V létě tomu bude devatenáct let, co ve Velkém Meziříčí vznikla skupina NONSENSE, tehdy produkující hardcore. Po řadě personálních změn, změnách stylu, změnách jazyku textů a po několika demosnímcích i oficiálních nahrávkách se loni kapela přihlásila dalším plnohodnotným materiálem, na němž se pohybuje v mantinelech „od LUCIE po LOCOMOTIVE“. (úsměv) Tím chci naznačit, že se hraje od poprocku po hardcore, což by mi nepřekáželo, horší je to, když se objeví nu metal, rapování a podobné odskoky do svého času moderních sfér. Nemám to jednoduše rád, nebaví mě to, jenže se v redakci nenašel nikdo, kdo by o recenzi CD projevil zájem. Proto dopředu uvádím, že nejsem cílovou skupinou NONSENSE, dobrovolně bych nahrávku tolikrát neposlouchal a proto berte tuhle recenzi spíše jako informaci, že album vyšlo.
V devíti skladbách se toho děje opravdu dost, muzikanti dokazují, že nejsou žádní začátečníci a zpěvák má zajímavý hlas, který nejlépe vyniká v čistých polohách; když řve, je to taky v pohodě, o rapu (nebo co to je) už řeč byla, ten mě prostě nebaví a nejsem schopný posoudit, jestli Mára rapuje dobře, nebo ne. Teoreticky by mně měly nejlépe sednout tvrdší HC pasáže, ale neděje se tak. NONSENCE do své tvorby zařazují přesně ten typ hardcore, který mě nebere... Jde o zatěžkané hradby postavené na hrubé kytaře, do nichž zpěvák křičí nebo mluví. Paradoxně mě spíše zaujaly popovější melodické úseky s čistým zpěvem, které se objevují takřka ve všech skladbách.
Nejhůře z mého pohledu dopadla experimentální „1-2-Rock Check“, ve které převládá právě to mluvení, rapování, pod nímž hraje podivná muzika; tyhle zvláštní momenty se střídají s výjezdy kytar a nějakými pazvuky... Refrén je sice celkem zpěvný, ale zase do něj kdosi cosi vykřikuje... Na opačném konci spektra se nachází řekněme crossoverová „Vize z krize“, která má zajímavou náladu díky back vokálům. Jen mi přijde trochu delší, než by bylo zdrávo, pět a půl minuty je moc. Vůbec nejvýš řadím „Proces Pussy Riot“, svižnou a jednodušší písničku s chytlavými momenty, se zajímavými kytarovými vyhrávkami a pěkně zakomponovanou baskytarou. Kdyby byla celá nahrávka v podobných intencích, byl bych vcelku spokojený.
Spokojený jsem i s bookletem, který obsahuje všechny potřebné informace, texty, fotky kapely... I ta přední strana nevypadá zle; nevím sice, o jakého hmyzáka jde, ale asi nás vysává.
Název „Národ stažených hrdel“ napovídá, že texty budou angažované, ale ono tomu až tak není. Společenské poměry a politika se sice objevují, ale texty jsou napsané nejednoznačně, spíše jako básně. Jednoznačně vyznívá akorát „Proces Pussy Riot“, manifest za svobodu, který sice dnes už v případě ruské punkové skupiny není in (po amnestii byly divoženky z vězení propuštěny), ale boj za svobodu je aktuální stále. „7“ se věnuje sedmi smrtelným hříchům resp. jejich pachatelům, na něž je spravedlnost často krátká a soudy pomalé, další skladby řeší osobní problémy, již zmiňované společenské poměry, politiku a v „1-2-Rock Check“ se kapela snaží promluvit do duše jedincům, jako jsem já: „Nevěříš vlastním uším, no tak to vidíš, zavři oči, otevři svou mysl, prosíme nesahat, věř nám má to smysl, tohle je vážná věc, fakt, vem si to celý 2x dokola, než řekneš fuck, lidí, co nemaj rádi novoty je mrak i přes ten masy tlak, necháme to tak.“
Ano, necháme to tak, kapelu to baví, hraje jí to, ale v mém přehrávači se v budoucnu objevovat nebude.
Seznam skladeb:
Čas: 38:31
Sestava:
www.bandzone.cz/nonsense
www.cecek.com
V devíti skladbách se toho děje opravdu dost, muzikanti dokazují, že nejsou žádní začátečníci a zpěvák má zajímavý hlas, který nejlépe vyniká v čistých polohách; když řve, je to taky v pohodě, o rapu (nebo co to je) už řeč byla, ten mě prostě nebaví a nejsem schopný posoudit, jestli Mára rapuje dobře, nebo ne. Teoreticky by mně měly nejlépe sednout tvrdší HC pasáže, ale neděje se tak. NONSENCE do své tvorby zařazují přesně ten typ hardcore, který mě nebere... Jde o zatěžkané hradby postavené na hrubé kytaře, do nichž zpěvák křičí nebo mluví. Paradoxně mě spíše zaujaly popovější melodické úseky s čistým zpěvem, které se objevují takřka ve všech skladbách.
Nejhůře z mého pohledu dopadla experimentální „1-2-Rock Check“, ve které převládá právě to mluvení, rapování, pod nímž hraje podivná muzika; tyhle zvláštní momenty se střídají s výjezdy kytar a nějakými pazvuky... Refrén je sice celkem zpěvný, ale zase do něj kdosi cosi vykřikuje... Na opačném konci spektra se nachází řekněme crossoverová „Vize z krize“, která má zajímavou náladu díky back vokálům. Jen mi přijde trochu delší, než by bylo zdrávo, pět a půl minuty je moc. Vůbec nejvýš řadím „Proces Pussy Riot“, svižnou a jednodušší písničku s chytlavými momenty, se zajímavými kytarovými vyhrávkami a pěkně zakomponovanou baskytarou. Kdyby byla celá nahrávka v podobných intencích, byl bych vcelku spokojený.
Spokojený jsem i s bookletem, který obsahuje všechny potřebné informace, texty, fotky kapely... I ta přední strana nevypadá zle; nevím sice, o jakého hmyzáka jde, ale asi nás vysává.
Název „Národ stažených hrdel“ napovídá, že texty budou angažované, ale ono tomu až tak není. Společenské poměry a politika se sice objevují, ale texty jsou napsané nejednoznačně, spíše jako básně. Jednoznačně vyznívá akorát „Proces Pussy Riot“, manifest za svobodu, který sice dnes už v případě ruské punkové skupiny není in (po amnestii byly divoženky z vězení propuštěny), ale boj za svobodu je aktuální stále. „7“ se věnuje sedmi smrtelným hříchům resp. jejich pachatelům, na něž je spravedlnost často krátká a soudy pomalé, další skladby řeší osobní problémy, již zmiňované společenské poměry, politiku a v „1-2-Rock Check“ se kapela snaží promluvit do duše jedincům, jako jsem já: „Nevěříš vlastním uším, no tak to vidíš, zavři oči, otevři svou mysl, prosíme nesahat, věř nám má to smysl, tohle je vážná věc, fakt, vem si to celý 2x dokola, než řekneš fuck, lidí, co nemaj rádi novoty je mrak i přes ten masy tlak, necháme to tak.“
Ano, necháme to tak, kapelu to baví, hraje jí to, ale v mém přehrávači se v budoucnu objevovat nebude.
Seznam skladeb:
- Diktují tempo
- In Dubio Pro Reo
- 1-2-Rock Check
- Vize z krize
- V kůži mě
- Zlatej tlak
- 7
- Proces Pussy Riot
- Nárok na nerecyklaci
Čas: 38:31
Sestava:
- Mára – zpěv
- Mike – kytara
- Leo – basa
- Izag – bicí
www.bandzone.cz/nonsense
www.cecek.com
