Do Týnce nad Labem, respektive do areálu konání festivalu, jsem dorazil pár minut před začátkem. A to je tak akorát, abych pozdravil pořádající kapelu ELYSIUM, dal si pivo, které od minula mírně podražilo, a porozhlédl se po areálu, který se částečně proměnil. Respektive došlo k menšímu přemístění. V budově na vyvýšeném místě za pódiem, kde bylo dříve občerstvení, se nyní nacházelo zázemí pro kapely a občerstvovací stánek byl umístěn vlastně příhodně vedle nápojové zastávky.
Než začala hrát první kapela, prohodím ještě pár slov se známými tvářemi, které jsem delší dobu neviděl. Avšak na pódiu to už brutálně rozjíždí SEPSIS, a tak jdu blíž. Naposledy jsem je viděl v Hořovicích v rámci turné „No Mercy Tour" (2010), mimo jiné po jejím boku vystoupila kapela ELYSIUM a jako host TORTHARRY, jež zde svým způsobem také vystoupí, ale pod jiným názvem. SEPSIS svým hutným death metalem nasadili ihned zkraje vysokou laťku. Sice jsem se „nebál", že by ji nikdo nepřekročil, v mém hledáčku z festivalového line-upu byly ještě vyšší mety přede mnou, ale i tak skladby „Random Killing" nebo „In Corpse Of Society" z posledního EP „Dawn Before the Light" nabídly uchu lahodící poslech. Co jsem dozvěděl, tak SEPSIS zřejmě odehráli poslední koncert tohoto roku a bicmen Jan Šebek zde odehrál vůbec poslední koncert.
Kapela F.O.B. má personální změny již za sebou. V září loňského roku jsem viděl za bicí soupravou Petra Hataše a nyní jsem měl možnost vidět nového kytaristu Honzu Schmida (ATTACK THE HERO), který nahradil Daniela Mazance. Čekal jsem, že F.O.B. budou první, kdo překročí nasazenou hudební laťku SEPSIS. Nepřekročili. Už během vystoupení jsem si říkal, že to je nějaké slabé. Takto je neznám. Nechtěl jsem dělat předčasný závěr, ale tušil jsem, že jejich vystoupení bude nejslabší vystoupení a nakonec se to i potvrdilo. Hodně tomu nahrával velice nepovedený zvuk, Márovi nebylo tentokrát vůbec rozumět, jeho hlas byl schován za zvukovou bariérou kytar. Z hlukové bariéry vystupovala akorát basa. Vystoupení se mi jevilo jako mdlé a po většinu jejího hracího času mou pozornost upoutával se svoji nespoutanou energii bubeník Petr.
SEPULTURA, kdo by ji neměl rád. Tak určitě se najdou odvážlivci, říct jím ne (úsměv), ale na Mazci určitě nebyl nikdo takový. A určitě nemusím také nikomu představovat CZECH SEPULTURA REVIVAL. Trojice borců z TORTHARRY a jsem rád, že jsem po delší době mohl spatřit i kytaristu Mácu, který s hronovskou SEPULTUROU opět hraje. Osvědčené hity jako „Arise", „Inner Self" nebo „Territory" určitě potěšily každého. Brazilské rytmy, jednoduché slova a kultovní záležitost
„...Fubanga, Maloca, Bocada... Maloca, Bocada, Fubanga... Ratamahatta…“,
a to zase mně velice udělalo radost. Píseň „Orgasmatron" od MOTÖRHEAD byla pro blonďatou a kozatou fanynku kapely, která slavila ten den narozeniny, jež bez zaváhaní vyskočila na pódium a zapařila si s kapelou na pódiu. Co na to dodat. Výborný, a to se večer teprve rozjíždí.
Další kapela také chystá personální změny a v nynější sestavě uvidíme kapelu už jen na pár koncertech. ELYSIUM opouští zpěvák Jirka Veselý a bicmen Pepa Spudil. Docela mě to mrzí. Co se dá dělat, život je změna. V kratším setu byly představeny také dvě nové písně, které se nesou více v progresivnějším (modernějším) pojetí death metalu než původní songy, které známe z předešlé tvorby. V poslední skladbě se také představil budoucí zpěvák kapely. Škoda jen ubíhajícího času, klidně bych si je vychutnal ještě pár minut. Jsem rád, že jsem je viděl.
Tak další kapelu také není třeba představovat. HYPNOS, to je pojem nejen u nás... HYPNOS předvedli průřez své tvorby z osvědčených hitů jako „Cleansing Extrema" a „Journey into Doom". Zabrousili k debutu se skladbou „Lovesong" nebo „In Blood We Trust", kterou svůj set uzavřeli Samozřejmě, nechyběl ani parádní kousek z poslední desky „Heretic Comando", a to „Nailed to the Golden Throne". Bezchybná, slušně odvedená práce. Nejlepší death metalová kapela večera a víc jsem už ani nečekal.
Z festivalového line-upu kromě dvou kapel jsem všechny již viděl. Tou první, s kterou se setkávám poprvé, jsou slovenští DOOMAS. O leadrovi Peterovi Beťkovi se poslední dobou namluvilo víc než dost a to buď v souvislostech s vydavatelskou činnosti, festivalem Gothoom anebo samotnou kapelou. Skoro pověst jej předchází a tím pádem jsem byl na jeho kapelu zvědav. Hustota, temnota, mráz, nervy drásající hudba, tak bych pár slovy popsal produkci kapely DOOMAS, která se skvěle hodila do půlnočního času. Houpavá melodie kytar v „Darkside of the Moon", civilní zpěv s chorobně znějícím vokálem v novinkové „La Muerte" anebo společný výkřik „Bleeding" ve stejnojmenné skladbě. Po HYPNOS to byla druhá kapela, která přidala po jedné skladbě. Někdo vedle mne utrousil vtipnou poznámku: „Jsou to Slováci, a jak umí hrát".
Rozhlížím se po areálu a nejen pro mě, ale i pro předposlední kapelu je určitě příjemné zjištění, že i v tak pozdních hodinách se počet návštěvníků ani moc nezměnil (neubyl). Nejen při starších flacích jako je „Into the Fire“, ale i při titulní skladbě „Beyond All Fears“ z nového alba se otřásalo pódium. Mostečtí DEATHSTAR odvedli také slušnou práci
HATE IS BEAUTIFUL je druhá kapela, kterou vidím poprvé. V jednoduchosti je síla, krátké hardcorové písničky, skákačky umca umca a rádoby vtipné zpěvákovy průpovídky. Určitě to vrchol už nebyl a tak jsem se po pár skladbách odporoučel sednout za zvukaře na lavici, kde jsem povinně odzíval crossoverový mišmaš písní „Antidiscant", „FB p*ca" anebo pomalejších klipovek „Síla chtíče" či „Jako zlej sen". F.O.B. určitě nebyli nejslabším článkem Mazce.
K závěru reportu bych Týnecký Mazec shrnul ještě do jednoho odstavce. Pořadateli byl zvolen slušný výběr kapel a svým způsobem, když pominu mladou kapelu HATE IS BEAUTIFUL, tak každá mohla být relativně na pozici headlinera. Zajímavosti festivalu byla možnost vidět naposled v současných sestavách kapely SEPSIS a ELYSIUM a pro někoho určitě nová sestava FOB. A ještě jeden poznatek, určitě nebyl rekordní počet lidí, ale určitě o mnoho víc než v minulém ročníku. Ale co bylo podstatné, když opomenu první a poslední kapelu, kdy se lidé ještě slézají jak švábi na pivo anebo naopak, tak se v areálu od začátku do konce festivalu udržel stejný počet návštěvníků (plus mínus) na stejné úrovni, což oproti minulému ročníku říct nemůžu. Vrcholem letošního Týneckého Mazce byli DOOMAS. Slunce, pivo a hudba, to bylo příjemně strávené odpoledne, bez slunce i večer. (úsměv)
