Balady / Ballads / 1972-2010
Cesta, kterou u archivních materiálů zvolil Supraphon, je chvályhodná, a dá se říci, že v případě legendy tuzemské hudební branže odpovídající jejímu významu. Vladimír Mišík je bez ohledu na hudební preference posluchačů respektován napříč celým národem, jeho skladby zní pravidelně z rádií, poslouchají je intelektuálové i hospodyňky a nejspíš se při jejich poslechu nebudou kysele tvářit ani fanoušci metalu.
Ale zpět k té „cestě“, v tomto případě tedy k balení, ve kterém je zajímavě pojatý výběr Mišíkových balad umístěn. Digipack je pro tento „pack“ slabé slovo, byť vydavatel tento termín používá. Na první pohled vypadá „Královský večer“ jako menší kniha, nebo kvalitně zabalené DVD, centimetrový hřbet pak slibuje cosi zajímavého uvnitř. Tím je, vedle CD, 52stránková brožura obsahující texty ke všem skladbám v češtině i angličtině, navíc pak dva rozhovory, opět dvojjazyčně. Prvním tázaným je sám zpěvák, druhým grafik Karel Haloun, jehož práce zdobí velkoryse pojatý booklet. Halounovo výtvarné umění je spíše záležitostí pro odborníky, nejspíš jde o svébytné a kvalitní práce, leč já to posoudit nedokážu, protože tomu prostě nerozumím a s mým výtvarným cítěním se to zrovna nekryje. Ale už jen to, že sešit obsahuje 13 stran grafických prací zaslouží uznání. Uznání zaslouží i střízlivá grafika okolo, texty jen jednoduše napsané, žádné zbytečnosti a dokonce ani fotka interpreta, která by rušila koncepci. Jen jednu drobnou výhradu si neodpustím – když už takhle krásná práce, proč si to 3.dílna (mající © na layout) nenechala zkontrolovat od někoho, kdo ví, jak se píše 12strunná kytara; rozhodně ne tak, jak je v bookletu uvedeno a níže jako odstrašující případ přepsáno.
Nevím, zda má smysl nějak hlouběji pitvat hudební obsah. Mohl bych tu vypisovat ke každé zařazené skladbě album, na kterém původně vyšla, sestavu, která ji nahrála, ale to si v případě zájmu laskavý čtenář těchto řádků může vyhledat sám. Vezmu to spíše pohledem člověka nepříliš obeznámeného s Mišíkovou tvorbou, za něhož se považuju – když jsem CD slyšel poprvé, znal jsem pouze čtyři skladby, samozřejmě ty největší šlágry umístěné pod čísly 2, 3, 8 a 10. Ale poslouchal jsem celý komplet s chutí a zájmem a postupně jsem si našel cestičku ke všem skladbám, jejich vznik dělí neuvěřitelných 38 let. Zajímavé je určitě to, že nejznámější songy vznikly před drahnými roky a že novější tvorba už se asi netěší takovému zájmu, ale neznamená to, že by kvalita klesala, jen je té muziky k výběru mnohem víc a mladšípublikum dá spíš přednost mladším interpretům, než je 67letý bard.
Autorem hudby většiny písniček je sám Mišík, který v rozhovoru uvádí, že právě pomalé písničky jej napadají častěji a dodává: „Ony i leckdy komplikovanější texty, které si vybírám od básníků, jsou v té pomalé verzi jaksi čitelnější. Dají se více ,vyprávět‘.“ A Mišík „vypráví“ verše Václava Hraběte, Josefa Kainara, Františka Gellnera, Jiřího Dědečka, Jiřího Veselského i své vlastní a kvalita je v těchto případech samozřejmostí.
Původní nahrávky prošly remasteringem, který u pomalých písniček nemůže napáchat takové škody jako u metalu; tady si myslím šlo hlavně o to, aby vše znělo podobně, stejně hlasitě, a to se pochopitelně podařilo.
Nabízí se ještě jedna otázka – má dnes podobný výběr smysl, když i Mišíkových kompilací už několik vyšlo? Odpovím ano, protože tenhle materiál je svébytný nejen tím, že je velkoryse zabalen, ale také tím, že jde jen a pouze o pomalé písně, které poslouží jako vhodná kulisa hlavně večer, ostatně dejme ještě jednou slovo Vladimírovi, který dodává „návod k použití“: „Mám rád večery, kdy si člověk třeba čte a k tomu si chce pustit něco, co by mu zapadalo do klidné atmosféry, takové ty věci na pomezí jazzu, folku a blues. A tak jsem si řekl, se i tenhle výběr by se mohl nést v duchu večerního zklidnění po vzrušeném a nadupaném dni.“ A netoužíte-li po večerním zklidnění, můžete „Královský večer“ pořídit jako vkusný dárek, rozhodně tím vedle nešlápnete.
Pro zajímavost bych si ještě dovolil uvést dva styčné body s metalovou scénou, respektive se samotnými MASTER´S HAMMER. Tou první je použití fontů 1. Střešovické písmolijny v bookletu (jestli někdo netuší, tak jde o „dílnu“ Franty Štorma), tou druhou brumle v asi největším hitu „Proč ta růže uvadá“, kde zní podobně jako v „Šumavě“ na „Konvích“. (úsměv)
Seznam skladeb:
- Balada (2010)
- Proč ta růže uvadá (1976)
- Co jsem si vzal (1996)
- Noc (1999)
- Romeo se kácí (2004)
- Královský večer (1989)
- Sadem, lesem, parkem (1990)
- Stříhali dohola malého chlapečka (1976)
- Sochy (1980)
- Variace na renesanční téma (1980)
- Kdybych už měl umřít (2004)
- Já a dým (1972)
Čas: 43:49
Sestava:
- Vladimír Mišík – zpěv, akustická a 12-ti strunná kytara, brumle
- + 36 hudebníků a zpěváků ze skupin ETC... a FLAMENGO, resp. uvedených jako hosté
