Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

16. – 20.7. 2014, Trutnov – Na Bojišti

Čtvrteční probuzení horkem po nějakých krásných třech hodinkách spánku jdeme rozdýchat kafem na benzínu, kde potkáváme další známé tváře především z jihočeských luhů a hájů. Probíhá i „družba“ se slovenskými bratry (zdravím do Žiaru nad Hronom), ale když začnou vytahovat flašku Tullamorky, raději utíkám (smích). I když – někteří to nestihli, hehe. Následuje důkladná obhlídka areálu, nějaká ta pozdní snídaně, procházení dister a nákup charitativních triček Obscenu. Další a další potkávání „starých známých“ pokračuje až do odpoledne. (Peťan)

V jednu hodinu začínal čtvrteční program a první na řadě byli němečtí IMPLORE. A jedná se hned o příjemné překvapení na začátek. Kapelu jsem neznal, ale svým nesmlouvavým grindcorem si mě tato trojice získala. Krátké, rychlé, výstižné. Důstojní parťáci na evropském turné s ACxDC. (Peťan)

Zůstáváme ve stínu sledovat následující Slováky SPERM OF MANKIND. Goregrind není až na pár výjimek mou krevní skupinou a tak mě tihle chlípníci nechávají zcela chladným. Tedy pokud to v tom horku vůbec jde. Umca umca taneční grind však k pódiu přilákal první tanečníky a dvacet minut uběhlo jako voda. (Peťan)

To Švédové SUFFER THE PAIN mě bavili o poznání víc. Po pár okamžicích člověk poznal, z jaké že země to tihle chasníci jsou. Mix death metalu a crustu byl cítit po celém Bojišti. Spolupráci s touhle smečkou chystá i český undergroundový label Phobia Records, tak milovníci špinavého severu, buďte ve střehu. (Peťan)

Polští OJCIEC DYKTATOR z Krakova poslali do ještě přívětivého odpoledne vystoupení parádního grindcoru. Kvarteto muzikantů působících i v jiných žánrově rozdílných uskupeních prokázalo hudební vyspělost. Orlando, kytarista z doomových BELZEBONG zrychlil, zpěvák Ojciec zvládl chrčet, hučet i corově vyřvávat jinak než v deathových DEVIATION. Za zmínku stojí i výkon bubeníka Piotreka, jinak člena téměř blackových PRELUDIUM nebo folkových TIME OF TALES, který svou přesností obecný chaos žánru vyrovnal, a tak celý projev kapely jakoby zjednodušil a hudební přednes byl pro mě výrazně čitelný. Navíc mám pocit, že právě hudební rozdílnost členů a jejich propojení tomuto tělesu přineslo i nadhled a nadsázku, která pro mě byla tím zásadním článkem kvality vystoupení. (Štěpán)

Crustmetal v podání norských LIVSTID mě okamžitě při prvním kontaktu dostával do varu. Hutný zvuk, rychlý a přesto rozmanitý rytmus a předně hlasivky ničící screaming zpěváka Kristiana představovaly hudební zážitek, ne snad nějak originální, přesto hodně působivý. Nehledě na hlasitost a agresivitu proniká až chytlavá melodičnost, která set oživila. Pro mě dobrý zážitek a na závěr se zmíním o jejich zatím jediné dlouhohrající desce „Livstid“ z roku 2011, čtrnáct skladeb, které skutečně stojí za poslech, nenudí, zrovna tak, jako Norové nenudili na pódiu OEF. (Štěpán)

Pod prkny, jež znamenají peklo, mírně zahoustl zmítající se dav zapocených a lehkým odpoledním deštíkem znovu osvěžených těl. Nastupují CHIENS z Francie, fastcorová trojce vysokorychlostních maniaků. Jubs rychle frázuje křik, jek a kvik, Michol rychle drhne kytaru a Sacha tvoří rekordy v počtu úderů do bicích. Je s podivem, jaký zvuk se linul do posluchačů, možná právě absence basové kytary umožňuje rozpoznat muziku a ne už jen shluk hluků. Dvacet minut slušného masakru mě pobavilo svým nasazením a náloží energie. Nikdy jsem o tomto uskupení neslyšel, ale split s LYCANTROPHY si časem asi doma poslechnu, ač jsem přesvědčen, že produkci na živo se to nevyrovná. (Štěpán)

Třetí vystoupení čtvrtečního odpoledne v řadě za sebou, to je porce, ale když už se sem kapela táhne až z Austrálie, tak si zaslouží pozornost. A opravdu set DARK HORSE je hodně vkusně zařazen do programu oplývajícího corovými formacemi. Freddo u kytary, Fran za bicími, Evil Mando obsluhující basu a Denicide za mikrofonem jsou skvělí. Ohromující potemnělý crust střihnutý punkovým rytmem, změny tempa, nic moc melodického a přeci mě to donutilo sejít blíž ke kotli a nechat se strhnout k drobným pohybovým kreacím. Sedm songů ve dvaceti minutách mně skoro nestačilo, klidně bych si nechal naložit ještě. Škoda, že kapela na svém turné po Evropě hraje převážně festivaly, úplně si je dokážu představit v klubu, jak mě pohltí ten jejich fakt hutný projev. Spokojenost stoupá, očekávání také, ale musím si dát chvíli pauzu, jinak se mi rozskočí makovice. (Štěpán)

Po pauze na jídlo jdu na Australany DARK HORSE. Areál už je slušně zaplněný a tahle smečka si to opravdu zaslouží. Poctivá flákota crustu (s metalovým soundem) zabaleného do temného, lehce blackmetalového hávu. DARK HORSE ale na nějaká pomalá tempa kašlou. Za těch svých pětadvacet minut ukázali, jak je na tom scéna u protinožců. Výborný a energický set! Klidně bych si dal nějaké opáčko v klubu. (Peťan)

ACxDC – ne, tohle není hardrockový revival, ale pořádná powerviolence smršť, která si na Bojišti nebere servítky s nikým, kdo se jen přiblížil k pódiu. Americké komando svými krátkými a rychle navazujícími vály jednoduše vyučovalo, jak se má dělat grindcore. Byla to má první zkušenost s ACxDC, hned na velkém pódiu a obstáli na výbornou. (Peťan)

Po přeparkování a přivítání se se zbytkem píseckotýnské výpravy se vracím do areálu na ruskou vichřici jménem KATALEPSY. Brutální deathmetalové představení s řadou technických prvků narvalo prostor pod pódiem, narvalo hlavy bouřlivými riffy, smetlo, co mu stálo v cestě. Precizně zahrané a opět musím podotknout, že zvukově čitelné, ale to se jen opakuji. Nicméně mám pocit, že se z celkové atmosféry festu mírně vymykali takovou, na mě působící, chladností a skutečnou, nepředstíranou temnotou. (Štěpán)

Následující, asi nejkratší set festivalu obstaralo duo Japonců FINAL EXIT. Bubeník si poskládal bicí tak, aby bylo vidět jeho řádění, mlácení a kopání pěkně z profilu. Spolu s kytaristou odehráli jedenáct minut, které ve mně evokovaly dvacet let staré vzpomínky na noisové kapely plné odlidštěného šumu a nekoordinovaných hluků. Čistá radost a nadsázka vystoupení byla doplněna ještě skladbou k poctě CRIPPLE BASTARDS, ke které byl pozván jejich vokalista Giulio Bastard. Trvala sice jen jednu vteřinu, ale to nevadí. (Štěpán)

Japonští FINAL EXIT byli taková „kravina“, až byli výborní (smích). Jejich vůbec první koncerty mimo rodnou hroudu jsou tak trochu exotikou a noise/grind, který se valil z pódia, mi sice hudebně nic moc neříkal, ale jako celek s kompletní pódiovkou vyzněl výborně. Bicí hozené stranou, aby vynikly bubeníkovy kreace a cover CRIPPLE BASTARDS na závěr i s Giuliem na pódiu. Progresivní skladba, trvající cca vteřinu (smích). (Peťan)

ZOMBIE INC. z Rakouska mě příliš nezaujali. Očekával jsem death metal starého ražení, stejně jako na desce „A Dreadful Decease“, ale dostalo se mi spíše průměrného death metalu koketujícího s brutal/deathem či místy i modernějším ražením. Zombíci odehráli profesorský a instrumentálně kvalitní set, ale z lavičky mě to tentokrát nezvedlo. Věřím, že to je pouze můj dojem a bývalí členové slavnějších death metalových kapel, kteří v ZOMBIE INC. působí, mě přesvědčí třeba příště. (Peťan)

Druzí Australani na festivalu – THE KILL z Melbourne vůbec poprvé v Evropě. A že za to dokáží vzít ukázali během svého přibližně půlhodinového setu. Hrubý grindcore s krátkými skladbami, perfektně zahraný. I v tomle bordelu nechyběly krátké kytarové vyhrávky. Hlavně na nic nečekat a rychle do cíle. THE KILL zase zrychlili a přitvrdili celý čtvrteční večer. (Peťan)

Hlavní kapela tohoto dne na sebe nechala chvíli čekat delším zvučením, ale pak nám budiž samo peklo milostivo. MASTER – legenda old school death metalu neúnavně brázdí celý svět a po čtyřech letech znovu dorazila na OEF. Pravda, první polovina setu byla zvukově v loji a měl jsem pocit, že se na mě valí hluková koule. Později se zvuk zlepšil a Mistr Speckmann se svojí českou družinou mohl naplno ukázat své umění. Nesmím zapomenout ani na „Krakonošské“ intro, které vystihlo i postavu Paula, který právě ke Krakonošovi nemá svým zjevem zrovna daleko. Jen tedy nevím, zda by sojka vydržela ten rachot (úsměv). MASTER zahráli ze své aktuální desky „The Witchhunt“, ale především skladby staré a roky prověřené. V závěru nemohl chybět cover od BLACK SABBATH – „Children Of The Grave“. Ačkoliv vidím MASTER zpravidla několikrát do roka, pokaždé mě baví. Škoda mizerného zvuku na začátku, ale i tak se pro mě tato legenda stala výkladní skříní letošního Obscenu. (Peťan)

Z večerního bloku byli jako vždy skvělí MASTER. Přestože je člověk vídá poměrně často, vždy mě ohromí jejich deathmetalová klasika. Říkám si, konečně muzika, utažené, přesné, ale je to dáno tím, jakou muziku člověk převážně poslouchá, a tak nechci křivdit jiným partám, vždyť OEF je předně o totálním okraji hudebních produkcí. (Štěpán)

Poslední, co stačím ve čtvrtek vnímat jsou nizozemští INHUME, brutal death metal s grindcorovými prvky. Riffy jak břitva, rytmické pasáže tíživé, zpěv, přestože strašidelný growl, naléhavý. Smrt způsobená morovou injekcí, zabití na objednávku, pitva rezavým skalpelem na zašlých dlaždičkách patologie. Vskutku náladová hudba na dobrou noc, protože čtveřice zkušených, ostřílených muzikantů mě rozmázla jak hmyz. (Štěpán)

Fotky: Syky

Celý fotoreport


Zveřejněno: 25. 07. 2014
Přečteno:
3568 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář