Představovat hudbu MINISTRY nebo NEUROSIS, těchto monster industrialu, elektroniky, sludge metalu a různých post-odnoží není třeba. Přesto musím přiznat, že NEUROSIS, které jsem před lety točil stále dokola spolu s GODFLESH, poslechnu zřídka, MINISTRY častěji, ale hledání nových kapel v těchto končinách a jejich poslech jsem obecně omezil. Jenomže minulý víkend se mě kamarád optal, zda bych se s ním nejel podívat do Prahy na Sedmičku na A STORM OF LIGHT. Klub mám spojený s vždy dobrým zvukem, kámoše Mírka a klub pak s vynikajícími YOB z předminulého roku. Pokýval jsem hlavou, že pojedeme, přestože jsem tuto kapelu nikdy neslyšel a rozkýval hlavu ještě víc, když jsem se zaposlouchal do tvorby těchto Američanů. Jednoznačně jedeme.
Pořadatelé, trefněji nadšenci, z Heartnoize Promotion a Chance of Dance vybrali na pondělní večer bezesporu dobrou trojici. Postrockový ambient MGR (Mustard Gas and Roses), HARK z anglického Walesu hrající sludge-stoner metal a zmiňované A STORM OF LIGHT, podle mého krátkého, ale intenzivního zážitku, kapelu, která se svou produkcí může směle řadit k veličinám spojujícím ve své tvorbě už avizované okrajové žánry podpořené elektronickými samply, zkreslenými nástroji, naléhavými vokály a středními, avšak vraždícími tempy. Žánrová podobnost slibovala neroztříštěnost večera a stoupající úroveň. Navíc pořadatelům patří dík za nekuřáckou akci. Sám kouřím desítky let, ale nezakouřené prostředí je příjemné a jedna cigareta venku, v době mezi vystoupením jednotlivých kapel, stačí. Příznivá cena 250 korun, merch v porovnání s jinými akcemi ne drahý, prostě ještě před začátkem produkce samá pozitiva.
Žízeň po cestě je zahnána nealko pivem, klub se poznenáhlu zaplňuje, odhadem dorazilo padesát, šedesát lidí, Mike Gallagher, jediný multiinstrumentalista projektu MGR se rozehrává a hladkými, avšak vysokými zvuky kytary rozřezává nízké prostory Sedmičky. Jakoby mimochodem se připojují bicí, basa i doprovodná kytara. Bez ohlášení a pozvolna se rozjíždí ambientní mašina, dlouhé rytmické pasáže pomalejšího tempa, hutný zvuk, zvýrazněné konce riffů, obměny a gradace vnitřní melodiky mě vtahují do atmosféry. Tři skladby bez vokálů působily naléhavě. Jen škoda, že Gallagher, člen zaniknuvších ISIS, přestože hrál brilantně, používal jen dvě, tři struny, ty spodní. Takže vysoko položená kytara mi trochu nepříjemně kontrastovala s podladěnými spoluhráči. Všichni tři pomocníci se objeví zanedlouho na podiu znovu a ještě o nich bude podrobnější řeč.
Velšané HARK, s mnohem větší snahou o kontakt s publikem, nás zahrnuli skvěle nazvučenými nástroji a středně rychlými tempy, která provázela celé vystoupení. Jimbob Isaac rozezníval kytaru riffy i sóly, zpíval a poutal na sebe pozornost frontmana. Simon Bronwick za bicími byl přesný, obdivuhodné byly změny rytmiky. Basista Nikolai Ribnikov tloukl do nástroje s neobyčejnou vehemencí. Zmiňované změny a polínání žánrů zpočátku bavily, ale s postupující dobou toho bylo až příliš. Když už se člověk zaposlouchal a naladil na nějaký hudební námět, přišla nenadálá změna. Nejmarkantnější to bylo ve čtvrté skladbě, kde se hodně chaoticky vystřídaly hardcore s doomem, punkový rytmus s atmosférickým rockem. Nevím, přestával jsem tomu rozumět, asi to byl záměr, ale mně to přišlo, na můj vkus, hodně násilné a snaha o pestrost přehnaná. Ale i tak byl osmipísničkový set sice chaotičtější, avšak překypující energií. Většina songů byla delší improvizace na skladby z jejich jediného letošního alba „Crystalline“.
Hlavními představiteli večera měli být A STORM OF LIGHT a při cigaretě venku jsme s očekáváním diskutovali, zda to bude skutečný vrchol večírku. A byl! Při prvních zvucích této kapely bylo jasné, že ví, co chtějí hrát. Vynikající post-metal/sludge středního tempa proložený pomalejšími, skoro do doomu směřovanými pasážemi. Kromě baskytaristy Domenica Seity se ostatní už prezentovali jako zmiňovaný doprovod Mika Gallaghera v úvodu večera. B. J. Graves za bicími a Josh Graham, hlavní zpěvák a kytarista. Právě Graham je zajímavá postava. V minulosti se pohyboval v podobných sludge kapelách (RED SPAROWE, BATTLE OF MICE), ale také spolupracoval s NEUROSIS jako výtvarník a autor vizuálního doprovodu. Na pódiu nenápadný, ale precizní, s největší porcí vokálů, takový frontman v pozadí. O kontakt s publikem se staral baskytarista, často v úplném předklonu tloukl nástrojem o zem, pak vystupoval mezi odposlechy a krkem své basy rozrážel posluchače před sebou, ale hlavně skvěle zahrál. Za zmínku stojí i výkon bubeníka. Byl přesný, rytmicky složitý, každý úder měl svoji váhu a intenzitu a navíc dokázal takovým rychlým frenetickým ťukáním nahradit programované bicí využívané v industrialu. V osmi skladbách, převážně vybraných z nové desky „Nations to Flames“ kapela ukázala, jak tvrdý a energií nabušený může být tento styl hudby. Melodie ubíjená valivým rytmem vyráží z pozadí, hlas odněkud z hloubky jen hudbu doplňuje a samply zvuků techniky a lidských hlasů podkreslují vše. Preciznost celého vystoupení byla i vidět, když kapela mezi jednotlivými songy vždy ladila. Skvělý zvuk celého večera byl dán také tím, že si kapela přivezla svého zvukaře, takže o sobě věděli a odpadly dlouhé zvukové zkoušky a přípravy jednotlivých produkcí.
Těsně po desáté hodině byl konec, my nadšení, jsme si koupili ještě trička; mimo jiné i na merch hlavní kapely má vliv grafické a umělecké zaměření Joshe Grahama. Mírek zakoupil i dvě poslední CD, s Pavlem dopíjí pivo, další už nechtějí a jedeme domů, nabití energií a spokojení. Akci hodnotím: „To jsme dobře jeli!“ V autě hned zasune Míra do přehrávače A STORM OF LIGHT, takže vlastně muzika končí až v Písku, když kluci vystupují z auta.
Pořadatelé, trefněji nadšenci, z Heartnoize Promotion a Chance of Dance vybrali na pondělní večer bezesporu dobrou trojici. Postrockový ambient MGR (Mustard Gas and Roses), HARK z anglického Walesu hrající sludge-stoner metal a zmiňované A STORM OF LIGHT, podle mého krátkého, ale intenzivního zážitku, kapelu, která se svou produkcí může směle řadit k veličinám spojujícím ve své tvorbě už avizované okrajové žánry podpořené elektronickými samply, zkreslenými nástroji, naléhavými vokály a středními, avšak vraždícími tempy. Žánrová podobnost slibovala neroztříštěnost večera a stoupající úroveň. Navíc pořadatelům patří dík za nekuřáckou akci. Sám kouřím desítky let, ale nezakouřené prostředí je příjemné a jedna cigareta venku, v době mezi vystoupením jednotlivých kapel, stačí. Příznivá cena 250 korun, merch v porovnání s jinými akcemi ne drahý, prostě ještě před začátkem produkce samá pozitiva.
Žízeň po cestě je zahnána nealko pivem, klub se poznenáhlu zaplňuje, odhadem dorazilo padesát, šedesát lidí, Mike Gallagher, jediný multiinstrumentalista projektu MGR se rozehrává a hladkými, avšak vysokými zvuky kytary rozřezává nízké prostory Sedmičky. Jakoby mimochodem se připojují bicí, basa i doprovodná kytara. Bez ohlášení a pozvolna se rozjíždí ambientní mašina, dlouhé rytmické pasáže pomalejšího tempa, hutný zvuk, zvýrazněné konce riffů, obměny a gradace vnitřní melodiky mě vtahují do atmosféry. Tři skladby bez vokálů působily naléhavě. Jen škoda, že Gallagher, člen zaniknuvších ISIS, přestože hrál brilantně, používal jen dvě, tři struny, ty spodní. Takže vysoko položená kytara mi trochu nepříjemně kontrastovala s podladěnými spoluhráči. Všichni tři pomocníci se objeví zanedlouho na podiu znovu a ještě o nich bude podrobnější řeč.
Velšané HARK, s mnohem větší snahou o kontakt s publikem, nás zahrnuli skvěle nazvučenými nástroji a středně rychlými tempy, která provázela celé vystoupení. Jimbob Isaac rozezníval kytaru riffy i sóly, zpíval a poutal na sebe pozornost frontmana. Simon Bronwick za bicími byl přesný, obdivuhodné byly změny rytmiky. Basista Nikolai Ribnikov tloukl do nástroje s neobyčejnou vehemencí. Zmiňované změny a polínání žánrů zpočátku bavily, ale s postupující dobou toho bylo až příliš. Když už se člověk zaposlouchal a naladil na nějaký hudební námět, přišla nenadálá změna. Nejmarkantnější to bylo ve čtvrté skladbě, kde se hodně chaoticky vystřídaly hardcore s doomem, punkový rytmus s atmosférickým rockem. Nevím, přestával jsem tomu rozumět, asi to byl záměr, ale mně to přišlo, na můj vkus, hodně násilné a snaha o pestrost přehnaná. Ale i tak byl osmipísničkový set sice chaotičtější, avšak překypující energií. Většina songů byla delší improvizace na skladby z jejich jediného letošního alba „Crystalline“.
Hlavními představiteli večera měli být A STORM OF LIGHT a při cigaretě venku jsme s očekáváním diskutovali, zda to bude skutečný vrchol večírku. A byl! Při prvních zvucích této kapely bylo jasné, že ví, co chtějí hrát. Vynikající post-metal/sludge středního tempa proložený pomalejšími, skoro do doomu směřovanými pasážemi. Kromě baskytaristy Domenica Seity se ostatní už prezentovali jako zmiňovaný doprovod Mika Gallaghera v úvodu večera. B. J. Graves za bicími a Josh Graham, hlavní zpěvák a kytarista. Právě Graham je zajímavá postava. V minulosti se pohyboval v podobných sludge kapelách (RED SPAROWE, BATTLE OF MICE), ale také spolupracoval s NEUROSIS jako výtvarník a autor vizuálního doprovodu. Na pódiu nenápadný, ale precizní, s největší porcí vokálů, takový frontman v pozadí. O kontakt s publikem se staral baskytarista, často v úplném předklonu tloukl nástrojem o zem, pak vystupoval mezi odposlechy a krkem své basy rozrážel posluchače před sebou, ale hlavně skvěle zahrál. Za zmínku stojí i výkon bubeníka. Byl přesný, rytmicky složitý, každý úder měl svoji váhu a intenzitu a navíc dokázal takovým rychlým frenetickým ťukáním nahradit programované bicí využívané v industrialu. V osmi skladbách, převážně vybraných z nové desky „Nations to Flames“ kapela ukázala, jak tvrdý a energií nabušený může být tento styl hudby. Melodie ubíjená valivým rytmem vyráží z pozadí, hlas odněkud z hloubky jen hudbu doplňuje a samply zvuků techniky a lidských hlasů podkreslují vše. Preciznost celého vystoupení byla i vidět, když kapela mezi jednotlivými songy vždy ladila. Skvělý zvuk celého večera byl dán také tím, že si kapela přivezla svého zvukaře, takže o sobě věděli a odpadly dlouhé zvukové zkoušky a přípravy jednotlivých produkcí.
Těsně po desáté hodině byl konec, my nadšení, jsme si koupili ještě trička; mimo jiné i na merch hlavní kapely má vliv grafické a umělecké zaměření Joshe Grahama. Mírek zakoupil i dvě poslední CD, s Pavlem dopíjí pivo, další už nechtějí a jedeme domů, nabití energií a spokojení. Akci hodnotím: „To jsme dobře jeli!“ V autě hned zasune Míra do přehrávače A STORM OF LIGHT, takže vlastně muzika končí až v Písku, když kluci vystupují z auta.
