MASTER´S HAMMER – Pod vrstvou prachu / BLACKOSH – 6,66 promile

To, v co už většina fans nedoufala, se v roce 2009 stalo realitou, která po prvotním nadšení, vyvolaném faktem, že jsou legendární MASTER´S HAMMER zpět a následném sundání růžových brýlí, vzbudila lehké rozpaky. Ruku na srdce, minimálně polovina „Mantras“ není úplně výstavním dílem, a nebál bych se zajít ještě dál v tom, že obsahuje i vyložené blbosti. Po vydání „Mantras“ jsem neočekával žádné převratné věci, spíš jsem se obával toho, že jméno MASTER´S HAMMER  bude pomalu uvadat. Naštěstí jsem se šeredně pletl, a to, jakým způsobem na mě zapůsobily „Konve“, byla hodně silná káva. A mně nezbývalo, než smeknout. Absolutně do detailu vychytaná textová složka a s ní korespondující hudební doprovod, na němž dodnes nevidím jediného kazu. Zásadní deska.

Překvapením potom bylo vydání ještě téhož roku sedmipalce, kde byly dvě skladby: „Transgalaktický řezník“ a „Barva kosmu“. Obě věci nebyly rozhodně špatné, ale nadšení, jaké u mě vyvolaly „Konve“, jsem ze singlu nepociťoval. To samé platí i o nově započaté sérii, kdy se na jednom sedmipalci spojili MASTER´S HAMMER s Blackoshem, a každý dodal po jedné skladbě. A opět se dostavil ten samý pocit, rozhodně se nejedná o nic špatného, ale také nejde o něco, co by mě nadzvedalo za židle. Netrvalo to ani rok a je tu další nová porce muziky. Kooperace s Blackoshem pokračuje tam, kde loňský podzim skončila. Každý dodal po jedné skladbě, každý má svou stranu obalu. Ta Blackoshova koresponduje s obalem. Slepici nebo co to je za kura na straně MASTER´S HAMMER moc nechápu, ale barevně se mi obal líbí.

V tomto bodě, než přejdu k samotnému novinkovému materiálu, si dovolím odbočit. Zkrátka mi už toho všeho přijde moc. Je fajn, že se něco kolem MASTER´S HAMMER děje a po deskách „Mantras“ a „Vracejte konve na místo“ neulehl František opět k mnoholetému hudebnímu spánku. Ale třetí sedmipalec a jedna velká deska v rozmezí dvou let, navíc při připočtení reedice „Ritualu“, vydání „Demos“, „Konví“ na kazetě, atd., to na mě působí zvláštním dojmem a nadprodukcí. Jako firemní strategii to lze pochopit, vždyť zájem o značku MASTER´S HAMMER je zřejmě neutuchající, vyprodané náklady hovoří jasnou řečí, ale nějak se mi nedaří zbavit se jisté pachuti na patře. Názory na toto téma budou jistě různé, záleží, jak koho sedmipalce uspokojují, a jak kdo uctívá samotné MASTER´S HAMMER. Osobně bych se přikláněl k modelu, kdyby František všechny čtyři skladby umístil na jedno médium, nejlépe vinylové, a vznikl by tak třeba jeden desetipalec, se dvěma skladbami na každé straně. Odstup dva roky od „Konví“ by byl ideální a bylo by mi bylo milejší.

Nová skladba „Pod vrstvou prachu“ oplývá podobným vyzněním jako ty z „Konví“. S klidným srdcem si ji tam dokážu představit. Zároveň působí ze všech čtyř nových skladeb, vydaných na malých deskách, nejhitověji, ale i ona musí rozkvést, ze začátku se nezdá. Povedl se refrén, v kterém dělá svými úchylnými sbory křoví sám pán gurmán Necrocock. Sestavu pak doplňuje na bicí osvědčená jistota Jan Kapák a tympán má pod palcem Silenthelll. Dle očekávání nechybí vtipný text, založený na skutečnosti, ale nerad bych ho prozrazoval. Ne, s tou to skladbou nemám problém, navazuje na novodobé pojetí MASTER´S HAMMER a obstojí sama o sobě. Považovat ji však vyloženě za věc, která by se stala legendární, se zdráhám, ale do kolonky povedená ji nemám problém umístit. Helvete.

Doteď se můj text točil pouze kolem MASTER´S HAMMER a o Blackoshovi nepadlo ani slovo. Je to tím, že jsem si tohle dílko pořizoval kvůli MASTER´S HAMMER. Blackoshovu tvorbu sleduju z povzdálí, nikdy mě vyloženě nebavila. Jeho CALES jdou kilometr ode mne. Věc „6,66 promile“ je ale z jiného soudku, než kde se nachází jeho domovská kapela. Zde předkládaná skladba je v podstatě dost utažená rychlá blackmetalová vypalovačka, v níž lze zaslechnout i vyloženě seversky ovlivněný zvuk kytary a dovedu si ji představit na desce ENTRAILS „Serpent Seed“. Alkoholický parodický text huláká Blackie několika druhy vokálů, které mezi sebou střídá. Jeho blackovější výraz se mi poměrně líbí, horší je to s tím „melodičtějším“, ten tahá za uši, ale tak trochu tam cítím, že je to tak naschvál vyšponované a Blackosh se nebere vážně, alespoň mám z toho takový dojem. Dalším lehce rušivým momentem je pro mě zvuk virblu, tenhle zvuk nemám rád. Bicí má na starost Čepa (FORGOTTEN SILENCE, ADOR DORATH), basu nahrál další starý známý – Igor. Celkově vzato je „6,66 promile“ slušnou blackmetalovou skladbou s old schoolovým nádechem, která v sobě skýtá jistý hitový potenciál.

V čokoládově hnědé barvě vyvedený split se mi zamlouvá o něco víc než ten minulý. Platí to jak pro hudební stránku, tak i pro tu grafickou, avšak myšlenky na to, že to František Štorm hrne do fans pod tlakem, se nedokážu ubránit.