Pohled první: Peťan
HIRAX – jedna z prvních thrash metalových kapel, které jsem slyšel. A také jedna z posledních „velkých“ kapel americké thrash scény, kterou jsem neviděl naživo. Evropské turné HIRAX se z podzimu odložilo na jaro společně s vydáním nové desky „Immortal Legacy“ a tak nezbývalo než čekat. HIRAX si na své tour vzali dva atraktivní supporty – BONDED BY BLOOD a NUCLEAR. Celou sestavu na druhé polovině turné doplnili exotičtí CRESCENT. Cesta do Brna začíná u Žakyna v Písku, kde se v pěti naloďujeme do Štěpánovo francouzské dámy (čti Citroen) a míříme do srdce Moravy. Na benzíně před slavným tankodromem zvaným D1 dáváme sraz s druhou jihočeskou výpravou v sestavě Růža, Syky, Šakal a Karásek. Cesta je dnes abnormálně vtipná a vrcholí špatným odbočením v Brně. A protože síly zla už přicházejí od devíti bran, vyjíždíme přímo u deváté brány brněnského výstaviště (smích). Možná je to ostuda, ale v Melodce jsem poprvé. Příjemný klubík s ideálním pódiem i místy k sezení. Zacházíme ještě dolů do „komeťácké“ hokejové hospody, kde nás místní servírka vede do šatny kapel v domnění, že tu dnes večer taky hrajeme (úsměv). Leda že bychom se jmenovali Imaginátor, hehe. Dáváme pivko a Štěpán „Katonovu“ klobásu (smích). Jen výběr piva je pro nás zmlsané zklamáním – Starobrno, Krušovice a Dačice.
Jako první jdou na věc CRESCENT z Egypta. Je fajn v poslední době sledovat i kapely ze zemí, ve kterých je metalová hudba téměř tabu, jak brázdí Evropu. A v případě CRESCENT po boku tak známých kolegů. I když je pravdou, že Egypťané žánrově do večera nezapadali. Jejich death/black metal mě příliš neoslovil a i když se jednalo o zajímavé zpestření, novinkové album „Pyramid Slaves“ mě asi zajímat nebude. Přesto si několik posluchačů našli a když jsem později kluky viděl na baru, evidentně si turné opravdu užívají (úsměv).
Chilská formace NUCLEAR nastoupila ve velkém stylu a já jim ten thrash sežral i s navijákem. Po chvilce vypadl proud a celý klub se zahalil do black metalového hávu, ve kterém nebylo vidět ani na krok (smích). Po nahození NUCLEAR nasypali do brněnského publika přímočarý thrash metal, který ve mně nejvíce evokoval SLAYER. Ne snad ani hudebně, jako spíše vokálem a frázováním. Žádná ze skladeb neubrala na tempu a klasický thrash metal osmdesátých let nijak výrazně nevybočoval ze standardu. Jenže nemohu si pomoct, ale Jihoameričané zkrátka umějí prodat svůj temperament. I když všechny skladby zněly stejně, NUCLEAR jim vtiskli svůj punc exotiky. Sympatická kapela, se kterou jsme po skončení celé akce prohodili několik věc. Mimo jiné i o jejich natěšení na Obscene Extreme, kde si v červenci zahrají. Výborný a energický set! A ještě jedna věc – mám pocit, že se tihle chlapci předhánějí, kdo z nich má více vlasů (smích).
BONDED BY BLOOD jsem měl v minulosti tu čest dvakrát, pokaždé v jiné sestavě. Po vydání zatím posledního počinu „The Aftermath“ došlo k ustálení členů a že to Kaliforňanům šlape, dokázali okamžitě. BONDED BY BLOOD nasázeli do celkem slušně zaplněného kotle kolem deseti skladeb, mezi kterými nechyběly například „Civil Servant“, „Mind Pollution“ nebo „Psychotic Pulse“, ale nejvíce válů zaznělo ze zmiňované poslední desky. Připočtěte melodie, sóla, zpěvné refrény a Brno se okamžitě chytlo. Bay Area thrash nás vyhnal do první řady třepat palicemi, rozjel se konečně i circle pit a na pódiu se objevil první skokan – Žakyn (úsměv). Z BONDED BY BLOOD jsem měl trochu obavy, protože o kapele nebylo delší dobu slyšet a ani „The Aftermath“ mě příliš nezaujalo. Naživo však tihle snědí thrasheři umějí na jedničku a připravili pro headlinera správně elektrizující atmosféru. A kapele ještě plus za trička s nápisem „Mosh sweet mosh“, hehe.
Tak ještě jedno Starobrno a jde se na věc! HIRAX nastupují bez dlouhého čekání a tahle čtveřice okamžitě ukazuje, kdo je pánem večera. Těšil jsem se na všechny ty srandičky a ksichty frontmana Katona De Peny a dočkal jsem se. Tenhle malý velký muž s vykulenýma očima, květákem na hlavě, pyramidami, stahováky, pouty a já nevím čím ještě, je na pódiu v jiném světě. Démon! Neustále hecuje všechny headbangers, skáče po pódiu, ale především zpívá přesně tak, jako na deskách. Padesátka na krku u Katona není vůbec znát a je radost ho sledovat. A zbytek kapely ho skvěle doplňuje. Především pak kytarista Lance Harrison, který má tak metr padesát i s postelí, sází všechny riffy a sóla s bravurou a k tomu ještě stíhá blbnout s Katonem i s fans. HIRAX byli u zrodu thrash metalu a statut legendy jim patří oprávněně. Ta energie, radost a upřímnost, se kterou to do nás napumpovali, je neobyčejná. Proč se tedy neproběhnout v moshi a neskočit si z pódia? Chvíli si zapařit s Katonem na stage není přece špatnej nápad. Zvlášť, když mi za chvíli zase pomáhá nahoru (úsměv). HIRAX spálili Brno na prach a z více než hodinového setu, kdy zahráli téměř dvacítku válů, vyberu jen některé – „Hellion Rising“, „Lucifer´s Inferno“, „The New Age of Terror“, „Hate, Fear and Power“, „El Diablo Negro“, „Hostile Territory“, „Destroy“, „Bombs of Death“, „The Plague“ či „Assassins of War“. Dokonalý set HIRAX je u konce. Vůbec první koncert této legendy u nás jsem si maximálně užil a na rovinu říkám, že jsem ukázal paroháče snad víckrát, než za poslední dva roky (smích). Parádní tečkou pak byla pokoncertní „seance“ se členy všech kapel přímo před pódiem. Všichni včetně největší hvězdy – Katona – se ochotně fotili, bavili a ještě mi bylo řečeno, že jsem zatím prý nejlepší fanoušek na tour. No nevím, hahaha (smích).
Pondělní thrashovou veselici navštívilo 60 fans. Na jednu stranu smutné, na stranu druhou se návštěvnost na celém tour pohybuje prý mezi 40 – 70 lidmi. Na pondělí a Brno (jakožto nethrashové město) je to tedy ještě „slušné“ skóre. Byla tu směsice několika místních a náplav z jihu Čech, Prahy, Nový Včelnice, ale třeba i slovenská výprava s klukama z CATASTROFY. Celý večer provázel výborný zvuk a přátelská atmosféra. Loučíme se a vyrážíme na dlouhou cestu domů, při které míjíme šílenou bouračku na D1, o jejíchž tragických následcích se dozvídám druhý den. Až mi mrazí z toho, jak tenká je hranice mezi štěstím a smůlou, životem a smrtí... Ve čtyři ráno jsme doma a můžeme prohlásit, že mise „HIRAX Brno“ je splněna.
Pohled druhý: Štěpán
Poslechnout si HIRAX živě, zvláště poté, co jsem si zamiloval letošní album „Immortal Legacy“, jsem si nedokázal odepřít. Přestože cestovat do Brna není moc příjemné, vyjely dva plné vozy z Písecka a Vltavotýnska. Thrash v podání legendy je nadmíru lákavý. Natěšení po víkendu, konečně střízliví a z práce odpočatí jsme dorazili před klub nečekaně včas. Starobrno, klobás měřící alespoň půl metru s okurkem, inu brněnský hantec. Nacpal jsem se k prasknutí a přestože povinnost řidiče mi zakazuje alkoholické nápoje, ještě malé pivo je nutností. Už se těším jako blázen, protože krátká zvukovka slibuje solidní hudební přednes. Mlsně okukuji nabídku triček, hudebních nosičů atd, nášivky přehlížeje. Ale pětistovka za triko mi přijde dost a se vzpomínkou na skříň přeplněnou černými hadry s děsivými potisky jsem si nákup rozmyslel. Obecně nebyl merch nic moc a sběratelé černých desek si přišli na své pouze se splitem kapely NUCLEAR. Sympatické prostředí klubu se zpola naplnilo šedesáti, sedmdesáti platícími diváky a první zvuky naplňují prostor.
V půl osmé nastupují na pódium Egypťané CRESCENT, kteří mají za sebou dvě EP a letošní novou desku „Pyramid Slaves“, upřímně řečeno trochu skoupá produkce za patnáct let existence kapely. Sečteno a vyhodnoceno, dohromady třináct songů, tak písnička za rok a ještě si dali prázdniny. Ale dost ironie, klasická sestava bicí, dvě kytary obsluhované pánskou částí skupiny byla doplněna pravděpodobně hostující basistkou. Pět skladeb z nového alba bylo odehráno precizně a přestože velkou odezvu mezi publikem jejich set nevzbudil, mně se jejich začernalý death metal líbil. Dokonce tak, že jsem se rozhodl si jejich desku poslechnout v klidu doma. Mám totiž rád na těchto orientálních kapelách, když je z hudby cítit vliv prostředí. A tady tento vliv cítit byl, hlavně při sólových vyhrávkách Ismaeela Attallaha byly rozpoznatelné melodie evokující arabský svět. Mně chybělo trochu nadsázky, ale jako předkapela CRESCENT nezklamala a vstup do večírku obstarala přesvědčivě.
Chilské NUCLEAR okamžitě vítá početnější dav posluchačů a oni nás zahrnují hutným plným zvukem, rychlou riffovou muzikou a sklízejí hned po prvním songu okamžitý aplaus, vždyť jsme přijeli předně na thrash. Souhlasně pokyvujeme hlavami, dobré je to. Dosud málokdo NUCLEAR znal, hráli zde, tuším před dvěma lety jednou, ve Futuru, ale letos tu budou koncertovat ještě dvakrát v létě na festivalech. Podle slov kapely se převelice těší na Oscene Extreme do Trutnova. Ale zpět k vystoupení. Druhá skladba je po pár tónech přerušena nenadálým výpadkem proudu a klub se zahalil do temnoty. Ne snad, že by tma vadila, ale muzika chybí. Punto Sudy za bicími se snaží vyplnit pauzu rytmickou vložkou, ale čtvrt hodiny to nedává. Nepříjemnost hlavně pro kapelu, ale druhý nástup zvládli skvěle a zbytek setu odehráli s nasazením a s neskutečnou energií. Deset skladeb, průřez jejich dosavadní tvorbou, mě bavilo mnohem víc takto na živo, než poslech z desek. Zpěvák Matias Leonicio, skutečný frontman, s lehkostí navázal kontakt s publikem a zvládnul uzpívat hlasově hodně náročné vystoupení. Nejen jeho štěkot, ale i hudební postupy ukázaly, jaké vzory jsou pro NUCLEAR prioritní. Vlivy SLAYER nebo TESTAMENT byly zřejmé. A navíc sympatický projev celé kapely prolnul celým zbytkem večera, protože všichni muzikanti hned po vystoupení prakticky splynuli s publikem.
Z třetích BONDED BY BLOOD jsem měl (neoprávněné) obavy, vzhledem k jejich, mírně řečeno, nestabilní formaci. Fungují asi osm let a postupně se několikrát obměňovala sestava. Jediný stálý člen je vlastně jen kytarista Juan Juarez. Nicméně, jestliže chválím NUCLEAR, pak tito Kaliforňané předvedli naprosto úžasný thrash set. Rozdráždili publikum k divokým moshpitovým kreacím a při skladbách „Prison Planet“ nebo „Desolate Future“ se objevili první letci. Z poslední desky The Aftermath“ pak odehráli téměř polovinu a opět pro mě výrazně lépe, než když album poslouchám doma. Vystoupení mělo gradaci, což bylo nejasněji vidět na zmíněném Juarezovi, který začínal naprosto staticky u odposlechu s kytarou vysoko na hrudi a ke konci se rozhýbal, že mu v šílených předklonech šlapali spoluhráči po vlasech. Za zmínku stojí ještě basista Jessie Sanchez, jenž doplnil svoji výzbroj o masku s rozšklebenou lebkou nejen při první, ale kupodivu i při poslední skladbě. To bych asi pošel, nasadit si na totálně zpocenou hlavu takovýto gumový doplněk. Skvělá nálada, skvělý zvuk a celkem příznivý čas, žádné prodlevy, to vše přispívá k zdárnému průběhu brněnského večírku. A to nás čeká ještě vrchol večera, i když si v tento moment moc nedovedu představit, co to se mnou udělá, protože už nyní jsem v tom svém stavu hudebního opojení.
Hodinový průvan od HIRAX přináší, se vší úctou k předcházejícím kapelám, skutečně nejúchvatnější poslech i podívanou. Instrumentální úvod „100.000 Strong“ přešel do „Hellion Rising“ impozantním nástupem Katona W. de Peni. Jeho klasika, vizáž černého mesiáše satanáše, se svítícím bělmem, svalnatá postava v kožené vestě, kovové stahováky, řetězy a pouta u pasu a hlavně ten hlasový projev, nejednotvárný, úderný, v thrash podání tak melodický a čitelný, no prostě skvělé. Celý koncert je v neuvěřitelném pohybu. A ta čistá radost z hudby na podiu i pod ním. Je to tu, nejraději bych vnímal umění se zavřenýma očima, ale nedá mi to a musím zírat s otevřenou hubou, jak pardálové (čtyřicet a výš) za to berou, jaké nasazení vyvinou, s jakou lehkostí Lance Harrison z kytary sype riffy a sóla na úvod, uprostřed skladeb, jak basa a bicí dokonale drží rytmus, prostě ukrutné a povznášející. „Lucifer´s Infierno“, „Black Smoke“, „La Boca de la Bestia“ nebo „Destroy“ mi v tu chvíli přijdou lepší než nejlepší rozkoše obecně uznávané jako vzrušující. Vystoupení končí skladbou „Bombs of Death“ z prvního alba „Raging Violence“. Hotovo, sedím na stolku jednoho boxu po straně klubu a doznívá ve mě ten parádní zážitek. A ještě úplný závěr, když velmi srdečný Katon přichází, ochotně se fotí, objímá a potřásá rukou s každým, kdo chce, nikoho neodmítá.
Loučíme se s kamarády, pusa Dáše a pozdrav do Plzně, auto, dálnice, pumpa, už abychom byli doma, přestože před chvílí bych si přál, aby ten koncert trval déle. Ve čtvrt na pět sedím v garáži, dávám si osvěžující jedenáctku a cigaretu a v hlavě mi stále zní refrén „The overload rides, on wings of steel La boca de la bestia, for the kill.“
Setlist Hirax
HIRAX – jedna z prvních thrash metalových kapel, které jsem slyšel. A také jedna z posledních „velkých“ kapel americké thrash scény, kterou jsem neviděl naživo. Evropské turné HIRAX se z podzimu odložilo na jaro společně s vydáním nové desky „Immortal Legacy“ a tak nezbývalo než čekat. HIRAX si na své tour vzali dva atraktivní supporty – BONDED BY BLOOD a NUCLEAR. Celou sestavu na druhé polovině turné doplnili exotičtí CRESCENT. Cesta do Brna začíná u Žakyna v Písku, kde se v pěti naloďujeme do Štěpánovo francouzské dámy (čti Citroen) a míříme do srdce Moravy. Na benzíně před slavným tankodromem zvaným D1 dáváme sraz s druhou jihočeskou výpravou v sestavě Růža, Syky, Šakal a Karásek. Cesta je dnes abnormálně vtipná a vrcholí špatným odbočením v Brně. A protože síly zla už přicházejí od devíti bran, vyjíždíme přímo u deváté brány brněnského výstaviště (smích). Možná je to ostuda, ale v Melodce jsem poprvé. Příjemný klubík s ideálním pódiem i místy k sezení. Zacházíme ještě dolů do „komeťácké“ hokejové hospody, kde nás místní servírka vede do šatny kapel v domnění, že tu dnes večer taky hrajeme (úsměv). Leda že bychom se jmenovali Imaginátor, hehe. Dáváme pivko a Štěpán „Katonovu“ klobásu (smích). Jen výběr piva je pro nás zmlsané zklamáním – Starobrno, Krušovice a Dačice.
Jako první jdou na věc CRESCENT z Egypta. Je fajn v poslední době sledovat i kapely ze zemí, ve kterých je metalová hudba téměř tabu, jak brázdí Evropu. A v případě CRESCENT po boku tak známých kolegů. I když je pravdou, že Egypťané žánrově do večera nezapadali. Jejich death/black metal mě příliš neoslovil a i když se jednalo o zajímavé zpestření, novinkové album „Pyramid Slaves“ mě asi zajímat nebude. Přesto si několik posluchačů našli a když jsem později kluky viděl na baru, evidentně si turné opravdu užívají (úsměv).
Chilská formace NUCLEAR nastoupila ve velkém stylu a já jim ten thrash sežral i s navijákem. Po chvilce vypadl proud a celý klub se zahalil do black metalového hávu, ve kterém nebylo vidět ani na krok (smích). Po nahození NUCLEAR nasypali do brněnského publika přímočarý thrash metal, který ve mně nejvíce evokoval SLAYER. Ne snad ani hudebně, jako spíše vokálem a frázováním. Žádná ze skladeb neubrala na tempu a klasický thrash metal osmdesátých let nijak výrazně nevybočoval ze standardu. Jenže nemohu si pomoct, ale Jihoameričané zkrátka umějí prodat svůj temperament. I když všechny skladby zněly stejně, NUCLEAR jim vtiskli svůj punc exotiky. Sympatická kapela, se kterou jsme po skončení celé akce prohodili několik věc. Mimo jiné i o jejich natěšení na Obscene Extreme, kde si v červenci zahrají. Výborný a energický set! A ještě jedna věc – mám pocit, že se tihle chlapci předhánějí, kdo z nich má více vlasů (smích).
BONDED BY BLOOD jsem měl v minulosti tu čest dvakrát, pokaždé v jiné sestavě. Po vydání zatím posledního počinu „The Aftermath“ došlo k ustálení členů a že to Kaliforňanům šlape, dokázali okamžitě. BONDED BY BLOOD nasázeli do celkem slušně zaplněného kotle kolem deseti skladeb, mezi kterými nechyběly například „Civil Servant“, „Mind Pollution“ nebo „Psychotic Pulse“, ale nejvíce válů zaznělo ze zmiňované poslední desky. Připočtěte melodie, sóla, zpěvné refrény a Brno se okamžitě chytlo. Bay Area thrash nás vyhnal do první řady třepat palicemi, rozjel se konečně i circle pit a na pódiu se objevil první skokan – Žakyn (úsměv). Z BONDED BY BLOOD jsem měl trochu obavy, protože o kapele nebylo delší dobu slyšet a ani „The Aftermath“ mě příliš nezaujalo. Naživo však tihle snědí thrasheři umějí na jedničku a připravili pro headlinera správně elektrizující atmosféru. A kapele ještě plus za trička s nápisem „Mosh sweet mosh“, hehe.
Tak ještě jedno Starobrno a jde se na věc! HIRAX nastupují bez dlouhého čekání a tahle čtveřice okamžitě ukazuje, kdo je pánem večera. Těšil jsem se na všechny ty srandičky a ksichty frontmana Katona De Peny a dočkal jsem se. Tenhle malý velký muž s vykulenýma očima, květákem na hlavě, pyramidami, stahováky, pouty a já nevím čím ještě, je na pódiu v jiném světě. Démon! Neustále hecuje všechny headbangers, skáče po pódiu, ale především zpívá přesně tak, jako na deskách. Padesátka na krku u Katona není vůbec znát a je radost ho sledovat. A zbytek kapely ho skvěle doplňuje. Především pak kytarista Lance Harrison, který má tak metr padesát i s postelí, sází všechny riffy a sóla s bravurou a k tomu ještě stíhá blbnout s Katonem i s fans. HIRAX byli u zrodu thrash metalu a statut legendy jim patří oprávněně. Ta energie, radost a upřímnost, se kterou to do nás napumpovali, je neobyčejná. Proč se tedy neproběhnout v moshi a neskočit si z pódia? Chvíli si zapařit s Katonem na stage není přece špatnej nápad. Zvlášť, když mi za chvíli zase pomáhá nahoru (úsměv). HIRAX spálili Brno na prach a z více než hodinového setu, kdy zahráli téměř dvacítku válů, vyberu jen některé – „Hellion Rising“, „Lucifer´s Inferno“, „The New Age of Terror“, „Hate, Fear and Power“, „El Diablo Negro“, „Hostile Territory“, „Destroy“, „Bombs of Death“, „The Plague“ či „Assassins of War“. Dokonalý set HIRAX je u konce. Vůbec první koncert této legendy u nás jsem si maximálně užil a na rovinu říkám, že jsem ukázal paroháče snad víckrát, než za poslední dva roky (smích). Parádní tečkou pak byla pokoncertní „seance“ se členy všech kapel přímo před pódiem. Všichni včetně největší hvězdy – Katona – se ochotně fotili, bavili a ještě mi bylo řečeno, že jsem zatím prý nejlepší fanoušek na tour. No nevím, hahaha (smích).
Pondělní thrashovou veselici navštívilo 60 fans. Na jednu stranu smutné, na stranu druhou se návštěvnost na celém tour pohybuje prý mezi 40 – 70 lidmi. Na pondělí a Brno (jakožto nethrashové město) je to tedy ještě „slušné“ skóre. Byla tu směsice několika místních a náplav z jihu Čech, Prahy, Nový Včelnice, ale třeba i slovenská výprava s klukama z CATASTROFY. Celý večer provázel výborný zvuk a přátelská atmosféra. Loučíme se a vyrážíme na dlouhou cestu domů, při které míjíme šílenou bouračku na D1, o jejíchž tragických následcích se dozvídám druhý den. Až mi mrazí z toho, jak tenká je hranice mezi štěstím a smůlou, životem a smrtí... Ve čtyři ráno jsme doma a můžeme prohlásit, že mise „HIRAX Brno“ je splněna.
Pohled druhý: Štěpán
Poslechnout si HIRAX živě, zvláště poté, co jsem si zamiloval letošní album „Immortal Legacy“, jsem si nedokázal odepřít. Přestože cestovat do Brna není moc příjemné, vyjely dva plné vozy z Písecka a Vltavotýnska. Thrash v podání legendy je nadmíru lákavý. Natěšení po víkendu, konečně střízliví a z práce odpočatí jsme dorazili před klub nečekaně včas. Starobrno, klobás měřící alespoň půl metru s okurkem, inu brněnský hantec. Nacpal jsem se k prasknutí a přestože povinnost řidiče mi zakazuje alkoholické nápoje, ještě malé pivo je nutností. Už se těším jako blázen, protože krátká zvukovka slibuje solidní hudební přednes. Mlsně okukuji nabídku triček, hudebních nosičů atd, nášivky přehlížeje. Ale pětistovka za triko mi přijde dost a se vzpomínkou na skříň přeplněnou černými hadry s děsivými potisky jsem si nákup rozmyslel. Obecně nebyl merch nic moc a sběratelé černých desek si přišli na své pouze se splitem kapely NUCLEAR. Sympatické prostředí klubu se zpola naplnilo šedesáti, sedmdesáti platícími diváky a první zvuky naplňují prostor.
V půl osmé nastupují na pódium Egypťané CRESCENT, kteří mají za sebou dvě EP a letošní novou desku „Pyramid Slaves“, upřímně řečeno trochu skoupá produkce za patnáct let existence kapely. Sečteno a vyhodnoceno, dohromady třináct songů, tak písnička za rok a ještě si dali prázdniny. Ale dost ironie, klasická sestava bicí, dvě kytary obsluhované pánskou částí skupiny byla doplněna pravděpodobně hostující basistkou. Pět skladeb z nového alba bylo odehráno precizně a přestože velkou odezvu mezi publikem jejich set nevzbudil, mně se jejich začernalý death metal líbil. Dokonce tak, že jsem se rozhodl si jejich desku poslechnout v klidu doma. Mám totiž rád na těchto orientálních kapelách, když je z hudby cítit vliv prostředí. A tady tento vliv cítit byl, hlavně při sólových vyhrávkách Ismaeela Attallaha byly rozpoznatelné melodie evokující arabský svět. Mně chybělo trochu nadsázky, ale jako předkapela CRESCENT nezklamala a vstup do večírku obstarala přesvědčivě.
Chilské NUCLEAR okamžitě vítá početnější dav posluchačů a oni nás zahrnují hutným plným zvukem, rychlou riffovou muzikou a sklízejí hned po prvním songu okamžitý aplaus, vždyť jsme přijeli předně na thrash. Souhlasně pokyvujeme hlavami, dobré je to. Dosud málokdo NUCLEAR znal, hráli zde, tuším před dvěma lety jednou, ve Futuru, ale letos tu budou koncertovat ještě dvakrát v létě na festivalech. Podle slov kapely se převelice těší na Oscene Extreme do Trutnova. Ale zpět k vystoupení. Druhá skladba je po pár tónech přerušena nenadálým výpadkem proudu a klub se zahalil do temnoty. Ne snad, že by tma vadila, ale muzika chybí. Punto Sudy za bicími se snaží vyplnit pauzu rytmickou vložkou, ale čtvrt hodiny to nedává. Nepříjemnost hlavně pro kapelu, ale druhý nástup zvládli skvěle a zbytek setu odehráli s nasazením a s neskutečnou energií. Deset skladeb, průřez jejich dosavadní tvorbou, mě bavilo mnohem víc takto na živo, než poslech z desek. Zpěvák Matias Leonicio, skutečný frontman, s lehkostí navázal kontakt s publikem a zvládnul uzpívat hlasově hodně náročné vystoupení. Nejen jeho štěkot, ale i hudební postupy ukázaly, jaké vzory jsou pro NUCLEAR prioritní. Vlivy SLAYER nebo TESTAMENT byly zřejmé. A navíc sympatický projev celé kapely prolnul celým zbytkem večera, protože všichni muzikanti hned po vystoupení prakticky splynuli s publikem.
Z třetích BONDED BY BLOOD jsem měl (neoprávněné) obavy, vzhledem k jejich, mírně řečeno, nestabilní formaci. Fungují asi osm let a postupně se několikrát obměňovala sestava. Jediný stálý člen je vlastně jen kytarista Juan Juarez. Nicméně, jestliže chválím NUCLEAR, pak tito Kaliforňané předvedli naprosto úžasný thrash set. Rozdráždili publikum k divokým moshpitovým kreacím a při skladbách „Prison Planet“ nebo „Desolate Future“ se objevili první letci. Z poslední desky The Aftermath“ pak odehráli téměř polovinu a opět pro mě výrazně lépe, než když album poslouchám doma. Vystoupení mělo gradaci, což bylo nejasněji vidět na zmíněném Juarezovi, který začínal naprosto staticky u odposlechu s kytarou vysoko na hrudi a ke konci se rozhýbal, že mu v šílených předklonech šlapali spoluhráči po vlasech. Za zmínku stojí ještě basista Jessie Sanchez, jenž doplnil svoji výzbroj o masku s rozšklebenou lebkou nejen při první, ale kupodivu i při poslední skladbě. To bych asi pošel, nasadit si na totálně zpocenou hlavu takovýto gumový doplněk. Skvělá nálada, skvělý zvuk a celkem příznivý čas, žádné prodlevy, to vše přispívá k zdárnému průběhu brněnského večírku. A to nás čeká ještě vrchol večera, i když si v tento moment moc nedovedu představit, co to se mnou udělá, protože už nyní jsem v tom svém stavu hudebního opojení.
Hodinový průvan od HIRAX přináší, se vší úctou k předcházejícím kapelám, skutečně nejúchvatnější poslech i podívanou. Instrumentální úvod „100.000 Strong“ přešel do „Hellion Rising“ impozantním nástupem Katona W. de Peni. Jeho klasika, vizáž černého mesiáše satanáše, se svítícím bělmem, svalnatá postava v kožené vestě, kovové stahováky, řetězy a pouta u pasu a hlavně ten hlasový projev, nejednotvárný, úderný, v thrash podání tak melodický a čitelný, no prostě skvělé. Celý koncert je v neuvěřitelném pohybu. A ta čistá radost z hudby na podiu i pod ním. Je to tu, nejraději bych vnímal umění se zavřenýma očima, ale nedá mi to a musím zírat s otevřenou hubou, jak pardálové (čtyřicet a výš) za to berou, jaké nasazení vyvinou, s jakou lehkostí Lance Harrison z kytary sype riffy a sóla na úvod, uprostřed skladeb, jak basa a bicí dokonale drží rytmus, prostě ukrutné a povznášející. „Lucifer´s Infierno“, „Black Smoke“, „La Boca de la Bestia“ nebo „Destroy“ mi v tu chvíli přijdou lepší než nejlepší rozkoše obecně uznávané jako vzrušující. Vystoupení končí skladbou „Bombs of Death“ z prvního alba „Raging Violence“. Hotovo, sedím na stolku jednoho boxu po straně klubu a doznívá ve mě ten parádní zážitek. A ještě úplný závěr, když velmi srdečný Katon přichází, ochotně se fotí, objímá a potřásá rukou s každým, kdo chce, nikoho neodmítá.
Loučíme se s kamarády, pusa Dáše a pozdrav do Plzně, auto, dálnice, pumpa, už abychom byli doma, přestože před chvílí bych si přál, aby ten koncert trval déle. Ve čtvrt na pět sedím v garáži, dávám si osvěžující jedenáctku a cigaretu a v hlavě mi stále zní refrén „The overload rides, on wings of steel La boca de la bestia, for the kill.“
Setlist Hirax
- 100,000 Strong
- Hellion Rising
- Baptized by Fire
- Lucifer´s Infierno
- Blind Faith
- Black Smoke
- Hate, Fear and Power
- Hostile Territory
- La Boca de le Bestia
- Destroy
- El Diablo Negro
- Walk with Death
- The Plague
- Bombs of Death
Fotky: Syky
