Pohled první: Asphyx
Když jsem se v roce 2009 opět rozhodl po delší odmlce „vrátit“ mezi aktivní návštěvníky koncertů a posléze se stal fanouškem-pisálkem, měl jsem dva obrovské sny. První se mi v neděli splnil. Američtí death/thrasheři DECEASED (poprvé v Evropě!) jsou pro mě něco jako obrovský roztrhnutý pytel vzpomínek. Jsem dokonce vlastníkem EP „The 13 Frightened Souls“ z roku 1993, které jsem si zakoupil za peníze utržené za maturitní vysvědčení (smích). Šel jsem tenkrát rovnou domů, svlékl si oblek a jako šťastný absolvent jsem se večer opil ve staré džínové bundě poseté nášivkami z Polska (smích). Jinak vlastním samozřejmě celou diskografii (alba „Fearless Undead Machines“ a „The Blueprints for Madness“ pořád řadím k tomu nejlepšímu, co mám ve své sbírce!) a troufám si tvrdit, že vstupenku na pražskou zastávku jsem měl zakoupenou jako jeden z prvních. Už doma, když jsem si vytahal všechna stará alba pokrytá prachem, neustále je snad dva měsíce přehrával dokola, jsem se musel usmívat jako někdo, kdo už dávno není z tohoto světa.
Strávili jsme také několik velmi pěkných a obohacujících e-mailů s redakčním kolegou prepilem nad přípravou na tuto událost. Bohužel se nakonec naše setkání nepovedlo (pracovní důvody). Snad mu tedy alespoň pár těchto řádků přiblíží, co se ten slavný nedělní večer v Praze odehrávalo. Tak tedy, milý prepile, to bylo tak… (smích) Byl konec jednoho dubnového týdne a v našem hlavním městě se chystal večírek pro starý fotry… (smích)
Naše koncertní úderka z Plzně vyrazila nadšeně a s úsměvem na rtech. Už jenom ta jízda a společnost jako vždy dobře naloženého Michala (děkuji za svezení) slibovala krásný zážitek.
Modrá Vopice je jeden z mých nejoblíbenějších undergroundových pajzlů v republice (smích). Vždycky jsem zde nalezl pohodovou obsluhu, pivo, které mi chutná a hlavně dobrý zvuk, což je na tuhle kůlnu, připomínající hospodu z knihy Basket Flora od Jana Pelce obdivuhodné (smích).
MÖRKHIMMEL nám zahráli svoje černočerné black/thrash/death/hardcore/punk (a já nevím co ještě) songy jako první. Kapelu jsem osobně zaregistroval až s jejich poslední deskou „Zloskřivec“. Ta bohužel vyšla jen na LP a tak byly v minulosti učiněny pouze některé naše společné pokusné (a většinou neúspěšné) seance jen z různých ukázek na internetu (gramofon si fakt kupovat nebudu). Abych přiznal pravdu, tvorba těchto pražských bezvěrců mě nějak moc nebere. Je to s podivem, protože podobné styly mám jinak velmi rád a často je vyhledávám (když MÖRKHIMMEL hráli „švédsky“, byl jsem docela spokojen, jinak to se mnou nic moc nedělalo). Možná mi vadí pro mě divný hlas, moc punku, hardcoru nebo přílišná monotónnost, nevím. Každopádně v Modré Vopici to nebylo špatné, ale že bych si kvůli tomu vytrhal moudré zuby kleštěmi, to zase ne (smích).
HEAVING EARTH jsou naopak jednou z mých nejposlouchanějších kapel z naší malinké země. Pánové připravují novou desku, která by měla pokračovat ve směru, nastaveném zatím na jejich posledním EP „Redemption Ablaze“ (songy z chystané novinky zněly naživo luxusně!). Na téhle smečce se mi líbí krásně řezající propojení temnoty, precizní techniky a energie. V podstatě všechna živá vystoupení za poslední roky jsem si nadmíru užil. V Praze tomu nebylo jinak (snad jen zpočátku nebyly příliš slyšet kytary a první songy byly trošku rozpačité). Černé vyhrávky střídaly sypoucí se masakry (klobouk dolů před mistrem za bicími!) jakoby vytažené odněkud z nějakého zahnívajícího kanálu. Několik piv v krvi a hluková stěna vystavěná z kytar ve mně vyvolaly jen ty nejslastnější pocity, které musel prožívat podobně snad každý fanoušek poctivého death metalu. Tahle kapela zkrátka umí a už dávno patří k mým koncertním jistotám. Nezbývá mi tedy nic jiného než opět chválit a chválit. Na pódiu se odehrávala pravá, nefalšovaná, divoká a šílená termonukleární jatka (smích)! Inferno, ostatně jako vždy!
Moje první setkání s DECEASED mě jednoduše rozhodilo. Ani nevím, jestli jsem měl na tyhle mé „polobohy“ psát nějaký report. Vždyť i mně, jako starému fotrovi, stačilo v podstatě jen to, že pánové stanuli přede mnou na pódiu a byl jsem zkrátka dojatý (můžu si vůbec, já obyčejný smrtelník, dovolit smolit nějaké hodnocení? – ptám se). DECEASED si to jako správní staří mistři rozdávali nahoře na pódiu s nástroji, užívali si to, a k tomu jsem stál dole já, zachovalý, ale stárnoucí metalista, který jim to vše zobal z ruky. Pro mě to bylo něco úžasného, skvělého, neopakovatelného, narvaného emocemi, alkoholem (s DECEASED se vždycky dobře pilo!), do krve dávno zapsanými riffy, řevem notoricky známých textů, smrti (ty heavy sóla mi doslova lámala kosti!). Přiznávám se, byl jsem chvílemi asi v nějakém časoprostoru, v jiné dimenzi, hozený někam zpět mezi „odžískované“, „onášivkované“ kamarády a bylo mi zase o nějakých 20 let méně (smích). Přede mnou se přehrávala hodně stará undergroundová death/thrashová kronika s punkovým přístupem, já to všechno pozoroval a zároveň byl toho všeho nedílnou součástí. Vynikající, sugestivní, jedinečné (a občas trošku přeřvané)! Bylo to jako v těch přiblblých reklamách, kdy se někdo bouchne do hlavy a proběhne mu před očima celý jeho život. Mám co dělat, abych nebyl zbytečně patetický, ale zkrátka to nejde (smích). Pro mě to byl jeden z nejsilnějších koncertních zážitků vůbec. Už raději končím, protože jinak byste si mysleli, že jsem se asi zbláznil (smích). Koneckonců, měli jste tam být. Kult! Up the Tombstones!
Zakoupené tričko asi nebudu nikdy prát, možná ani nosit, dám si ho doma do vitríny a budu k němu vodit návštěvy (smích).
Celou cestu domů do Plzně jsem byl nějak celý mimo. Dokonce i pak doma, když jsem si skoro do rána neustále vše přehrával znovu a znovu imaginárně na strop, jsem si dokola pořád blekotal něco o tom, že tomu nějak nevěřím. Ano, splnilo se mi jedno z mých největších koncertních přání. Viděl jsem DECEASED naživo. Děkuji všem za to, že mi tento sen pomohli uskutečnit (a spolu se mnou si ten neskutečný „bordel“ pod pódiem užívali). Ani nevíte, co to všechno pro mě znamená. Vynechám tedy dnes slova o organizaci apod., protože ta byla tím pádem nejlepší z nejlepších (smích). Jestli má být dobrý koncertní večer hlavně o tom, že se na něm předávají emoce od kapel mezi prostý posluchačský lid, tak zde jich bylo neskutečné množství. Kritici možná zaznamenali (já samozřejmě také) několik přehmatů na kytarách, nesrovnalostí u bicích apod. u jednotlivých kapel, ale to je právě to, co dělá živé vystoupení tím, čím má správně být. Pro mě byl tento nedělní old schoolový obřad parádní neopakovatelnou událostí letošního jara! Staří fotři děkují (smích)!
Jo, a abych nezapomněl, tím druhým přáním jsou AUTOPSY (i když třeba BOLT THROWER bych si klidně dal taky znovu) někde v klubu (smích). Až je uvidím (zatím se mi to, bohužel nikdy nepoštěstilo), tak už pak budu moct odejít do metalového důchodu (v kterém už stejně mnoho let jsem a jen jako stará fosilie přežívám) a přenechat pomyslné „reportérsko-fanouškovské“ žezlo mladým vlčákům (smích). Amen!
Pohled druhý: Peťan
DECEASED! Už jsem ani nevěřil, že tuhle legendu uvidím naživo. Neonarcis potvrdili pražskou zastávku amerických matadorů DECEASED a několik měsíců jsem netrpělivě vyhlížel konec dubna. Poprvé za devětadvacet let na turné v Evropě. Svátek pro každého fandu death/thrashe, který se nemusí jen tak opakovat. Navíc za tradičně lidovou cenu – 199Kč – palec nahoru pořadatelům. Nedělní jarní odpoledne s kamarádkou se poněkud protáhlo a tak mi tentokrát obě předkapely prominou – do zaplněné Modré Vopice přijíždím až v půlce setu druhých HEAVING EARTH. Dávám chutnou plzeň a připojuji se k jihočeským vyslancům, pražským domorodcům i plzeňské početné výpravě, která mě svou účastí potěšila (úsměv).
Veni, vidi, vici!!! Tento citát bych v případě DECEASED přeložil, jako přišli, viděli a zničili. Od prvních vteřin z malého pódia burácel neurvalý death metal s thrashmetalovou agresivitou. Členové DECEASED si s nějakou image hlavu nelámou a jako správní „fotři“ zahráli dokonale i v teplákách (úsměv). Death metal, který snesl ty nejpřísnější měřítka, kotel okamžitě vaří a některé flákoty zpívá společně s Kingem Fowleyem. Tento mohutný obr na pódiu strhává celý klub k běsnění. DECEASED za zhruba hodinku (nebo jak dlouho to peklo trvalo?) udělali průřez celou svou diskografií. Namátkou nechyběly skladby „Night Of The Deceased“, „The Premonition“, „Fading Survial“ nebo „The Mausoleum“. Když už se zdálo, že kapela zasadila propocenému publiku poslední smrtící úder, vytasili se DECEASED se dvěma excelentními covery – „Tormentor“ od KREATOR a „Black Metal“ od VENOM. Především prvně jmenovaný byl totální apokalypsa. DECEASED zmasakrovali Prahu a myslím, že každý, kdo dorazil, nelitoval. Klub byl plný srdcařů a old school šílenců, protože DECEASED nejsou nijak extra známou kapelou mimo metalový underground. Kult legendy však naplnili bezezbytku. Díky pořadatelům za další splněné přání!
Z akce ještě přineseme obsáhlý fotoreport!
Fotky: Asphyx
Celá galerie
Video HEAVING EARTH
Video DECEASED
Když jsem se v roce 2009 opět rozhodl po delší odmlce „vrátit“ mezi aktivní návštěvníky koncertů a posléze se stal fanouškem-pisálkem, měl jsem dva obrovské sny. První se mi v neděli splnil. Američtí death/thrasheři DECEASED (poprvé v Evropě!) jsou pro mě něco jako obrovský roztrhnutý pytel vzpomínek. Jsem dokonce vlastníkem EP „The 13 Frightened Souls“ z roku 1993, které jsem si zakoupil za peníze utržené za maturitní vysvědčení (smích). Šel jsem tenkrát rovnou domů, svlékl si oblek a jako šťastný absolvent jsem se večer opil ve staré džínové bundě poseté nášivkami z Polska (smích). Jinak vlastním samozřejmě celou diskografii (alba „Fearless Undead Machines“ a „The Blueprints for Madness“ pořád řadím k tomu nejlepšímu, co mám ve své sbírce!) a troufám si tvrdit, že vstupenku na pražskou zastávku jsem měl zakoupenou jako jeden z prvních. Už doma, když jsem si vytahal všechna stará alba pokrytá prachem, neustále je snad dva měsíce přehrával dokola, jsem se musel usmívat jako někdo, kdo už dávno není z tohoto světa.
Strávili jsme také několik velmi pěkných a obohacujících e-mailů s redakčním kolegou prepilem nad přípravou na tuto událost. Bohužel se nakonec naše setkání nepovedlo (pracovní důvody). Snad mu tedy alespoň pár těchto řádků přiblíží, co se ten slavný nedělní večer v Praze odehrávalo. Tak tedy, milý prepile, to bylo tak… (smích) Byl konec jednoho dubnového týdne a v našem hlavním městě se chystal večírek pro starý fotry… (smích)
Naše koncertní úderka z Plzně vyrazila nadšeně a s úsměvem na rtech. Už jenom ta jízda a společnost jako vždy dobře naloženého Michala (děkuji za svezení) slibovala krásný zážitek.
Modrá Vopice je jeden z mých nejoblíbenějších undergroundových pajzlů v republice (smích). Vždycky jsem zde nalezl pohodovou obsluhu, pivo, které mi chutná a hlavně dobrý zvuk, což je na tuhle kůlnu, připomínající hospodu z knihy Basket Flora od Jana Pelce obdivuhodné (smích).
MÖRKHIMMEL nám zahráli svoje černočerné black/thrash/death/hardcore/punk (a já nevím co ještě) songy jako první. Kapelu jsem osobně zaregistroval až s jejich poslední deskou „Zloskřivec“. Ta bohužel vyšla jen na LP a tak byly v minulosti učiněny pouze některé naše společné pokusné (a většinou neúspěšné) seance jen z různých ukázek na internetu (gramofon si fakt kupovat nebudu). Abych přiznal pravdu, tvorba těchto pražských bezvěrců mě nějak moc nebere. Je to s podivem, protože podobné styly mám jinak velmi rád a často je vyhledávám (když MÖRKHIMMEL hráli „švédsky“, byl jsem docela spokojen, jinak to se mnou nic moc nedělalo). Možná mi vadí pro mě divný hlas, moc punku, hardcoru nebo přílišná monotónnost, nevím. Každopádně v Modré Vopici to nebylo špatné, ale že bych si kvůli tomu vytrhal moudré zuby kleštěmi, to zase ne (smích).
HEAVING EARTH jsou naopak jednou z mých nejposlouchanějších kapel z naší malinké země. Pánové připravují novou desku, která by měla pokračovat ve směru, nastaveném zatím na jejich posledním EP „Redemption Ablaze“ (songy z chystané novinky zněly naživo luxusně!). Na téhle smečce se mi líbí krásně řezající propojení temnoty, precizní techniky a energie. V podstatě všechna živá vystoupení za poslední roky jsem si nadmíru užil. V Praze tomu nebylo jinak (snad jen zpočátku nebyly příliš slyšet kytary a první songy byly trošku rozpačité). Černé vyhrávky střídaly sypoucí se masakry (klobouk dolů před mistrem za bicími!) jakoby vytažené odněkud z nějakého zahnívajícího kanálu. Několik piv v krvi a hluková stěna vystavěná z kytar ve mně vyvolaly jen ty nejslastnější pocity, které musel prožívat podobně snad každý fanoušek poctivého death metalu. Tahle kapela zkrátka umí a už dávno patří k mým koncertním jistotám. Nezbývá mi tedy nic jiného než opět chválit a chválit. Na pódiu se odehrávala pravá, nefalšovaná, divoká a šílená termonukleární jatka (smích)! Inferno, ostatně jako vždy!
Moje první setkání s DECEASED mě jednoduše rozhodilo. Ani nevím, jestli jsem měl na tyhle mé „polobohy“ psát nějaký report. Vždyť i mně, jako starému fotrovi, stačilo v podstatě jen to, že pánové stanuli přede mnou na pódiu a byl jsem zkrátka dojatý (můžu si vůbec, já obyčejný smrtelník, dovolit smolit nějaké hodnocení? – ptám se). DECEASED si to jako správní staří mistři rozdávali nahoře na pódiu s nástroji, užívali si to, a k tomu jsem stál dole já, zachovalý, ale stárnoucí metalista, který jim to vše zobal z ruky. Pro mě to bylo něco úžasného, skvělého, neopakovatelného, narvaného emocemi, alkoholem (s DECEASED se vždycky dobře pilo!), do krve dávno zapsanými riffy, řevem notoricky známých textů, smrti (ty heavy sóla mi doslova lámala kosti!). Přiznávám se, byl jsem chvílemi asi v nějakém časoprostoru, v jiné dimenzi, hozený někam zpět mezi „odžískované“, „onášivkované“ kamarády a bylo mi zase o nějakých 20 let méně (smích). Přede mnou se přehrávala hodně stará undergroundová death/thrashová kronika s punkovým přístupem, já to všechno pozoroval a zároveň byl toho všeho nedílnou součástí. Vynikající, sugestivní, jedinečné (a občas trošku přeřvané)! Bylo to jako v těch přiblblých reklamách, kdy se někdo bouchne do hlavy a proběhne mu před očima celý jeho život. Mám co dělat, abych nebyl zbytečně patetický, ale zkrátka to nejde (smích). Pro mě to byl jeden z nejsilnějších koncertních zážitků vůbec. Už raději končím, protože jinak byste si mysleli, že jsem se asi zbláznil (smích). Koneckonců, měli jste tam být. Kult! Up the Tombstones!
Zakoupené tričko asi nebudu nikdy prát, možná ani nosit, dám si ho doma do vitríny a budu k němu vodit návštěvy (smích).
Celou cestu domů do Plzně jsem byl nějak celý mimo. Dokonce i pak doma, když jsem si skoro do rána neustále vše přehrával znovu a znovu imaginárně na strop, jsem si dokola pořád blekotal něco o tom, že tomu nějak nevěřím. Ano, splnilo se mi jedno z mých největších koncertních přání. Viděl jsem DECEASED naživo. Děkuji všem za to, že mi tento sen pomohli uskutečnit (a spolu se mnou si ten neskutečný „bordel“ pod pódiem užívali). Ani nevíte, co to všechno pro mě znamená. Vynechám tedy dnes slova o organizaci apod., protože ta byla tím pádem nejlepší z nejlepších (smích). Jestli má být dobrý koncertní večer hlavně o tom, že se na něm předávají emoce od kapel mezi prostý posluchačský lid, tak zde jich bylo neskutečné množství. Kritici možná zaznamenali (já samozřejmě také) několik přehmatů na kytarách, nesrovnalostí u bicích apod. u jednotlivých kapel, ale to je právě to, co dělá živé vystoupení tím, čím má správně být. Pro mě byl tento nedělní old schoolový obřad parádní neopakovatelnou událostí letošního jara! Staří fotři děkují (smích)!
Jo, a abych nezapomněl, tím druhým přáním jsou AUTOPSY (i když třeba BOLT THROWER bych si klidně dal taky znovu) někde v klubu (smích). Až je uvidím (zatím se mi to, bohužel nikdy nepoštěstilo), tak už pak budu moct odejít do metalového důchodu (v kterém už stejně mnoho let jsem a jen jako stará fosilie přežívám) a přenechat pomyslné „reportérsko-fanouškovské“ žezlo mladým vlčákům (smích). Amen!
Pohled druhý: Peťan
DECEASED! Už jsem ani nevěřil, že tuhle legendu uvidím naživo. Neonarcis potvrdili pražskou zastávku amerických matadorů DECEASED a několik měsíců jsem netrpělivě vyhlížel konec dubna. Poprvé za devětadvacet let na turné v Evropě. Svátek pro každého fandu death/thrashe, který se nemusí jen tak opakovat. Navíc za tradičně lidovou cenu – 199Kč – palec nahoru pořadatelům. Nedělní jarní odpoledne s kamarádkou se poněkud protáhlo a tak mi tentokrát obě předkapely prominou – do zaplněné Modré Vopice přijíždím až v půlce setu druhých HEAVING EARTH. Dávám chutnou plzeň a připojuji se k jihočeským vyslancům, pražským domorodcům i plzeňské početné výpravě, která mě svou účastí potěšila (úsměv).
Veni, vidi, vici!!! Tento citát bych v případě DECEASED přeložil, jako přišli, viděli a zničili. Od prvních vteřin z malého pódia burácel neurvalý death metal s thrashmetalovou agresivitou. Členové DECEASED si s nějakou image hlavu nelámou a jako správní „fotři“ zahráli dokonale i v teplákách (úsměv). Death metal, který snesl ty nejpřísnější měřítka, kotel okamžitě vaří a některé flákoty zpívá společně s Kingem Fowleyem. Tento mohutný obr na pódiu strhává celý klub k běsnění. DECEASED za zhruba hodinku (nebo jak dlouho to peklo trvalo?) udělali průřez celou svou diskografií. Namátkou nechyběly skladby „Night Of The Deceased“, „The Premonition“, „Fading Survial“ nebo „The Mausoleum“. Když už se zdálo, že kapela zasadila propocenému publiku poslední smrtící úder, vytasili se DECEASED se dvěma excelentními covery – „Tormentor“ od KREATOR a „Black Metal“ od VENOM. Především prvně jmenovaný byl totální apokalypsa. DECEASED zmasakrovali Prahu a myslím, že každý, kdo dorazil, nelitoval. Klub byl plný srdcařů a old school šílenců, protože DECEASED nejsou nijak extra známou kapelou mimo metalový underground. Kult legendy však naplnili bezezbytku. Díky pořadatelům za další splněné přání!
Z akce ještě přineseme obsáhlý fotoreport!
Fotky: Asphyx
Celá galerie
Video HEAVING EARTH
Video DECEASED
