Zdravím vás, pánové, a blahopřeju k vítězství! Možná neuškodí, když v úvodu alespoň krátce zmíníte historii, protože zatím jsme o vás moc nepsali... Takže kdy jste vznikli, proč si říkáte DESIRE FOR SORROW, co máte za sebou...
Bubno: Také zdravíme a děkujeme. Vznik kapely datujeme na polovinu roku 2009, kdy jsem přišel do kapely já a následně i basák Vlajda. Název kapely nemá žádný hlubší význam. Zkrátka jsme chtěli dlouhý název a spojení těchto slov nám tak nějak sedělo. Za sebou máme na šedesátku koncertů, jedno vydané demo „Angels of Revenge“, plnohodnotné CD „At Dawn of Abysmal Ruination“.
Sasquatch: Kořeny kapely se táhnou už od roku 2007, kdy jsme se dali dohromady se Zikym a ještě jedním kytaristou a začali jsme zkoušet kdesi v garáži. Postupně jsme vystřídali několik dalších členů, převážně za bicíma, a nakonec jsme se přesunuli do slušnější zkušebny a začali jsme hrát vlastní věci. V tu dobu se přidal Bubno a začali jsme fungovat ve stabilnější sestavě jako DfS.
Můžete představit jednotlivé členy? Kolik je vám let, jak dlouho hrajete na hudební nástroje, hráli jste dříve v nějakých jiných kapelách?
Bubno: Mně je 24 let, na bicí hraju asi od šestnácti a před DfS jsem hrál v jedné kapele, se kterou jsme hráli pár vlastních songů a nějaké covery od AC/DC a Judas Priest, ale ne moc dobře. (smích)
Infernits: Tak mně je 32 let, ale moc jsem toho ještě vlastně nenahrál. Na střední škole bylo pár studentských pokusů, v tu dobu ideální kratochvíle, teenagerům doporučuji. Po škole jsme dávali v Sušici dohromady deathovou věc – SACRIFICE OF TRUST (negooglete, nenajdete – úsměv), přišly problémy se zkušebnou, SOT jsme dali k ledu a s Adamem odešli k jihočeským AVENGER, kde jsem strávil ne příliš dlouhý čas, zkušenost ale obrovská. Poté dlouhá pauza... a když se v půli minulého roku objevila nabídka od DfS na uvolněný post kytaristy za Rumana, nebylo nad čím moc přemýšlet.
Sasquatch: Já jsem 22letý štramák a na klávesy jsem chodil do ZUŠky, takže na ně vlastně hraju, co pamatuju. Měl jsem ale asi čtyři roky pauzu, než jsem začal hrát s DfS, což byla moje první a jediná plnohodnotná kapela. Se Zikym jsme jeden čas ještě zkoušeli dávat něco dohromady s kytaristou Rajčetem (MACHETA), ale to moc dlouho nevydrželo.
Vlajda: Tak já nebudu trhat partu, mně je taky 22 a mám to podobně jak Bubno. Začátky byly divoký, ale zmákl jsem to (smích). Až po čase si mě všimla tehdy už dlouho hrající kapela MORGUS DOWN, ve které jsem působil nějakou chvilku. Zanedlouho mě oslovil Bubno, ať to zkusím s DfS a já to zkusil a zůstal.
Ziky: Mně je 22 let a na kytaru (akustickou) hraju už od základky stejně jako Johny a na elektrickou kytaru jsem začal hrát kolem mých 14 let. Před DfS jsem nikde moc nepůsobil. Byly asi dva projekty, se kterýma jsme nakonec ani nevylezli ven. Mimo to jsem hrál zhruba dva roky v orchestru na violoncello, což byla také výborná zkušenost.
Dá se říct, že se to nejdůležitější se sešlo do jednoho týdne - vyšlo vám debutové CD a vyhráli jste soutěž MetalGate Massacre. Proč jste se přihlásili? Šli jste do toho s tím, že jste chtěli vyhrát, nebo spíš ze zvědavosti, jak bude nějaká porota reagovat na vaši tvorbu a když to dobře půjde, zahrajete si v Praze…
Bubno: Popravdě jsme do toho šli s tím, že když to dobře půjde, zahrajeme si v Praze. (úsměv) Docela dlouho jsme se rozhodovali, zda se vůbec do soutěže přihlásit. Už jednou jsme v soutěži byli a neměli jsme zrovna nejlepší zkušenosti. Dostali jsme se tam do finále, kde se hrálo před porotou. Problém byl ale v tom, že v porotě byli spíš popíkáři a stejně tak ostatní kapely. A to měla být soutěž rockových kapel.
Překvapilo vás, že jste postupovali a postupovali… až jste byli ve finále? Měli rozhodující podíl na vašich postupech diváci, nebo porotci?
Bubno: Byli jsme překvapeni ve všech kolech. „Soupeřili“ jsme se skvělými kapelami a o to větší pro nás bylo překvapení, když jsme postupovali z prvních příček. V prvním kole jsme měli hlasy tuším tak půl na půl od poroty i diváků. V semifinále nás vyloženě zachránila porota a ve finále pro nás hlasovali jak všichni porotci, tak dalo by se říct i většina diváků, kteří ten večer do klubu dorazili.
Infernits: Rozhodně nás ta soutěž nakopla, byl to hnací motor, který nám udával, že v každým dalším kole to bude těžší a naše invence musí být nejvíc, tak snad nás to tempo neopustí. Jsem rád, že jsme se s THE REVOLT „střetli“ až v kole posledním a rozhodně nám mohou být inspirací, diváky rozhýbali opravdu bravurně.
U poroty jste vyhráli ve finále drtivě, navíc i u diváků... To určitě potěší, ale... kromě nestranných diváků, kteří se přišli podívat „jen tak“, rozhodovalo i to, kolik fanoušků si která kapela přivezla. Jestli to není tajné, kolik lidí jste si s sebou přivezli? Slyšel jsem, že jste organizovali autobusový zájezd - kolik jste obsadili míst?
Bubno: Organizovat zájezd autobusem původně nebylo vůbec v plánu. Ta myšlenka vznikla po tom, co nás oslovil asi dvacátý člověk s tím, jestli máme v autě místo, nebo jestli s námi ještě někdo jede. Už v semifinále se chtěli jet podívat přátelé i někteří fanoušci, ale dát dohromady několik aut bylo komplikované a nakonec tam dorazilo jedno auto. Asi týden před velkým finále jsme se tedy rozhodli objednat autobus. Jelo s námi 37 lidí. Ani nevím, jestli pro nás všichni hlasovali, vezli jsme fanoušky, ale i lidi, co se jeli jen pobavit na koncert do Prahy.
Kulisa byla během vašeho setu výborná, asi nejbouřlivější ze všech kapel, které ve finále hrály… Užili jste si to, nebo vás na pódiu svazovala nervozita, hlavně abyste něco nepokazili?
Bubno: Nervozita některé z nás svazovala, ale spíše před koncertem. Když jsme v zákulisí slyšeli jak klub bouří, všechno z nás opadlo a neskutečně jsme si to užili. Reakce byly neskutečné, nic takového jsme asi ještě nezažili. (úsměv)
Infernits: Ještě v backstage se trošku na nervy hrálo, ale od prvních tonů intra šlo vše ostatní stranou a nezbývalo, než si to užít a snažit se aby to bylo stejné i pro všechny před pódiem. Výborná atmosféra od diváků, kdy chvílemi až příjemně mrazilo, tohle jsme poprvé zažili už v semifinále MGM, ale tam to bylo, až když jsme hráli a ne ještě před tím, než jsme vůbec přišli na pódium. (úsměv)
Vaše vystoupení na Chmelnici bylo vizuálně dotažené, navíc energické a sebevědomé. Je pro vás to, jak při hraní kapela vypadá, důležité? Nacvičujete na svá vystoupení? Přišlo mi, že to máte připravené, že nějaká choreografie tam je... Trvá dlouho všechno sladit? Nahráváte si třeba videozáznamy a pak se z nich snažíte poučit a něco ještě zlepšit?
Bubno: Vizuální stránka koncertu je pro nás velmi důležitá. Koncert je divadlo, je to show a podle toho to musí vypadat, včetně kostýmů, kulis, hudebního podkreslení atd. Chceme, aby náš koncert byl pro lidi velký zážitek. Vystoupení jsou z největší části spontánní, ale několik „bodů“, které jsou nacvičeny, tam máme.
Infernits: Přesně jako říká Bubno, koncert je pro nás divadlo v tom nejlepším slova smyslu. Musí tam být něco navíc, proč lidem stojí za to zvednout zadek od FB, BZ nebo CD a přijít se na kapelu podívat na živo, užít si koncert a když se dohraje, hned se těšit na příště. Určitě se vždycky najde něco, na čem se dá zapracovat, aby byl každý další koncert ještě lepší. Styčné „body“, abychom se na pódiu nepobili, máme, ale přiznám, že malinko lajdačíme a většinu trénujeme až naostro na koncertech.
Výhra v soutěži není jen o diplomu, poukázkách do obchodů a vstupenkách na festivaly… Pojí se s ní i další záležitosti, v první řadě možnost nahrávání v MetalGate studiu. Je tahle možnost nějak časově omezena? Vy jste právě vydali desku, takže jste asi studio v nejbližší době neplánovali… Využijete tedy tuhle možnost třeba později?
Bubno: Studio v nejbližší době opravdu v plánu nebylo. Ještě ani nevíme, zda je možnost nahrávání časově omezena. Po výhře jsme už byli poměrně hluboko v oslavovacím režimu, takže na debaty o tom co a jak nebyl moc prostor. (smích)
S vítězstvím souvisí i vystoupení na MGCDF. Byl to pro vás koncert před největším publikem? Nebo už jste hráli na větší akci? Jak jste si to v Červeném Kostelci užili, berete to jako další důležitý krok v kariéře?
Bubno: Myslím, že jsme před početnějším publikem ještě nehráli. Já měl v prvním songu drobnější problém s metronomem, ale s druhou skladbou se mi to podařilo odladit, takže jsem si hraní parádně užil. I když nervozní jsem byl pěkně. (smích) Lidi si na konci volali o přídavek, takže si to snad užili stejně s námi.
Infernits: Byla to pecka, hrálo se nádherně, zvuk byl na pódiu cajk a vzhledem k tomu, jak byly nazvučeny ostatní kapely, tak věřím, že výborně to znělo i před pódiem. Diváctvu jsme se líbili a servis od pořadatelů byl o level jinde, než bývá většinou zvykem. Nevím, jestli kluci už stihli dříve něco většího, ale pro mne to byla u DfS zatím největší akce. Velké festivaly jsou určitě správnou cestou, jak být na očích. Letních festivalů stihneme letos více, výborný rodinný AFOD v Trhových Svinech je již za námi, ale už teď se těšíme na Made of Metal do Hodonína, který by měl být co do návštěvnosti prozatím tím úplně největším.
A co třeba zahraničí, nemáte myšlenky podívat se třeba do Německa či Rakouska, kam to nemáte z jižních Čech až tak daleko... Nebo už jste si tam zahráli?
Bubno: V zahraničí jsme ještě nehráli, ale myšlenky na to samozřejmě máme. V září odjedeme menší turné po Čechách společně s kapelami NEUROTIC MACHINERY, SOUL DECODER a FINAL PAIN a pokud vše dopadne podle plánu, vyrazíme ještě letos v listopadu na velké turné po Evropě. Oslovila nás kapela WELLICORUSS s nabídkou na společné turné a my nabídku přijali. Jsme rádi, že se zde objevila další kapela, která je zajímavá i v jiných aspektech než jen tím, že skvěle hraje. Momentálně se potvrzují termíny a místa, které snad velmi brzy začneme zveřejňovat na našich stránkách. Vyřizují se další důležité věci. Je to opravdu hodně práce, ale věříme, že to bude stát za to! (úsměv)
Pojďme k albu „At Dawn of Abysmal Ruination“, které jste vydali prostřednictvím magazínu Pařát. Vím, že dostat se do Pařátu není jednoduché, poptávka je velká a za rok lze vydat pouze šest CD. Čím jste Herdrona přesvědčili (uplatili)? (smích) Jste s vydáním touto formou spokojeni a co si od toho slibujete?
Bubno: Že to není jednoduché, jsme se přesvědčili na vlastní kůži. Herdronovi jsem volal myslím někdy koncem léta loňského roku s tím, že bychom rádi vydali desku u Pařátu. Ale jak říkáš, kapel, které by chtěly takto vydávat, je spousta a Pařát vychází pouze šestkrát do roka, a tak jsme se na vydání nedomluvili. V lednu se nám Herdron ozval sám, že si poslechl nové věci na Bandzone, a že by nás rád vydal. Podmínky pro nás byly více než dobré a tak jsme na to kývli.
Nedá mi to a zeptám se na obal, který mi přijde trochu nedotažený. Jednak je hodně tmavý a tak na malém formátu nevyniknou všechny detaily (které jsou třeba na monitoru zřetelnější), jednak tam chybí taková zásadní věc, jako je sestava, nemáte tam ani fotku, a to tam je uveden fotograf… Čím to?
Bubno: Je to především tím, že grafika je dělaná pro digipack. Ještě než jsme se dohodli na vydání v Pařátu, bylo v plánu vydat album ve formě digipacku s 12stránkovým bookletem. Verze pro Pařát se tak musela upravit, artwork seříznout a na fotky už bohužel nebylo místo. Každopádně jsme se rozhodli digipack vydat a momentálně už jsou CD v novém obalu k dostání na našich koncertech, nebo si je můžete objednat na našich oficiálních stránkách v sekci merch.
Nahrávali jste v Šopě, kterou si řada kapel pochvaluje a opakovaně se tam vrací. Je to i váš případ? Dostali jste na CD přesně to, co jste si představovali, nebo ještě vidíte nějaké rezervy?
Bubno: Rezervy vidíme maximálně v našich výkonech (smích). V Šopě jsme dostali přesně to, co jsme chtěli. Spolupráce ve studiu byla perfektní, a na výsledku je to také myslím slyšet. Původně jsme chtěli ve studiu jen nahrávat a míchat a na mastering jsme byli domluveni s Rolandem Grapowem. Nakonec to bylo tak, že jsme si nechali vše udělat v Šopě a nahrávku jsme Rolandovi stejně na mastering odeslali. Ten nám odpověděl, že studio odvedlo perfektní práci a že by to tak nechal. Na zkoušku nám přesto zmasteroval jednu skladbu, ale nebylo to úplně ono, proto jsme se rozhodli ponechat si verzi se Šopy.
Infernits: Nejsem u DfS nikterak dlouho, přišel jsem vlastně ve chvíli, kdy měli kluci v Šopě čerstvě nahráno a předprodukční verze nahrávky „At Dawn Of Abysmal Ruination“ bylo to první, co jsem dostal ke studiu a už ta mne hodně posadila na zadek.
Sasquatch: Spolupráce s Šopou byla perfektní a rozhodně si nemáme na co stěžovat. Standovi se povedlo udělat neotřelý a originální zvuk, což je v dnešní době obrovské plus. Je to jedna z věcí, kvůli které si lidé kapely zapamatují.
Texty máte v angličtině a popisují ucelený příběh. Máte rádi koncepční alba? Můžete v krátkosti uvést, o čem je vaše album?
Sasquatch: Koncepční album není jen o příběhu v textech, ale i celkové ucelenosti alba. Myslím si, že to dá albu život, i když si toho posluchač na první poslech třeba ani nevšimne. Příběh je hodně neurčitý, snažíme se dát posluchači prostor pro vlastní výklad. Ve stručnosti se jedná o příběh proroka, který přežil katastrofu, kterou on sám předpověděl. Lidé ho začali následovat a po válce mezi přeživšími se z něj stal jakýsi vůdce. Ze začátku byl vladařem dobrým, nicméně nabytá moc mu stále více nahlodávala mozek a začal se uchylovat k praktikám těch, které původně kritizoval. Více už si můžou posluchači přečíst v bookletu. Celková myšlenka je v podstatě pohled na obligátní „dobro a zlo“ z jiného pohledu – z obou stran.
Hudebně vás všude přirovnávají ke CRADLE OF FILTH, ostatně tenhle vliv asi nepopřete… Souhlasíte s tím, nebo vám to vadí, nebo to prostě berete jako docela dobrou reklamu? Je vůbec u nás podobně hrající kapela jako ta vaše?
Bubno: Myslím, že jsme hudebně trochu někde jinde, jasně zpěv je podobný, ale CRADLE není jenom Dani. Pokud se posluchači budou věnovat našemu albu více, určitě v něm najdou náš rukopis.
Infernits: Často vídám v diskuzích o DfS odkaz na první alba CoF, konkrétně na alba „Dusk...“ nebo „Cruelty...“, ale chtěl bych všechny pomýšlející tímto směrem požádat, aby si tato alba od CoF rozhodopádně čerstvěji poslechli, bude to dobrý počin jak pro CoF tak i DfS.
Sasquatch: CRADLE jsem dříve hodně poslouchal a dodneška si jejich starší kousky rád pustím. Nicméně pořád tam moc podobnosti s námi nevidím. Když pominu vokál, ta hudba je stavěná úplně jinak. Každý to asi vidí rozdílně, ale mě by teda napadla spoustu jiných kapel, kterým jsme možná podobnější, než zrovna CoF. Každopádně to ale může být i dobrá reklama, takže mě to tak nějak nevadí (smích)
Jsme na konci, takže jestli jsme na něco důležitého zapomněli, šup s tím na monitor… (úsměv)
Infernits: Chtěl bych zmínit jednu nepříjemnou událost, 17.5. nám byly v Praze před EXIT-USem z auta ukradeny 3 kytary a nástrojové vysílačky. Konkrétní fotky odcizených věcí najdete tady: http://bandzone.cz/desireforsorrow?at=gallery&gi=664862 nebo jejich seznam zašleme na vyžádání emailem, tak pokud byste je kdekoli zahlédli, prosím, dejte nám o tom zprávu. Děkujeme tímto všem, kteří nám s hledáním pomáhají, moc si toho vážíme a věříme, že vše společnými silami nalezneme. Za sebe obrovsky děkuji Přémovi z IMPURITUM http://bandzone.cz/impuritum za rychlou záchranu ve formě zapůjčení kytary.
http://bandzone.cz/desireforsorrow
Bubno: Také zdravíme a děkujeme. Vznik kapely datujeme na polovinu roku 2009, kdy jsem přišel do kapely já a následně i basák Vlajda. Název kapely nemá žádný hlubší význam. Zkrátka jsme chtěli dlouhý název a spojení těchto slov nám tak nějak sedělo. Za sebou máme na šedesátku koncertů, jedno vydané demo „Angels of Revenge“, plnohodnotné CD „At Dawn of Abysmal Ruination“.
Sasquatch: Kořeny kapely se táhnou už od roku 2007, kdy jsme se dali dohromady se Zikym a ještě jedním kytaristou a začali jsme zkoušet kdesi v garáži. Postupně jsme vystřídali několik dalších členů, převážně za bicíma, a nakonec jsme se přesunuli do slušnější zkušebny a začali jsme hrát vlastní věci. V tu dobu se přidal Bubno a začali jsme fungovat ve stabilnější sestavě jako DfS.
Můžete představit jednotlivé členy? Kolik je vám let, jak dlouho hrajete na hudební nástroje, hráli jste dříve v nějakých jiných kapelách?
Bubno: Mně je 24 let, na bicí hraju asi od šestnácti a před DfS jsem hrál v jedné kapele, se kterou jsme hráli pár vlastních songů a nějaké covery od AC/DC a Judas Priest, ale ne moc dobře. (smích)
Infernits: Tak mně je 32 let, ale moc jsem toho ještě vlastně nenahrál. Na střední škole bylo pár studentských pokusů, v tu dobu ideální kratochvíle, teenagerům doporučuji. Po škole jsme dávali v Sušici dohromady deathovou věc – SACRIFICE OF TRUST (negooglete, nenajdete – úsměv), přišly problémy se zkušebnou, SOT jsme dali k ledu a s Adamem odešli k jihočeským AVENGER, kde jsem strávil ne příliš dlouhý čas, zkušenost ale obrovská. Poté dlouhá pauza... a když se v půli minulého roku objevila nabídka od DfS na uvolněný post kytaristy za Rumana, nebylo nad čím moc přemýšlet.
Sasquatch: Já jsem 22letý štramák a na klávesy jsem chodil do ZUŠky, takže na ně vlastně hraju, co pamatuju. Měl jsem ale asi čtyři roky pauzu, než jsem začal hrát s DfS, což byla moje první a jediná plnohodnotná kapela. Se Zikym jsme jeden čas ještě zkoušeli dávat něco dohromady s kytaristou Rajčetem (MACHETA), ale to moc dlouho nevydrželo.
Vlajda: Tak já nebudu trhat partu, mně je taky 22 a mám to podobně jak Bubno. Začátky byly divoký, ale zmákl jsem to (smích). Až po čase si mě všimla tehdy už dlouho hrající kapela MORGUS DOWN, ve které jsem působil nějakou chvilku. Zanedlouho mě oslovil Bubno, ať to zkusím s DfS a já to zkusil a zůstal.
Ziky: Mně je 22 let a na kytaru (akustickou) hraju už od základky stejně jako Johny a na elektrickou kytaru jsem začal hrát kolem mých 14 let. Před DfS jsem nikde moc nepůsobil. Byly asi dva projekty, se kterýma jsme nakonec ani nevylezli ven. Mimo to jsem hrál zhruba dva roky v orchestru na violoncello, což byla také výborná zkušenost.
Dá se říct, že se to nejdůležitější se sešlo do jednoho týdne - vyšlo vám debutové CD a vyhráli jste soutěž MetalGate Massacre. Proč jste se přihlásili? Šli jste do toho s tím, že jste chtěli vyhrát, nebo spíš ze zvědavosti, jak bude nějaká porota reagovat na vaši tvorbu a když to dobře půjde, zahrajete si v Praze…
Bubno: Popravdě jsme do toho šli s tím, že když to dobře půjde, zahrajeme si v Praze. (úsměv) Docela dlouho jsme se rozhodovali, zda se vůbec do soutěže přihlásit. Už jednou jsme v soutěži byli a neměli jsme zrovna nejlepší zkušenosti. Dostali jsme se tam do finále, kde se hrálo před porotou. Problém byl ale v tom, že v porotě byli spíš popíkáři a stejně tak ostatní kapely. A to měla být soutěž rockových kapel.
Překvapilo vás, že jste postupovali a postupovali… až jste byli ve finále? Měli rozhodující podíl na vašich postupech diváci, nebo porotci?
Bubno: Byli jsme překvapeni ve všech kolech. „Soupeřili“ jsme se skvělými kapelami a o to větší pro nás bylo překvapení, když jsme postupovali z prvních příček. V prvním kole jsme měli hlasy tuším tak půl na půl od poroty i diváků. V semifinále nás vyloženě zachránila porota a ve finále pro nás hlasovali jak všichni porotci, tak dalo by se říct i většina diváků, kteří ten večer do klubu dorazili.
Infernits: Rozhodně nás ta soutěž nakopla, byl to hnací motor, který nám udával, že v každým dalším kole to bude těžší a naše invence musí být nejvíc, tak snad nás to tempo neopustí. Jsem rád, že jsme se s THE REVOLT „střetli“ až v kole posledním a rozhodně nám mohou být inspirací, diváky rozhýbali opravdu bravurně.
U poroty jste vyhráli ve finále drtivě, navíc i u diváků... To určitě potěší, ale... kromě nestranných diváků, kteří se přišli podívat „jen tak“, rozhodovalo i to, kolik fanoušků si která kapela přivezla. Jestli to není tajné, kolik lidí jste si s sebou přivezli? Slyšel jsem, že jste organizovali autobusový zájezd - kolik jste obsadili míst?
Bubno: Organizovat zájezd autobusem původně nebylo vůbec v plánu. Ta myšlenka vznikla po tom, co nás oslovil asi dvacátý člověk s tím, jestli máme v autě místo, nebo jestli s námi ještě někdo jede. Už v semifinále se chtěli jet podívat přátelé i někteří fanoušci, ale dát dohromady několik aut bylo komplikované a nakonec tam dorazilo jedno auto. Asi týden před velkým finále jsme se tedy rozhodli objednat autobus. Jelo s námi 37 lidí. Ani nevím, jestli pro nás všichni hlasovali, vezli jsme fanoušky, ale i lidi, co se jeli jen pobavit na koncert do Prahy.
Kulisa byla během vašeho setu výborná, asi nejbouřlivější ze všech kapel, které ve finále hrály… Užili jste si to, nebo vás na pódiu svazovala nervozita, hlavně abyste něco nepokazili?
Bubno: Nervozita některé z nás svazovala, ale spíše před koncertem. Když jsme v zákulisí slyšeli jak klub bouří, všechno z nás opadlo a neskutečně jsme si to užili. Reakce byly neskutečné, nic takového jsme asi ještě nezažili. (úsměv)
Infernits: Ještě v backstage se trošku na nervy hrálo, ale od prvních tonů intra šlo vše ostatní stranou a nezbývalo, než si to užít a snažit se aby to bylo stejné i pro všechny před pódiem. Výborná atmosféra od diváků, kdy chvílemi až příjemně mrazilo, tohle jsme poprvé zažili už v semifinále MGM, ale tam to bylo, až když jsme hráli a ne ještě před tím, než jsme vůbec přišli na pódium. (úsměv)
Vaše vystoupení na Chmelnici bylo vizuálně dotažené, navíc energické a sebevědomé. Je pro vás to, jak při hraní kapela vypadá, důležité? Nacvičujete na svá vystoupení? Přišlo mi, že to máte připravené, že nějaká choreografie tam je... Trvá dlouho všechno sladit? Nahráváte si třeba videozáznamy a pak se z nich snažíte poučit a něco ještě zlepšit?
Bubno: Vizuální stránka koncertu je pro nás velmi důležitá. Koncert je divadlo, je to show a podle toho to musí vypadat, včetně kostýmů, kulis, hudebního podkreslení atd. Chceme, aby náš koncert byl pro lidi velký zážitek. Vystoupení jsou z největší části spontánní, ale několik „bodů“, které jsou nacvičeny, tam máme.
Infernits: Přesně jako říká Bubno, koncert je pro nás divadlo v tom nejlepším slova smyslu. Musí tam být něco navíc, proč lidem stojí za to zvednout zadek od FB, BZ nebo CD a přijít se na kapelu podívat na živo, užít si koncert a když se dohraje, hned se těšit na příště. Určitě se vždycky najde něco, na čem se dá zapracovat, aby byl každý další koncert ještě lepší. Styčné „body“, abychom se na pódiu nepobili, máme, ale přiznám, že malinko lajdačíme a většinu trénujeme až naostro na koncertech.
Výhra v soutěži není jen o diplomu, poukázkách do obchodů a vstupenkách na festivaly… Pojí se s ní i další záležitosti, v první řadě možnost nahrávání v MetalGate studiu. Je tahle možnost nějak časově omezena? Vy jste právě vydali desku, takže jste asi studio v nejbližší době neplánovali… Využijete tedy tuhle možnost třeba později?
Bubno: Studio v nejbližší době opravdu v plánu nebylo. Ještě ani nevíme, zda je možnost nahrávání časově omezena. Po výhře jsme už byli poměrně hluboko v oslavovacím režimu, takže na debaty o tom co a jak nebyl moc prostor. (smích)
S vítězstvím souvisí i vystoupení na MGCDF. Byl to pro vás koncert před největším publikem? Nebo už jste hráli na větší akci? Jak jste si to v Červeném Kostelci užili, berete to jako další důležitý krok v kariéře?
Bubno: Myslím, že jsme před početnějším publikem ještě nehráli. Já měl v prvním songu drobnější problém s metronomem, ale s druhou skladbou se mi to podařilo odladit, takže jsem si hraní parádně užil. I když nervozní jsem byl pěkně. (smích) Lidi si na konci volali o přídavek, takže si to snad užili stejně s námi.
Infernits: Byla to pecka, hrálo se nádherně, zvuk byl na pódiu cajk a vzhledem k tomu, jak byly nazvučeny ostatní kapely, tak věřím, že výborně to znělo i před pódiem. Diváctvu jsme se líbili a servis od pořadatelů byl o level jinde, než bývá většinou zvykem. Nevím, jestli kluci už stihli dříve něco většího, ale pro mne to byla u DfS zatím největší akce. Velké festivaly jsou určitě správnou cestou, jak být na očích. Letních festivalů stihneme letos více, výborný rodinný AFOD v Trhových Svinech je již za námi, ale už teď se těšíme na Made of Metal do Hodonína, který by měl být co do návštěvnosti prozatím tím úplně největším.
A co třeba zahraničí, nemáte myšlenky podívat se třeba do Německa či Rakouska, kam to nemáte z jižních Čech až tak daleko... Nebo už jste si tam zahráli?
Bubno: V zahraničí jsme ještě nehráli, ale myšlenky na to samozřejmě máme. V září odjedeme menší turné po Čechách společně s kapelami NEUROTIC MACHINERY, SOUL DECODER a FINAL PAIN a pokud vše dopadne podle plánu, vyrazíme ještě letos v listopadu na velké turné po Evropě. Oslovila nás kapela WELLICORUSS s nabídkou na společné turné a my nabídku přijali. Jsme rádi, že se zde objevila další kapela, která je zajímavá i v jiných aspektech než jen tím, že skvěle hraje. Momentálně se potvrzují termíny a místa, které snad velmi brzy začneme zveřejňovat na našich stránkách. Vyřizují se další důležité věci. Je to opravdu hodně práce, ale věříme, že to bude stát za to! (úsměv)
Pojďme k albu „At Dawn of Abysmal Ruination“, které jste vydali prostřednictvím magazínu Pařát. Vím, že dostat se do Pařátu není jednoduché, poptávka je velká a za rok lze vydat pouze šest CD. Čím jste Herdrona přesvědčili (uplatili)? (smích) Jste s vydáním touto formou spokojeni a co si od toho slibujete?
Bubno: Že to není jednoduché, jsme se přesvědčili na vlastní kůži. Herdronovi jsem volal myslím někdy koncem léta loňského roku s tím, že bychom rádi vydali desku u Pařátu. Ale jak říkáš, kapel, které by chtěly takto vydávat, je spousta a Pařát vychází pouze šestkrát do roka, a tak jsme se na vydání nedomluvili. V lednu se nám Herdron ozval sám, že si poslechl nové věci na Bandzone, a že by nás rád vydal. Podmínky pro nás byly více než dobré a tak jsme na to kývli.
Nedá mi to a zeptám se na obal, který mi přijde trochu nedotažený. Jednak je hodně tmavý a tak na malém formátu nevyniknou všechny detaily (které jsou třeba na monitoru zřetelnější), jednak tam chybí taková zásadní věc, jako je sestava, nemáte tam ani fotku, a to tam je uveden fotograf… Čím to?
Bubno: Je to především tím, že grafika je dělaná pro digipack. Ještě než jsme se dohodli na vydání v Pařátu, bylo v plánu vydat album ve formě digipacku s 12stránkovým bookletem. Verze pro Pařát se tak musela upravit, artwork seříznout a na fotky už bohužel nebylo místo. Každopádně jsme se rozhodli digipack vydat a momentálně už jsou CD v novém obalu k dostání na našich koncertech, nebo si je můžete objednat na našich oficiálních stránkách v sekci merch.
Nahrávali jste v Šopě, kterou si řada kapel pochvaluje a opakovaně se tam vrací. Je to i váš případ? Dostali jste na CD přesně to, co jste si představovali, nebo ještě vidíte nějaké rezervy?
Bubno: Rezervy vidíme maximálně v našich výkonech (smích). V Šopě jsme dostali přesně to, co jsme chtěli. Spolupráce ve studiu byla perfektní, a na výsledku je to také myslím slyšet. Původně jsme chtěli ve studiu jen nahrávat a míchat a na mastering jsme byli domluveni s Rolandem Grapowem. Nakonec to bylo tak, že jsme si nechali vše udělat v Šopě a nahrávku jsme Rolandovi stejně na mastering odeslali. Ten nám odpověděl, že studio odvedlo perfektní práci a že by to tak nechal. Na zkoušku nám přesto zmasteroval jednu skladbu, ale nebylo to úplně ono, proto jsme se rozhodli ponechat si verzi se Šopy.
Infernits: Nejsem u DfS nikterak dlouho, přišel jsem vlastně ve chvíli, kdy měli kluci v Šopě čerstvě nahráno a předprodukční verze nahrávky „At Dawn Of Abysmal Ruination“ bylo to první, co jsem dostal ke studiu a už ta mne hodně posadila na zadek.
Sasquatch: Spolupráce s Šopou byla perfektní a rozhodně si nemáme na co stěžovat. Standovi se povedlo udělat neotřelý a originální zvuk, což je v dnešní době obrovské plus. Je to jedna z věcí, kvůli které si lidé kapely zapamatují.
Texty máte v angličtině a popisují ucelený příběh. Máte rádi koncepční alba? Můžete v krátkosti uvést, o čem je vaše album?
Sasquatch: Koncepční album není jen o příběhu v textech, ale i celkové ucelenosti alba. Myslím si, že to dá albu život, i když si toho posluchač na první poslech třeba ani nevšimne. Příběh je hodně neurčitý, snažíme se dát posluchači prostor pro vlastní výklad. Ve stručnosti se jedná o příběh proroka, který přežil katastrofu, kterou on sám předpověděl. Lidé ho začali následovat a po válce mezi přeživšími se z něj stal jakýsi vůdce. Ze začátku byl vladařem dobrým, nicméně nabytá moc mu stále více nahlodávala mozek a začal se uchylovat k praktikám těch, které původně kritizoval. Více už si můžou posluchači přečíst v bookletu. Celková myšlenka je v podstatě pohled na obligátní „dobro a zlo“ z jiného pohledu – z obou stran.
Hudebně vás všude přirovnávají ke CRADLE OF FILTH, ostatně tenhle vliv asi nepopřete… Souhlasíte s tím, nebo vám to vadí, nebo to prostě berete jako docela dobrou reklamu? Je vůbec u nás podobně hrající kapela jako ta vaše?
Bubno: Myslím, že jsme hudebně trochu někde jinde, jasně zpěv je podobný, ale CRADLE není jenom Dani. Pokud se posluchači budou věnovat našemu albu více, určitě v něm najdou náš rukopis.
Infernits: Často vídám v diskuzích o DfS odkaz na první alba CoF, konkrétně na alba „Dusk...“ nebo „Cruelty...“, ale chtěl bych všechny pomýšlející tímto směrem požádat, aby si tato alba od CoF rozhodopádně čerstvěji poslechli, bude to dobrý počin jak pro CoF tak i DfS.
Sasquatch: CRADLE jsem dříve hodně poslouchal a dodneška si jejich starší kousky rád pustím. Nicméně pořád tam moc podobnosti s námi nevidím. Když pominu vokál, ta hudba je stavěná úplně jinak. Každý to asi vidí rozdílně, ale mě by teda napadla spoustu jiných kapel, kterým jsme možná podobnější, než zrovna CoF. Každopádně to ale může být i dobrá reklama, takže mě to tak nějak nevadí (smích)
Jsme na konci, takže jestli jsme na něco důležitého zapomněli, šup s tím na monitor… (úsměv)
Infernits: Chtěl bych zmínit jednu nepříjemnou událost, 17.5. nám byly v Praze před EXIT-USem z auta ukradeny 3 kytary a nástrojové vysílačky. Konkrétní fotky odcizených věcí najdete tady: http://bandzone.cz/desireforsorrow?at=gallery&gi=664862 nebo jejich seznam zašleme na vyžádání emailem, tak pokud byste je kdekoli zahlédli, prosím, dejte nám o tom zprávu. Děkujeme tímto všem, kteří nám s hledáním pomáhají, moc si toho vážíme a věříme, že vše společnými silami nalezneme. Za sebe obrovsky děkuji Přémovi z IMPURITUM http://bandzone.cz/impuritum za rychlou záchranu ve formě zapůjčení kytary.
http://bandzone.cz/desireforsorrow
