Pohled první: Štěpán
Na koncerty bohatý konec dubna a začátek května nás zatáhl opět do Prahy, opět na Žižkov, opět v neděli a opět za známými tvářemi. Minulý týden 27. dubna se, kromě MÖRKHIMMEL a úžasných DECEASED, představili v super světle HEAVING EARTH. A právě Žlababa a Tomáš Halama ze zmiňované kapely obměnili spoluhráče a rozjeli s BRUTALLY DECEASED další po všech stránkách vskutku podařený večírek na Chmelnici.
Nedělní podvečer vždy straší přecpanou silnicí mezi Pískem a Prahou, ale minulou ani tuto neděli se obavy nenaplnily, plynulý provoz, chladná lahvová piva na pumpách, dobré parkování a jsme na místě včas. Další pozitivum, z pípy na baru neteče Podkováň, ale Excelent, jedenáctka Gambrinus. Už při placení vstupného je vidět, že ASPHYX jsou skvěle naladěni. Martin van Drunen se prohýbá v šatně smíchy, divže neshodí bedny s pivem vyskládané na sebe. Za chvíli se setkáváme na toaletě a vzájemně se ujišťujeme, že dneska to bude OK a že czech fans are great a že se uvidíme na Brutal Assault (úsměv)..., jako obvykle, žádný namachrovanec. Ještě krátké popovídání se Žlábou nad merchem a jdeme na to. Lidi opticky klub zaplnili, takže i pro předkapely je to dobré.
Další velké, kladné překvapení. Zvuk od začátku vynikající. BRUTALLY DECEASED rozvinuli švédskou vlajku a vystřihli set tak úchvatného old school death metalu, že jsem byl moc spokojen. A nejen já, půlhodina rozmanitých temp, čitelných riffů, prostřídaných sólových kytar, naléhavého zpěvu a výborně nazvučených bicích postavila na nohy většinu klubu. Skladby převážně z nového alba „Black Infernal Vortex“ byly asi mírně prodlouženy, ale to jen umocnilo vynikající atmosféru živého provedení této dobré desky. Pro sebe osobně bych si zesílil Burákovu basovou kytaru, ale to je věc vkusu. Nekritizuji, naopak výrazně chválím.
MALIGNANT TUMOUR nastoupili v impozantních oděvech, otrhané džísky a nášivky, klobouk a cyklistická helma, džíny rozebrané na nitky, pod nimi leopardí legíny. Nastoupili a okamžitě si získali všechny v sále. Energie rock´n rollu, crust punku a obecně metalu úplně kropila Chmelnici. Pod pódiem se rozpoutalo radostné běsnění, zvláště když mezi Ostraváky vnikl celý ASPHYX dozdobený umělými kníry a polepenými obličeji kříži z černé izolepy. Drunen vyřvával spolu s Bilosem, neustále rozesmátý popíjel a vychvaloval gesty české pivo. Prostě obecné veselí, které bylo podmíněno výborným výběrem songů. „Satan Rise“, „Drinkday“ a další, proloženy správnými slovními invektivami proti pražské Spartě, doplnili dvěma písničkami přídavku. Dobrý zvuk, rytmus do skoku - skvělé vystoupení.
Těsně po desáté hodině nastupují Holanďané. První kontakt s publikem mají už za sebou a rozehrávají minimálně hodinu trvající koncert. Očekávání a nadrženost na old school death prolnutý doomovými prvky je u konce. Začátek produkce je ale zklamání, zvuk je koule, v rychlých pasážích zaniká hlas, nečitelnost, slitina. Ale během druhé skladby se vše zlepšuje, snad přemíra snahy vytáhnout zvuk na maximum vedla k tomuto rozpačitému úvodu. Okamžitě je vše zapomenuto a zahoustlý dav do sebe vstřebává dřevní hutnou tvorbu. Nekompromisní materiál. Průřez tvorbou, rychlé songy, pomalá temná drtící tempa, nic není přehnané, žádná zbytečná gesta. Ten moment jemné nadsázky proniká do každého. Ze všech gest členů kapely proudí touha předat to nejlepší. Tak pro ASPHYX typický suchý riff je oživen a člověk cítí, že to je zase to ono, ten moment, kdy není lepší na světě nic jiného než se nechat zmasakrovat a zároveň povznést muzikou. Vystoupení gradovalo nejpomalejšími skladbami z „Death...the Brutal Way“ a „Deathhammer“. Skvěle odvedený výkon a hodně vylepšený zvuk pro mě znamenaly zážitek, ze kterého budu zase nějaký čas žít.
S odstupem dne konstatuji, paráda, jako komplet.
Pohled druhý: Peťan
Legendární ASPHYX jsem viděl třikrát, ale československé klubové turné mě nenechalo chladným. Na jednu z mých nejoblíbenějších kapel vůbec vyrážíme v půl šesté v silné desetičlenné sestavě z Písku. S jednou zastávkou na benzíně a krátkém bloudění za „rohem“ Chmelnice dorážíme do klubu. Cestou odhadujeme, kolik bude asi lidí. Po příchodu do liduprázdného klubu jsem v šoku. Je půl osmé a lidí jako po bitvě u Watterloo. Nakonec se celá old school sešlost schází, aby při ASPHYX bylo na place více než 200 fans. Postupně se schází známé tváře z Plzně, Prahy, Tábora, Vysočiny a nechybí ani celebrity jako Čurby nebo Vlakin (úsměv).
Jako první jdou na řadu BRUTALLY DECEASED. Každým koncertem zrají jako víno a momentálně kopou první ligu tuzemského death metalu. Nestává se pravidlem, aby na Chmelnici měla předkapela kvalitní zvuk, ale BRUTALLY DECEASED ho měli. Přímočarý a nekompromisní old school death metal. Ono, co byste také po klucích chtěli, když vylezou na pódium v tričkách BOLT THROWER, MALEVOLENT CREATION, GOREFEST nebo ENTOMBED. Můžete si pouze vybrat, ke komu nejvíce pasují. Za mě je to „Švédsko“ s trochou „Floridy“. Nová fošna „Black Infernal Vortex“ zabíjí nejen z CD, ale hlavně naživo. Parádní set!
Následují ostravští chuligáni z Bazalů MALIGNANT TUMOUR. Ať si každý říká, co chce, já mám tuhle partu rád a žádný jejich koncert mě nikdy nezklamal. A ani tentokrát tomu nebylo jinak. Hit za hitem v crust/metal/rock´n´rollovém podání zkrátka musel bavit. MALIGNANTI odlehčili celý večer od všeho toho zlého death metalu a Prahu vyzvali doslova k tanci a poslechu (úsměv). Vrcholem byla opravdu vtipná účast všech pánů z ASPHYX na pódiu (smích). Pivo teklo proudem, srandy kopec, bez džísky ani ránu – rock´n roll se vším všudy! Jen těch zdvižených rukou při výzvě „je tady nějaký Sparťan“ jsem moc neviděl. Srabi z Letné (smích). MALIGNANT TUMOUR IS ROCK´N´ROLL!
Atmosféra zhoustla s blížícím se vrcholem. Intro a už se na pódiu objevují známé postavy v čele s frontonem Martinem Van Drunenem. A jakmile tahle holandská legenda spouští svůj arsenál s velmi účinnou municí, je vymalováno. Zpočátku je sice horší zvuk, kdy se z valivého death metalu stává valící se hluková koule, po chvíli je vše v naprostém pořádku. A to i přímo u pódia. ASPHYX celý klub zelektrizovali jedinečnou atmosférou osmdesátých let. Dřevní death metal s tou nejvyšší kadencí prokládaný pomalými doomovými pasážemi, které jen vháněly do zad mráz a další očekávání smrtícího kolovrátku. Celý tenhle dobře namazaný stroj poháněl nový bicman Stefan (DESASTER), který jakoby se svou old school džískou evokoval celé ASPHYX. A velké plus za triko jihočeských AVENGER! (úsměv). Jedinečnou osobností je Martin Van Drunen. Kdybych byl ženská, tak se asi zamiluju (smích). Jeho přístup, charisma a projev je naprosto jedinečný. Skromný chlapík, který je schopný se stejným nadšením zahrát pro vyprodaný klub i hrstku věrných maniaků. S nezbytným cigárkem a pivkem v ruce odeřval svým osobitým vokálem s lehkostí celý set. Nechyběly srandičky a dobrá nálada. ASPHYX postavili svůj setlist z prvních dvou a posledních dvou desek. Vedle vypalovaček „Deathhammer“, „Death the Brutal Way“ nebo „Scorbutics“ krásně zapadaly střednětempé vály v čele s „The Rack“ a „Last One on Earth“. Ale ani těm nechybí ultra rychlé pasáže. ASPHYX se loučí, dílo je dokonáno! Perfektní koncert. ASPHYX mě nadchli v Německu, na Obscenu i na Brutale, ale klub je zkrátka klub! Celý večer hodnotím opravdu kladně. Všechny tři kapely mě nadmíru bavily. APSHYX pak pro mě znamenali další z vrcholů v mém „tour“ po koncertech. K tomu přidejte kvalitní zvuk, velmi dobrou návštěvnost, opět hodně kamarádů a dostanete ideální nedělní večer, ze kterého se budu alespoň týden vzpamatovávat (úsměv). Díky!
Pohled třetí: Asphyx
Je opravdu moc hezké a příjemné, že jste mi přivezli na moji počest mé jmenovce ASPHYX do Prahy, přátelé (smích). V den koncertu to totiž bylo přesně dva roky, co jsem se stal skromným píšícím členem Fobiazine. Měl jsem tedy malé výročí a lepší kapela na oslavu mi opravdu přijet nemohla. Odpočinut po prodlouženém víkendu ve zmrzlých jizerských lesích jsem se řítil domů do Plzně jako zběsilý. Zpět do civilizace mě provázelo v autě poslední album nizozemských – „Deathhammer“. Po pár hodinách doma, kdy se z lesního muže pomalu stával kultivovaný metalista ve středním věku, jsme už zase s Michalem (opět děkuji za odvoz a společnost) a Barťasem pelášili dobýt hlavní město.
Nová Chmelnice není zrovna můj oblíbený klub. Málokdy jsem v něm zažil kvalitní pivo (v neděli se pokoušeli točit Gambrinus a opět jim to vůbec nešlo – pozřel jsem jen tři, víc jsem do sebe nedostal!). Tentokrát jsem byl ale velmi shovívavý, přeci jen, když už jsem měl tu oslavu, nebudu si ji přece ničím kazit. Vždycky jsem zde také nadával na špatný zvuk, tentokrát tomu bylo zaplať Satanáš jinak. Celý večer (až na pár drobností) si nebylo moc na co stěžovat.
BRUTALLY DECEASED mě svým vystoupením pozvali na menší výlet na sever. Jejich švédské rytmy a nasazení mě přeneslo na pořádně vymrzlý hřbitov, plný nahnutých náhrobků, plápolajících svíček a polozapomenutých rakví. Mám tyhle členy chrastivého death metalového bratrstva rád a snad nikdy se mi nestalo, že by mě jejich koncert zklamal. V Praze tomu nebylo jinak. Kosti se lámaly o sto šest, riffy řezaly až do krve a smrtku bylo občas možno zahlédnout, jak se prochází mezi fanoušky. Bylo to jako nějaká nevyléčitelná choroba, divoké a studené zároveň. Těšil jsem se hlavně na songy z nového alba „Black Infernal Vortex“ a musím říct, že jsem si je užil nadmíru. Vše bylo zbouráno, lebky popraskaly a ušní bubínky dostaly také pořádně zabrat. Synkopický švédský smrtící orchestr se opět předvedl v tom nejlepším světle. Zpočátku sice nebyla příliš slyšet druhá kytara, ale to se rychle spravilo během několika skladeb. Jinak to bylo jedním slovem monstrózní!
MALIGNANT TUMOUR jsou hlavně o zábavě. Mám od téhle ostravské úderky rád jen jejich poslední alba. Chlast, ženský, rock´n´roll! A o tom to vlastně celé je. V našem hlavním městě na mě tento koktejl umíchaný z těch nejpoctivějších hard rockových a metalových přísad jednoduše fungoval. Z člověka jakoby spadly veškeré starosti a měl sto chutí začít předvádět nějaké pěkné taneční kreace na stole. Škoda, že nás čekalo druhý den zaměstnání. MALIGNANT TUMOUR ve mně totiž probudili obrovskou chuť na nějakou delší několikadenní pařbu. K tanci a poslechu nám hrála kapela rozesmátých sympatických chacharů, kterým jsem vše absolutně věřil. Bylo to energické (a taky pořádně přeřvané), rozjeté jak odjištěný vlak („nový“ bubeník Bohdič má v pařátech snad dynamit), divoké jako stádo naštvaných býků a ještě u toho byla legrace. Na pódiu se objevil i celý ASPHYX s nalepenými knírky na tvářích, dal si s MALIGNANT TUMOUR jeden song a několik piv Ostravar, o kterých někdo za mnou prohlásil, že se z toho stejně všichni nakonec pořádně poserou (smích). Rock´n´roll!
ASPHYX mi udělali obrovskou radost, že mi přijeli zahrát na oslavu mého členství v našem nadšeneckém webzinu (smích). Nevím nějak, co bych vám o téhle nizozemské pravověrné death metalové smečce řekl. Vše by se dalo vyjádřit snad slovy, kterými začíná song „Deathhammer“ (který si vystřihl s kapelou na pódiu i vokalista MALIGNANT TUMOUR – Bilos): „This is death metal, bastards!“ Zkrátka a jednoduše, Martin Van Drunen a jeho věrní přišli, rozjeli svoji old school death metalovou mašinu na plné obrátky a převálcovali všechno živé. Byl jsem zvědavý na nového bubeníka Stefana „Tormentora“ Hüskense (DECAYED, DESASTER, ex-SATANIKA) a musím říct, že se osvědčil nad má očekávání (vizáž o mnoho kil těžšího Schmiera z DESTRUCTION a tričko českých AVENGER spolu se silnými údery – tohle vše až nahánělo „strach“). Drtivé a nekompromisní nářezy střídaly chladivé, jakoby odněkud z nejskrytějších zákoutí starých hrobů vytažené studené melodie a já byl na vrcholu blaha. Těžko se hodnotí kapela, podle které jsem si dal svůj nick, ale já jednoduše tuhle kombinaci deathu a doom metalu můžu v podstatě vždy a všude. Jinak tomu nebylo ani v Praze. Zvýšil se mi tep na maximum a měl jsem co dělat, abych udržel své zrychleně tlukoucí srdce ve svém těle. Vznášel jsem se nad opuštěným holandským hřbitovem a vše si užíval (a to považte, byl jsem zcela střízlivý!). Ten večer museli všichni svatí zase na chvíli odvrátit svoji tvář a vše ovládlo na všechno a všechny tvrdě dopadající „smrtící kladivo!“
Nedá mi to a musím také zmínit, že jsem byl velmi mile překvapený z vystupování jednotlivých muzikantů i mimo pódium. Všichni, ASPHYX nevyjímaje, se usmívali, s každým se ochotně fotili, prohodili pár slov. Takhle nějak si představuji pravou nefalšovanou atmosféru undergroundové akce (některé mnohdy o mnoho méně „slavné“ kapely by se mohly chytnout za nos). Ze všech bylo cítit, jak si to s námi přijeli do Prahy užít. Všude byla doslova cítit neskutečná pohoda. Klobouk dolů a ode mě obrovská poklona!
Cestou zpět do Plzně jsem přemýšlel o tom, jak se mi vždycky nechce před nějakým koncertem nikam vyrazit, jak jsem líný a jak vždycky udělám dobře, když se nakonec přemluvím. Myslím si, že se mi má „soukromá oslava“ vydařila nad očekávání. Viděl jsem zase po nějaké době své jmenovce ASPHYX a ujistil se v tom, že jsem si svůj nick před dvěma lety vybral opravdu dobře. Parádní, podmanivý večer plný příjemných setkání (děkuji všem, přátelé) a poctivé uvěřitelné muziky (osobně tuhle akci považuji za jednu nejlepších, co jsem kdy viděl – snad jen to pivo a vyprodaná trička ASPHYX v mé velikosti mi zachmuřila na chvilku jinak moji neustále rozesmátou tvář). Deathhammer na vás!
Setlist ASPHYX:
Přídavky:
Z akce ještě přineseme obsáhlý fotoreport!
Fotky: Asphyx
Celá galerie
Video BRUTALLY DECEASED
Video MALIGNANT TUMOUR
Video ASPHYX
Na koncerty bohatý konec dubna a začátek května nás zatáhl opět do Prahy, opět na Žižkov, opět v neděli a opět za známými tvářemi. Minulý týden 27. dubna se, kromě MÖRKHIMMEL a úžasných DECEASED, představili v super světle HEAVING EARTH. A právě Žlababa a Tomáš Halama ze zmiňované kapely obměnili spoluhráče a rozjeli s BRUTALLY DECEASED další po všech stránkách vskutku podařený večírek na Chmelnici.
Nedělní podvečer vždy straší přecpanou silnicí mezi Pískem a Prahou, ale minulou ani tuto neděli se obavy nenaplnily, plynulý provoz, chladná lahvová piva na pumpách, dobré parkování a jsme na místě včas. Další pozitivum, z pípy na baru neteče Podkováň, ale Excelent, jedenáctka Gambrinus. Už při placení vstupného je vidět, že ASPHYX jsou skvěle naladěni. Martin van Drunen se prohýbá v šatně smíchy, divže neshodí bedny s pivem vyskládané na sebe. Za chvíli se setkáváme na toaletě a vzájemně se ujišťujeme, že dneska to bude OK a že czech fans are great a že se uvidíme na Brutal Assault (úsměv)..., jako obvykle, žádný namachrovanec. Ještě krátké popovídání se Žlábou nad merchem a jdeme na to. Lidi opticky klub zaplnili, takže i pro předkapely je to dobré.
Další velké, kladné překvapení. Zvuk od začátku vynikající. BRUTALLY DECEASED rozvinuli švédskou vlajku a vystřihli set tak úchvatného old school death metalu, že jsem byl moc spokojen. A nejen já, půlhodina rozmanitých temp, čitelných riffů, prostřídaných sólových kytar, naléhavého zpěvu a výborně nazvučených bicích postavila na nohy většinu klubu. Skladby převážně z nového alba „Black Infernal Vortex“ byly asi mírně prodlouženy, ale to jen umocnilo vynikající atmosféru živého provedení této dobré desky. Pro sebe osobně bych si zesílil Burákovu basovou kytaru, ale to je věc vkusu. Nekritizuji, naopak výrazně chválím.
MALIGNANT TUMOUR nastoupili v impozantních oděvech, otrhané džísky a nášivky, klobouk a cyklistická helma, džíny rozebrané na nitky, pod nimi leopardí legíny. Nastoupili a okamžitě si získali všechny v sále. Energie rock´n rollu, crust punku a obecně metalu úplně kropila Chmelnici. Pod pódiem se rozpoutalo radostné běsnění, zvláště když mezi Ostraváky vnikl celý ASPHYX dozdobený umělými kníry a polepenými obličeji kříži z černé izolepy. Drunen vyřvával spolu s Bilosem, neustále rozesmátý popíjel a vychvaloval gesty české pivo. Prostě obecné veselí, které bylo podmíněno výborným výběrem songů. „Satan Rise“, „Drinkday“ a další, proloženy správnými slovními invektivami proti pražské Spartě, doplnili dvěma písničkami přídavku. Dobrý zvuk, rytmus do skoku - skvělé vystoupení.
Těsně po desáté hodině nastupují Holanďané. První kontakt s publikem mají už za sebou a rozehrávají minimálně hodinu trvající koncert. Očekávání a nadrženost na old school death prolnutý doomovými prvky je u konce. Začátek produkce je ale zklamání, zvuk je koule, v rychlých pasážích zaniká hlas, nečitelnost, slitina. Ale během druhé skladby se vše zlepšuje, snad přemíra snahy vytáhnout zvuk na maximum vedla k tomuto rozpačitému úvodu. Okamžitě je vše zapomenuto a zahoustlý dav do sebe vstřebává dřevní hutnou tvorbu. Nekompromisní materiál. Průřez tvorbou, rychlé songy, pomalá temná drtící tempa, nic není přehnané, žádná zbytečná gesta. Ten moment jemné nadsázky proniká do každého. Ze všech gest členů kapely proudí touha předat to nejlepší. Tak pro ASPHYX typický suchý riff je oživen a člověk cítí, že to je zase to ono, ten moment, kdy není lepší na světě nic jiného než se nechat zmasakrovat a zároveň povznést muzikou. Vystoupení gradovalo nejpomalejšími skladbami z „Death...the Brutal Way“ a „Deathhammer“. Skvěle odvedený výkon a hodně vylepšený zvuk pro mě znamenaly zážitek, ze kterého budu zase nějaký čas žít.
S odstupem dne konstatuji, paráda, jako komplet.
Pohled druhý: Peťan
Legendární ASPHYX jsem viděl třikrát, ale československé klubové turné mě nenechalo chladným. Na jednu z mých nejoblíbenějších kapel vůbec vyrážíme v půl šesté v silné desetičlenné sestavě z Písku. S jednou zastávkou na benzíně a krátkém bloudění za „rohem“ Chmelnice dorážíme do klubu. Cestou odhadujeme, kolik bude asi lidí. Po příchodu do liduprázdného klubu jsem v šoku. Je půl osmé a lidí jako po bitvě u Watterloo. Nakonec se celá old school sešlost schází, aby při ASPHYX bylo na place více než 200 fans. Postupně se schází známé tváře z Plzně, Prahy, Tábora, Vysočiny a nechybí ani celebrity jako Čurby nebo Vlakin (úsměv).
Jako první jdou na řadu BRUTALLY DECEASED. Každým koncertem zrají jako víno a momentálně kopou první ligu tuzemského death metalu. Nestává se pravidlem, aby na Chmelnici měla předkapela kvalitní zvuk, ale BRUTALLY DECEASED ho měli. Přímočarý a nekompromisní old school death metal. Ono, co byste také po klucích chtěli, když vylezou na pódium v tričkách BOLT THROWER, MALEVOLENT CREATION, GOREFEST nebo ENTOMBED. Můžete si pouze vybrat, ke komu nejvíce pasují. Za mě je to „Švédsko“ s trochou „Floridy“. Nová fošna „Black Infernal Vortex“ zabíjí nejen z CD, ale hlavně naživo. Parádní set!
Následují ostravští chuligáni z Bazalů MALIGNANT TUMOUR. Ať si každý říká, co chce, já mám tuhle partu rád a žádný jejich koncert mě nikdy nezklamal. A ani tentokrát tomu nebylo jinak. Hit za hitem v crust/metal/rock´n´rollovém podání zkrátka musel bavit. MALIGNANTI odlehčili celý večer od všeho toho zlého death metalu a Prahu vyzvali doslova k tanci a poslechu (úsměv). Vrcholem byla opravdu vtipná účast všech pánů z ASPHYX na pódiu (smích). Pivo teklo proudem, srandy kopec, bez džísky ani ránu – rock´n roll se vším všudy! Jen těch zdvižených rukou při výzvě „je tady nějaký Sparťan“ jsem moc neviděl. Srabi z Letné (smích). MALIGNANT TUMOUR IS ROCK´N´ROLL!
Atmosféra zhoustla s blížícím se vrcholem. Intro a už se na pódiu objevují známé postavy v čele s frontonem Martinem Van Drunenem. A jakmile tahle holandská legenda spouští svůj arsenál s velmi účinnou municí, je vymalováno. Zpočátku je sice horší zvuk, kdy se z valivého death metalu stává valící se hluková koule, po chvíli je vše v naprostém pořádku. A to i přímo u pódia. ASPHYX celý klub zelektrizovali jedinečnou atmosférou osmdesátých let. Dřevní death metal s tou nejvyšší kadencí prokládaný pomalými doomovými pasážemi, které jen vháněly do zad mráz a další očekávání smrtícího kolovrátku. Celý tenhle dobře namazaný stroj poháněl nový bicman Stefan (DESASTER), který jakoby se svou old school džískou evokoval celé ASPHYX. A velké plus za triko jihočeských AVENGER! (úsměv). Jedinečnou osobností je Martin Van Drunen. Kdybych byl ženská, tak se asi zamiluju (smích). Jeho přístup, charisma a projev je naprosto jedinečný. Skromný chlapík, který je schopný se stejným nadšením zahrát pro vyprodaný klub i hrstku věrných maniaků. S nezbytným cigárkem a pivkem v ruce odeřval svým osobitým vokálem s lehkostí celý set. Nechyběly srandičky a dobrá nálada. ASPHYX postavili svůj setlist z prvních dvou a posledních dvou desek. Vedle vypalovaček „Deathhammer“, „Death the Brutal Way“ nebo „Scorbutics“ krásně zapadaly střednětempé vály v čele s „The Rack“ a „Last One on Earth“. Ale ani těm nechybí ultra rychlé pasáže. ASPHYX se loučí, dílo je dokonáno! Perfektní koncert. ASPHYX mě nadchli v Německu, na Obscenu i na Brutale, ale klub je zkrátka klub! Celý večer hodnotím opravdu kladně. Všechny tři kapely mě nadmíru bavily. APSHYX pak pro mě znamenali další z vrcholů v mém „tour“ po koncertech. K tomu přidejte kvalitní zvuk, velmi dobrou návštěvnost, opět hodně kamarádů a dostanete ideální nedělní večer, ze kterého se budu alespoň týden vzpamatovávat (úsměv). Díky!
Pohled třetí: Asphyx
Je opravdu moc hezké a příjemné, že jste mi přivezli na moji počest mé jmenovce ASPHYX do Prahy, přátelé (smích). V den koncertu to totiž bylo přesně dva roky, co jsem se stal skromným píšícím členem Fobiazine. Měl jsem tedy malé výročí a lepší kapela na oslavu mi opravdu přijet nemohla. Odpočinut po prodlouženém víkendu ve zmrzlých jizerských lesích jsem se řítil domů do Plzně jako zběsilý. Zpět do civilizace mě provázelo v autě poslední album nizozemských – „Deathhammer“. Po pár hodinách doma, kdy se z lesního muže pomalu stával kultivovaný metalista ve středním věku, jsme už zase s Michalem (opět děkuji za odvoz a společnost) a Barťasem pelášili dobýt hlavní město.
Nová Chmelnice není zrovna můj oblíbený klub. Málokdy jsem v něm zažil kvalitní pivo (v neděli se pokoušeli točit Gambrinus a opět jim to vůbec nešlo – pozřel jsem jen tři, víc jsem do sebe nedostal!). Tentokrát jsem byl ale velmi shovívavý, přeci jen, když už jsem měl tu oslavu, nebudu si ji přece ničím kazit. Vždycky jsem zde také nadával na špatný zvuk, tentokrát tomu bylo zaplať Satanáš jinak. Celý večer (až na pár drobností) si nebylo moc na co stěžovat.
BRUTALLY DECEASED mě svým vystoupením pozvali na menší výlet na sever. Jejich švédské rytmy a nasazení mě přeneslo na pořádně vymrzlý hřbitov, plný nahnutých náhrobků, plápolajících svíček a polozapomenutých rakví. Mám tyhle členy chrastivého death metalového bratrstva rád a snad nikdy se mi nestalo, že by mě jejich koncert zklamal. V Praze tomu nebylo jinak. Kosti se lámaly o sto šest, riffy řezaly až do krve a smrtku bylo občas možno zahlédnout, jak se prochází mezi fanoušky. Bylo to jako nějaká nevyléčitelná choroba, divoké a studené zároveň. Těšil jsem se hlavně na songy z nového alba „Black Infernal Vortex“ a musím říct, že jsem si je užil nadmíru. Vše bylo zbouráno, lebky popraskaly a ušní bubínky dostaly také pořádně zabrat. Synkopický švédský smrtící orchestr se opět předvedl v tom nejlepším světle. Zpočátku sice nebyla příliš slyšet druhá kytara, ale to se rychle spravilo během několika skladeb. Jinak to bylo jedním slovem monstrózní!
MALIGNANT TUMOUR jsou hlavně o zábavě. Mám od téhle ostravské úderky rád jen jejich poslední alba. Chlast, ženský, rock´n´roll! A o tom to vlastně celé je. V našem hlavním městě na mě tento koktejl umíchaný z těch nejpoctivějších hard rockových a metalových přísad jednoduše fungoval. Z člověka jakoby spadly veškeré starosti a měl sto chutí začít předvádět nějaké pěkné taneční kreace na stole. Škoda, že nás čekalo druhý den zaměstnání. MALIGNANT TUMOUR ve mně totiž probudili obrovskou chuť na nějakou delší několikadenní pařbu. K tanci a poslechu nám hrála kapela rozesmátých sympatických chacharů, kterým jsem vše absolutně věřil. Bylo to energické (a taky pořádně přeřvané), rozjeté jak odjištěný vlak („nový“ bubeník Bohdič má v pařátech snad dynamit), divoké jako stádo naštvaných býků a ještě u toho byla legrace. Na pódiu se objevil i celý ASPHYX s nalepenými knírky na tvářích, dal si s MALIGNANT TUMOUR jeden song a několik piv Ostravar, o kterých někdo za mnou prohlásil, že se z toho stejně všichni nakonec pořádně poserou (smích). Rock´n´roll!
ASPHYX mi udělali obrovskou radost, že mi přijeli zahrát na oslavu mého členství v našem nadšeneckém webzinu (smích). Nevím nějak, co bych vám o téhle nizozemské pravověrné death metalové smečce řekl. Vše by se dalo vyjádřit snad slovy, kterými začíná song „Deathhammer“ (který si vystřihl s kapelou na pódiu i vokalista MALIGNANT TUMOUR – Bilos): „This is death metal, bastards!“ Zkrátka a jednoduše, Martin Van Drunen a jeho věrní přišli, rozjeli svoji old school death metalovou mašinu na plné obrátky a převálcovali všechno živé. Byl jsem zvědavý na nového bubeníka Stefana „Tormentora“ Hüskense (DECAYED, DESASTER, ex-SATANIKA) a musím říct, že se osvědčil nad má očekávání (vizáž o mnoho kil těžšího Schmiera z DESTRUCTION a tričko českých AVENGER spolu se silnými údery – tohle vše až nahánělo „strach“). Drtivé a nekompromisní nářezy střídaly chladivé, jakoby odněkud z nejskrytějších zákoutí starých hrobů vytažené studené melodie a já byl na vrcholu blaha. Těžko se hodnotí kapela, podle které jsem si dal svůj nick, ale já jednoduše tuhle kombinaci deathu a doom metalu můžu v podstatě vždy a všude. Jinak tomu nebylo ani v Praze. Zvýšil se mi tep na maximum a měl jsem co dělat, abych udržel své zrychleně tlukoucí srdce ve svém těle. Vznášel jsem se nad opuštěným holandským hřbitovem a vše si užíval (a to považte, byl jsem zcela střízlivý!). Ten večer museli všichni svatí zase na chvíli odvrátit svoji tvář a vše ovládlo na všechno a všechny tvrdě dopadající „smrtící kladivo!“
Nedá mi to a musím také zmínit, že jsem byl velmi mile překvapený z vystupování jednotlivých muzikantů i mimo pódium. Všichni, ASPHYX nevyjímaje, se usmívali, s každým se ochotně fotili, prohodili pár slov. Takhle nějak si představuji pravou nefalšovanou atmosféru undergroundové akce (některé mnohdy o mnoho méně „slavné“ kapely by se mohly chytnout za nos). Ze všech bylo cítit, jak si to s námi přijeli do Prahy užít. Všude byla doslova cítit neskutečná pohoda. Klobouk dolů a ode mě obrovská poklona!
Cestou zpět do Plzně jsem přemýšlel o tom, jak se mi vždycky nechce před nějakým koncertem nikam vyrazit, jak jsem líný a jak vždycky udělám dobře, když se nakonec přemluvím. Myslím si, že se mi má „soukromá oslava“ vydařila nad očekávání. Viděl jsem zase po nějaké době své jmenovce ASPHYX a ujistil se v tom, že jsem si svůj nick před dvěma lety vybral opravdu dobře. Parádní, podmanivý večer plný příjemných setkání (děkuji všem, přátelé) a poctivé uvěřitelné muziky (osobně tuhle akci považuji za jednu nejlepších, co jsem kdy viděl – snad jen to pivo a vyprodaná trička ASPHYX v mé velikosti mi zachmuřila na chvilku jinak moji neustále rozesmátou tvář). Deathhammer na vás!
Setlist ASPHYX:
- Intro (The Quest of Absurdity)
- Vermin
- Food for the Ignorant
- Death the Brutal Way
- M.S. Bismarck
- Deathhammer
- Eisenbahnmörser
- Abomination Echoes
- We Doom You to Death
- Wasteland of Terror
- Asphyx (Forgotten War)
- Into the Timewastes
- The Rack
Přídavky:
- Scorbutics
- Last One on Earth
Z akce ještě přineseme obsáhlý fotoreport!
Fotky: Asphyx
Celá galerie
Video BRUTALLY DECEASED
Video MALIGNANT TUMOUR
Video ASPHYX
