Do Tábora jsem zvyklý jezdit na Žižkův vraždící palcát, ale když jsem se dozvěděl, že na „nějakém“ Kovák festu ve vedlejším Sezimově Ústí zahrají SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, FOB a DYING PASSION, začala mě akce zajímat. A zjistil jsem, že jde o firemní akci, oslavu 75 let existence společnosti MAS, v jejímž areálu se měla přehlídka konat. Další kapely mi přišly nezajímavé, naštěstí program oddělil to, co jsem chtěl vidět, od toho, co jsem určitě vidět nepotřeboval, s výjimkou MANDRAGE, kteří museli být nasazeni v takový hrací čas, aby je mohly vidět i jejich nejmladší fanynky ještě před Večerníčkem.
Dorazil jsem kolem půl čtvrté, kdy na stage hráli IMODIUM, ale jejich setu jsem nevěnoval pozornost, protože jsem zamířil rovnou do backstage, kde se o technické zajištění starali kluci z FOB. Než jsme se stačili pocelovat (smích), IMODIUM skončili a tudíž tentokrát k jejich produkci bez komentáře; jediné, co mi v hlavě uvízlo, že to bylo hodně nahlas. (úsměv)
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY u nás na jihu příliš často nehrají a když jsem studoval rozpis jejich koncertů, letos bych se s nimi už asi nepotkal. Takže jeden ze dvou hlavních důvodů výletu... SSOGE chystají novou desku, na webu akce byla přislíbena ukázka, ale myslím, že na ni nakonec nedošlo. „Sajlenti“ to rozjeli skladbou „Tváří v tvář“ z výtečného neřadového alba „Osamělí“, přidali „Look“ ze „Starodávných tanců“ a pak už se věnovali stále aktuálnímu „Návazu“, z nějž zazněly čtyři kusy: „Dva stíny mám“, klipovka „Skryj hlavu do dlaní“, „Pramen co ví“ a na závěr skočná „Slava“, při níž se kapela snažila zapojit i fanoušky. Na to, že šlo o publikum mainstreamové, které o nějakých SSOGE nemělo ponětí, bylo přijetí kapely přívětivé a myslím, že i nezainteresované návštěvníky oslav kapela potěšila, stejně jako mě. Parádní set.
Když píšu oslavy, sluší se dodat, že šlo o něco na způsob městských slavností. V pěkném venkovním prostředí (travnatá louka a okolní zpevněné plochy) se kromě velkého pódia nacházely stánky s občerstvením (za velmi solidní ceny, třeba jedenáctka za 25 Kč), stranou ještě nějaký prostor pro dětské radovánky. Akci uváděl moderátor, který na mě působil přirozeně a některé jeho vtípky se docela povedly.
Po SSOGE nastalo srocení davu, odhadem nějaké dva tisíce návštěvníků, tedy hlavně návštěvnic, zaplnily areál, protože na řadě byli MANDRAGE... Znám kapelu jen zběžně z rádia, které v práci poslouchají kolegové; jejich hitovkám asi unikne málokdo. Kromě toho, že mně muzika MANDRAGE nic neříká a v podstatě je mi ukradená, působila na mě kapela prazvláštním dojmem. Hlavně tedy v backstage, kde pánové tak nějak zevlovali, bez špetky nějakých emocí, bez toho, že by se spolu bavili, nebo se třeba něčemu zasmáli... prostě takové nějaké unavené, unuděné, nepřítomné pohledy, jako by je to ani nijak netěšilo, jako by je ten hudební byznys semlel – snad s výjimkou bubeníka. Na pódiu pak ale kapela působila slušným dojmem (opět bych řekl, že nejlíp bicmen), a co je asi nejdůležitější, ty davy si její vystoupení hodně užívaly, hlavně slečny od sedmi do patnácti let, které ječely, jako kdyby se vrátili BEATLES. Nevím, jak přesně se songy jmenují a hledat se mi to nechce, ale popěvky o tom, jak se hledá žena nebo o šroubech a maticích si prozpěvoval skoro celý areál. A když začalo cosi o Františkových Lázních, což byl tuším přídavek, přidal se i vrchní organizátor Márty, jehož úúuuúúúú mi ještě teď nahání husí kůži. (smích) Asi je fajn, když kapela rozdává tolik radosti, na druhou stranu prostě nechápu, co je na MANDRAGE tak přitažlivého. Hlavně zpěvák mi přijde sotva průměrný, na jeho hlasu není nic zajímavého, což ale asi nikdo neřeší, když si chce odfrknout a pobavit se.
Mě mnohem víc bavila dívčí skupina K2, o jejíž existenci jsem dosud neměl ponětí. A ani jsem nepoznal, že jde o účinkující, když se v backstage objevili tři holčiny, které jsem tipoval na nějakých 15 až 17 let. Až mě FOBáci vyvedli z omylu s tím, že jde o docela zvučné jméno, kapelu, která toho má hodně odehráno. A ono to bylo vidět. Když dívky spustily ten svůj rokec, docela mě bavily. Trio v klasickém rockovém obsazení působilo vyhraně, sebejistě, vtipně, mile... (úsměv) O zpěv se dělily kytaristka s baskytaristkou, žádné extra buřty slečny nevymýšlely a nevymýšlely ani nic extra sofistikovaného v textech, v nichž převládala čeština, ale došlo i na angličtinu. Někdy to bylo trochu na hraně, nebo spíš za hranou („Tak už dost, ovládá mě žárlivost“ – nebo tak nějak), ale jinak zábavné vystoupení, v mých uších (a očích) zábavnější než předchozí hvězdy.
A ještě zábavnější představení předvedli FOB. Ti na to šli od lesa a pro rozmanité publikum, v němž v předních řadách nechyběli metalisti, připravili několik vesměs známých hitovek, které by mohly něco říci i těm, kteří o undergroundovém metalu nemají ponětí. A taky že jo, JUDAS PRIEST, PANTERA i MÖTLEY CRUE v trochu divočejším provedení stáli za to. A divácká kulisa taky, metaláci se pustili do mohutné pařby, nechyběl ani circle pit, ale bavili se i ostatní přihlížející, třeba přede mnou stojící manželský pár (pán v tesilkách vypadal na šedesát) se celou dobu pěkně hýbal do rytmu, i když kapela začala sázet songy z vlastní tvorby. FOBákům to prostě sedlo (křest ohněm před odhadem tisícihlavým davem si se ctí odbyl nový kytarista), a když vytasili „Ace Of Spades“, bylo vymalováno, lidi je nechtěli pustit, a tak se muselo přidávat.
To nejlepší nakonec říká se. A pro mě to v Sezimáku platilo stoprocentně. DYING PASSION v posledních letech vydávali jedno podařené album za druhým a ač jsem všechny skladby poznal, názvy jsem si k nim přiřadit nedokázal, protože si je jednoduše v případě anglicky pějících kapel většinou nepamatuju. Ale Standa mi věnoval setlist, z nějž lze vyčíst, že se hrálo z „Transient“, „Absorb“ a „Relief“. Výborně vystavěné kompozice zněly s přicházejícím soumrakem opravdu působivě a když došlo na pomalou majestátní skladbu „Enlightenment (Goodbye Wasted Life)“, v níž hrál prim Zuzanin výborný zpěv, dostavilo se ono tolik vítané mrazení v zádech – tak silný to pro mě byl zážitek. Nevím, jestli DYING PASSION takhle okouzlili i další přihlížející, ale určitě bylo fajn, že lidí i přes pokročilou hodinu zůstalo pod pódiem poměrně dost a odezva tak byla slušná.
Kovák Fest se vydařil na výbornou. Lidí bylo ve špičce jako na středně velkém letním festivalu, kapely byly vřele přijaty, zvuk sice chvílemi zahaproval (většinou v úvodech setů), ale rychle došlo k nápravě, takže co víc si přát...
Fotky:
Nothingface (ty pěkné)
Johan (ty mizerné)
Bohdana (K2 a MANDRAGE na konci)
Bohdanina galefie (FOB)
Dorazil jsem kolem půl čtvrté, kdy na stage hráli IMODIUM, ale jejich setu jsem nevěnoval pozornost, protože jsem zamířil rovnou do backstage, kde se o technické zajištění starali kluci z FOB. Než jsme se stačili pocelovat (smích), IMODIUM skončili a tudíž tentokrát k jejich produkci bez komentáře; jediné, co mi v hlavě uvízlo, že to bylo hodně nahlas. (úsměv)
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY u nás na jihu příliš často nehrají a když jsem studoval rozpis jejich koncertů, letos bych se s nimi už asi nepotkal. Takže jeden ze dvou hlavních důvodů výletu... SSOGE chystají novou desku, na webu akce byla přislíbena ukázka, ale myslím, že na ni nakonec nedošlo. „Sajlenti“ to rozjeli skladbou „Tváří v tvář“ z výtečného neřadového alba „Osamělí“, přidali „Look“ ze „Starodávných tanců“ a pak už se věnovali stále aktuálnímu „Návazu“, z nějž zazněly čtyři kusy: „Dva stíny mám“, klipovka „Skryj hlavu do dlaní“, „Pramen co ví“ a na závěr skočná „Slava“, při níž se kapela snažila zapojit i fanoušky. Na to, že šlo o publikum mainstreamové, které o nějakých SSOGE nemělo ponětí, bylo přijetí kapely přívětivé a myslím, že i nezainteresované návštěvníky oslav kapela potěšila, stejně jako mě. Parádní set.
Když píšu oslavy, sluší se dodat, že šlo o něco na způsob městských slavností. V pěkném venkovním prostředí (travnatá louka a okolní zpevněné plochy) se kromě velkého pódia nacházely stánky s občerstvením (za velmi solidní ceny, třeba jedenáctka za 25 Kč), stranou ještě nějaký prostor pro dětské radovánky. Akci uváděl moderátor, který na mě působil přirozeně a některé jeho vtípky se docela povedly.
Po SSOGE nastalo srocení davu, odhadem nějaké dva tisíce návštěvníků, tedy hlavně návštěvnic, zaplnily areál, protože na řadě byli MANDRAGE... Znám kapelu jen zběžně z rádia, které v práci poslouchají kolegové; jejich hitovkám asi unikne málokdo. Kromě toho, že mně muzika MANDRAGE nic neříká a v podstatě je mi ukradená, působila na mě kapela prazvláštním dojmem. Hlavně tedy v backstage, kde pánové tak nějak zevlovali, bez špetky nějakých emocí, bez toho, že by se spolu bavili, nebo se třeba něčemu zasmáli... prostě takové nějaké unavené, unuděné, nepřítomné pohledy, jako by je to ani nijak netěšilo, jako by je ten hudební byznys semlel – snad s výjimkou bubeníka. Na pódiu pak ale kapela působila slušným dojmem (opět bych řekl, že nejlíp bicmen), a co je asi nejdůležitější, ty davy si její vystoupení hodně užívaly, hlavně slečny od sedmi do patnácti let, které ječely, jako kdyby se vrátili BEATLES. Nevím, jak přesně se songy jmenují a hledat se mi to nechce, ale popěvky o tom, jak se hledá žena nebo o šroubech a maticích si prozpěvoval skoro celý areál. A když začalo cosi o Františkových Lázních, což byl tuším přídavek, přidal se i vrchní organizátor Márty, jehož úúuuúúúú mi ještě teď nahání husí kůži. (smích) Asi je fajn, když kapela rozdává tolik radosti, na druhou stranu prostě nechápu, co je na MANDRAGE tak přitažlivého. Hlavně zpěvák mi přijde sotva průměrný, na jeho hlasu není nic zajímavého, což ale asi nikdo neřeší, když si chce odfrknout a pobavit se.
Mě mnohem víc bavila dívčí skupina K2, o jejíž existenci jsem dosud neměl ponětí. A ani jsem nepoznal, že jde o účinkující, když se v backstage objevili tři holčiny, které jsem tipoval na nějakých 15 až 17 let. Až mě FOBáci vyvedli z omylu s tím, že jde o docela zvučné jméno, kapelu, která toho má hodně odehráno. A ono to bylo vidět. Když dívky spustily ten svůj rokec, docela mě bavily. Trio v klasickém rockovém obsazení působilo vyhraně, sebejistě, vtipně, mile... (úsměv) O zpěv se dělily kytaristka s baskytaristkou, žádné extra buřty slečny nevymýšlely a nevymýšlely ani nic extra sofistikovaného v textech, v nichž převládala čeština, ale došlo i na angličtinu. Někdy to bylo trochu na hraně, nebo spíš za hranou („Tak už dost, ovládá mě žárlivost“ – nebo tak nějak), ale jinak zábavné vystoupení, v mých uších (a očích) zábavnější než předchozí hvězdy.
A ještě zábavnější představení předvedli FOB. Ti na to šli od lesa a pro rozmanité publikum, v němž v předních řadách nechyběli metalisti, připravili několik vesměs známých hitovek, které by mohly něco říci i těm, kteří o undergroundovém metalu nemají ponětí. A taky že jo, JUDAS PRIEST, PANTERA i MÖTLEY CRUE v trochu divočejším provedení stáli za to. A divácká kulisa taky, metaláci se pustili do mohutné pařby, nechyběl ani circle pit, ale bavili se i ostatní přihlížející, třeba přede mnou stojící manželský pár (pán v tesilkách vypadal na šedesát) se celou dobu pěkně hýbal do rytmu, i když kapela začala sázet songy z vlastní tvorby. FOBákům to prostě sedlo (křest ohněm před odhadem tisícihlavým davem si se ctí odbyl nový kytarista), a když vytasili „Ace Of Spades“, bylo vymalováno, lidi je nechtěli pustit, a tak se muselo přidávat.
To nejlepší nakonec říká se. A pro mě to v Sezimáku platilo stoprocentně. DYING PASSION v posledních letech vydávali jedno podařené album za druhým a ač jsem všechny skladby poznal, názvy jsem si k nim přiřadit nedokázal, protože si je jednoduše v případě anglicky pějících kapel většinou nepamatuju. Ale Standa mi věnoval setlist, z nějž lze vyčíst, že se hrálo z „Transient“, „Absorb“ a „Relief“. Výborně vystavěné kompozice zněly s přicházejícím soumrakem opravdu působivě a když došlo na pomalou majestátní skladbu „Enlightenment (Goodbye Wasted Life)“, v níž hrál prim Zuzanin výborný zpěv, dostavilo se ono tolik vítané mrazení v zádech – tak silný to pro mě byl zážitek. Nevím, jestli DYING PASSION takhle okouzlili i další přihlížející, ale určitě bylo fajn, že lidí i přes pokročilou hodinu zůstalo pod pódiem poměrně dost a odezva tak byla slušná.
Kovák Fest se vydařil na výbornou. Lidí bylo ve špičce jako na středně velkém letním festivalu, kapely byly vřele přijaty, zvuk sice chvílemi zahaproval (většinou v úvodech setů), ale rychle došlo k nápravě, takže co víc si přát...
Fotky:
Nothingface (ty pěkné)
Johan (ty mizerné)
Bohdana (K2 a MANDRAGE na konci)
Bohdanina galefie (FOB)
