ještě plnou hlavu předešlého masakrujícího koncertu. I proto nakonec EYEHATEGOD „opouštím“. (Peťan)

DEMONICAL jsou švédskou death metalovou klasikou a rád jsem si na ně počkal. Co čert nechtěl, zvukově jsou sice čitelní, ale naprosto neslyšitelní. Musíme jít až dolů, abychom z nich vůbec něco měli. DEMONICAL jsou ukázkovým příkladem švédské deathové školy, která koketuje s punkem a já tyhle „tupatupa“ pasáže moc rád. Došlo i na skladby z poslední fošny „Darkness Unbound“, žel díky „tichému“ zvuku celá kapela nevyzněla na 100 %. (Peťan)

Program nabral skluz a tak se sety krátí, aby se stihlo skončit ve tři ráno. Na řadě jsou ještě portugalští WE ARE THE DAMNED. Sleduji zpovzdálí jejich poctivý death´n´roll a i když se přemáhám kvůli únavě, tahle parta mě baví. Veselé, odlehčené, skočné. Crust s death metalem jako dělaný na pogo. (Peťan)

Pro mě poslední kapela pátečního dne jsou o půl třetí ráno švédští thrasheři WARFECT. Notně zkrácený set nakonec obsahuje pouhé tři vály a celkově vydá na deset minut. Klukům to sype výborně, ale spíš než k MUNICIPAL WASTE bych je přirovnal k řeckým SUICIDAL ANGELS. Typická thrashová škola, ovšem bez přídavku hardcore. Fajn set, i když velmi krátký. Je čas jít spát!  (Peťan)

Fotky: Syky

Celý fotoreport

Zveřejněno: 26. 07. 2014
Přečteno:
3549 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář