Sraz byl jako vždy v Plzni na Lochotíně u kostela. Kolem se procházeli zamyšlení věřící a divně koukali na moji brašnu s motivem DEICIDE, některé babičky vypadaly poměrně vyděšeně (přitom víc holubičí povahu nemohly ten den potkat). Celý víkend jsem se pečlivě připravoval na své oblíbené KRISIUN. Ti byli hlavním důvodem, proč jsem po týdnu (po WINTER VIOLENCE No.6 v Pardubicích) znovu rozhýbal svoje kosti. Tuhle brazilskou úderku jsem viděl naposledy totiž před lety a to ještě někdy odpoledne za pařícího slunce na Metalfestu v Plzni. Pamatuji si, že kolem chodili podle triček heavy metalisté, nevěřícně kroutili hlavami a pod pódiem si nás mohlo hlavy umlátit v headbangingu jen pár. Dokonce jsem občas zaslechl něco o tom, že ten „bordel se nedá poslouchat“. Jenže to už je nějaký pátek a tak bylo na čase si zase trošku osvěžit jejich tvorbu. Na pražskou zastávku KRISIUN jsem se tedy moc těšil. (Asphyx)
Následoval přesun do hlavního města, při kterém se probíral metal od shora až dolů. Mívám tyhle „spanilé“ jízdy moc rád a vždycky na ně pak rád dlouho vzpomínám. Musím zde poděkovat Michalovi za skvělou společnost, koneckonců jako vždy. Dorazili jsme do Storm klubu (dřívější Matrix), kde jsem byl naposledy na posledním klubovém koncertě VOMITORY. Pamatuju se, že tenkrát (a vždycky předtím) mi přišel tenhle klub hrozně nesympatický. Možná za to mohou ty sloupy a šílená vzduchotechnika, přes které není kolikrát vidět na kapelu, nevím. Každopádně v neděli jsem zjistil, že jedinou změnou, ke které oproti dřívějšku došlo, bylo doplnění svítícího blesku kousek od baru. Jinak to v klubu vypadá úplně stejně, tedy až na zvuk, který byl celkově lepší. Některé z vás, mě nevyjímaje, bude zajímat kvalita piva ve Storm klubu. V bývalém Matrixu jsem po dvou půllitrech vždy raději volil plechovkovou Plzeň. Tady bych si tentokrát dovolil opět malou kritiku. Točené Krušovice jsem byl schopen vypít také jen dvě. Víc mi můj žaludek nedovolil. Obsluha byla velmi příjemná, ale provozní by si zasloužil za špinavé trubky pokárat (a to nepatřím mezi dnes tolik rozšířené „pivní gurmány“), nebo spíš pořádně vytahat za uši. (Asphyx)
FLESHGOD APOCALYPSE, KRISIUN a KATAKLYSM. Tři mocné názvy kapel, které započaly mou letošní koncertní sezónu. A nejen tu mou. Už kolem sedmé hodiny večerní se stála fronta až na schodech nově zrekonstruovaného klubu Storm. O půl hodiny později se fronta nadšených fanoušků prodloužila až na celou délku parkoviště před Stormem. S úderem osmé se rozeznělo intro italských FLESHGOD APOCALYPSE. Téměř všichni, kdo se už zbavili svých svršků a smočili rty v pivu, se přemístili k podiu. Novinky na sebe nenechaly dlouho čekat a jako první se nám s nenápadným pozdravem představila tajemná žena v hábitu a škrabošce, která se během koncertu zhostila doprovodného operního zpěvu. Krátce na to dorazili i samotní FLESHGOD APOCALYPSE v čele s Ricardem. Teprve potom začala ta mela. Nové album „Labyrinth“ bylo mnohými recenzenty kritizováno za příšerný zvuk. Přesněji řečeno za kouli chaosu, která z toho vzešla. Ovšem nutno podotknout, že na živo má tahle nová koule chaosu naprosto jiný rozměr. Z koule se stává jasná a konkrétní kostka s přesností typickou právě pro FLESHGOD APOCALYPSE. Řečeno bez obalu: z FLESHGOD se stává natolik složitá a technická tvorba, kterou lze jen těžko interpretovat na CD. Musíte to zažít. Trochu jsem se ještě před začátkem obávala, jak se asi zhostí zvukař pultu v tak ne zrovna lichotivě řešeném klubu. Ale nakonec bych řekla, že ze sebe vypotil to nejlepší. Snad jen škoda, že slečna v hábitu byla slyšet jen tehdy, pokud se utišil jak Ricardo, tak i kytary. (Tal)
FLESHGOD APOCALYPSE z Itálie nám předvedli svůj symfonický death metal. Abych pravdu řekl, od téhle skupiny mám doma snad jen jedno CD, které jsem nevytáhl z přihrádky už hodně dlouhou dobu. Jsem zaměřením zcela úplně někde jinde, ale musím uznat, že FLESHGOD APOCALYPSE hráli ten svůj symfonií protkaný death metal odvážně a s nadšením. Sice jsem se, pokud se hrály právě ty smyčcové pasáže, poměrně ztrácel a nebylo to podle mě úplně ono. Celou dobu jsem si říkal, že by to chtělo celý živý orchestr, jenže narvěte ho do malého klubu (smích). Určitě není jednoduché konkrétně tuhle kapelu pořádně „nazvučit“. Ke klasické nástrojové sekci si připočtěte klavír, smyčce v podobě předehraných smyček a k tomu ještě paní zpívající vysokým hlasem. Tady bych řekl, že obstál pan zvukař celkem se ctí. Mně osobně připadala tahle kapela, kdysi hrající velmi příjemný technický death metal prokládaný „vážnou muzikou“, ten večer posunutá již zcela někam jinam (moc symfonie, míň death metalu). Obzvlášť zmíněná zpěvačka mě v některých chvílích vyloženě iritovala svým zpěvem. Chápu, že předkládaná muzika byla hodně o pózách (proti tomu nic), ale občas byla překročena určitá (moje) hranice vkusu a připadal jsem si trošku jako na maškarním plese. Každopádně z odezvy a pohledů zvlášť dámské části publika bylo vidět, že se set těchto italských maniaků líbil. Ve mně toho bohužel příliš nezanechal. . (Asphyx)
KRISIUN jsou kapelou, která umí udělat pořádný kotel. Mám rád v podstatě celou jejich tvorbu, poslední desku nevyjímaje a tak jsem se na set moc těšil. Líbilo se mi, že tahle trojice přišla, odpálila na pódiu nálož toho nejsyrovějšího brazilského death metalu a odešla. Bylo to divoké, energické a chvílemi skoro až „bolestivé“. Vypláchl jsem si mozek dokonale (proto jsem také mimo jiné vlastně přijel). Alex Camargo má pro mě velmi příjemnou barvu hlasu (když tak přemýšlím, tak zajímavé je, že většina mých oblíbených zpěváků hraje i na basu) a zbytek kapely mu s kytarou i bicími (to bubenické sólo bylo skvostné) velmi zdatně sekundoval. Na KRISIUN bylo vždy hodně vidět a slyšet, že spolu pánové hrají beze změny už od roku 1990. Byl to zkrátka přesně ten pravověrný masakr, kvůli kterému stálo za to vyrazit až z Plzně. Z pódia na mě padaly imaginární kusy krvavého masa. Kdybych byl baterií, jsem nabit na několik měsíců dopředu (smích). Odezva publika i nadšení, s jakým pánové hráli, bylo skvělé. Na pódiu (a troufám si tvrdit, že i pod pódiem) stáli jen samí „srdcaři“. Možná některé z návštěvníků zarazily u KRISIUN typické „true“ metalové pózy. Není na světě moc kapel, od kterých mi to nepřijde trapné. U Brazilců ale toto chování beru. Je velmi přirozené a uvědomme si, že pocházejí také trošku z jiného prostředí. Občas i ve mně sice probudili pár úsměvů, ale zase na druhou stranu to bylo z jejich strany velmi upřímné a uvěřitelné. Pochválit musím zvuk a hlavně KRISIUN, kteří se rozhodli na pódiu vypustit duši (a já koneckonců taky, jen kousek dole pod nimi). Tohle byl poctivý, jadrný old school death metal (jdoucí až do morku kostí) toho nejlepšího ražení! Možná jen mohli klidně ještě nějaký ten song přidat (nezlobil bych se), ale čas byl neúprosný. Kult! (Asphyx)
KATAKLYSM byli hlavní hvězdou večera a byl jsem na ně moc zvědavý. Smečka, kterou jsem v jejích počátcích skoro až nesoudně zbožňoval, se postupně propracovala svými deskami (vystupováním, rozhovory apod.) k tomu, že je mám v čím dál menší oblibě. Poslední deska „Waiting for the End to Come“ mě dost zklamala, a tak jsem byl zvědavý, co Maurizio a jeho parta předvedou. Posledních pár koncertů, co jsem s nimi zažil, mi přišli již trošku vyčerpaní, unavení a kdysi úderný death metal té nejvyšší kvality byl postupně nahrazován jeho modernější melodickou formou. Dokonce mi přišlo, že za chvíli nebudu schopen rozeznat, jestli hrají KATAKLYSM nebo jejich „boční“ projekt EX DEO. V neděli ve mně sice občas některé songy staršího data dovedly vzbudit zájem (nebo spíše vzpomínky), ale jinak jsem si již plně uvědomoval, že se tahle kapela posunula z mé škatulky „super smečka“, přes „nevadí mi“, až do „nemusím je“. Dnes už jsme zkrátka já i KATAKLYSM každý jinde a naše cesty se začaly spíše míjet. Vystoupení bylo sice plné silných melodií, jenže ty na mě už příliš nefungovaly. Fanoušci skupiny museli být ale určitě spokojeni, tak není moc co dál řešit. KATAKLYSM jsou dnes natolik profesionální, že si nějaký vyložený průšvih zkrátka nedovolí. Líbila se mi hra nového (zastupujícího) bicmena Oliviera Beaudoina (ex-NEURAXIS). Zvuk byl také dobrý, jen ve mně tohle vystoupení nezanechalo zhola nic. Na mě to bylo příliš chladné a neosobní, ale jak říkám, lidé se bavili a převážná většina z nich přišla právě na tuhle smečku. Tak bylo vlastně vše v naprostém pořádku. (Asphyx)
Hlavni hvězdou večera, na kterou přišlo tolik desítek lidí, byli samozřejmě kanadští KATAKLYSM. S nadsázkou lze říci, že jen co přišli na stage, už se pomalu omdlévalo. Kéž bych mohla říct, že horkem… Storm praská ve švech. Ze stropu kapou sražené výpary ze zpocených lidí. Pod podiem se zvedá les rukou a KATAKLYSM startují své peklo. To, že se nakonec usmaží ve svém vlastním pekle i oni sami, zjistí až skoro nakonec. Nicméně vraťme se ještě k vystoupení samotnému. Měla jsem tu čest mít perfektní výhled na kapelu a myslím, že mě ani neminul velice dobrý zvuk (snad i lepší než u první kapely). Nejvíc jsem obdivovala bubeníka, který 90 % koncertu sypal koberce bez mrknutí oka a s lehkostí si pohrával s techničtějšími přechody. KATAKLYSM jsem neviděla tento večer poprvé, ale rozhodně to bylo poprvé, co jsem si je vážně užila a ocenila jsem jejich tvorbu (možná s tím má co do činění také nové CD - úsměv). Nicméně jedna věc se opravdu nepovedla. A to spíš ze strany českých fanoušků, kteří neustále lezli na už tak prťavé podium. Takže nejen, že hoši neměli příliš prostoru věnovat se hraní a zpěvák svému mikrofonu, poněvadž bylo třeba hlídat nešikovné fandy, aby si neublížili, ale také se tam neustále pletla ochranka a stage manager. Chápu, že stage diving je věc, kterou si přeje zažít každý metalista na své oblíbené kapele, ale nemělo by to omezovat osobní prostor, ani vystoupení samotné. Nicméně i přesto doufám, že když jsem začala tak výborným koncertem, bude to tak nadále i po celý zbytek roku! (Tal)
Dovolím si ještě jednu malou připomínku. Nejsem sice zapřisáhlý ortodoxní anti-kuřák, ale můžete mi někdo vysvětlit, proč v narvaném klubu, kde nestíhá ani totálně orosená klimatizace filtrovat vzduch, spousta lidí bezohledně kouří ostatním pod nos? To bylo také důvodem, proč jsme byli nuceni nezůstat po celý set KATAKLYSM, už jsem to zkrátka neudýchal. Jinak vše šlapalo víceméně dle plánu a k organizaci bych neměl větších námitek. (Asphyx)
Odjížděli jsme opět plni spousty zážitků. Velmi příjemné bylo setkávání s kamarády (děkuji Dáše za příjemný pokec), známými. To dělá z živého vystoupení to, proč se vyplatí vyrazit v podstatě i jen na jednu kapelu. Opět se mi osvědčilo pravidlo, že je stokrát lepší vidět svojí oblíbenou smečku naživo, než sedět doma a koukat do zblbnutí na internet (smích). Pro mě byli ten večer hlavní hvězdou KRISIUN. (Asphyx)
Fotky: Ignor
Asphyxova galerie
Asphyxovo video
Následoval přesun do hlavního města, při kterém se probíral metal od shora až dolů. Mívám tyhle „spanilé“ jízdy moc rád a vždycky na ně pak rád dlouho vzpomínám. Musím zde poděkovat Michalovi za skvělou společnost, koneckonců jako vždy. Dorazili jsme do Storm klubu (dřívější Matrix), kde jsem byl naposledy na posledním klubovém koncertě VOMITORY. Pamatuju se, že tenkrát (a vždycky předtím) mi přišel tenhle klub hrozně nesympatický. Možná za to mohou ty sloupy a šílená vzduchotechnika, přes které není kolikrát vidět na kapelu, nevím. Každopádně v neděli jsem zjistil, že jedinou změnou, ke které oproti dřívějšku došlo, bylo doplnění svítícího blesku kousek od baru. Jinak to v klubu vypadá úplně stejně, tedy až na zvuk, který byl celkově lepší. Některé z vás, mě nevyjímaje, bude zajímat kvalita piva ve Storm klubu. V bývalém Matrixu jsem po dvou půllitrech vždy raději volil plechovkovou Plzeň. Tady bych si tentokrát dovolil opět malou kritiku. Točené Krušovice jsem byl schopen vypít také jen dvě. Víc mi můj žaludek nedovolil. Obsluha byla velmi příjemná, ale provozní by si zasloužil za špinavé trubky pokárat (a to nepatřím mezi dnes tolik rozšířené „pivní gurmány“), nebo spíš pořádně vytahat za uši. (Asphyx)
FLESHGOD APOCALYPSE, KRISIUN a KATAKLYSM. Tři mocné názvy kapel, které započaly mou letošní koncertní sezónu. A nejen tu mou. Už kolem sedmé hodiny večerní se stála fronta až na schodech nově zrekonstruovaného klubu Storm. O půl hodiny později se fronta nadšených fanoušků prodloužila až na celou délku parkoviště před Stormem. S úderem osmé se rozeznělo intro italských FLESHGOD APOCALYPSE. Téměř všichni, kdo se už zbavili svých svršků a smočili rty v pivu, se přemístili k podiu. Novinky na sebe nenechaly dlouho čekat a jako první se nám s nenápadným pozdravem představila tajemná žena v hábitu a škrabošce, která se během koncertu zhostila doprovodného operního zpěvu. Krátce na to dorazili i samotní FLESHGOD APOCALYPSE v čele s Ricardem. Teprve potom začala ta mela. Nové album „Labyrinth“ bylo mnohými recenzenty kritizováno za příšerný zvuk. Přesněji řečeno za kouli chaosu, která z toho vzešla. Ovšem nutno podotknout, že na živo má tahle nová koule chaosu naprosto jiný rozměr. Z koule se stává jasná a konkrétní kostka s přesností typickou právě pro FLESHGOD APOCALYPSE. Řečeno bez obalu: z FLESHGOD se stává natolik složitá a technická tvorba, kterou lze jen těžko interpretovat na CD. Musíte to zažít. Trochu jsem se ještě před začátkem obávala, jak se asi zhostí zvukař pultu v tak ne zrovna lichotivě řešeném klubu. Ale nakonec bych řekla, že ze sebe vypotil to nejlepší. Snad jen škoda, že slečna v hábitu byla slyšet jen tehdy, pokud se utišil jak Ricardo, tak i kytary. (Tal)
FLESHGOD APOCALYPSE z Itálie nám předvedli svůj symfonický death metal. Abych pravdu řekl, od téhle skupiny mám doma snad jen jedno CD, které jsem nevytáhl z přihrádky už hodně dlouhou dobu. Jsem zaměřením zcela úplně někde jinde, ale musím uznat, že FLESHGOD APOCALYPSE hráli ten svůj symfonií protkaný death metal odvážně a s nadšením. Sice jsem se, pokud se hrály právě ty smyčcové pasáže, poměrně ztrácel a nebylo to podle mě úplně ono. Celou dobu jsem si říkal, že by to chtělo celý živý orchestr, jenže narvěte ho do malého klubu (smích). Určitě není jednoduché konkrétně tuhle kapelu pořádně „nazvučit“. Ke klasické nástrojové sekci si připočtěte klavír, smyčce v podobě předehraných smyček a k tomu ještě paní zpívající vysokým hlasem. Tady bych řekl, že obstál pan zvukař celkem se ctí. Mně osobně připadala tahle kapela, kdysi hrající velmi příjemný technický death metal prokládaný „vážnou muzikou“, ten večer posunutá již zcela někam jinam (moc symfonie, míň death metalu). Obzvlášť zmíněná zpěvačka mě v některých chvílích vyloženě iritovala svým zpěvem. Chápu, že předkládaná muzika byla hodně o pózách (proti tomu nic), ale občas byla překročena určitá (moje) hranice vkusu a připadal jsem si trošku jako na maškarním plese. Každopádně z odezvy a pohledů zvlášť dámské části publika bylo vidět, že se set těchto italských maniaků líbil. Ve mně toho bohužel příliš nezanechal. . (Asphyx)
KRISIUN jsou kapelou, která umí udělat pořádný kotel. Mám rád v podstatě celou jejich tvorbu, poslední desku nevyjímaje a tak jsem se na set moc těšil. Líbilo se mi, že tahle trojice přišla, odpálila na pódiu nálož toho nejsyrovějšího brazilského death metalu a odešla. Bylo to divoké, energické a chvílemi skoro až „bolestivé“. Vypláchl jsem si mozek dokonale (proto jsem také mimo jiné vlastně přijel). Alex Camargo má pro mě velmi příjemnou barvu hlasu (když tak přemýšlím, tak zajímavé je, že většina mých oblíbených zpěváků hraje i na basu) a zbytek kapely mu s kytarou i bicími (to bubenické sólo bylo skvostné) velmi zdatně sekundoval. Na KRISIUN bylo vždy hodně vidět a slyšet, že spolu pánové hrají beze změny už od roku 1990. Byl to zkrátka přesně ten pravověrný masakr, kvůli kterému stálo za to vyrazit až z Plzně. Z pódia na mě padaly imaginární kusy krvavého masa. Kdybych byl baterií, jsem nabit na několik měsíců dopředu (smích). Odezva publika i nadšení, s jakým pánové hráli, bylo skvělé. Na pódiu (a troufám si tvrdit, že i pod pódiem) stáli jen samí „srdcaři“. Možná některé z návštěvníků zarazily u KRISIUN typické „true“ metalové pózy. Není na světě moc kapel, od kterých mi to nepřijde trapné. U Brazilců ale toto chování beru. Je velmi přirozené a uvědomme si, že pocházejí také trošku z jiného prostředí. Občas i ve mně sice probudili pár úsměvů, ale zase na druhou stranu to bylo z jejich strany velmi upřímné a uvěřitelné. Pochválit musím zvuk a hlavně KRISIUN, kteří se rozhodli na pódiu vypustit duši (a já koneckonců taky, jen kousek dole pod nimi). Tohle byl poctivý, jadrný old school death metal (jdoucí až do morku kostí) toho nejlepšího ražení! Možná jen mohli klidně ještě nějaký ten song přidat (nezlobil bych se), ale čas byl neúprosný. Kult! (Asphyx)
KATAKLYSM byli hlavní hvězdou večera a byl jsem na ně moc zvědavý. Smečka, kterou jsem v jejích počátcích skoro až nesoudně zbožňoval, se postupně propracovala svými deskami (vystupováním, rozhovory apod.) k tomu, že je mám v čím dál menší oblibě. Poslední deska „Waiting for the End to Come“ mě dost zklamala, a tak jsem byl zvědavý, co Maurizio a jeho parta předvedou. Posledních pár koncertů, co jsem s nimi zažil, mi přišli již trošku vyčerpaní, unavení a kdysi úderný death metal té nejvyšší kvality byl postupně nahrazován jeho modernější melodickou formou. Dokonce mi přišlo, že za chvíli nebudu schopen rozeznat, jestli hrají KATAKLYSM nebo jejich „boční“ projekt EX DEO. V neděli ve mně sice občas některé songy staršího data dovedly vzbudit zájem (nebo spíše vzpomínky), ale jinak jsem si již plně uvědomoval, že se tahle kapela posunula z mé škatulky „super smečka“, přes „nevadí mi“, až do „nemusím je“. Dnes už jsme zkrátka já i KATAKLYSM každý jinde a naše cesty se začaly spíše míjet. Vystoupení bylo sice plné silných melodií, jenže ty na mě už příliš nefungovaly. Fanoušci skupiny museli být ale určitě spokojeni, tak není moc co dál řešit. KATAKLYSM jsou dnes natolik profesionální, že si nějaký vyložený průšvih zkrátka nedovolí. Líbila se mi hra nového (zastupujícího) bicmena Oliviera Beaudoina (ex-NEURAXIS). Zvuk byl také dobrý, jen ve mně tohle vystoupení nezanechalo zhola nic. Na mě to bylo příliš chladné a neosobní, ale jak říkám, lidé se bavili a převážná většina z nich přišla právě na tuhle smečku. Tak bylo vlastně vše v naprostém pořádku. (Asphyx)
Hlavni hvězdou večera, na kterou přišlo tolik desítek lidí, byli samozřejmě kanadští KATAKLYSM. S nadsázkou lze říci, že jen co přišli na stage, už se pomalu omdlévalo. Kéž bych mohla říct, že horkem… Storm praská ve švech. Ze stropu kapou sražené výpary ze zpocených lidí. Pod podiem se zvedá les rukou a KATAKLYSM startují své peklo. To, že se nakonec usmaží ve svém vlastním pekle i oni sami, zjistí až skoro nakonec. Nicméně vraťme se ještě k vystoupení samotnému. Měla jsem tu čest mít perfektní výhled na kapelu a myslím, že mě ani neminul velice dobrý zvuk (snad i lepší než u první kapely). Nejvíc jsem obdivovala bubeníka, který 90 % koncertu sypal koberce bez mrknutí oka a s lehkostí si pohrával s techničtějšími přechody. KATAKLYSM jsem neviděla tento večer poprvé, ale rozhodně to bylo poprvé, co jsem si je vážně užila a ocenila jsem jejich tvorbu (možná s tím má co do činění také nové CD - úsměv). Nicméně jedna věc se opravdu nepovedla. A to spíš ze strany českých fanoušků, kteří neustále lezli na už tak prťavé podium. Takže nejen, že hoši neměli příliš prostoru věnovat se hraní a zpěvák svému mikrofonu, poněvadž bylo třeba hlídat nešikovné fandy, aby si neublížili, ale také se tam neustále pletla ochranka a stage manager. Chápu, že stage diving je věc, kterou si přeje zažít každý metalista na své oblíbené kapele, ale nemělo by to omezovat osobní prostor, ani vystoupení samotné. Nicméně i přesto doufám, že když jsem začala tak výborným koncertem, bude to tak nadále i po celý zbytek roku! (Tal)
Dovolím si ještě jednu malou připomínku. Nejsem sice zapřisáhlý ortodoxní anti-kuřák, ale můžete mi někdo vysvětlit, proč v narvaném klubu, kde nestíhá ani totálně orosená klimatizace filtrovat vzduch, spousta lidí bezohledně kouří ostatním pod nos? To bylo také důvodem, proč jsme byli nuceni nezůstat po celý set KATAKLYSM, už jsem to zkrátka neudýchal. Jinak vše šlapalo víceméně dle plánu a k organizaci bych neměl větších námitek. (Asphyx)
Odjížděli jsme opět plni spousty zážitků. Velmi příjemné bylo setkávání s kamarády (děkuji Dáše za příjemný pokec), známými. To dělá z živého vystoupení to, proč se vyplatí vyrazit v podstatě i jen na jednu kapelu. Opět se mi osvědčilo pravidlo, že je stokrát lepší vidět svojí oblíbenou smečku naživo, než sedět doma a koukat do zblbnutí na internet (smích). Pro mě byli ten večer hlavní hvězdou KRISIUN. (Asphyx)
Fotky: Ignor
Asphyxova galerie
Asphyxovo video
