D.O.P. – Ve jménu míru

D.O.P. (Dreams Of Pain) ze Žďáru nad Sázavou fungují od roku 1997 a několikrát jsem tuhle partu zaregistroval. Nikdy jsem však jejich nahrávky neposlouchal a vlastně ani neslyšel skladby, které má kapela na svém Bandzone profilu. Až teď, kdy se mi do rukou k recenzi dostává jejich zatím poslední počin „Ve jménu míru“ z roku 2012. Na poslech jsem opravdu zvědavý, protože se podle „škatulek“ má jednat o válcující thrash metal. „Ve jménu míru“ tedy míří do přehrávače.

CD vyšlo u českého labelu Cecek records a jeho provedení je skromné, ovšem nechybí nic podstatného. Jednoduchý rozkládací booklet obsahuje všechny texty, fotku kapely, děkovačky a sestavu. Obal je rovněž jednoduchý – lebka, která má místo zkřížených hnátů zkřížené samopaly. Graficky mě sice obal neoslovuje, ale na druhou stranu jeho strohost dokáže upoutat pozornost.

Celé CD „Ve jménu míru“ obsahuje čtrnáct zářezů včetně intra a outra. Pálit ostrými tak D.O.P. začínají až ve druhé stopě, titulní „Ve jménu míru“. Jako první mě osloví zvuk celé nahrávky, který je na velmi dobré úrovni. Hutný a valivý sound je přesně to, co kapela typu D.O.P. potřebuje. Už s prvními skladbami je jasné, že se nebude jednat o klasický thrash metal, ale mix thrashe se silným vlivem hardcoru. Ovšem první, co si vybavím, jsou DEBUSTROL. Jo, jako kdybych slyšel českou legendu na svých posledních nahrávkách. Kluci z D.O.P. prominou, ale největší inspirace musela být právě u DEBUSTROL. D.O.P. vsázejí na přímočaré skladby, které jsou postavené na kytarovém riffu a podpořené slušnou bicí artilerií. Houpavé pasáže nahoru-dolů – to jsou jasné vody hardcoru. Nechybí thrashové sypačky a nebo kupříkladu skladba „Ve lži“, kterou bych se nebál nazvat melodickou. Přicházejí také pomalejší pasáže, které hudbu D.O.P. zklidní a lehce zpestří. Vokál je taktéž až příliš podobný Kolinsovi. Nechybí ani prvky modernějšího metalcoru, ovšem všeho s mírou. Kromě titulní skladby bych ještě vyzdvihl vály „Za pravdu“ a „Odveta“, které mi po několika posleších nejvíce utkvěly v paměti. Velký plus D.O.P. mají díky textům, které mají smysl a otírají se o svinstvo kolem nás všech.

Z celého alba „Ve jménu míru“ ve výsledku převládají klady. Ačkoliv se nejedná o nic nového a někomu mohou D.O.P. představovat pouze lacinou vykrádačku DEBUSTROLU, nemohu souhlasit. Kvalitně zahráno, velmi dobrý zvuk, texty, úderný mix thrashe a hardcore. Snad jen ta stopáž (přes čtyřicet minut) je na můj vkus až příliš. Více by mi v případě D.O.P. seděla nějaká půlhodinka, abych se nezačal nudit, tak jako se mi to stávalo v závěru poslechu tohoto CD. Je pravda, že „Ve jménu míru“ asi moc často poslouchat nebudu, ale když bude příležitost, rád se mrknu na D.O.P. naživo.