BALLSQUEEZER – Don’t Let Her Squeeze Your Balls; Beer In Botswana

Je mezi vámi někdo, kdo zná kapelu s názvem BALLSQUEEZER? Že nic takového neexistuje? Ale ano, existuje, alespoň tak soudím dle toho, že k nám do redakce doputovala dokonce hned dvě alba, opatřená tímto názvem. Navíc to bude v určitých zeměpisných končinách zřejmě velice známá a profláklá skupina, která předpokládá, že její sláva hvězd se dotýká a tudíž o ní již slyšeli všichni na tom našem celičkém světě. Usuzuji tak z toho, že se zasilatel CD ani neobtěžoval napsat pár vět o existenci souboru, což bývá v případě začínajících, či méně známých spolků docela běžnou praxí. Jedinou záchranou v těchhle případech je pak booklet alba nebo internetový kontakt, na kterém se snažím dohledat alespoň nějaké základní dostupné informace. Ale ouha, obě pálené placky (potištěné) jsou uložené pouze v papírových kapsách, první z nich je navíc prostá jakýchkoliv sdělení, jediné, co zde nalezneme, jsou názvy songů (díky za ty dary). A hele, druhá kapsa už je na tom o malinko lépe a přináší i webovou adresu, takže hurá na uvedenou stránku. Jenže ta je v takové podobě, že se na ní dozvíte tak leda pár méně podstatných údajů. Nakonec ještě nalézám odkaz na facebookový profil, takže to zkouším ještě tam, ale ani zde to k úspěchu nevede, čímž moje snaha o představení souboru definitivně končí. Jedinou věcí, kterou jsem po předlouhém pátrání zjistil je, že se snad jedná o skupinu ze Slovenska. Takže konec hledání a pojďme se také na chvíli věnovat hudebnímu materiálu.

Jak jsem už zmínil, do redakce nám dorazila dvě alba, to první a zároveň pravděpodobně i debutové, by mělo pocházet z roku 2013, má název „Don’t Let Her Squeeze Your Balls“ a přináší celkem osm skladeb v délce necelých třiadvaceti minut. Jen o něco málo delší stopáž pak má i druhé CD, pojmenované „Beer In Botswana“, které nabízí rovněž osm věcí a vyšlo v roce letošním. Obě desky, vydané v docela krátkém časovém rozmezí, přináší prakticky totožný hudební materiál, ve kterém se dohromady mísí prvky hard rocku, rock’n’rollu, metalu a punku. To vše je doplněné anglickými texty, a ve výsledku z toho vzniká vcelku příjemná směs, která rozhodně potěší přívržence světově uznávaných veličin, jakými jsou například  AC/DC nebo MOTÖRHEAD, z našich luhů a hájů pak můžeme jmenovat třeba HEJTMAN, ALKEHOL, popřípadě HARLEJ. Prostě vcelku jednoduchá, rychlejší muzika, u které není potřeba nějak zvlášť přemýšlet a počítat akordy. (úsměv) Z prvně jmenované nahrávky mě nejvíce zaujaly úvodní „Head Against THe Wall“, ze které je ta Austrálie opravdu hodně cítit (úsměv) a předposlední a zároveň titulní „Don’t Let Her Squeeze Your Balls“. Z druhé desky jsou mými favority songy číslo jedna „Live My Life Again“, dva „Castaway“ a čtyři, s příznačným názvem „Motorhead“ (psáno bez teček), celkově bych pak řekl, že dvojka je obsahově o malinko lepší a vyzrálejší.

Zvuková stránka nahrávek je naprosto v pohodě, výsledný sound k dané hudbě sedí a nemám s ním výraznější problém, ovšem kde a kdy se nahrávalo, to vám ani při nejlepší vůli opravdu nepovím.

Obaly k oběma deskám se nesou v takovém, řekl bych, komiksovém duchu, jejich autorem je Jesus Garcia Lopez a myslím si, že jsou ideálním doplněním k předvedenému materiálu.

No, nakonec ta muzika není vůbec špatná a lidem, kteří přísahají na výše zmíněné spolky by se určitě mohla líbit, ale její prezentace, potažmo propagace celé kapely, se mi zdá, mírně řečeno, dosti podivná.