Hirax, letitý tahoun LUNATIC DOGS, se před časem se svou dnes již bývalou kapelou rozešel a záhy postavil novou, RAMCHAT. Zatímco LUNATIC GODS byli dlouhá léta hlavně o death metalu, RAMCHAT se pohybují v oblasti pagan black metalu. Ono to ale až tak velké překvapení není, už na albu LUNATIC GODS „Vlnobytie“ se objevovaly folklórní motivy a nástroje, a také texty čerpající z historie Slovenska. RAMCHAT tedy na tuto tvorbu vcelku přirozeně navazují, jen trochu změnili výrazové prostředky.
Prvotina RAMCHAT obsahuje sice pět stop, ale jen tři lze označit jako písně, ve dvou případech jde o mluvená intra předznamenávající dění v následujících skladbách. Ale i ta, která v seznamu skladeb nemá předmluvu uvedenou, ji stejně obsahuje, protože i úvod „Mor ho!“ je mluvený. Po této recitaci (podbarvené napřed klávesami, posléze všemi nástroji) na pohanské téma (bůh Veles, atak křesťanství) se rozjíždí melodická metalová jízda se srozumitelným řevem. Text pokračuje v duchu úvodního uctívání pohanských bohů a slovanství: „Sme Pohania s láskou a svetlom v srdci!“, „sme Slovania s láskou a svetlom v srdci!“, sme Slovania, koreny vedou k našim Bohom!“... Ono je hezké si být vědom svých kořenů, své historie, ale na druhou stranu to alespoň na mě působí trochu křečovitě. Ale Hirax se asi momentálně v historii našel, chce propagovat předkřesťanskou dobu a tak to prostě dělá. Mně texty moc nesedí, ale kdybych jim nerozuměl, tak bych tu teď nechytračil, protože muzika je hodně povedená, košatá, střídají se velmi rychlé pasáže s volnějšími a blackmetalový skřehot s hlouběji položenými hrubými polohami.
První song „Mor ho!“ má pomalejší rozjezd, ale postupně se rozvíjí a je poměrně těžké jej označit za ryzí pagan black; spíše by se dalo mluvit o heavy/death/black metalu. Po krátkém intermezzu ve druhé polovině pokračuje skladba spíše blackovým směrem, ale éterický zpěv hostující Janky působí jako vítané odlehčení. Proslov „Mogdaneč“ mi jednoduše řečeno překáží. Vesničané v něm pobijí nějaké mnichy, upálí faráře, po nějakém čase jejich vesnici vyplení křižáci, ale méně početné obyvatelstvo vzdoruje tak, „akoby im sám diabol silu dal...“ Navazující „Údolie šialenstva“ snad popisuje onu nelítostnou bitvu, hudebně jde o velmi povedený pagan black, který sice neboří žánrové mantinely, ani se nedotýká pozic třeba takové PANYCHIDY, ale muzika je pestrá, hlavně kvílící kytary vyluzují zajímavé tóny, a nad nimi ční variabilní vokál, který je velmi dobře srozumitelný.
Další dlouhá promluva „Bes“ i poslední skladba se týkají jediného přeživšího „Posledního pohana“, který samozřejmě osnuje pomstu... „Posledný pohan“ se po hudební stránce povedl náramně, disponuje velmi silným refrénem, ale i ostatní pasáže jsou interesantní, hodně se mi líbí odlehčení s šepotem s echo efektem, povedly se i ženské vokály a vkusně zakomponované housle a klávesy. Pro mě nejlepší kus nahrávky, která je trochu roztříštěná dlouhými recitovanými úseky. Ono při prvním druhém poslechu to člověku až tak rušivé nepřijde, ale když MCD poslouchám podvacáté, tak už mě to jednoduše nebaví, znám to nazpaměť a používám na ovladači tlačítko >>l.
Pochválit musím kvalitně zpracovaný booklet obsahující texty a všechny další potřebné informace, ale také několik výzev, které nabádají k polepšení... jeden příklad za všechny: „Nepočúvajte tých, ktorí nabádajú ku krivde, ale počúvajte tých, ktorí nabádajú k pravde.“
Podle Hiraxových slov je „Bes“ první ze série tří kratších nahrávek, které by v budoucnu měly tvořit řadové album. Uvidíme, co přinesou další díly, za sebe bych se přimlouval o omezení mluveného slova. Hudebně se už teď jedná o kvalitní počin, který je příslibem do budoucna, což neuvádím jen tak politicky, jak se často na konci recenzí píše, ale skutečně si to myslím.
Seznam skladeb:
Čas: 17:12
Sestava:
Hosté:
www.bandzone.cz/ramchat
www.facebook.cz/ramchatband
ROZHOVOR
Prvotina RAMCHAT obsahuje sice pět stop, ale jen tři lze označit jako písně, ve dvou případech jde o mluvená intra předznamenávající dění v následujících skladbách. Ale i ta, která v seznamu skladeb nemá předmluvu uvedenou, ji stejně obsahuje, protože i úvod „Mor ho!“ je mluvený. Po této recitaci (podbarvené napřed klávesami, posléze všemi nástroji) na pohanské téma (bůh Veles, atak křesťanství) se rozjíždí melodická metalová jízda se srozumitelným řevem. Text pokračuje v duchu úvodního uctívání pohanských bohů a slovanství: „Sme Pohania s láskou a svetlom v srdci!“, „sme Slovania s láskou a svetlom v srdci!“, sme Slovania, koreny vedou k našim Bohom!“... Ono je hezké si být vědom svých kořenů, své historie, ale na druhou stranu to alespoň na mě působí trochu křečovitě. Ale Hirax se asi momentálně v historii našel, chce propagovat předkřesťanskou dobu a tak to prostě dělá. Mně texty moc nesedí, ale kdybych jim nerozuměl, tak bych tu teď nechytračil, protože muzika je hodně povedená, košatá, střídají se velmi rychlé pasáže s volnějšími a blackmetalový skřehot s hlouběji položenými hrubými polohami.
První song „Mor ho!“ má pomalejší rozjezd, ale postupně se rozvíjí a je poměrně těžké jej označit za ryzí pagan black; spíše by se dalo mluvit o heavy/death/black metalu. Po krátkém intermezzu ve druhé polovině pokračuje skladba spíše blackovým směrem, ale éterický zpěv hostující Janky působí jako vítané odlehčení. Proslov „Mogdaneč“ mi jednoduše řečeno překáží. Vesničané v něm pobijí nějaké mnichy, upálí faráře, po nějakém čase jejich vesnici vyplení křižáci, ale méně početné obyvatelstvo vzdoruje tak, „akoby im sám diabol silu dal...“ Navazující „Údolie šialenstva“ snad popisuje onu nelítostnou bitvu, hudebně jde o velmi povedený pagan black, který sice neboří žánrové mantinely, ani se nedotýká pozic třeba takové PANYCHIDY, ale muzika je pestrá, hlavně kvílící kytary vyluzují zajímavé tóny, a nad nimi ční variabilní vokál, který je velmi dobře srozumitelný.
Další dlouhá promluva „Bes“ i poslední skladba se týkají jediného přeživšího „Posledního pohana“, který samozřejmě osnuje pomstu... „Posledný pohan“ se po hudební stránce povedl náramně, disponuje velmi silným refrénem, ale i ostatní pasáže jsou interesantní, hodně se mi líbí odlehčení s šepotem s echo efektem, povedly se i ženské vokály a vkusně zakomponované housle a klávesy. Pro mě nejlepší kus nahrávky, která je trochu roztříštěná dlouhými recitovanými úseky. Ono při prvním druhém poslechu to člověku až tak rušivé nepřijde, ale když MCD poslouchám podvacáté, tak už mě to jednoduše nebaví, znám to nazpaměť a používám na ovladači tlačítko >>l.
Pochválit musím kvalitně zpracovaný booklet obsahující texty a všechny další potřebné informace, ale také několik výzev, které nabádají k polepšení... jeden příklad za všechny: „Nepočúvajte tých, ktorí nabádajú ku krivde, ale počúvajte tých, ktorí nabádajú k pravde.“
Podle Hiraxových slov je „Bes“ první ze série tří kratších nahrávek, které by v budoucnu měly tvořit řadové album. Uvidíme, co přinesou další díly, za sebe bych se přimlouval o omezení mluveného slova. Hudebně se už teď jedná o kvalitní počin, který je příslibem do budoucna, což neuvádím jen tak politicky, jak se často na konci recenzí píše, ale skutečně si to myslím.
Seznam skladeb:
- Mor ho!
- Mogdaneč
- Údolie šialenstva
- Bes
- Posledný pohan
Čas: 17:12
Sestava:
- Tomáš Lečo Jakubec – spev
- Pavel Hirax Baričák – gitara
- Vito Kostrík – gitara
- Rišo Richardus Pokorný – basa
- Mišo Golbiško Goldberger – bicie
Hosté:
- Milo Král – rozpravanie
- Janka Sofia Thomková – spev, bubon
- Juraj Ďuri Hnilica – spev
- Martin Redface Cibulka – klávesy
- Marián Maňo Kramár – husle, tamburína
www.bandzone.cz/ramchat
www.facebook.cz/ramchatband
ROZHOVOR
