Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

17.4. - 20.4.2014, Praha, Brno, Karviná, Šumperk

Den první: Vyrážka / čtvrtek 17.4.2014, Praha

Srazili jsme se s DYING PASSION v areálu šumperských zkušeben kolem 11. hodiny, všichni odpočatí, plní energie a elánu to pěkně od podlahy naservírovat příchozím i zahraničním hostům, atmosféra byla parádní, veselí převládalo, cestovní horečka a euforie tekla nohavicí proudem. Vůbec nejoblíbenější činnost všech kapel – nakládání aparátu a lego systém by Standa & Korny corp. – proběhla zdárně, přece jen tam ty zkušenosti už jsou, takže jsme kolem poledne vyrazili směrem do Prahe. Po cestě jsme si vzpomněli, že jsme, jako snad pokaždé, zapomněli banner, ale naštěstí žádnou podstatnou věc z techniky, tak jsme na to házeli bobek a jelo se na Pastviny na oběd. Místní restaurace nás krom jinak nepříliš vydatného oběda potěšila klasickými původními Startkami. Do Prahe jsme dorazili tak akorát podle plánu, zmatené motanici kolem centra jsme se vyhnuli, navigace nezklamala (radost!). Klub Chapeau Rouge nás okouzlil svou atmosférou mexického drogového doupěte devadesátých let, co nás ale naopak překvapilo nemile byl přístup na pódium z backstage, která sama o sobě byla pro dva a půl chlapa, ale ten přístup... málem jsem se přizdil metrákovou krabicí zvanou ampeg The Fridge 8x10, super zážitek. Nicméně jsme zdárně vyskládali, přivítali právě na čas příchozí přátele EMBASSY OF SILENCE z Finska a hned na to belgické HERFST. Chvíli poté jsme odstartovali náš set, něco lehce po 19. hodině, lidí bylo pochopitelně ještě hodně málo, ale sranda byla, kluci z kapel si nás poprvé poslechli naživo a atmosféra se uvolnila, párty se rozjela. Po nás rozpoutali HERFST to své nekro-peklo, vydatně drtili postupně příchozí posluchače až do úplného vyčerpání setlistu. Následovala výměna bicích a části aparátu, všechno běželo jak na drátkách. Lidi postupně přicházeli a během setu EMBASSY OF SILENCE (EOS) se návštěvnost zastavila na 47 lidech, což nás docela zklamalo vzhledem k vynaloženému úsilí nejen nás a klubu, ale hlavně kamarádů a kamarádek z Prahy, kteří nám pomáhali s propagací. Ať už to byly plakáty, letáčky, reklamní bannery na webzinech, nebo klasické šíření mezi známými, udělali jste pro nás maximum a chceme vám všem touto cestou poděkovat. Čekali jsme od Prahe trošku víc, nicméně věřme, že nám příště Praha nastaví druhou tvář a usměje se na nás hojnou účastí. Zpět k akci – zakončení patřilo králům/královně, DYING PASSION (DP) předvedli profesionální výkon na úrovni světových kapel, byla radost se na ně podívat a hlavně slyšet tu sehranost a jistotu. Paráda, lepší závěr akce jsme si ani nemohli přát, polevila zklamanost z nízké účasti a hned byla nálada si párty náležitě užít. Následovaly nějaké ty pivečka a seznamovací panáčky, které nám s Arianne bohužel na hodinku přerušili pražští strážníci, ale nakonec jsem je po hodině svým neodolatelným šarmem přesvědčil, a z odtažení dvou belgických aut a pokuty 2000 byly jen 200 a auta mohly zůstat tam, kde stály, velké díky za pochopení ze strany policie. Pokračovalo se dále zpíváním písniček od QUEEN až po IRON MAIDEN, prostě paráda, kluci belgičtí se nešetřili a pěkně se rozjeli v backstagi a následně na baru, moc jim chutnalo naše pivo, hlavně cenově. Po tykačce jsme zabalili vercajk a štrádovali si to směrem do Filipovy (DP) rezidence kousek za Prahou. Zábavná cesta s klukama z Finska, zpívání po cestě dodávkou, následná afterparty u Filipa do 5 ráno a závěrečná Jarnova hláška „good night Stephen Hawking“, Finové prostě perlili, nakonec to „v noci“ zabili svou bitvou o hlasitější snoring, tříhodinový spánek byl díky tomu vskutku vydatný.


Den druhý: Účastníci zájezdu / pátek 18.4.2014, Brno

Už od pátečního rána jsme si připadali jak na dovolené, super nálada, super lidi, začalo to výtečnou snídaní u Filipa – míchaná vejce na slanině a presso jak z kavárny, pokračovalo to rozjařilou cestou po „veselé“ D1 směr Brno - finsky čti [:porno:], byla to nekonečná srandadadadada v čelelele se Standododododou. V Brně jsme se jen krátce zasukovali na rozkopaném Zelňáku a po zaparkování před klubem Eleven následovalo krátké osvěžení pivečkem a pořádným pozdním obědem. Nastal čas, vydali jsme se společně do klubu nanosit a nazvučit s předstihem, všechno hezky v klidu, a užít si celou tu dovolenkovou atmosféru. Přijeli HERFST, poklábosili jsme trošku plynulejší angličtinou než předchozí den, lupli jedno pivko a hurá na stage. Nesmím opomenout geniální zvuk, jeho čistotu a sílu adekvátní velikosti klubu, mistr zvuku Honza Bednář se tentokrát blýsknul v tom nejlepším světle, vskutku jsem takový zvuk jak na stage, tak před ní, ještě nezažil. Velice rád se budu do klubu Eleven vracet, s jistotou kvalitního technického zázemí, šikovných zvukařů a příjemného prostředí; klub Eleven tímto získává zlatého bludišťáka celé tour. Vypustili jsme tedy do sálu svůj set před osmou hodinou, lidí bylo poskrovnu, ale i tak jsme si vystoupení náležitě užili, byl to úplně jiný zážitek, hrnulo to jako kráva a pěkně čistě, jednoduše radost tam hrát. Během našeho setu se pomalu začali scházet lidi, přivítali jsme je jak hezky česky, tak anglicky, kupodivu byla v Praze a Brně poměrně velká účast cizinců, a po dohrání jsme předali slovo HERFST. Rychlá střídačka a pořádná metenice v jejich podání. Teprve tehdy jsem si pod pódiem uvědomil tu kvalitu, zvukové orgie, brutalitu a krásu v jednom, Bramovy kytarové onanie, Steve a jeho nekompromisní kopáky, celková show… sec mazec, peklo na zemi. Belgičtí přátelé mimo jiné i natáčeli video částí vystoupení v Brně, Karviné a Šumperku, jsou dostupné na youtube, zhlédněte a posuďte sami, jak se tour vydařilo. Po vyčerpávajícím setu následovala opět rychlá výměna aparátů a EOS mohli vypustit svůj svébytný severský rock/metal do posluchačů. Opět ta zvuková lahoda, naprostá spokojenost, bylo znát i větší nasazení a čistota přednesu všech vystupujících, o to lepší byl celkový zážitek. Finsky melancholický nádech se linul sálem, epické pasáže střídaly jemnější linky, pěkné a vyvážené vystoupení, teď jsem si je užil o mnoho více než den předtím v Praze. Během střídání jsme se stačili seznámit s dalšími příchozími, kamarády kamarádů, s rodinnými příslušníky a taky s překvapením, které nás čekalo v backstagi. Výborná připravenost klubu, velká a útulná backstage, výborný raut, opět jeden veliký palec nahoru! Po pár kouscích obžerstvení a pivech jsme měli příležitost si náležitě vychutnat DP s profi zvukem, to vám byla lahoda, jen jsme se vyvalili do křesel a užívali si toho nevšedního zážitku. Po koncertě ve mně zbyly rozporuplné pocity – tak skvělý zvuk v klubu v centru Brna, v pátek večer, dvě zahraniční kapely a špička české scény ve svém žánru, skvělá atmosféra a lidi… ale tak žalostná návštěvnost, pomalu jsme už tušili, že jsme v pasti, a budeme doplácet nemalé částky ze svých kapes. Ani dnes mi není jasné, co jsme udělali špatně, proč prostě lidi nedorazili, je snad 150 Kč moc? Nerozumím tomu. S trošku pokleslou náladou jsme se rozdělili a odebrali se k odpočinku k Jarkovi, Milhauzovi a Páje Berušce. Cesta nočním rozvozem se Stevem, Bramem a Matieuem zanechala trvalé následky na bránici, během těch 25 minut vymysleli tolik hovadin a padlo tolik hlášek, že jsem skoro ani nestíhal skrz záchvaty smíchu přihodit svoje polínko do ohně. Po ubytování druhé poloviny Belgičanů u Jarka v obýváku jsme se ještě sekli na balkoně a povídali si zase do 5 ráno o Belgii a Česku, srovnávali hudební scénu, klubovou a vůbec koncertní scénu, kvalitu života, kvalitu piva, krásu našich koní a rychlost našich žen, řeč přišla na všechno, pěkně jsme pokecali a pořádně se poznali. Odebrali jsme se pak na chvíli do říše temna, ráno v 10 dali kafe a vyrazili dál.


Den třetí: Porážka / sobota 19.4.2014, Karviná

Po naskládání puzzle z klubu do dodávek jsme vyrazili celá banda k Páje Berušce na oběd, na tři etapy jsme pojedli, Prchys se blýsknul svým kulinářským uměním a uvařil nám něco jako frankfurtskou polévku, ale podle vlastní receptury, Pája se nenechala zahanbit, její boloňské špagety byly zrovna tak výborné. Pochvala padla i na jejich šikovnost, přece jen uvařit pro 13 lidí není na chvíli a chce to odhad. Dali jsme pak společné foto u Páji v pokoji a vyrazili jsme směrem do Karviné. Cesta probíhala v rytmu spánku ledního medvěda, únava už byla chvílemi znatelná. Mezi Ostravou a Karvinou jsme si užili pár scenérií na měsíční krajinu, dorazili jsme ke klubu Hard Café tak akorát na čas a začali jsme hned se stěhováním. Klub zevnitř vypadal jak atomový kryt, metr široké betonové zdi, hlavní plac okolo stage byl lemován bytelnými sloupy a celkově na tak velký prostor tam byly nepoměrně nízké stropy. Na baru jsme se dozvěděli, že je klub teprve asi měsíc přestěhovaný - skutečně do prostor bývalého atomového krytu - předtím byl asi o 6 km jinde, a že si lidi ještě nezvykli sem chodit na akce. Nastěhovali jsme se do backstage a už byl tak akorát čas to odstartovat, DYING PASSION se ujali zahájení, zvuk byl poněkud plechový, ale i tak bylo znát, že u mixu sedí zkušený profík, Honza se opět ujal nelehkého úkolu, zvučení v tak podivné betonové akustice bylo obtížnější, i přesto se Honzovi podařilo vyčarovat kvalitní a srozumitelný zvuk s pořádným tlakem. DP podali jako vždy kvalitní výkon, docela nás udivovalo, jak si pořád drží svou vysoko nasazenou laťku, nezbývá než smeknout. Drtivou většinu obecenstva jsme si dělali společně s vystupujícími kapelami a doprovodem navzájem, což bylo na jednu stranu smutné, ale na druhou stranu jsme se vzájemně podpořili a stmelili tím celou výpravu ve velkou bandu kamarádů. Během střídání kapel jsme se dozvěděli smutnou zprávu z našeho Šumperka – teprve 18letý příbuzný našeho bubeníka Vládi zemřel tragickou smrtí. Byli jsme všichni jak opaření, Vláďa nechtěl uvěřit, že je to vůbec pravda, po pár telefonátech domů však bylo jasné, že to nejhorší se stalo skutečností. Semkli jsme se kolem Vládi a snažili jsme se mu být oporou v nelehké situaci, Prchys byl v tom napůl s ním, chodil s dotyčným na základní školu a často se vídali, bydlel jen kousek od něj. Snažili jsme se přes to všechno přenést, uvolnit napětí a setřást ten smutek, ale moc se to nedařilo. Čas utekl rychle jak voda a přišel čas loučení s kamarády z EMBASY OF SILENCE, po svém vystoupení vyráželi do Prahy na letiště a rovnou domů do Finska. Zhlédli jsme řádění HERFST a vlítli jsme na věc, dali jsme do toho maximum, hlavně Vláďa ze sebe vybil smutek a zlost, hrál jak o život. Po sklizení aparátu jsme narazili na menší komplikaci, krom nejnižší účasti během celé tour vůbec (jen 17 platících!) jsme byli nuceni se rozdělit, HERFST spolu se mnou museli zůstat v Karviné na hotelu, řidiči belgické části výpravy měli za sebou už přes 1200 km a nechtěli riskovat noční cestu do Šumperka v tak pokročilém stádiu únavy. Po druhém kole loučení s Finy venku u dodávky jsme tedy pokračovali v afterparty, klasika, končili jsme v 5 ráno na hotelu vypouštěním mouder o otázkách života, bytí, vesmíru a vůbec. I v tak pokročilém stádiu rozkladu jater a hlavně mozku jsem si to znamenitě užil, HERFST mi přirostli k srdci a moc rád si s nimi nějaké to řádění zopakuju!


Den čtvrtý: Dorážka / neděle 20.4.2014, Šumperk


Po těžkém ranním vstávání jsme posbírali části upadaných končetin a svršků, dali na baru extra silné presso a pokračovali v krasojízdě do Šumperka. Po necelých dvou hodinkách jízdy jsme dorazili k nám domů, kde na nás čekala Anetka a Pája s vynikajícím bramborovým salátem a plnou mísou řízků. Krásné jarní počasí přímo vybízelo k venkovnímu pikniku, pobrali jsme tedy příbory a nádobí a udělali si venkovní oběd všichni společně za naším domem. Taková sváteční hostina přišla vhod, ještě jsme si chvilku dáchli, usmívali se na sebe spokojeně jak měsíčci na hnoju a po chvilce lebedění jsme vyrazili na poslední místo činu – šumperský H-club. S předstihem jsme vyložili zvukaře a své dodávky, Prchys se poté ujal poznávací výpravy do centra Šumperka a do sushi baru v pasáži. Belgičané chválili místní podnik, lepší sushi ještě neměli, a moc se jim líbil celý Šumperk a jeho centrum, některým se u nás zalíbilo natolik, že by se sem prý hned přestěhovali. Po návratu jsme plni očekávání vyhlíželi první metalheads, ani jsme se nenadáli a už jsme potkávali první známé tváře, H-club se postupně plnil a s úderem osmé už bylo v klubu víc lidí, než na všech předchozích zastávkách tour dohromady. Šumperk nezklamal, dobré pivo na baru, skvělý zvuk, hutná atmosféra, DYING PASSION sklízeli vřelé ovace téměř stovky fanoušků a lidí stále přibývalo, během střídání kapel jsme přestali počítat na čísle 109 platících, což nás velmi potěšilo, pro plný klub se hraje s daleko větším nadšením a nasazením než pro poloprázdný. HERFST záhy spustili svoji kanonádu a šumperští metalisti je za to odměnili moshem pod podiem, jaký jsme už dlouho neviděli, radost vidět všechny ty spokojené tváře vychutnávající si belgický übermetal. Pařba pokračovala v hektickém tempu, rychle jsme se vystřídali s HERFST a za nedočkavého řevu domácích MADGOD fanoušků odstartovali před jedenáctou hodinou. Celý koncert jsme věnovali zesnulému kamarádovi a jeho rodině, někteří členové rodiny a povíce jeho kamarádů bylo právě před pódiem, pohled na jejich tváře byl zdrcující, mohli jsme přímo z jejich pohledu číst tu nezměrnou bolest, taková škoda předčasně ukončeného života, věřme jen, že teď odpočívá někde na lepším místě. Dali jsme do výkonu maximum, publikum nás na oplátku obdařilo řevem a potleskem, za který by se nemusel stydět ani naplněný stadion, ještě jednou díky za tak skvělé zakončení turné. Nakonec byl ještě jeden přídavek, nechtěli nás jen tak pustit z pódia, s radostí jsme do všech tedy vypálili ještě jeden kousek a mohli jsme to uzavřít velkou děkovačkou všem příchozím a novému kamarádovi z Belgie Tonymu Balovi s přesvědčením, že domácí metalová scéna ještě neumírá. Asi žádná akce se nemůže odehrát bez nějakého toho průseru, během vyklízení aparátů se jeden z našich známých sesypal přímo na zvukařův mixážní pult a ten se sesunul přímo na zem. Ozvala se velké rána a tříštivý zvuk následovaný nadávkami, problém byl na světě. Mix za 300 tisíc byl naštěstí v pořádku, ale známého odvezla sanitka rovnou na JIPku s lehkým otřesem mozku a nechali si ho ještě den na pozorování. Shit happens, every time. Po sbalení jsme se všechny kapely společně se zbývajícími fanoušky vydali na after-afterparty do místních podniků v centru, byla to divoká jízda až do 7 ráno, bavili jsme se královsky, zábava se nad ránem s uvědoměním, že je to vlastně konec tour, měnila ve stesk a chtíč pokračovat v tour až do konce života, ale tak to bohužel nefunguje, ještě budou muset MADGOD, HERFST, DYING PASSION i EMBASSY OF SILENCE sníst hodně chleba a získat si srdce dalších tisíců fanoušků, kteří na koncerty chodí, než si budou moct dovolit objet celou Evropu, nebo Svět, nebo celou Galaxii... (smích)
Rozloučili jsme se tedy před barem v 7 ráno, popřáli si hodně úspěchů do budoucna na poli osobním, hudebním i profesním, poplácali se po ramenou a se slzou v oku jsme se všichni vydali na cestu domů. Nezapomenutelné zážitky zůstanou zapsány hluboko v paměti a v našich srdcích, věříme, že jsme se s HERFST a EMBASSY OF SILENCE neviděli naposled. STAY TRUE METAL!

P.S.: Choďte kurva na koncerty, kde jinde zažijete takovou srandu a poznáte zajímavé lidi…

Sepsal Korny (MADGOD)

Fotky z Prahy a Šumperka: Tereza Kroupová

Fotky z Karviné: Libor Pavlas

Celá galerie Praha

Celá galerie Karviná

Celá galerie Šumperk

Galerie Negativní Berušky - 762 fotek

Zveřejněno: 10. 05. 2014
Přečteno:
3446 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář