U polské kapely je krásně vidět, jak člověk mění názory. Když jsem poslouchal album „Czarna Dzika Czerwień“ kvůli hodnocení do Pařátu, nemohl jsem mu nějak přijít na chuť. Po čtyřech měsících jsem se k nahrávce vrátil a ejhle, najednou v ní přece jen nacházím určité zalíbení. A to nejen kvůli velmi pěknému obalu, jehož přední strana určitě zaujme, stejně jako netradiční fotka kapely; ta je zabraná zezadu, jak kráčí jakousi „pasekou“ připomínající šumavské plochy po vykácení kůrovcem napadených stromů. Na zádech a ramenou ale muzikanti nenesou tíhu celého světa, nýbrž své nástroje, na první pohled netradiční. Jejich názvy si můžete nastudovat níže, na pohled je jasné, že jich řada nepotřebuje k „provozu“ elektrickou energii a THY WORSHIPER tak fungují jako polo-akustická, polo-elektrická kapela.
Vydavatel a styl jedno jest, dalo by říci. (úsměv) Pagan Records uvádí na promo listu žánr pagan metal, s tím, že jde o hybrid zahrnující pagan metal, tribal folk, celtic music, black metal, leč odlišný, než je standard. Dá se s tím souhlasit, rozhodně nejde o „hopsa hejsa tralala“ popěvky, jestliže si tedy po nimi někdo představuje paganmetalový standard. Já si pod tímto termínem představuji spíše něco zasmušilého, potemnělého, ale ani tahle větev není případ THY WORSHIPER...
Těžko říci, jaký podíl na současné tváři THY WORSHIPER má dvojí „původ“; kapela byla založena v Polsku už v roce 1993, ale v současné době působí v Irsku, kam se po roce 2005 přestěhoval předák „Gonzo“ a obklopil se novými muzikanty, s nimiž nahrál v roce 2010 demo a loni třetí řadové album. Ona je vůbec diskografie téhle party poměrně nepočetná, tři dema plus tři alba za dvacet let (pravda přerušované) existence není číslo hodné chlubení, ale na druhou stranu svědčí o tom, že než kapela něco do světa pustí, dá si na tom záležet. Ale zpátky k těm vlivům – vzhledem k polštině, kterou jsou skladby nazpívány, by asi mělo jít o vlivy spíše slovanské, než keltské (irské?), ale mně to nepřijde ani takové, ani makové, ale spíše obecně starodávné. Jako kdyby šlo o hudbu nějakého primitivního kmene, samozřejmě podanou i prostřednictvím moderních nástrojů, které doplňují hlavně různé bubínky (darbuka, djembe) či didgeridoo a židovská harfa, tudíž instrumenty z různých koutů světa.
První, co mě při poslechu alba napadá, je rytmus. Normální a exotické bicí nástroje tvoří základ, na nějž se nabalují většinou čisté tóny kytar a dalších nástrojů, a hlavně výrazný folkový zpěv Anny Malarzové. Ono slovo folk (případně world music) by možná mělo zaznít silněji než slovo metal, o který se starají jen občas nabroušené kytary a taktéž nepříliš častý mužský drsný vokál. Ten se objevuje hned v úvodní „Piach“ vcelku pochopitelně v těch ostřejších pasážích, postupem hrací doby ale dostává více prostoru Anna, která muziku sune do oněch world a folk poloh. Jestliže první song má k metalu celkem blízko, hlavně refrén je ostrý až až, druhá skladba „Czarny“ s až hypnotickými motivy osciluje mezi metalem a snad slovanskou lidovou hudbou. Opět dostávají velký prostor rytmické nástroje a v téhle chvíli je zřejmé, že velký podíl na vyznění nahrávky má perfektní sound, který nechává vyniknout všechny zvuky a tóny – dublinské studio Westland odvedlo dobrou práci.
Tu odvedla i kapela, mně se po řadě poslechů „Czarna Dzika Czerwień“ dostala pod kůži a poslouchám těch devět písní, podle názvu nejspíš pojednávajících o přírodě a živlech, s chutí. Deska funguje jako celek, těžko nějakou skladbu označit za potenciální hit, protože tady hity jednoduše nejsou, i když některé popěvky mají sílu posluchače strhnout, ale jinak, než je běžně chápáno. Některé pasáže mi přijdou trochu delší, než by bylo zdrávo, což se týká třeba instrumentálky „Drzewa“ nebo úvodu „Zniwa“; když se pak druhá jmenovaná rozjede, přijde mi ve srovnání s ostatními songy trochu fádní, dokud se neobjeví pomalá posmutnělá pasáž s procítěným Anniným zpěvem. Tudíž v každé skladbě lze objevit nějaké zajímavosti, ale chce to víc poslechů. A myslím, že nejlépe je poslouchat večer nebo v noci, ve tmě to všechno dostává další rozměr.
Seznam skladeb:
Čas: 46:22
Sestava:
www.facebook.com/thyworshiper
www.pagan-records.com
Vydavatel a styl jedno jest, dalo by říci. (úsměv) Pagan Records uvádí na promo listu žánr pagan metal, s tím, že jde o hybrid zahrnující pagan metal, tribal folk, celtic music, black metal, leč odlišný, než je standard. Dá se s tím souhlasit, rozhodně nejde o „hopsa hejsa tralala“ popěvky, jestliže si tedy po nimi někdo představuje paganmetalový standard. Já si pod tímto termínem představuji spíše něco zasmušilého, potemnělého, ale ani tahle větev není případ THY WORSHIPER...
Těžko říci, jaký podíl na současné tváři THY WORSHIPER má dvojí „původ“; kapela byla založena v Polsku už v roce 1993, ale v současné době působí v Irsku, kam se po roce 2005 přestěhoval předák „Gonzo“ a obklopil se novými muzikanty, s nimiž nahrál v roce 2010 demo a loni třetí řadové album. Ona je vůbec diskografie téhle party poměrně nepočetná, tři dema plus tři alba za dvacet let (pravda přerušované) existence není číslo hodné chlubení, ale na druhou stranu svědčí o tom, že než kapela něco do světa pustí, dá si na tom záležet. Ale zpátky k těm vlivům – vzhledem k polštině, kterou jsou skladby nazpívány, by asi mělo jít o vlivy spíše slovanské, než keltské (irské?), ale mně to nepřijde ani takové, ani makové, ale spíše obecně starodávné. Jako kdyby šlo o hudbu nějakého primitivního kmene, samozřejmě podanou i prostřednictvím moderních nástrojů, které doplňují hlavně různé bubínky (darbuka, djembe) či didgeridoo a židovská harfa, tudíž instrumenty z různých koutů světa.
První, co mě při poslechu alba napadá, je rytmus. Normální a exotické bicí nástroje tvoří základ, na nějž se nabalují většinou čisté tóny kytar a dalších nástrojů, a hlavně výrazný folkový zpěv Anny Malarzové. Ono slovo folk (případně world music) by možná mělo zaznít silněji než slovo metal, o který se starají jen občas nabroušené kytary a taktéž nepříliš častý mužský drsný vokál. Ten se objevuje hned v úvodní „Piach“ vcelku pochopitelně v těch ostřejších pasážích, postupem hrací doby ale dostává více prostoru Anna, která muziku sune do oněch world a folk poloh. Jestliže první song má k metalu celkem blízko, hlavně refrén je ostrý až až, druhá skladba „Czarny“ s až hypnotickými motivy osciluje mezi metalem a snad slovanskou lidovou hudbou. Opět dostávají velký prostor rytmické nástroje a v téhle chvíli je zřejmé, že velký podíl na vyznění nahrávky má perfektní sound, který nechává vyniknout všechny zvuky a tóny – dublinské studio Westland odvedlo dobrou práci.
Tu odvedla i kapela, mně se po řadě poslechů „Czarna Dzika Czerwień“ dostala pod kůži a poslouchám těch devět písní, podle názvu nejspíš pojednávajících o přírodě a živlech, s chutí. Deska funguje jako celek, těžko nějakou skladbu označit za potenciální hit, protože tady hity jednoduše nejsou, i když některé popěvky mají sílu posluchače strhnout, ale jinak, než je běžně chápáno. Některé pasáže mi přijdou trochu delší, než by bylo zdrávo, což se týká třeba instrumentálky „Drzewa“ nebo úvodu „Zniwa“; když se pak druhá jmenovaná rozjede, přijde mi ve srovnání s ostatními songy trochu fádní, dokud se neobjeví pomalá posmutnělá pasáž s procítěným Anniným zpěvem. Tudíž v každé skladbě lze objevit nějaké zajímavosti, ale chce to víc poslechů. A myslím, že nejlépe je poslouchat večer nebo v noci, ve tmě to všechno dostává další rozměr.
Seznam skladeb:
- Piach
- Czarny
- Deszcz
- Drzewa
- Zniwa
- Wiatr
- Na Pohybel
- Ogień
- Zima
Čas: 46:22
Sestava:
- Marcin „Gonzo“ Gasiorowski – vocal, guitar
- Dariusz Kubala – guitar, jew´s harp
- Tomasz Woźniak – fretless bass
- Bartosz Maruszak – drums
- Tomasz „Grabaz“ Grzesik – didgeridoo, percusion, djembe, churinga, darbuka
- Anna Malarz – vocal
www.facebook.com/thyworshiper
www.pagan-records.com
