Tak tohle je nelehká práce. Jak všichni určitě vědí, Ifa je za prvé členem naší redakce (ti, kteří to nevěděli doteď, už to ví taky), za druhé fajn člověk a za třetí kámoš. Můžu napsat, že vydal kravinu? Nemůžu, páč bych ho naštval. Můžu napsat, že vydal klenot? Zase nemůžu, protože si všichni budou myslet, že je to kvůli třem výše uvedeným skutečnostem. Co vlastně můžu? Nic! A nebo ? vlastně můžu napsat co si o nových Agony doopravdy myslím, kašlaje na všechno, co jsem dosud napsal:- ).
A začnu u obalu a loga. Staré logo se nelíbilo v Payu a tak Krištůfek namaloval nový. Jenže mě se starý líbilo víc. Titulní obrázek na obalu taky není žádná sláva, zajímalo by mě, kde se vzal obrázek postavy s rukou ukazující někam dolů. Nemlich stejnou figuru maj totiž na obalu Asgard. Něco jinýho je vnitřek, kterej je (krom 2 stran věnovaných reklamě) skvělej. Texty, zdravice kdekomu a pěkný fotky na jejichž pozadí jsou přírodní motivy.
Jdeme na hudbu. Hned jak začalo CD hrát, něco mi vrtá hlavou (uchem). Zvuk. Vyndavám novinku a strkám do přehrávače předchozí album Call The Rain. Rozdíl tu je. Sice pokaždé Hacienda, ale minulá deska má proti té nové plošší zvuk. Zas to měním a je to tak, My Turn ? zní fakt parádně, všechno je sqěle slyšet a tak to má být. Ono slyšet bylo vše i minule, ale tak nějak chuději. A pokrok je slyšet i z muziky. Z doomu už v tvorbě Agony nezůstalo téměř nic. Teď vede melodický death se silnou podporou kláves. To, co na Volání deště pánové + sličná slečna načali, je tady mnohem dotaženější. Každá skladba je jiná, ale všechny mají poznávací znamení Agony ? přehlednou strukturu, silné hitové melodie a typický Mrcyho vokál, který není ani čistý, ani nějaká zvracečka, prostě drsný, ale srozumitelný projev. Roli otvíráku nemá intro, rovnou se rozjíždí skladba Whatever?, při které se neubráním poklepávání kebulí. Svižnej úvod střídá pomalejší refrén a je to slušnej začátek. Dvojka se naopak po krátkém pomalém úvodu rozjede do nářeznické pasáže, aby se po chvíli usadila v středním tempu a posléze gradovala rychlým závěrem. Je tu třetí skladba a Petřin zpěv pořád nikde. Ten se poprvé objevuje až v páté Endless Remorses, která má velký hitový potenciál, hlavně pasáže, kde spolu Mrcy a Petra ?rozmlouvají? přes záhrobí. A klávesy v pozadí kouzlí fascinující melodii. Nejlepší věc se jmenuje stejně jako celá deska a je setsakra promakaná. Celkem třikrát se opakuje refrén - tohle bude koncertní tutovka. Kdo by od Černé růže čekal něco ponurého, těžce by se mýlil, protože je to skočná a rychlá věc, která místy přičichne až k blacku. Závěr alba obstarává Petra na klávesy.
Nesmím zapomenout na texty, které podle mě také převyšují ty z minula. Ideová náplň zůstala podobná ? láska, umírání, samota ? tedy nic veselého, ale tentokrát nenacházím vyloženě pitomej text - minule jsem našel dva :- ).
Když to shrnu, musím Agony pochválit. S čistým svědomím mohu tohle dílko doporučit všem, kterým zachutnala předcházející nahrávka a také všem fanouškům melodického deathu s klávesami či občasným ženským zpěvem. A s čistým svědomím udělím vysoký počet bodů.
Čas: 39:42
Seznam skladeb:
1. Whatever Shall I Do,
2. ...Alone
3. The Mirror Of The Night
4. Sometimes
5. Endless Remorses
6. Stronger Than You
7. Welcome To My Empire
8. My Turn To Die
9. Black Rose
10. Outro
