Pohled první: Luma
Určitě se vám někdy stalo, že jste fanouškem kapely, která vás pravidelně při návštěvě naší kotliny míjí a i přesto, že chcete jít na její koncert, se tam kvůli mnoha okolnostem,o které se vámi nedají ovlivnit, nikdy nedostanete. Přesně tento problém jsem až doposud měl s kapelou ICED EARTH. Vždy mě to mrzelo o to víc, že pánové z „ledové země“ do naší vlasti zase tak často nejezdí. Tentokrát jsem si všechno pojistil s dostatečným předstihem a víc jak měsíc měl lehké šimrání v žaludku z očekávání skvělého hudebního zážitku. Nakonec nadešel velký den D a já seděl za volantem a řítil se směrem do Zlína.
Po vstupu do klubu zaplněného ze tří čtvrtin jsme si to šinuli rovnou k pódiu, kde už svůj set chvíli před našim příjezdem zahájili australští „heavy-káři“ ELM STREET. Kapela má na kontě pouze jedno album a právě z něj čerpala celých třicet minut. Ze začátku jsem měl pocit, že mi hudba protinožců nedává smysl. Když jsem ale popošel blíž k pódiu, tak se vše změnilo a mě se pročistil jak zrak, tak sluch. Pánové si svou půl hodinku dokázali naprosto užít a předvést, že umějí hrát. Právě v době, kdy jsem dostal chuť si poslechnout dalších pár kousků z dílny ELM STREET, zpěvák ohlásil poslední skladbu a jestli se říká, že se má v nejlepším přestat, tak přesně toho se tahle grupa držela. Závěrečná skladba byla naprosto fantastická záležitost a podle reakcí do té doby docela vlažného publika si to nemyslím jen já.
Krátká pauza, žádné prostoje a už začínají do přítomných sázet svůj thrash Amíci WARBRINGER. Hned od prvního okamžiku se do toho pustili náležitě ostře, až se některým nositelům posledního modelu trička ICED EARTH ve tváři objevil úlek. Kytaristé drhli ostré riffy, do kterých často vpouštěli perfektní sóla. Bubeník se mohl roztrhat na kusy a zpěvák neustále hecoval publikum a vyzýval jej k „circle pitu“, který se nakonec stejně nedostavil. Že muzikanti ovládají své nástroje, nebylo pochyb. Basák se nebál hrát levačkou jak klasicky, tak svrchu a přitom ještě pobíhal po pódiu a třepal řepou. Jestli jsou předkapely od toho, aby zahřály publikum a navnadily jej na hlavní hvězdu večera, tak se to dnes povedlo na výbornou.
Stage prošla drobnou proměnou, netrvající déle než bylo nutné a už se spouští stejné intro, které posluchače uvádí do tajů posledního počinu kapely ICED EARTH nazvaného „Plagues of Babylon”. Postupně přichází celá grupa a zahajuje své vystoupení úvodní skladbou z výše jmenované desky. Od první chvíle je jasné, kdo je fanouškem této americké legendy. Fanoušci jsou všichni přítomní, neboť se zpěvákem se do textů pouští snad každý, kdo má hlas. Stu Block je za Matta Barlowa adekvátní náhrada, i přesto, že jeho hlas není zdaleka tak měkký a organický, tak je i naživo naprosto bezchybný. Schaffer je pan kytarista s nebezpečnou pravačkou. Jeho sekavá hra v některých skladbách mi po dlouhé roky nedává spát. Světla létají po celém sále, přesně jak si hudba žádá a atmosféra graduje. S každým novým songem je teplota uvnitř hnána do stále vyšších hodnot. To ale nemění nic na výkonech muzikantů a tím pádem i lidí dole pod pódiem. Rychlé heavy songy střídají dokonalé pomalé skladby, jako například „Spirit Of The Times“ o které se Stu vyjádřil jako o nejkrásnějším songu. Atmosféra graduje, a když se rozezní jedna z hitovek z devadesátých let, je vymalováno. Fanoušci, i ti v letech, si najednou začínají užívat plnými doušky všechno, co jim kapela předkládá. Chvílemi mi sice přišlo, že se členové ICED EARTH nechtějí moc odvázat, ale když si vybavím koncerty, na kterých byly přítomné kamery, tak soudím, že to je u nich standardní. Spíše, než nějaké šílené běhání, šlo z podia cítit charisma. Ke konci kapela odešla, jen proto, aby se opět vrátila a odehrála svůj megahit z druhé poloviny devadesátých let a pak po děkovačce odkráčela nadobro.
Mně se po letech splnil sen, který byl sice krásný, ale ne dokonalý. K té dokonalosti mi scházelo ještě aspoň třicet minut hudby, na které jsem vyrůstal a přeci jen více úsměvů a pohody od pana Schaffera.
Pohled druhý: KubaAjz
Ráno po probuzení zjišťuji, že žádné radikální změny mého zdravotního stavu nepřišly. Vypouštíme tedy plánovanou procházku po městě a okolí. Den až do večera probíhá tedy následovně: Snídaně – spánek – oběd – film – kniha a konečně je tu čas vyrazit zpátky do místní metalové Mekky Masters of Rock Café. Konečně je dost času a místa se zde pořádně porozhlédnout. Zdi zdobí různé cenné sběratelské artikly, které každý správný metalový fanoušek musí ocenit. Podepsané plakáty MANOWAR, podepsané blány od rytmičáku od SAXON a W.A.S.P. od srdce se kochám…
Dáváme točený Birell a vyčkáváme pod podiem na první kapelu večera, Australany ELM STREET. Žádná noční můra, jak by mohl název vypovídat, se rozhodně nekoná. Příjemný heavy-thrash přesvědčivě a s energií zahraný. Spousta pěkných kytarových heavy riffů, tvrdší zpěv kapelu zas házel blíže k thrash metalu. Sympatické vystoupení zatím ne příliš známé kapely.
Kraťounká pauza, snad jen 15 minut a na podiu už to opět vře. Kalifornští WARBRINGER všem thrasherům jistě už dávno nejsou neznámou kapelou. Jejich poslední album výrazně odbočilo směrem k progresi a popravdě mě vůbec nechytlo. O to víc jsem byl zvědav, jestli mě budou bavit na živo. A musím přiznat, že moje pochyby byly ihned rozprášeny, takže k žádnému párání nášivek naštěstí nedojde (smích). Příliš mi sice nesedli noví členové, basák vzezřením „grunger“ a „košiláč“ kytarista, nevím proč, ale cílil jsem z nich, že thrash metalem zrovna nežijí... snad se mýlím. Jinak to byla absolutní thrashová řezničina, při které si prostě člověk musí vymlátit mozek z hlavy.
Hlavní kapelou dnes nebyl nikdo menší než američtí metaloví veteráni ICED EARTH. Jejich naředěný koktejl heavy/power/thrash metalu mi velmi chutná. Klub už je opět hojně zaplněn, sice ne tak extrémně jako včera, ale několikasethlavá účast činí v mých očích Zlín metalovou metropolí. ICED EARTH dle očekávání výrazně v setlistu prosazují nové album „Plagues of Babylon“, ale pochopitelně jsme se dočkali v cca 90minutovém setu i hitovek ze starších alb. Stu Block vládne opravdu mocným hlasem. Zvuk je opět excelentní. V některých skladbách mi „překážely“ různé samplované zvuky a hlasy, ale to je jen maličkost. Celkově mám z koncertu ICED EARTH velmi dobrý pocit a už se moc těším na další shledání na německém Legacy open air festu v létě. Rychle vyklízíme pozice a míříme zpátky na hotel. Následuje spánek a nedělní čtyřhodinová cesta domů. Nebýt toho, že se stále cítím, jak kdybych měl za sebou noční směnu v kamenolomu, byl to skvělý víkend. (KubaAjz)
Fotky: Marek Šandor, Mařenka
Mařenčina galerie
Určitě se vám někdy stalo, že jste fanouškem kapely, která vás pravidelně při návštěvě naší kotliny míjí a i přesto, že chcete jít na její koncert, se tam kvůli mnoha okolnostem,o které se vámi nedají ovlivnit, nikdy nedostanete. Přesně tento problém jsem až doposud měl s kapelou ICED EARTH. Vždy mě to mrzelo o to víc, že pánové z „ledové země“ do naší vlasti zase tak často nejezdí. Tentokrát jsem si všechno pojistil s dostatečným předstihem a víc jak měsíc měl lehké šimrání v žaludku z očekávání skvělého hudebního zážitku. Nakonec nadešel velký den D a já seděl za volantem a řítil se směrem do Zlína.
Po vstupu do klubu zaplněného ze tří čtvrtin jsme si to šinuli rovnou k pódiu, kde už svůj set chvíli před našim příjezdem zahájili australští „heavy-káři“ ELM STREET. Kapela má na kontě pouze jedno album a právě z něj čerpala celých třicet minut. Ze začátku jsem měl pocit, že mi hudba protinožců nedává smysl. Když jsem ale popošel blíž k pódiu, tak se vše změnilo a mě se pročistil jak zrak, tak sluch. Pánové si svou půl hodinku dokázali naprosto užít a předvést, že umějí hrát. Právě v době, kdy jsem dostal chuť si poslechnout dalších pár kousků z dílny ELM STREET, zpěvák ohlásil poslední skladbu a jestli se říká, že se má v nejlepším přestat, tak přesně toho se tahle grupa držela. Závěrečná skladba byla naprosto fantastická záležitost a podle reakcí do té doby docela vlažného publika si to nemyslím jen já.
Krátká pauza, žádné prostoje a už začínají do přítomných sázet svůj thrash Amíci WARBRINGER. Hned od prvního okamžiku se do toho pustili náležitě ostře, až se některým nositelům posledního modelu trička ICED EARTH ve tváři objevil úlek. Kytaristé drhli ostré riffy, do kterých často vpouštěli perfektní sóla. Bubeník se mohl roztrhat na kusy a zpěvák neustále hecoval publikum a vyzýval jej k „circle pitu“, který se nakonec stejně nedostavil. Že muzikanti ovládají své nástroje, nebylo pochyb. Basák se nebál hrát levačkou jak klasicky, tak svrchu a přitom ještě pobíhal po pódiu a třepal řepou. Jestli jsou předkapely od toho, aby zahřály publikum a navnadily jej na hlavní hvězdu večera, tak se to dnes povedlo na výbornou.
Stage prošla drobnou proměnou, netrvající déle než bylo nutné a už se spouští stejné intro, které posluchače uvádí do tajů posledního počinu kapely ICED EARTH nazvaného „Plagues of Babylon”. Postupně přichází celá grupa a zahajuje své vystoupení úvodní skladbou z výše jmenované desky. Od první chvíle je jasné, kdo je fanouškem této americké legendy. Fanoušci jsou všichni přítomní, neboť se zpěvákem se do textů pouští snad každý, kdo má hlas. Stu Block je za Matta Barlowa adekvátní náhrada, i přesto, že jeho hlas není zdaleka tak měkký a organický, tak je i naživo naprosto bezchybný. Schaffer je pan kytarista s nebezpečnou pravačkou. Jeho sekavá hra v některých skladbách mi po dlouhé roky nedává spát. Světla létají po celém sále, přesně jak si hudba žádá a atmosféra graduje. S každým novým songem je teplota uvnitř hnána do stále vyšších hodnot. To ale nemění nic na výkonech muzikantů a tím pádem i lidí dole pod pódiem. Rychlé heavy songy střídají dokonalé pomalé skladby, jako například „Spirit Of The Times“ o které se Stu vyjádřil jako o nejkrásnějším songu. Atmosféra graduje, a když se rozezní jedna z hitovek z devadesátých let, je vymalováno. Fanoušci, i ti v letech, si najednou začínají užívat plnými doušky všechno, co jim kapela předkládá. Chvílemi mi sice přišlo, že se členové ICED EARTH nechtějí moc odvázat, ale když si vybavím koncerty, na kterých byly přítomné kamery, tak soudím, že to je u nich standardní. Spíše, než nějaké šílené běhání, šlo z podia cítit charisma. Ke konci kapela odešla, jen proto, aby se opět vrátila a odehrála svůj megahit z druhé poloviny devadesátých let a pak po děkovačce odkráčela nadobro.
Mně se po letech splnil sen, který byl sice krásný, ale ne dokonalý. K té dokonalosti mi scházelo ještě aspoň třicet minut hudby, na které jsem vyrůstal a přeci jen více úsměvů a pohody od pana Schaffera.
Pohled druhý: KubaAjz
Ráno po probuzení zjišťuji, že žádné radikální změny mého zdravotního stavu nepřišly. Vypouštíme tedy plánovanou procházku po městě a okolí. Den až do večera probíhá tedy následovně: Snídaně – spánek – oběd – film – kniha a konečně je tu čas vyrazit zpátky do místní metalové Mekky Masters of Rock Café. Konečně je dost času a místa se zde pořádně porozhlédnout. Zdi zdobí různé cenné sběratelské artikly, které každý správný metalový fanoušek musí ocenit. Podepsané plakáty MANOWAR, podepsané blány od rytmičáku od SAXON a W.A.S.P. od srdce se kochám…
Dáváme točený Birell a vyčkáváme pod podiem na první kapelu večera, Australany ELM STREET. Žádná noční můra, jak by mohl název vypovídat, se rozhodně nekoná. Příjemný heavy-thrash přesvědčivě a s energií zahraný. Spousta pěkných kytarových heavy riffů, tvrdší zpěv kapelu zas házel blíže k thrash metalu. Sympatické vystoupení zatím ne příliš známé kapely.
Kraťounká pauza, snad jen 15 minut a na podiu už to opět vře. Kalifornští WARBRINGER všem thrasherům jistě už dávno nejsou neznámou kapelou. Jejich poslední album výrazně odbočilo směrem k progresi a popravdě mě vůbec nechytlo. O to víc jsem byl zvědav, jestli mě budou bavit na živo. A musím přiznat, že moje pochyby byly ihned rozprášeny, takže k žádnému párání nášivek naštěstí nedojde (smích). Příliš mi sice nesedli noví členové, basák vzezřením „grunger“ a „košiláč“ kytarista, nevím proč, ale cílil jsem z nich, že thrash metalem zrovna nežijí... snad se mýlím. Jinak to byla absolutní thrashová řezničina, při které si prostě člověk musí vymlátit mozek z hlavy.
Hlavní kapelou dnes nebyl nikdo menší než američtí metaloví veteráni ICED EARTH. Jejich naředěný koktejl heavy/power/thrash metalu mi velmi chutná. Klub už je opět hojně zaplněn, sice ne tak extrémně jako včera, ale několikasethlavá účast činí v mých očích Zlín metalovou metropolí. ICED EARTH dle očekávání výrazně v setlistu prosazují nové album „Plagues of Babylon“, ale pochopitelně jsme se dočkali v cca 90minutovém setu i hitovek ze starších alb. Stu Block vládne opravdu mocným hlasem. Zvuk je opět excelentní. V některých skladbách mi „překážely“ různé samplované zvuky a hlasy, ale to je jen maličkost. Celkově mám z koncertu ICED EARTH velmi dobrý pocit a už se moc těším na další shledání na německém Legacy open air festu v létě. Rychle vyklízíme pozice a míříme zpátky na hotel. Následuje spánek a nedělní čtyřhodinová cesta domů. Nebýt toho, že se stále cítím, jak kdybych měl za sebou noční směnu v kamenolomu, byl to skvělý víkend. (KubaAjz)
Fotky: Marek Šandor, Mařenka
Mařenčina galerie
