NOCTEM – Exilium

Pokud jste někdy viděli nějaký dobrý film o středověku, určitě jste si všimli té bezútěšnosti, bídy, šedosti. Nevím, jestli to byla pravda nebo si to jen my v současnosti takto představujeme, ale vždycky mě fascinovaly pochodující kněží, zpívající pak při večerní modlitbě chorály o smrti a osvobození prokletých duší. Dlouho jsem po zhlédnutí takového filmu přemýšlel, porovnával se současností a hledal si pro sebe spojitosti. Při poslechu novinky španělských death/blackerů zažívám něco podobného. Pánové jsou na fotkách vyšňořeni ve stylu nějakých (snad středověkých) monster-kněžích, zvuk je vypilovaný skoro až k dokonalosti a pečlivost je cítit z každého tónu. Jednou se do toho deathově řeže s vehemencí ortodoxního věřícího odříkávajícího svoji oblíbenou modlitbu. Pak zase blackově skřehotá. Hlavní, zapamatovatelnější jsou ale vznešenější, epické pasáže, kterých je na desce také požehnaně. Otíráme se zde jak o scénu polskou (BEHEMOTH, HATE), tak o „melodičtější“ polohu black metalu (možná ROTTING CHRIST, SUMMONING, DISSECTION, DARK FUNERAL, SATYRICON). Chvílemi zazní dokonce i vzpomínky na BELPHEGOR. NOCTEM se ale nespokojují jen s kopírováním, snaží se přidat i kousek své černé duše.

Přijde mi, že všechny songy jsou velmi podobně vystavěny. Monstrózní úvod, pak následuje sypání těžkého olova a nakonec se přidá zpěv, který postupně zvýrazní drsnost celé skladby. Někdy dostávám pocit, že se do toho snaží NOCTEM i pořádně thrashově opřít, ale bývá to spíše v podobě jakési vzdálené ozvěny než nějakých výrazných riffů. Převážně se tlačí blackově a to co nejvíce dopředu. Chvílemi se tak ocitáme v roztočeném víru bicích a drtivě znějících kytar. Vydechnout nám dají jen již zmíněné mezihry. Myslím si, že spokojený bude nejeden zkušený černokněžník a milovník do odstínu tmavých barev zbarvených melodií. Mě osobně chybí více drivu, přidal bych klidně i na „syrovosti“ a intenzitě. Jenže já do toho nemám co komu povídat. Musím se ale vždy s recenzovanou muzikou nějakým způsobem vyrovnat, případně ji vstřebat a pak se pokusit ji na pár řádcích popsat. Zde to šlo velmi pomalu, někdy jsem si připadal, jakoby mě někdo nutil jíst skelnou vatu. Dlouho jsem přemýšlel, jak vůbec celou desku uchopit.

Všechno je tady na mě až příliš prvoplánové, nemusím se vůbec snažit, abych si poslech také zasloužil a ta „dokonalost“ mě svým způsobem také trošku odrazuje. Přes všechny tyto moje subjektivní připomínky musím kapele uznat obrovský kus snahy, poctivosti a nadšení. Jen mi přijde, že musím ty zajímavé riffy a motivy složitě hledat ve změti okolního „balastu“. Mám raději, když se jde rovnou na věc a nejsou potřeba zbytečné berle a podpěry. Dovolím si dopředu věštit kapele světlou budoucnost. Pokud se uchytí u nějaké větší společnosti, zapadne do „klasického“ metalového katalogu, jakoby tam patřila odjakživa. Nejsilnější mi pak přijdou NOCTEM v pomalejších, přemýšlivých pasážích, kde vynikne jejich snaha odlišit se od stovky ostatních, podobně hrajících kapel. Zbytek je na mě ale až příliš „plastový“.

Mě ani moc nevadí, že většinu toho, co nám letos NOCTEM předkládají, jsem už stokrát slyšel (co také ne?). Spíše mě mrzí, že kapela, u které jsem dvě předchozí desky („Oblivion“ – 2011, „Divinity“ – 2009) byl schopen poslouchat dlouho a rád jsem se vždy vracel, zde najednou předkládá něco, u čeho se neubráním tomu, že moje mysl těká zcela někde jinde než u poslechu samotného. Té vaty zde začíná být na můj vkus chvílemi až mnoho a mě to neustále nutí některé pasáže přetáčet. Třeba to někdo uslyšíte zcela jinak. Já ale nemohu jinak a hodnotím jen jako lehký nadprůměr. Nenalezl jsem si zde pro sebe nic, co by mi dokázalo vyrazit alespoň na chvíli dech nebo alespoň zrychlit tep. Skvělá, možná bych snad řekl i bombastická produkce bohužel nezachraňuje jen obyčejné nápady. Deska pro milovníky black/deathu, který nenahání strach. Ti také, spolu s vyznavači „temné filmové“ muziky (kterou mi celá deska připomíná nejvíc), mohou k mému bodování s klidem přidat několik bodů směrem nahoru.

Seznam skladeb:

1. Enuma Elish
2. Apsu Dethroned
3. Decrepit Human Kingdom
4. Namtar’s Crown
5. The Rising Horns
6. Halo of Repugnance
7. Egregor
8. The Splint of Destinations
9. Eidolon
10. The Adamantine Doors

Čas: 46:19

Sestava:

• Exo – kytara
• Beleth – zpěv
• UI – basa
• Vhert – bicí
• Nekros – kytara

http://www.noctemofficial.com/
http://www.facebook.com/noctemofficial
http://www.lastfm.es/music/Noctem
http://www.reverbnation.com/noctemofficial
http://www.youtube.com/user/Noctemband
http://www.artgatesrecords.com/