Na konci roku 2013 jste se přihlásili s novým albem „The Hike & Other Laments“. Sestava vám drží od desky „Triotus...“, zhruba deset let, což lze považovat za malý zázrak. Ale kdesi jsem zachytil, že vůbec nebylo jisté, že ještě „něco“ pod značkou SDOS vyjde. Co je na tom pravdy? Měli jste nějaké personální potíže, rozepře, ponorkovou nemoc? Dovedli jste si představit, že by třeba došlo k výměně na nějakém postu, resp. byla taková alternativa „na stole“?
Drrrr.: Prodělali jsme si malou krizičku, vyměnili palivové články, škrtli znovu pod kotlem a jede se dál :). Změna na jakémkoliv postu nepřipadala v úvahu. Jednak se nejednalo o hromadnou nenávist vůči nějakému konkrétnímu viníkovi, který může za všechno a bude pykat za všechno, ale o jakýsi hromadný pocit vyhoření; a zadruhé, pokud by kdokoliv odešel, tak už bychom se dle mého názoru asi nikdy nesešli. Alespoň já bych v sobě dost obtížně nacházel sílu začínat znovu od začátku.
Všechno ale dobře dopadlo, nové CD je na světě. Překvapivě zabalené... Na první pohled vypadá jako album nějaké alternativní, intelektuální nebo artrockové kapely. (úsměv) Ta „smetanová“ idea vzešla z hlavy vašeho grafika, nebo jste to vykoumali vy?
Pickardino: Původní záměr bylo mít něco opravdu úsporného, jak už se konec konců téměř stalo tradicí. Variant bylo víc, ale žádná neopustila prostor hrubých představ, protože poté, co Kurty prozkoumal možnosti prolisování loga (které v té době také ještě nebylo dořešené), předložil nám svůj návrh slovy: „Chlopi, mám v hlavě něco prostšího než bulharská prostitutka“ (bulharské prostitutky prominou). Ta věta vytržená z kontextu je zavádějící, nám však stačila na to, abychom to nechali na něm, protože po zkušenostech víme, že je dobré se spolehnout na to, co Kurty v hlavě opravdu má.
Drrrr.: Aby však bylo spravedlnosti učiněno zadost, je třeba ještě doplnit, že Kurty byl sice prapůvodcem a hybatelem myšlénky, nicméně právě Pickardino byl jejím usměrňovatelem, oponentem v nejlepším slova smyslu a nastavovatelem zrcadla :). Chtěli jsme se totiž tentokrát vyhnout podobným invektivám na adresu obalu naších alb, jež nás potkaly po vydání alba „Of us“. Tehdy se nás jeden nejmenovaný publicista ptal, proč máme na obalu kakajícího černouška. Že, Johane?! :D
Vkusný digipack s vlepenými listy obsahuje kromě textů i poměrně dlouhé vysvětlení každého z nich. Když už jste si dali tu práci sepsat tato pojednání, není trochu škoda, že jsou pouze v angličtině? Beru to podle sebe, anglicky něco málo pochopím, ale s chutí bych si to přečetl česky, na to, abych se u tak dlouhých statí „trápil“ se slovníkem, nemám sílu. Proč jste tam třeba nevložili nějakou obyčejnou brožůrku s překlady?
Pickardino: … a kromě toho ještě druhé CD, které by bylo nazpíváno (zpěváci prominou) česky, ne? 8-) Kámen úrazu je, že napsat opravdu dobrý text v češtině je – pro mě – prakticky nemožné, a mám neskutečný respekt ke všem, kteří se o to pokouší, a do určité míry se jim to i daří (Desed, Pepa Michálek, respekt, pánové). Čeština je nádherný jazyk, a nezaslouží si být przněna dalšími neobjevnými a neznělými slovními spojeními, banálními a klišovitými obraty a bezobsažnými frázemi, což je to, co slyším u každé druhé česky zpívající kapely, a co z toho vyjde mně, když se jednou za čas pokusím s rodnou řečí koketovat. Další věc je, že angličtina, dle mého názoru, snese podstatně víc frázovitosti. Občas si přečtu text i nějakého „velkého“ zahraničního interpreta, a jsem vykulený z toho, jak povrchně a prázdně to vypadá. Pak to ale slyším a najednou věci zapadnou na své místo a všechno funguje. Prostě mám pocit, že u anglického textu dokáže přednes vtisknout textu další vrstvu a možná i zdání obsahu. Takže se to alibisticky dá shrnout asi takto: radši przním angličtinu, protože je větší šance, že nám to projde. 8-)
Na druhou stranu mi angličtina k vaší muzice sedí, češtinu si nějak nedovedu z Doctorových úst představit... Co vy? V dnešní době, kdy je svět přesycený muzikou, o naše kapely asi v zahraničí příliš zájmu není. Spousta se jich proto obrátila k mateřskému jazyku a možná jim to u nás zvýšilo jakous takous popularitu. Přemýšleli jste někdy v poslední době o počeštění? (Tuším, že kdysi nějaké české texty vznikly, ale to už je dááávno...)
Pickardino: Vlastně nevím, jestli někdy byly nějaké pokusy o české texty. Jestli ano, tak si to nepamatuju, ale moje paměť není, obzvlášť v poslední době, žádným etalonem spolehlivosti. Nicméně počeštění není otázkou konceptu. Náhoda je blbec, takže se může stát, že vznikne dobrý text, který bude česky. A jestli se tak stane, tak nejspíš nezaváháme, a obratem založíme Šest Stupňů Oddělení, a zhudebníme ho (naprosto nechápu kapely, které se honosí názvem v anglickém jazyce a deklamují česky, anebo i naopak, to když se textař anglicky naučil až později). Druhá věc je, že dobře česky zazpívat je, aspoň myslím, podstatně obtížnější. Jednak proto, že čeština je jaksi méně ohebná, a pak, ta artikulace, děfka jedna nesmiřitelná. To už je větší pravděpodobnost, že se pustíme do němčiny (Sechs Grade Der Trennung).
Drrrr.: S českými texty jsme koketovali v úplných začátcích našeho muzicírování (tedy v dobách „ještě před Pickardem“ – proto si to nepamatuje :), ale po náhodně napsané první skladbě v ynglyš jsme zjistili, že jako mávnutím kouzelného proutku zníme najednou mnohem víc emericky a celkově líp (jen v našich uších samozřejmě :). A to i přes zpěvákův neoddiskutovatelný olbřímí německý akcent :). Psal se rok 1996. A od těch dob zpíváme pouze americky. Respektive – ještě by to šlo říci i takhle, že Pickardino nám píše texty šejkspírovskou británštinou a já mu je przním do američtiny s dolnosaským přízvukem :).
Pickardino: No, tak u té zatřepoštěpovské británštiny brzdi, to bys teprve viděl, ty „thou“, „thee“, „hath“, „thy“, „art“ a podobně. To bys už přes jazyk nedostal vůbec.
Po dvou projektech vydaných ve vlastní režii pod logem Triotus Production jste se přesunuli pod křídla MetalGate, aktuálně asi nejaktivnější tuzemské firmy, která loni vydala řadu pozoruhodných alb. Proč jste zase po letech dali přednost labelu?
Drrrr.: V podstatě se dá říct, že po dvou vlastními silami realizovaných vydavatelských pokusech jsme byli zase rádi, že nám někdo s celou touto agendou pomůže. Tím spíš, že zájem projevila nejagilnější tuzemská firma, jakou MetalGate bezesporu v našem ranku je. Jsme za možnost spolupráce právě s nimi moc rádi.
Asi si nebudeme nalhávat, že se CD prodávají jako rohlíky. Ten pokles nastal už před lety a asi už to nebude lepší, ale snad ani horší. Dá se už nějak odhadnout, jestli je prodej novinky vůči prodeji předchozího alba rozdílný, třeba i kvůli tomu, že předtím jste se o všechno starali sami a teď jste pod firmou?
Pickardino: Vyděsil jsi mě představou, že by se rohlíky měly prodávat jako CD. Vždyť by pekaři přišli na buben!
Drrrr.: Zatím tyto údaje nemůžeme porovnat, protože je zatím nemáme k dispozici. Nicméně nepředpokládáme, že by se aktuální prodeje od minulého alba nějak výrazně lišily. V koutku duše však pevně doufáme, že právě i díky přičinlivosti lidí z MG by ta čísla mohla být kapánek milosrdnější.
Název „The Hike & Other Laments“ je docela zvláštní... Jak jste k němu došli? Pěstujete pěší turistiku a pak bědujete nad únavou a puchýři? (úsměv) To jen tak na odlehčení, protože když se v textech snažím orientovat, příliš veselých záležitostí v nich nenalézám... Podělte se i s ostatními o hlavní myšlenky vašeho díla.
Pickardino: Dalo by se říct, že jsi uhodil hřebíček na skořici, to je taky pro odlehčení. Pěstujeme cykloturistiku, která je velkým zdrojem inspirace a odřenin, a drtivá většina textů je inspirovaná zážitky nebo pozorováními v sedle, případně při neočekávaném vynuceném sesednutí z něj. Například „Calm“ je inspirovaná urputnou křečí v lýtku, „Dark Side“ je protestní song vůči nejnovějším regulím Českého svazu cykloturistiky ohledně morálně přípustného množství tekutin na deset kilometrů, a „The Hike“, jak už název napovídá, je o výjezdu na Javořinu.
V poslední době se hodně řeší zvuk, spousta audiofilů nadává, že se zvuk komprimuje, ořezává, zahušťuje, u někoho už jde snad o obsesi, kdy už ani nedokáže vnímat vlastní muziku, ale řeší jen zvuk... Když jste album míchali a zvuk ladili, na co jste se hlavně soustředili? On je rozdíl poslouchat muziku ve sluchátkách od mobilu, v reproduktorech u monitoru PC, nebo z audio sestavy a solidních beden...
Drrrr.: Tohle by bylo spíše na Standu Valáška. Obecně se dá asi říct (do té míry, co o mixu vím, což se prakticky rovná nule), že při míchání ve studiu jde z části také o to vytvořit jakýs takýs kompromis, který bude slušně hrát na většině tebou výše zmíněných zařízeních. Snad jen na tom mobilu jsem ještě Standu neviděl míchačku dělat :). Když si to vezmeš kolem a kolem, tak kolik lidí si dnes CD poslechne v klidu doma na hifi sestavě? Nechci nikomu křivdit, ale podle mě minimum. Většina to valí buď do sluchátek kvality různé, z pí-sí, a nebo (tak jako já) v autě při cestách kamkoliv.
Druhá věc je, že úhel pohledu audiofila na celou problematiku je diametrálně odlišný od standardního posluchače. Já se cítím býti posluchačem standardním, nezatíženým, nešťourám se v ořezaných frekvencích, ale hodnotím pouze podle prostého: líbí-nelíbí. A v tomto ohledu jsou pro mě frekvence většinou spíše až druhotným kritériem hodnocení, až po muzice samotné.
Ve skladbě „Dark Side Of Conscience“ máte zakomponovaný motiv z kriminální řady Profesionálové. Znamená pro vás tenhle seriál „něco“, nebo se vám jen líbí ta slavná melodie?
Pickardino: … v zásadě jde o něco, o čem se v zasvěcených kruzích mluví jako o aranžérské náhodě. Z hlediska geneze šlo o to, že když se Vlas, kterýžto je majitelem autorských práv mimo jiné i na slokový riff „Dark Side“, pokoušel přehrát nám výše zmíněný zákonem chráněný objekt jako nápad na novou písničku, tak se zacyklil (nejde o lacinou referenci na cykloturistiku) a hrál pořád dokolečka půl taktu onoho riffu, a nějak se mu nedařilo a nedařilo se z toho vymotat. No, a ono to připomínalo onen profesionální motiv. A když se později hledalo jak odlehčit druhý slokový blok, sloveso dalo sloveso a je to tam, jak to tam je.
Drrrr.: Jsme rádi, že sis všimnul, není vás mnoho :). Jsou dnes už dokonce i takoví lidé, kteří vůbec netuší, že by podobný seriál někdy vůbec existoval. Pššššt. Nikdo vám to nepotvrdí, nikdo to neřekne nahlas, ale v kuloárech se šušká, že se prý klidně může stát, že se tenhle riff objeví v nějaké podobě od nynějška na každém našem dalším albu.
Mám takový dojem, že ve všech rozhovorech, které jsme spolu dělali, jsme se otřeli o logo, tedy o to z „Moon...“ Většinou jste říkali, že jeho čas přijde, ale čtyři tituly vyšly bet tohoto poznávacího znamení a nyní je tu logotyp nový. Vybírali jste z více návrhů, byl ve hře i celý název, nebo jen iniciály? Kdo je vlastně autorem - v bookletu to uvedené je, ale ten asi mít každý po ruce nebude...
Pickardino: Autorem loga je Slav, toho času zpěvák a kytarista Morgue Son, a když se mu na zoubek podíváte blíž, i velmi šikovný grafik. Dalo by se říct, že nám Slav tak trochu vytrhl trn z paty, protože logo se řešilo už docela dlouho, ale tak nějak se nám nedařilo se na něčem shodnout, a čas začal tlačit... Takže když na Slava Canni narazil a ukecal ho, Slav nejdřív na základě našich naprosto nekonkrétních představ vytvořil nějaké vlastní návrhy, které se staly koncepčním základem pro to logo, jak ho vidíš na desce teď. Slave, dík moc, hlavně za trpělivost!
Když tak poslouchám všechny vaše nahrávky, přijde mi, že od „Triota“ máte jasný rukopis, který se těch takřka deset let nemění. Nechci tím říci, že vydáváte jednu stejnou desku za druhou, ale že po první minutě posluchač pozná kdo mu hraje... V podstatě se dá říci, že jste originálním zjevem a hrajete tak, jako nikdo jiný... Máte pocit jisté svébytnosti, nebo víte o kapelách, které jsou vám podobné?
Pickardino: Já bych možná ani nenapsal, že po první minutě každý ví, kdo mu hraje, nazývejme věci pravými zájmeny, já si myslím, že nás každý, kdo už s námi měl tu hanbu, pozná v momentě, kdy Dr rozvibruje hlasivky. Určitě bych nepoužíval honosně znějící termíny jako originalita a svébytnost, ale upřímně si myslím, že to, co nás do určité míry odlišuje, je Doktorův výraz, jak hlasu, tak v obličeji. V zásadě to potvrzuješ i ty tou otázkou, kde zmiňuješ jasný rukopis… Inu, já si myslím, že muzika se za ty roky docela změnila, a je desku od desky trochu jiná (v rámci žánru a našich schopností), ale Doktorův hlas působí jako silný společný jmenovatel, který tyto změny tak trochu upozadí.
Drrrr.: Co na to říci? Ano, pokud se zpěvák díky svému malému talentu stane poznávacím prvkem kapely, nezbývá než-li to nazvat originalitou a poznávacím znakem. A tvářit se šťastně :D.
Když jsme u jiných kapel, na začátku roku se vždy bilancuje rok předchozí. Co zaujalo v roce 2013 vás? Desek vychází tuny, těžko všechno stihnout poslechnout, natož naposlouchat... Ale určitě nějaké tipy mít budete. Komu byste třeba u nás dali kovového Anděla a komu zahraniční kovovou Grammy?
Pickardino: Tohle mi vždycky přijde jako hodně nefér otázka, protože pořád vzniká tolik muziky, že není možno obsáhnout všechno a člověk pak buď na něco zapomene, anebo se vůbec k výborným věcem kolikrát ani nedostal. Ale abych se aspoň pokusil odpovědět, za CD bych Anděla přiřkl Keep On Rotting za „Unforeseen Consequences“, ne že bych byl nějakým zapáleným fanouškem, ale ta deska je prostě hodně dobrá, ale dovolil bych si vyhlásit i svého Anděla za živá vystoupení, a ten by putoval k Mindwork, kteří mi berou dech, kdykoliv je na podiu vidím. Zahraniční Grammy by nejspíš putovala ke Karnivool za „Asymmetry“, což je pro mě objev roku (fanoušci prominou). A nelze nevzpomenout úžasně příšerný koncert Steva Wilsona coby můj adept na Live act.
Kdysi Radek říkal, že pro něj byl vrchol, když SDOS vystoupili na Masters of Rock. Letos se tam vracíte, takže je to předpokládaný letošní top koncert? Kde jinde vás ještě můžou vaši příznivci vidět?
Drrrr.: Od doby onoho našeho památného vystoupení na MOR už uteklo poměrně dost času a za tu dobu jsme stihli odehrát mnoho dalších koncertů. Některé z nich byly moc hezké (třeba atmosféra a fanoušci během natáčení našeho DVD v Luhačovicích v roce 2010) a dobře se na ně vzpomíná, ale v zásadě stále platí, že ono zmiňované naše tehdejší „otevírání“ festivalu Masters of Rock je pro mě stále to „nejvíc“. Bylo to nečekané, spontánní, nějak se sešlo vícero potřebných faktorů a... bylo to tam! :)
Jaké bude naše letošní vystoupení na MOR si netroufám říct, jsem pověrčivý a mám dojem, že nějaká předčasná hodnocení se nevyplácí. Prostě bych nerad něco zakřiknul. Každopádně se na MOR velmi těším a mírné záchvěvy trémy zažívám už teď. Mimo MOR se nám však rýsují i nějaké další potencionální ne nezajímavé štace, tož se nechme překvapit :).
Je pro vás složité shodnout se na koncertním setlistu? Vybírat máte z čeho, máte řadu hitů, které si fanoušci mohou prozpěvovat, teď nová deska... Jak tedy bude koncert SDOS vypadat? Jaký je podle vás optimální hrací čas kapely typu SDOS?
Pickardino: Asi by ses divil, ale kompilace hraseznamu je pro nás vždycky trochu oříšek. Vždycky je zohledňováno několik parametrů, jako třeba jestli danou věc jsme vůbec schopni přesvědčivě zahrát a vydýchat to (hlavně v mém případě je fyzička často limitujícím faktorem), jestli nás to vůbec baví naživo hrát („Toto ne-e. Vždycky v půlce div neusnu.“), jestli se to tak náhodou tak trochu očekává („No a co, voe. Myslíš, že Stouny to satisfekšn po těch letech baví? A můžou to nehrát?“) a jestli vůbec daná věc naživo funguje (Kurty: „Kluci, jako, je to pěkná písnička, ale, jako, naživo, noo..“. Zrno: „Bylo to hrozný. Serte na to.“). Dokonce jsme udělali takový malý pokus, a nechali jsme na webu zhruba před rokem hlasovat lidi o nominace do hraseznamu. Výsledek byl poněkud alarmující, protože v zásadě nám po vyhodnocení vyšel tehdejší playlist, spíš s důrazem na starší věci. Asi se holt musíme nad kvalitou a atraktivitou aktuální tvorby zamyslet. 8-)
Další plány pro letošní rok... Bude videoklip? Bude třeba zahraniční vystoupení? Nebo už se nechcete nikam po nocích harcovat, protože koncerty v zahraničí jsou cestou do neznáma bez viditelného výsledku co se třeba popularity kapely týká?
Pickardino: Méně je někdy více. Méně a pořádně je vždycky více.
Drrrr.: Já budu nejšťastnější, když nás i dál bude muzika bavit aspoň tak, jak nás baví doposud. Vše ostatní bude považováno za příjemný bonus.
Pickardino: Počkej jako, a taková ta obligátní otázka typu „na závěr chcete říci něco na závěr“ nebude?
No tak dobře, chcete něco říci na závěr?
Drrrr.: Ne, díky za optání.
www.sixdegrees.cz
RECENZE
