Opět přesvědčili o svém nehraném zápalu a nadšení pro svou hudbu, které jsou věrni už tři dekády bez ústupku stranou. Principál Kingsley "King" Fowley je sdílný, přímý a pohodový člověk, a s ochotou odpověděl na pár všetečných otázek...
Zdar chlapi! Čas letí jako bláznivý a DECEASED končí třetí dekádu své existence. Zní to neuvěřitelně, ale až letos jste měli svou první krátkou koncertní šňůru po Evropě, jejíž součástí byla i zastávka v České republice. Jaké bylo přijetí na starém kontinentě a proč jste do Evropy nezavítali už dřív?
Přesně tak, několik let jsem se opakovaně snažil dostat nás na evropské turné, ale nebyl nikdo, kdo by nám jej nabídl, nebo nám jej pomohl uskutečnit. Nezbylo nám, než čekat a náš čas přišel až s Doomstar Bookings, kteří nám udělali nabídku a my samozřejmě okamžitě souhlasili. Byl to úžasný koncertní týden a my jsme si oblíbili Českou republiku. Výborná odezva fanoušků a klub nabitý energií z obou stran pódia. Rádi se k Vám opět vrátíme a MY SE VRÁTÍME!
V metalovém undergroundu jste se stali doslova kultem. V podzemí jste vlastně setrvali celou dobu své existence, mnoho kapel, které začínaly spolu s vámi, se stalo později hvězdami. Vidím DECEASED jako jednu z nejméně doceněných kapel metalové historie. Čím to je, že se vám nedostalo většího uznání a nikdy se nedostali do většího popředí zájmu posluchačské metalové veřejnosti?
DECEASED byli vždy sami sebou. Za sebe můžu říct, že jsem se nikdy nebál říct si o peníze a nikdy jsem nikomu nelíbal prdel, abych se setkal s lidmi z vyšších vrstev systému, jako jsou nahrávací studia, pořadatelé, nebo časopisy způsobující humbuk. Nezajímají mě! Zajímá mě hudba. Tvořím ji a hraju ji. Dobré lidi po cestě pozdravím a nasrat na podvodníky a chamtivá prasata. Nebojím se ničeho. Někteří lidé nemají rádi pravdu a někteří se s ní nesmíří. Nehrajeme pro slávu a bohatství. Hrajeme proto, že jsme „ metalheads“ a nic víc!
Byli jste první kapelou, která podepsala smlouvu s dnes renomovanými Relapse Records, vaše první tituly byly zároveň i prvními počiny tohoto labelu, dlouhou dobu jste byli pod jeho křídly. Proč po EP „Behind the Mourner's Veil“ (2001) spolupráce skončila? Bylo to pozdějším směřováním Relapse, s nímž se neslučovala vaše ortodoxnost a věrnost staré metalové škole? Nebo jste vy sami cítili, že je čas na změnu?
Relapse byli našimi bratry s posláním za lepší hudební scénu. Příznivé ceny a dobrý pracovní tým. Ale podle mého názoru je brzo dostihla chamtivost a příliš mnoho sraček. Voněly jim dolary a oni je hltali. Stali se z nich lháři s falešnými sliby a já nemůžu vystát tento typ lidí. Jako kapela jsme si řekli, že je na čase odejít a jednoho dne jsem Relapsu oznámil, že odcházíme. Ovlivnilo to kapelu a náš způsob myšlení.
Od roku 2002 až do alba „As the Weird Travel On“ (2005) jste byli u poměrně neznámého vydavatelství Thrash Corner Records. Jak jste se k němu dostali a jaká byla vaše spokojenost?
Byli to naši dlouholetí přátelé. V roce 2001 s námi byli na Wackenu a slyšeli nás mluvit o tom, že u Relapse nejsme spokojeni. Řekli nám, že pokud chceme vydat nové album s novým labelem, ať jdeme k nim. Tak jsme to udělali! Byl to v podstatě jeden chlápek a jeho kamarád z Puerta Rica. Bylo to pro nás super. Chtěli jsme, aby se jim dostalo trochu uznání, které jsme měli díky našemu jménu z minulosti a my jsme chtěli být u nich, protože nám věřili, tak jako my jim. Výborné a férové vztahy. Byla to zábava a my děkujeme Rayovi a Thrash Corner Records za vše, co pro nás udělali. Poskytli nám dostatečný rozpočet a výbornou nahrávku, která je teď dostupná všem.
Své zatím poslední album „Surreal Overdose“ (2011) jste vydali pod značkou Shrieks from the Hearse, přivedenou na svět základním kamenem DECEASED, bubeníkem a zpěvákem Kingem Fowleyem. Znamená to, že nikdo jiný neměl o DECEASED zájem, nebo jste už chtěli mít vše pevně pod vlastní kontrolou?
Rozhodl jsem se, že si všechno můžeme udělat sami. Vezmeme nahrávku a za vlastní peníze ji necháme vyrobit a vydat. Přátelé z Patac Records nám s tím pomohli. Bylo to jednoduché, nikdo nám neodpověděl, tak jsme si sami album udělali přesně takové, jaké mělo být. Několik alb jsme vydali s Headbangers Record a viděli jsme, co pro nás dělají. Nemáme problém spolupracovat s ostatními, ale jen pokud vidíme, že odvádějí svou práci. Je potřeba se na to dívat i z jiného úhlu.
Vydali jste 6 alb, neuvěřitelné množství EP, různých split a kompilací. Které album bylo z hlediska prodejnosti nejúspěšnější, a kterou desku považujete za nejdůležitější z pohledu vývoje a tvorby kapely?
Naši fanoušci považují za „nejlepší“ album, které jsme vydali „Fearless Undead Machines“. Myslím, že pokořilo hodně hranic, když se vydalo. Po hudební stránce jsem hodně pyšný na „Supernatural Addiction“. Texty a hudba k sobě pasují a já miluju ten zvuk. Když vyšlo album „Luck of the Corpse“, prodalo se přes 25.000 kopií. Pravděpodobně se pořád jedná o náš nejlepší prodej k dnešnímu dni. Death metal byl největší v roce ´91 a myslím si, že je to právě tím.
Vyšly různé reedice vaše desek, např. známé znovuvydání „The Blueprints for Madness“ u Sevared Records a jiných. Těší vás takovýto zájem undregroundových labelů o prezentování jména DECEASED? Máte vůbec přesný přehled, co vše v souvislosti se jménem DECEASED už vyšlo?
Vím o všech vydáních a osobně jsem se podílel na každém z nich. Je to zábava dělat na projektech se spřátelenými vydavatelstvími a čas od času se tak stane. Viděli jsme Relapse, že už nedělají dolisy, tak jsme nechali ostatní labely dát je znovu do výroby. Fanoušci se ptají po nahrávkách, které vyšly a jsou na eBay za 30 dolarů. To není legrace ani fér. Takže jsme chtěli, aby jim byly vždy k dispozici. Underground je u mě o pospolitosti a přátelství a to zahrnuje nejen pracovní, ale i obchodní výzvy.
Zmiňoval jsem album „The Blueprints for Madness“, jeden z vašich nejvíc ceněných titulů. Dodnes jsem neskousl podivný utopený zvuk kytar na této desce. Byl tento zvuk záměr, nebo se stala chyba při závěrečném masteringu?
Byla to první námi produkovaná nahrávka a my jsme se teprve učili. Ve studiu na velkých reproduktorech to neznělo tak špatně. Jakmile to ale vyšlo ze studia, nezralost se jasně ukázala. Markovy kytary na pásce byly hrozné. O pár let později jsem se snažil to předělat a zjistit, jestli bych mohl opravit některé chyby. Ale aby šla ven kytara, s tím nehnu. Takže to je tak, jak to je. Miluji tuhle nahrávku, ale zvuk by mohl být mnohem lepší. Přičtu-li ještě hrozný mastering od Relapse, který udělal ze zvuku ještě větší bordel.
Ještě jedna otázka k pozoruhodné diskografii DECEASED. V tom šíleném množství kompilací vyšla mimo jiné i vaše skvělá pocta starým poctivým punkovým kapelám nazvaná „Rotten to the Core“ pod značkou Malt Soda. Co to bylo za vydavatelství a dá se ještě někde tato pozoruhodná kompilace sehnat?
Mám rád Scootera a Malt sodu. Není metalista, ale líbil se mu v mnoha směrech náš přístup v porovnání s přístupem punk rocku „ fuck the world“. Poznali jsme se, nabídl nám, že zaplatí nahrávání a protože máme fakt rádi punk/hardcore, tak jsme na to přistoupili. Líbí se nám, jak to nakonec dopadlo. Koncem tohoto roku to půjde zpátky do prodeje, jako 2 CD s každým coverem , který jsme udělali (a není jich málo) na labelu Death Oblast Production z Číny, pod názvem „Cadaver Tradice“.
Začátky DECEASED byly spojované převážně ve spojitosti s tehdejší sílící death metalovou vlnou, ale už od počátku ve vaší tvorbě byly cítit silné vlivy NWOBHM a starého klasického thrash metalu, punku a původního hard core. Nikdy jste nepodlehli trendům a těmto kořenům zůstali věrni do dnešních dnů. Vaše první album „Luck of the Corpse“ (1991) bylo kovem smrti načichlé nejvíc, i když při pozorném poslechu jsem si už tehdy říkal „kurva, ten kytarista musí ale mít rád MERCYFUL FATE“ (smích). S pozdějšími léty jste se jakoby ke starým kořenům ještě více vraceli. Sledovali jste nebo sledujete i nové trendy v metalové muzice nebo je úplně ignorujete?
Muzika nás ovlivňuje hodně. The Beatles, Kiss, Repulsion, Voivod, přidám ještě Fate, Slayer, Iron Maiden, Anvil, Venom, Warlord. To všechno je v nás. Trendy v metalu jsou odporné, spousta retro sraček... Dnes jsou tu, zítra pryč. NWOBHM je právě teď na špici a jen velmi málo z těchto kapel existovalo před 10 lety. Z toho, co jsem slyšel, je vše nudné a nezáživné. Jen vykrádají riffy nějakého stylu. Takže ne, díky!!!
K vaší tvorbě neodmyslitelně patří hororové texty, vrcholem bylo asi album „Fearless Undead Machines“. Máte přehled i o současné hororové filmové tvorbě, oslovují vás například jména jako James Wan, nebo jste staromilci a zůstáváte u léty prověřených klasik?
Mám rád každý dobrý horor. James Van se snažil, ale občas je trochu všední.
Miluju své „vybledlé“ horory z období kolem roku 1970 (nejvíce ze všech: The Exorcist, Burnt Offerings, Black Christmas, Lets Scare Jessica to Death, Phantasm, Carrie ), ale sleduji horory z každé éry, jsem závislý na tomto druhu filmu.
Trio Kingsley "King" Fowley, Mike Smith, Les Snyder je neodmyslitelný pilíř DECEASED. Dokážete si představit, že by skupina pokračovala dál, kdyby se kdokoliv z této trojky rozhodl to zabalit?
Já a Mike skládáme hudbu a píšeme texty. Les se nám hodně vzdálil, posledních několik let žije v Texasu. Chybí mi jako přítel a jako basák. Chceme s ním i nadále pokračovat v nahrávání a pokaždé ho zveme, aby s námi hrál živě. Zato Mike s námi nestál na pódiu už 8 let. Miluje skládání a nahrávání, ale opravdu to nikdy nebyl „stage guy“. Na turné jsem si vzal 5 lidí, kteří tvrdě dřeli a vytvořili skvělou show se zvukem a ve stylu DECEASED. Mám rád tyhle kluky. Je to teď skoro jak dva světy. Stárneme a než se nadějeme, bude nám padesát. Život toho přináší spoustu a musíme se s tím vypořádat, každý člověk má v životě nějaké období, které je pro něj dlouhé.
Stručná otázka na Kingsleye: co je lepší, hrát na bicí nebo být vpředu s mikrofonem?
Pro mě určitě vepředu. Přál bych si, abych tam mohl být už pořád. Miloval jsem doby, kdy jsem hrál na bicí a řval do mikrofonu, ale vpředu, tváří k fanouškům, tam se to vše odehrává! Pořád skládám všechny části pro bicí a taky jsem je na poslední desce i nahrál. Ale na živo jsem „tváří v tvář“ vám!!!!
Před lety přišla mohutná retro vlna kapel, kdy mladí a nevybouření objevili krásu starého poctivého metalu a najednou jako by všichni chtěli hrát to, čemu byli vlastně DECEASED věrni po celou dobu své existence, včetně image. Cítili jste něco jako satisfakci za svou víru v tyto metalové kořeny? Těšil vás znovu obnovený zájem o původní znění metalové hudby, z kterého se stal vlastně za nějakou dobu taky trend?
Faleš je faleš. Lidé se mohou oblékat stylově, nosit nášivky a dostat si do hlavy znalosti z minulosti, ale ty vždy poznáš, kdo tím žije a kdo z toho jen „ždímá“. Je to velký rozdíl!!! Jak už jsem zmínil, tyhle „nové“ kapely nejsou pro mě. Poslouchám a doufám jen v to nejlepší, ale neustále jen omílají, omílají a omílají.
Čistě teoreticky: Kdybyste měli možnost cokoliv ve své historii změnit, co by to bylo? Anebo jste spokojeni tak, jak to je a v minulosti nic neměnili?
Všechno by zůstalo stejně. Život je život!!! Každý člověk dostane svou vlastní skládačku, kterou do konce života zcela nevyřeší!!!
Jestli to není tajné, jaké jsou civilní zaměstnání členů kapely?
Instalatér, vládní úředník, stavební dělník, dealer legálních drog, podnikatel, topenář, prodavač v hudebninách. „Tajemstvím“ je přijít na to, kdo je kdo, hahaha.
Poslední otázka se nabízí sama: Co DECEASED a nová deska?
Nazvali jsme ji „Ghosty White" a je to deska o neznámé a obávané straně života a smrti. Co tam opravdu je, co nás čeká dále? Strach! Nikdy nepospícháme s vydáním něčeho, co není na 110 % ze srdce, takže bude chvíli trvat, než ji vydáme. To, kde jsme teď, se odvíjí od toho, jak plyne rok za rokem...“Death Metal from the Grave"!!! Díky za podporu a doufám, že se brzy uvidíme!
„Stay wild legions“!!! King Fowley.
Díky moc za odpovědi a přeji Vám i nám, ať ještě dlouho hrajete a i nadále symbolizujete pojmy jako poctivost, věrnost, a tvorba hudby od srdce a bez kalkulu.
Taky díky!
Přeložila Duzl.
FACEBOOK
http://www.reverbnation.com/deceasedva
https://myspace.com/undeadmachines
http://www.hellsheadbangers.com/
Zdar chlapi! Čas letí jako bláznivý a DECEASED končí třetí dekádu své existence. Zní to neuvěřitelně, ale až letos jste měli svou první krátkou koncertní šňůru po Evropě, jejíž součástí byla i zastávka v České republice. Jaké bylo přijetí na starém kontinentě a proč jste do Evropy nezavítali už dřív?
Přesně tak, několik let jsem se opakovaně snažil dostat nás na evropské turné, ale nebyl nikdo, kdo by nám jej nabídl, nebo nám jej pomohl uskutečnit. Nezbylo nám, než čekat a náš čas přišel až s Doomstar Bookings, kteří nám udělali nabídku a my samozřejmě okamžitě souhlasili. Byl to úžasný koncertní týden a my jsme si oblíbili Českou republiku. Výborná odezva fanoušků a klub nabitý energií z obou stran pódia. Rádi se k Vám opět vrátíme a MY SE VRÁTÍME!
V metalovém undergroundu jste se stali doslova kultem. V podzemí jste vlastně setrvali celou dobu své existence, mnoho kapel, které začínaly spolu s vámi, se stalo později hvězdami. Vidím DECEASED jako jednu z nejméně doceněných kapel metalové historie. Čím to je, že se vám nedostalo většího uznání a nikdy se nedostali do většího popředí zájmu posluchačské metalové veřejnosti?
DECEASED byli vždy sami sebou. Za sebe můžu říct, že jsem se nikdy nebál říct si o peníze a nikdy jsem nikomu nelíbal prdel, abych se setkal s lidmi z vyšších vrstev systému, jako jsou nahrávací studia, pořadatelé, nebo časopisy způsobující humbuk. Nezajímají mě! Zajímá mě hudba. Tvořím ji a hraju ji. Dobré lidi po cestě pozdravím a nasrat na podvodníky a chamtivá prasata. Nebojím se ničeho. Někteří lidé nemají rádi pravdu a někteří se s ní nesmíří. Nehrajeme pro slávu a bohatství. Hrajeme proto, že jsme „ metalheads“ a nic víc!
Byli jste první kapelou, která podepsala smlouvu s dnes renomovanými Relapse Records, vaše první tituly byly zároveň i prvními počiny tohoto labelu, dlouhou dobu jste byli pod jeho křídly. Proč po EP „Behind the Mourner's Veil“ (2001) spolupráce skončila? Bylo to pozdějším směřováním Relapse, s nímž se neslučovala vaše ortodoxnost a věrnost staré metalové škole? Nebo jste vy sami cítili, že je čas na změnu?
Relapse byli našimi bratry s posláním za lepší hudební scénu. Příznivé ceny a dobrý pracovní tým. Ale podle mého názoru je brzo dostihla chamtivost a příliš mnoho sraček. Voněly jim dolary a oni je hltali. Stali se z nich lháři s falešnými sliby a já nemůžu vystát tento typ lidí. Jako kapela jsme si řekli, že je na čase odejít a jednoho dne jsem Relapsu oznámil, že odcházíme. Ovlivnilo to kapelu a náš způsob myšlení.
Od roku 2002 až do alba „As the Weird Travel On“ (2005) jste byli u poměrně neznámého vydavatelství Thrash Corner Records. Jak jste se k němu dostali a jaká byla vaše spokojenost?
Byli to naši dlouholetí přátelé. V roce 2001 s námi byli na Wackenu a slyšeli nás mluvit o tom, že u Relapse nejsme spokojeni. Řekli nám, že pokud chceme vydat nové album s novým labelem, ať jdeme k nim. Tak jsme to udělali! Byl to v podstatě jeden chlápek a jeho kamarád z Puerta Rica. Bylo to pro nás super. Chtěli jsme, aby se jim dostalo trochu uznání, které jsme měli díky našemu jménu z minulosti a my jsme chtěli být u nich, protože nám věřili, tak jako my jim. Výborné a férové vztahy. Byla to zábava a my děkujeme Rayovi a Thrash Corner Records za vše, co pro nás udělali. Poskytli nám dostatečný rozpočet a výbornou nahrávku, která je teď dostupná všem.
Své zatím poslední album „Surreal Overdose“ (2011) jste vydali pod značkou Shrieks from the Hearse, přivedenou na svět základním kamenem DECEASED, bubeníkem a zpěvákem Kingem Fowleyem. Znamená to, že nikdo jiný neměl o DECEASED zájem, nebo jste už chtěli mít vše pevně pod vlastní kontrolou?
Rozhodl jsem se, že si všechno můžeme udělat sami. Vezmeme nahrávku a za vlastní peníze ji necháme vyrobit a vydat. Přátelé z Patac Records nám s tím pomohli. Bylo to jednoduché, nikdo nám neodpověděl, tak jsme si sami album udělali přesně takové, jaké mělo být. Několik alb jsme vydali s Headbangers Record a viděli jsme, co pro nás dělají. Nemáme problém spolupracovat s ostatními, ale jen pokud vidíme, že odvádějí svou práci. Je potřeba se na to dívat i z jiného úhlu.
Vydali jste 6 alb, neuvěřitelné množství EP, různých split a kompilací. Které album bylo z hlediska prodejnosti nejúspěšnější, a kterou desku považujete za nejdůležitější z pohledu vývoje a tvorby kapely?
Naši fanoušci považují za „nejlepší“ album, které jsme vydali „Fearless Undead Machines“. Myslím, že pokořilo hodně hranic, když se vydalo. Po hudební stránce jsem hodně pyšný na „Supernatural Addiction“. Texty a hudba k sobě pasují a já miluju ten zvuk. Když vyšlo album „Luck of the Corpse“, prodalo se přes 25.000 kopií. Pravděpodobně se pořád jedná o náš nejlepší prodej k dnešnímu dni. Death metal byl největší v roce ´91 a myslím si, že je to právě tím.
Vyšly různé reedice vaše desek, např. známé znovuvydání „The Blueprints for Madness“ u Sevared Records a jiných. Těší vás takovýto zájem undregroundových labelů o prezentování jména DECEASED? Máte vůbec přesný přehled, co vše v souvislosti se jménem DECEASED už vyšlo?
Vím o všech vydáních a osobně jsem se podílel na každém z nich. Je to zábava dělat na projektech se spřátelenými vydavatelstvími a čas od času se tak stane. Viděli jsme Relapse, že už nedělají dolisy, tak jsme nechali ostatní labely dát je znovu do výroby. Fanoušci se ptají po nahrávkách, které vyšly a jsou na eBay za 30 dolarů. To není legrace ani fér. Takže jsme chtěli, aby jim byly vždy k dispozici. Underground je u mě o pospolitosti a přátelství a to zahrnuje nejen pracovní, ale i obchodní výzvy.
Zmiňoval jsem album „The Blueprints for Madness“, jeden z vašich nejvíc ceněných titulů. Dodnes jsem neskousl podivný utopený zvuk kytar na této desce. Byl tento zvuk záměr, nebo se stala chyba při závěrečném masteringu?
Byla to první námi produkovaná nahrávka a my jsme se teprve učili. Ve studiu na velkých reproduktorech to neznělo tak špatně. Jakmile to ale vyšlo ze studia, nezralost se jasně ukázala. Markovy kytary na pásce byly hrozné. O pár let později jsem se snažil to předělat a zjistit, jestli bych mohl opravit některé chyby. Ale aby šla ven kytara, s tím nehnu. Takže to je tak, jak to je. Miluji tuhle nahrávku, ale zvuk by mohl být mnohem lepší. Přičtu-li ještě hrozný mastering od Relapse, který udělal ze zvuku ještě větší bordel.
Ještě jedna otázka k pozoruhodné diskografii DECEASED. V tom šíleném množství kompilací vyšla mimo jiné i vaše skvělá pocta starým poctivým punkovým kapelám nazvaná „Rotten to the Core“ pod značkou Malt Soda. Co to bylo za vydavatelství a dá se ještě někde tato pozoruhodná kompilace sehnat?
Mám rád Scootera a Malt sodu. Není metalista, ale líbil se mu v mnoha směrech náš přístup v porovnání s přístupem punk rocku „ fuck the world“. Poznali jsme se, nabídl nám, že zaplatí nahrávání a protože máme fakt rádi punk/hardcore, tak jsme na to přistoupili. Líbí se nám, jak to nakonec dopadlo. Koncem tohoto roku to půjde zpátky do prodeje, jako 2 CD s každým coverem , který jsme udělali (a není jich málo) na labelu Death Oblast Production z Číny, pod názvem „Cadaver Tradice“.
Začátky DECEASED byly spojované převážně ve spojitosti s tehdejší sílící death metalovou vlnou, ale už od počátku ve vaší tvorbě byly cítit silné vlivy NWOBHM a starého klasického thrash metalu, punku a původního hard core. Nikdy jste nepodlehli trendům a těmto kořenům zůstali věrni do dnešních dnů. Vaše první album „Luck of the Corpse“ (1991) bylo kovem smrti načichlé nejvíc, i když při pozorném poslechu jsem si už tehdy říkal „kurva, ten kytarista musí ale mít rád MERCYFUL FATE“ (smích). S pozdějšími léty jste se jakoby ke starým kořenům ještě více vraceli. Sledovali jste nebo sledujete i nové trendy v metalové muzice nebo je úplně ignorujete?
Muzika nás ovlivňuje hodně. The Beatles, Kiss, Repulsion, Voivod, přidám ještě Fate, Slayer, Iron Maiden, Anvil, Venom, Warlord. To všechno je v nás. Trendy v metalu jsou odporné, spousta retro sraček... Dnes jsou tu, zítra pryč. NWOBHM je právě teď na špici a jen velmi málo z těchto kapel existovalo před 10 lety. Z toho, co jsem slyšel, je vše nudné a nezáživné. Jen vykrádají riffy nějakého stylu. Takže ne, díky!!!
K vaší tvorbě neodmyslitelně patří hororové texty, vrcholem bylo asi album „Fearless Undead Machines“. Máte přehled i o současné hororové filmové tvorbě, oslovují vás například jména jako James Wan, nebo jste staromilci a zůstáváte u léty prověřených klasik?
Mám rád každý dobrý horor. James Van se snažil, ale občas je trochu všední.
Miluju své „vybledlé“ horory z období kolem roku 1970 (nejvíce ze všech: The Exorcist, Burnt Offerings, Black Christmas, Lets Scare Jessica to Death, Phantasm, Carrie ), ale sleduji horory z každé éry, jsem závislý na tomto druhu filmu.
Trio Kingsley "King" Fowley, Mike Smith, Les Snyder je neodmyslitelný pilíř DECEASED. Dokážete si představit, že by skupina pokračovala dál, kdyby se kdokoliv z této trojky rozhodl to zabalit?
Já a Mike skládáme hudbu a píšeme texty. Les se nám hodně vzdálil, posledních několik let žije v Texasu. Chybí mi jako přítel a jako basák. Chceme s ním i nadále pokračovat v nahrávání a pokaždé ho zveme, aby s námi hrál živě. Zato Mike s námi nestál na pódiu už 8 let. Miluje skládání a nahrávání, ale opravdu to nikdy nebyl „stage guy“. Na turné jsem si vzal 5 lidí, kteří tvrdě dřeli a vytvořili skvělou show se zvukem a ve stylu DECEASED. Mám rád tyhle kluky. Je to teď skoro jak dva světy. Stárneme a než se nadějeme, bude nám padesát. Život toho přináší spoustu a musíme se s tím vypořádat, každý člověk má v životě nějaké období, které je pro něj dlouhé.
Stručná otázka na Kingsleye: co je lepší, hrát na bicí nebo být vpředu s mikrofonem?
Pro mě určitě vepředu. Přál bych si, abych tam mohl být už pořád. Miloval jsem doby, kdy jsem hrál na bicí a řval do mikrofonu, ale vpředu, tváří k fanouškům, tam se to vše odehrává! Pořád skládám všechny části pro bicí a taky jsem je na poslední desce i nahrál. Ale na živo jsem „tváří v tvář“ vám!!!!
Před lety přišla mohutná retro vlna kapel, kdy mladí a nevybouření objevili krásu starého poctivého metalu a najednou jako by všichni chtěli hrát to, čemu byli vlastně DECEASED věrni po celou dobu své existence, včetně image. Cítili jste něco jako satisfakci za svou víru v tyto metalové kořeny? Těšil vás znovu obnovený zájem o původní znění metalové hudby, z kterého se stal vlastně za nějakou dobu taky trend?
Faleš je faleš. Lidé se mohou oblékat stylově, nosit nášivky a dostat si do hlavy znalosti z minulosti, ale ty vždy poznáš, kdo tím žije a kdo z toho jen „ždímá“. Je to velký rozdíl!!! Jak už jsem zmínil, tyhle „nové“ kapely nejsou pro mě. Poslouchám a doufám jen v to nejlepší, ale neustále jen omílají, omílají a omílají.
Čistě teoreticky: Kdybyste měli možnost cokoliv ve své historii změnit, co by to bylo? Anebo jste spokojeni tak, jak to je a v minulosti nic neměnili?
Všechno by zůstalo stejně. Život je život!!! Každý člověk dostane svou vlastní skládačku, kterou do konce života zcela nevyřeší!!!
Jestli to není tajné, jaké jsou civilní zaměstnání členů kapely?
Instalatér, vládní úředník, stavební dělník, dealer legálních drog, podnikatel, topenář, prodavač v hudebninách. „Tajemstvím“ je přijít na to, kdo je kdo, hahaha.
Poslední otázka se nabízí sama: Co DECEASED a nová deska?
Nazvali jsme ji „Ghosty White" a je to deska o neznámé a obávané straně života a smrti. Co tam opravdu je, co nás čeká dále? Strach! Nikdy nepospícháme s vydáním něčeho, co není na 110 % ze srdce, takže bude chvíli trvat, než ji vydáme. To, kde jsme teď, se odvíjí od toho, jak plyne rok za rokem...“Death Metal from the Grave"!!! Díky za podporu a doufám, že se brzy uvidíme!
„Stay wild legions“!!! King Fowley.
Díky moc za odpovědi a přeji Vám i nám, ať ještě dlouho hrajete a i nadále symbolizujete pojmy jako poctivost, věrnost, a tvorba hudby od srdce a bez kalkulu.
Taky díky!
Přeložila Duzl.
http://www.reverbnation.com/deceasedva
https://myspace.com/undeadmachines
http://www.hellsheadbangers.com/
