Ti fungují od roku 2009 v nezměněné tříčlenné sestavě, aktivně koncertují a před pár dny jim vyšla první deska, na níž se sešli s BEHIND THE CEMETERY WALL. KAOSQUAD na své straně servírují přímočarý death/grind staroškolského ražení, díky čemuž jsou často přirovnáváni ke starším CARCASS. A tak jsme otázkou na tuhle legendu a její návrat začali...
CARCASS jsou zpět s novým albem, které je hodně diskutováno, řada lidí nad ním láme hůl, další jej berou jako slabšího bratříčka legendárních starých desek a někteří slintají blahem. Já si nebudu hrát na schovávanou a klidně se přiznám, že se mi to líbí opravdu hodně. Jak to vidíte vy?
Aleš (bicí): Nečekal jsem od CARCASS žádný zklamání a ani jsem zklamanej nebyl. Slyšet je velký muzikantství, skvělý nápady, nicméně úplně odvařenej z toho taky nejsem, víc agrese by neuškodilo. Desku „Necroticism…“ u mě tímto nepřekonali.
Kozel (baskytara, řev): CARCASS – co víc psát! Pro mě jedna z nejzásadnějších kapel. Kapela, bez který by grind nebyl, čím je! Každý album je jako klenot. Dalo mi to kurva práci je sehnat všechny na vinylu, kromě tohohle posledního (smích). Komu se nelíbí, ať si prdel políbí! Souhlasím s tebou. Jediná výhrada je ke zvuku. Na mě je moc vyumělkovanej. Mám radši tu starou špínu!
Víťan (kytara, řev): CARCASS - co víc psát! Kult! Definice grindu (goregrindu)! Já jsem spokojen. A jak napsal Jindra: Komu se to nelíbí, ať si prdel políbí! Jestli někde píšou, že to neni nic novýho, nic originálního, tak to už by chtěli moc! Je to hlavně pro věrný fanoušky CARCASS.
Jestli se nepletu, datujete start do roku 2009. Na Bandzone ani nikde jinde jsem nenašel vaší historii, tak zavzpomínejte na vaše začátky. Kdo přišel s tím, že je třeba založit kapelu? Bylo od začátku jasné, jakou muziku budete dělat? Když vás člověk vidí, tipoval by spíše na thrashery...
Kozel: S Víťanem (kytara, řev) jsme společně začali hrát někdy v roce 2004 v kapele PYOSEMIA. Byl to grind v duchu prvních CARCASS. Extrémní hrdelní projevy a bordel. Byli jsme dva a imaginární bubeník (automat). Někde se ještě válí kazeta, která to zaznamenala. Pak jsme bubeníka sehnali. Když už to k něčemu vypadalo, vyhodili nás ze zkušebny pod základkou a jiná k mání zrovna nebyla. Tak jsme se začali věnovat našemu dalšímu koníčku kterej nás drží až do teď a to je chlast. (smích) Pak při popíjení kořalky s Alešem na nějaký akci ve Volyni se dohodly podmínky a osud KAOSQUAD, jak je znáš, byl zpečetěn... A na treši já vyrost a s trešem pojdu!
Víťan: Chtěli jsme dělat co největší bordel, takže to šlo do grindu nějak samo. A v grindu se nemusíš tolik omezovat jako v jiných stylech… Treši jsem a budu věrnej, na něm jsem začínal… hlavně ten starej, samozřejmě.
Kdo vymyslel podle mého výborný název KAOSQUAD? Chaotické komando... Je to správný překlad? A kdo je autorem loga, které tedy ctí ducha starých časů, ale že pobralo příliš krásy...
Kozel: S názvem jsem přišel já a Víťan udělal logo. Původní bylo bordelioznější, ale to má dneska každej. Tak proto ten oldschool... Jinak pod tim názvem si domysli co chceš. Je to prostě chaos! (smích)
Máte za sebou kromě KAOSQUAD nějaké předchozí hudební zkušenosti? U Aleše vím, že hraje ještě v MURUROA, Kozel v LAHAR a BTCW, ale bylo něco ještě v hlubší minulosti?
Víťan: Když pořádně zavzpomínám, tak jsem ve školce hrál na triangl ve školní besídce! To byly mý první hudební zkušenosti a vlastně i první živý vystoupení. Na co si ještě vzpomínám, tak že jsem byl hodně rytmicky mimo… a to mi asi zůstalo dodnes. (smích)
Aleš: Moje první kapela se jmenovala GRACE, já bicí, můj brácha Roman zpěv, Přemek kytara a Michal basa. Fungovali jsme asi tři roky (1996-1999), hráli jsme takovej straight edge hardcore, kterej tenkrát (nejen) ve Strakonicích frčel. Někde je ještě záznam ze sedmičky, kde jsme v osmadevadesátym předskakovali ASSÜCK, což mi bude Žrout do konce života závidět. (smích) Jinak brácha v současnosti divočí v DECHDECHTU, Přemek v IMPURITUM (doporučuju) a o Michalovi nic nevim. V letech 2003-2008 jsem mlátil v píseckých GREX, po jejichž rozpadu vznikla MURUROA, kde působim dodnes.
Kozel: Když pominu začátky s Víťanem, ještě jsem měl kapelu v Příbrami kde jsem tenkrát byl na studiích. Byl to špinavej starej black. Jenže bubeník sehnal práci a už neměl čas, a my se z města uranu vytratili do domovských luhů a hájů. V Blatný jsem pro prdel hrál v BPS. Pak angažmá na basu v AVENGER, ze kterýho sešlo, protože jsem odletěl za velkou louži.
V roce 2011 jste v Hellsoundu nahráli 11 songů, které ale ležely déle než dva roky ladem. Když poslouchám desku a srovnám se současnými koncerty, aktuální forma KAOSQUAD mi přijde o poznání lepší. Není tak trochu škoda, že jste ty songy nevydali brzy po nahrání, třeba na páleném CD, a na vinyl nenahráli nové skladby? On i zvuk by mohl být lepší...
Kozel: Nevim, dál.
Víťan: Ty vole, to je už tak dlouho? Hm, já bych řekl, že to bylo včera. (smích) Vály, co jsme tenkrát nahráli, už taky nebyly nejmladší... Teď máme dost novýho materiálu, tak to je asi tím. Hodně na to serem, potřebujem někoho, kdo by nás kop do prdele a říkal, co máme dělat, někoho, kdo by nás vedl za ručičku. (smích) Pak bychom se možná snažili víc. Až budeme nahrávat novej matroš, tak už takovou chybu neuděláme (doufám) a uděláme masivní propagační kampaň až po Bruntál. (smích)
Aleš: Byl jsem od začátku proti tomu, vydávat prvotinu na velký desce, nicméně drtivá většina zúčastněných si ji přála, já se od toho v podstatě distancoval. Materiál byl nahranej a teprve potom začalo shánění peněz, práce na obalu atd. atd., a ona to úplně sranda není. Myslím, že jsme se za tu dobu zase kousek posunuli.
Jak vlastně vznikají vaše skladby? Kdo je tahounem, který nosí nápady a který dává kostru songu? A jaký je podíl ostatních? Vaše inspirační zdroje jsou asi jasné, ale je kapela, na kterou takzvaně přísaháte všichni?
Kozel: Někdo přijde s ideou a pak každej přispěje svou troškou do mlýna... No a na koho přísaháme - to je jasný už od začátku rozhovoru (smích).
Víťan: Nebo jen tak jamujem a song je na světě. Pak si to nahrajem a poslechnem, jestli je to k něčemu. Někdy stačí dobrej riff a zbytek už se napíše sám…
Texty máte v angličtině, byla to jasná volba předem? Dnes se čeština vrací do módy, řada kapel ji používá, proč ne vy? A o čem hlavně chcete „zpívat“? Mají pro vás texty nějaký hlubší význam, nebo kladete větší důraz na muziku a něco do ní jen tak řvete?
Kozel: Angličtina je pro mě - ještě navíc když drhnu basu - na zpěv mnohem jednoduší. Jde to snáz udejchat. Neřikám ale, že od nás v budoucnu neuslyšíš texty v češtině, ale pochybuju, že tomu budeš rozumět. (smích) Jinak texty jsou klasicky o kritice politiky, společnosti, slepé víře atd. Zároveň si občas uděláme prdel i sami ze sebe.
Víťan: Máme i veselejší texty - příhody ze života, z hospod… To je taky nevyčerpatelný téma. Pro mě jsou texty stejně důležitý jak hudba. A když tomu nerozumíš, tak pak si texty najdeš na desce. Co se týče češtiny, jsme trendová kapela, takže jestli se vrací do módy čeština, tak musíme zakročit. (smích)
Vydání na vinylu je dnes pro řadu kapel prioritou, návrat tohoto formátu je během posledních pěti let nepřehlédnutelný. Ale vinyl by měl nějak vypadat, aby zaujal. Vy jste (spolu s BTCW) vsadili na černobílé provedení obalu i vnitřní přílohy, proč? Kdo je vlastně autorem kresby toho „opotřebovaného“ kosmonauta?
Kozel: Já osobně jsem sběratel a milovník vinylovejch desek. No a mít nahrávku na vinylu byl pro mě sen. Obal jsme chtěli mít co nejjednoduším nic profi, aby byl cítit odkaz na starý nahrávky. Mně se třeba černobílý provedení zamlouvá. Jinak toho chemika dělala Eva, co dřív hrála v MÖRKHIMMEL.
To, že se deska objevila až po dvou letech po nahrání skladeb, by mohlo naznačovat, že jste dlouho hledali kolegy na splitko a hlavně vydavatele. Jak jste kápli na BTCW a jak to bylo s lovem labelů? Posílali jste nahrávku na nějaké firmy, jaká případně byla odezva?
Kozel: Abych pravdu řek, nijak jsme kolegy na split nehledali, natož vydavatele. Spíš jsme na to srali. Pak jsme jednou někde chlastali dohromady s BTCW a nápad na split byl na světě. O lov se starala Karolína. Takže to šlo nějak mimo nás.
Kdo koordinoval práce na vydání splitu? Přece jen zhruba patnáct vydavatelů, dvě kapely, šest lidí, každý jiný názor (úsměv), to není zrovna idyla... Kolik třeba musel vydavatel složit peněz, aby se dostalo jeho logo na obal?
Kozel: Hlavně Karolína se Zbyňou (BTCW), otázku bych proto směřoval spíš na ně. My se spíš starali o to, kde se vypít jak hovada.
Koncertujete poměrně často, hlavně v ČR, ale už jste si zahráli i v Německu. Hrajete rádi? Berete každou nabídku na hraní, nebo si vybíráte? Jaké máte požadavky na pořadatele? A co výlet do Německa, stál za to? Bylo to tam srovnatelné s ČR, nebo lepší/horší? Kolik tam třeba došlo lidí, jak vysoké bylo vstupné?
Kozel: Nedělám muziku pro to, abych hrál jen ve zkušebně nebo doma v obýváku. Takže samozřejmě hlavně to živý hraní. Bereme každou nabídku, když je rozumná domluva a neni to z nějakejma úplnejma kokotama. Požadavky jsou jasný - dva stojany na mikrák, cesťák a pivo. (smích) Jinak v Německu se všem líbilo. Srandy, piva a jídla dostatek. Největší masakr byl v Lipsku ve squatu Zoro, přišlo něco kolem 200 lidí, vstup byl myslim 6 éček. Před náma měl performance jeden maník z Norska z motorovkama, při kterej vyřezával různý skulptury ze špalků. Takže všude piliny a vůně spálenejch oktanů. Hráli jsme až od půl třetí, takže lidi i my jsme už byli notně posíleni alkoholem, někteří i jinejma pochutinama. Takže to byl fakt mazec (smích).
Aleš: Hahahaha, hrajete rádi??? Ano a ještě radši se vždycky vypijem jak hovada. (smích) Jezdíme za cesťák, žádný speciální požadavky nemáme. Jo Německo, to jsme si užili, naše játra taky, díky za optání. (úsměv) Hráli jsme na squatech, kde akce pořádají pravidelně, takže co se týče organizace, pohostinnosti či návštěvnosti to bylo všude skvělý. Vstup za pět, šest kapel z různých koutů Evropy do deseti eur.
Víťan: Jsme hlavně koncertní kapela. Když se podíváš na naší diskografii, tak mi dáš za pravdu. (smích) Do studia se moc nehrnem. V Německu bylo fajn, spoustu jídla a piva, přátelští pohostinní lidi. V Lipsku jsme hráli v několikapatrový budově (asi bejvalá fabrika), když si se šel vychcat, tak jsi skoro zabloudil, jak to bylo velký. Zamalovaný okna, skoro žádný osvícení, takže i přes den byla uvnitř tma jak v prdeli. Underground jak se patří. Ještě v půl desátý byl prázdný klub… v jedenáct bylo úplně natřískáno… divný ne? (smích) Přes den tam lidi asi spí a v noci vyráží ven chlastat až do rána. (smích) V Chemnitzu bylo publikum docela zdechlý… jinak všude v pohodě! Potom na afterpárty jsem si vrazil obrovský střep do paty a poslední den chodil jak kdybych měl kopýtko. (smích) Ale prdel byla, každej den se pařilo do ranních hodin. Historek je dost, ale to by bylo na dlouho. A domů jsme si přivezli i nějaký éčka navíc!
Pořádáte koncerty i vy, nebo je dnes těch akcí tolik, že to pomalu nemá smysl? Když člověk koukne na internet, může jít na koncert prakticky každý den. Není to někdy kontraproduktivní, ta přehršle akcí, lidi nemají tolik peněz, aby byli všude a často se stává, že kapely pak hrají pro hrstku zvědavců... Stalo se vám někdy, že jste hráli pro pět lidí, nebo pro kolik jste hráli nejméně fanoušků? Baví vás i takové komorní koncerty?
Víťan: Nevim, pro kolik nejméně lidí jsme hráli, ale pro míň než 5 lidí to snad ještě nebylo. (smích)
Kozel: V Blatný dělám akci Night of the Ultimate Mosh. Pak jsem dělal ještě Wastefest, no a společně s BTCW Festu pod Skalou... S koncertama bych dal přednost kvalitě než kvantitě. Pak by člověka nemuselo srát, že se koncerty a fesťáky tak idiotsky krejou.
Aleš: Někdy je lepší atmosféra na koncertě, kde paří dvacet lidí, než na akci kde jich sto dvacet jen tak postává. Ty vole, ale na nějakej velkej propadák se nepamatuju.
V Česku jsou dva prestižní letní festivaly, na které už jste nejspíš dorostli... Jednáte s pořadateli o vaší účasti příští rok? Nebo vás hraní na Obscenu a Brutalu až tak nezajímá a stačí vám obrážet undergroundové akce v malých klubech?
Kozel: Dík za poklonu! Zatím s nikým z těchto zasvěcených nejednáme, ale to se po přečtení tohoto rozhovoru určitě změní! (smích)
Aleš: Nikam se necpeme, pokud přijde nabídka, zahrajeme rádi, není to ale naše meta nebo sen.
Víťan: Asi bych neodmítl nabídku hrát na jednom z takových fesťáků. I když akce v klubech toho mají dost do sebe. Ten kontakt s publikem je přece jen osobnější.
Jsme na konci, ale třeba jsem na něco důležitého zapomněl, tak tady máte možnost sdělit našim čtenářům a vašim fanouškům všechno, co vás ještě napadne, uvést plány do budoucna, pozvat na koncerty...
Kozel: Dík za rozhovor. Díky vám všem šílencům co nás zvete na akce, podporujete na koncertech a kupujete naše LP. Jen tak dál! Jak už jsem avizoval, doražte 15.2.2014 do Blatný do hospody Na Vinici, kde se uskuteční v pořadí třetí Night of the Ultimate Mosh v čele s RADIOLOKÁTOR, KRAOST & KAOSQUAD.
Víťan: Každý, kdo si to přečte, má u nás pivo. Né, to je sranda, ale jestli si to přečetl celý, tak jsi dobrej! Choďte na koncerty a neválejte si řitě doma. Díky všem fandům, co nás podporujou, a lidem, co nás někam zvou, jste skvělí (křest ve Strakách byl super). Taky máme v plánu brzy nahrát nový pecky. Už by bylo taky na čase… tak v Blatný Na Vinici 15.2.2014. Doražte! Díky za rozhovor Johane!
Aleš: Skončím vypůjčeným veršem, který na nás sedí:
Noty, ty my neumíme a přece vám hrajem,
Noty, ty my neumíme, na ty my vám serem!!!
Choďte na koncerty, čtěte Fobii!!!
Johane díky, ať se daří!!!
www.bandzone.cz/kaosquad
RECENZE (Peťan)
RECENZE (Johan)
CARCASS jsou zpět s novým albem, které je hodně diskutováno, řada lidí nad ním láme hůl, další jej berou jako slabšího bratříčka legendárních starých desek a někteří slintají blahem. Já si nebudu hrát na schovávanou a klidně se přiznám, že se mi to líbí opravdu hodně. Jak to vidíte vy?
Aleš (bicí): Nečekal jsem od CARCASS žádný zklamání a ani jsem zklamanej nebyl. Slyšet je velký muzikantství, skvělý nápady, nicméně úplně odvařenej z toho taky nejsem, víc agrese by neuškodilo. Desku „Necroticism…“ u mě tímto nepřekonali.
Kozel (baskytara, řev): CARCASS – co víc psát! Pro mě jedna z nejzásadnějších kapel. Kapela, bez který by grind nebyl, čím je! Každý album je jako klenot. Dalo mi to kurva práci je sehnat všechny na vinylu, kromě tohohle posledního (smích). Komu se nelíbí, ať si prdel políbí! Souhlasím s tebou. Jediná výhrada je ke zvuku. Na mě je moc vyumělkovanej. Mám radši tu starou špínu!
Víťan (kytara, řev): CARCASS - co víc psát! Kult! Definice grindu (goregrindu)! Já jsem spokojen. A jak napsal Jindra: Komu se to nelíbí, ať si prdel políbí! Jestli někde píšou, že to neni nic novýho, nic originálního, tak to už by chtěli moc! Je to hlavně pro věrný fanoušky CARCASS.
Jestli se nepletu, datujete start do roku 2009. Na Bandzone ani nikde jinde jsem nenašel vaší historii, tak zavzpomínejte na vaše začátky. Kdo přišel s tím, že je třeba založit kapelu? Bylo od začátku jasné, jakou muziku budete dělat? Když vás člověk vidí, tipoval by spíše na thrashery...
Kozel: S Víťanem (kytara, řev) jsme společně začali hrát někdy v roce 2004 v kapele PYOSEMIA. Byl to grind v duchu prvních CARCASS. Extrémní hrdelní projevy a bordel. Byli jsme dva a imaginární bubeník (automat). Někde se ještě válí kazeta, která to zaznamenala. Pak jsme bubeníka sehnali. Když už to k něčemu vypadalo, vyhodili nás ze zkušebny pod základkou a jiná k mání zrovna nebyla. Tak jsme se začali věnovat našemu dalšímu koníčku kterej nás drží až do teď a to je chlast. (smích) Pak při popíjení kořalky s Alešem na nějaký akci ve Volyni se dohodly podmínky a osud KAOSQUAD, jak je znáš, byl zpečetěn... A na treši já vyrost a s trešem pojdu!
Víťan: Chtěli jsme dělat co největší bordel, takže to šlo do grindu nějak samo. A v grindu se nemusíš tolik omezovat jako v jiných stylech… Treši jsem a budu věrnej, na něm jsem začínal… hlavně ten starej, samozřejmě.
Kdo vymyslel podle mého výborný název KAOSQUAD? Chaotické komando... Je to správný překlad? A kdo je autorem loga, které tedy ctí ducha starých časů, ale že pobralo příliš krásy...
Kozel: S názvem jsem přišel já a Víťan udělal logo. Původní bylo bordelioznější, ale to má dneska každej. Tak proto ten oldschool... Jinak pod tim názvem si domysli co chceš. Je to prostě chaos! (smích)
Máte za sebou kromě KAOSQUAD nějaké předchozí hudební zkušenosti? U Aleše vím, že hraje ještě v MURUROA, Kozel v LAHAR a BTCW, ale bylo něco ještě v hlubší minulosti?
Víťan: Když pořádně zavzpomínám, tak jsem ve školce hrál na triangl ve školní besídce! To byly mý první hudební zkušenosti a vlastně i první živý vystoupení. Na co si ještě vzpomínám, tak že jsem byl hodně rytmicky mimo… a to mi asi zůstalo dodnes. (smích)
Aleš: Moje první kapela se jmenovala GRACE, já bicí, můj brácha Roman zpěv, Přemek kytara a Michal basa. Fungovali jsme asi tři roky (1996-1999), hráli jsme takovej straight edge hardcore, kterej tenkrát (nejen) ve Strakonicích frčel. Někde je ještě záznam ze sedmičky, kde jsme v osmadevadesátym předskakovali ASSÜCK, což mi bude Žrout do konce života závidět. (smích) Jinak brácha v současnosti divočí v DECHDECHTU, Přemek v IMPURITUM (doporučuju) a o Michalovi nic nevim. V letech 2003-2008 jsem mlátil v píseckých GREX, po jejichž rozpadu vznikla MURUROA, kde působim dodnes.
Kozel: Když pominu začátky s Víťanem, ještě jsem měl kapelu v Příbrami kde jsem tenkrát byl na studiích. Byl to špinavej starej black. Jenže bubeník sehnal práci a už neměl čas, a my se z města uranu vytratili do domovských luhů a hájů. V Blatný jsem pro prdel hrál v BPS. Pak angažmá na basu v AVENGER, ze kterýho sešlo, protože jsem odletěl za velkou louži.
V roce 2011 jste v Hellsoundu nahráli 11 songů, které ale ležely déle než dva roky ladem. Když poslouchám desku a srovnám se současnými koncerty, aktuální forma KAOSQUAD mi přijde o poznání lepší. Není tak trochu škoda, že jste ty songy nevydali brzy po nahrání, třeba na páleném CD, a na vinyl nenahráli nové skladby? On i zvuk by mohl být lepší...
Kozel: Nevim, dál.
Víťan: Ty vole, to je už tak dlouho? Hm, já bych řekl, že to bylo včera. (smích) Vály, co jsme tenkrát nahráli, už taky nebyly nejmladší... Teď máme dost novýho materiálu, tak to je asi tím. Hodně na to serem, potřebujem někoho, kdo by nás kop do prdele a říkal, co máme dělat, někoho, kdo by nás vedl za ručičku. (smích) Pak bychom se možná snažili víc. Až budeme nahrávat novej matroš, tak už takovou chybu neuděláme (doufám) a uděláme masivní propagační kampaň až po Bruntál. (smích)
Aleš: Byl jsem od začátku proti tomu, vydávat prvotinu na velký desce, nicméně drtivá většina zúčastněných si ji přála, já se od toho v podstatě distancoval. Materiál byl nahranej a teprve potom začalo shánění peněz, práce na obalu atd. atd., a ona to úplně sranda není. Myslím, že jsme se za tu dobu zase kousek posunuli.
Jak vlastně vznikají vaše skladby? Kdo je tahounem, který nosí nápady a který dává kostru songu? A jaký je podíl ostatních? Vaše inspirační zdroje jsou asi jasné, ale je kapela, na kterou takzvaně přísaháte všichni?
Kozel: Někdo přijde s ideou a pak každej přispěje svou troškou do mlýna... No a na koho přísaháme - to je jasný už od začátku rozhovoru (smích).
Víťan: Nebo jen tak jamujem a song je na světě. Pak si to nahrajem a poslechnem, jestli je to k něčemu. Někdy stačí dobrej riff a zbytek už se napíše sám…
Texty máte v angličtině, byla to jasná volba předem? Dnes se čeština vrací do módy, řada kapel ji používá, proč ne vy? A o čem hlavně chcete „zpívat“? Mají pro vás texty nějaký hlubší význam, nebo kladete větší důraz na muziku a něco do ní jen tak řvete?
Kozel: Angličtina je pro mě - ještě navíc když drhnu basu - na zpěv mnohem jednoduší. Jde to snáz udejchat. Neřikám ale, že od nás v budoucnu neuslyšíš texty v češtině, ale pochybuju, že tomu budeš rozumět. (smích) Jinak texty jsou klasicky o kritice politiky, společnosti, slepé víře atd. Zároveň si občas uděláme prdel i sami ze sebe.
Víťan: Máme i veselejší texty - příhody ze života, z hospod… To je taky nevyčerpatelný téma. Pro mě jsou texty stejně důležitý jak hudba. A když tomu nerozumíš, tak pak si texty najdeš na desce. Co se týče češtiny, jsme trendová kapela, takže jestli se vrací do módy čeština, tak musíme zakročit. (smích)
Vydání na vinylu je dnes pro řadu kapel prioritou, návrat tohoto formátu je během posledních pěti let nepřehlédnutelný. Ale vinyl by měl nějak vypadat, aby zaujal. Vy jste (spolu s BTCW) vsadili na černobílé provedení obalu i vnitřní přílohy, proč? Kdo je vlastně autorem kresby toho „opotřebovaného“ kosmonauta?
Kozel: Já osobně jsem sběratel a milovník vinylovejch desek. No a mít nahrávku na vinylu byl pro mě sen. Obal jsme chtěli mít co nejjednoduším nic profi, aby byl cítit odkaz na starý nahrávky. Mně se třeba černobílý provedení zamlouvá. Jinak toho chemika dělala Eva, co dřív hrála v MÖRKHIMMEL.
To, že se deska objevila až po dvou letech po nahrání skladeb, by mohlo naznačovat, že jste dlouho hledali kolegy na splitko a hlavně vydavatele. Jak jste kápli na BTCW a jak to bylo s lovem labelů? Posílali jste nahrávku na nějaké firmy, jaká případně byla odezva?
Kozel: Abych pravdu řek, nijak jsme kolegy na split nehledali, natož vydavatele. Spíš jsme na to srali. Pak jsme jednou někde chlastali dohromady s BTCW a nápad na split byl na světě. O lov se starala Karolína. Takže to šlo nějak mimo nás.
Kdo koordinoval práce na vydání splitu? Přece jen zhruba patnáct vydavatelů, dvě kapely, šest lidí, každý jiný názor (úsměv), to není zrovna idyla... Kolik třeba musel vydavatel složit peněz, aby se dostalo jeho logo na obal?
Kozel: Hlavně Karolína se Zbyňou (BTCW), otázku bych proto směřoval spíš na ně. My se spíš starali o to, kde se vypít jak hovada.
Koncertujete poměrně často, hlavně v ČR, ale už jste si zahráli i v Německu. Hrajete rádi? Berete každou nabídku na hraní, nebo si vybíráte? Jaké máte požadavky na pořadatele? A co výlet do Německa, stál za to? Bylo to tam srovnatelné s ČR, nebo lepší/horší? Kolik tam třeba došlo lidí, jak vysoké bylo vstupné?
Kozel: Nedělám muziku pro to, abych hrál jen ve zkušebně nebo doma v obýváku. Takže samozřejmě hlavně to živý hraní. Bereme každou nabídku, když je rozumná domluva a neni to z nějakejma úplnejma kokotama. Požadavky jsou jasný - dva stojany na mikrák, cesťák a pivo. (smích) Jinak v Německu se všem líbilo. Srandy, piva a jídla dostatek. Největší masakr byl v Lipsku ve squatu Zoro, přišlo něco kolem 200 lidí, vstup byl myslim 6 éček. Před náma měl performance jeden maník z Norska z motorovkama, při kterej vyřezával různý skulptury ze špalků. Takže všude piliny a vůně spálenejch oktanů. Hráli jsme až od půl třetí, takže lidi i my jsme už byli notně posíleni alkoholem, někteří i jinejma pochutinama. Takže to byl fakt mazec (smích).
Aleš: Hahahaha, hrajete rádi??? Ano a ještě radši se vždycky vypijem jak hovada. (smích) Jezdíme za cesťák, žádný speciální požadavky nemáme. Jo Německo, to jsme si užili, naše játra taky, díky za optání. (úsměv) Hráli jsme na squatech, kde akce pořádají pravidelně, takže co se týče organizace, pohostinnosti či návštěvnosti to bylo všude skvělý. Vstup za pět, šest kapel z různých koutů Evropy do deseti eur.
Víťan: Jsme hlavně koncertní kapela. Když se podíváš na naší diskografii, tak mi dáš za pravdu. (smích) Do studia se moc nehrnem. V Německu bylo fajn, spoustu jídla a piva, přátelští pohostinní lidi. V Lipsku jsme hráli v několikapatrový budově (asi bejvalá fabrika), když si se šel vychcat, tak jsi skoro zabloudil, jak to bylo velký. Zamalovaný okna, skoro žádný osvícení, takže i přes den byla uvnitř tma jak v prdeli. Underground jak se patří. Ještě v půl desátý byl prázdný klub… v jedenáct bylo úplně natřískáno… divný ne? (smích) Přes den tam lidi asi spí a v noci vyráží ven chlastat až do rána. (smích) V Chemnitzu bylo publikum docela zdechlý… jinak všude v pohodě! Potom na afterpárty jsem si vrazil obrovský střep do paty a poslední den chodil jak kdybych měl kopýtko. (smích) Ale prdel byla, každej den se pařilo do ranních hodin. Historek je dost, ale to by bylo na dlouho. A domů jsme si přivezli i nějaký éčka navíc!
Pořádáte koncerty i vy, nebo je dnes těch akcí tolik, že to pomalu nemá smysl? Když člověk koukne na internet, může jít na koncert prakticky každý den. Není to někdy kontraproduktivní, ta přehršle akcí, lidi nemají tolik peněz, aby byli všude a často se stává, že kapely pak hrají pro hrstku zvědavců... Stalo se vám někdy, že jste hráli pro pět lidí, nebo pro kolik jste hráli nejméně fanoušků? Baví vás i takové komorní koncerty?
Víťan: Nevim, pro kolik nejméně lidí jsme hráli, ale pro míň než 5 lidí to snad ještě nebylo. (smích)
Kozel: V Blatný dělám akci Night of the Ultimate Mosh. Pak jsem dělal ještě Wastefest, no a společně s BTCW Festu pod Skalou... S koncertama bych dal přednost kvalitě než kvantitě. Pak by člověka nemuselo srát, že se koncerty a fesťáky tak idiotsky krejou.
Aleš: Někdy je lepší atmosféra na koncertě, kde paří dvacet lidí, než na akci kde jich sto dvacet jen tak postává. Ty vole, ale na nějakej velkej propadák se nepamatuju.
V Česku jsou dva prestižní letní festivaly, na které už jste nejspíš dorostli... Jednáte s pořadateli o vaší účasti příští rok? Nebo vás hraní na Obscenu a Brutalu až tak nezajímá a stačí vám obrážet undergroundové akce v malých klubech?
Kozel: Dík za poklonu! Zatím s nikým z těchto zasvěcených nejednáme, ale to se po přečtení tohoto rozhovoru určitě změní! (smích)
Aleš: Nikam se necpeme, pokud přijde nabídka, zahrajeme rádi, není to ale naše meta nebo sen.
Víťan: Asi bych neodmítl nabídku hrát na jednom z takových fesťáků. I když akce v klubech toho mají dost do sebe. Ten kontakt s publikem je přece jen osobnější.
Jsme na konci, ale třeba jsem na něco důležitého zapomněl, tak tady máte možnost sdělit našim čtenářům a vašim fanouškům všechno, co vás ještě napadne, uvést plány do budoucna, pozvat na koncerty...
Kozel: Dík za rozhovor. Díky vám všem šílencům co nás zvete na akce, podporujete na koncertech a kupujete naše LP. Jen tak dál! Jak už jsem avizoval, doražte 15.2.2014 do Blatný do hospody Na Vinici, kde se uskuteční v pořadí třetí Night of the Ultimate Mosh v čele s RADIOLOKÁTOR, KRAOST & KAOSQUAD.
Víťan: Každý, kdo si to přečte, má u nás pivo. Né, to je sranda, ale jestli si to přečetl celý, tak jsi dobrej! Choďte na koncerty a neválejte si řitě doma. Díky všem fandům, co nás podporujou, a lidem, co nás někam zvou, jste skvělí (křest ve Strakách byl super). Taky máme v plánu brzy nahrát nový pecky. Už by bylo taky na čase… tak v Blatný Na Vinici 15.2.2014. Doražte! Díky za rozhovor Johane!
Aleš: Skončím vypůjčeným veršem, který na nás sedí:
Noty, ty my neumíme a přece vám hrajem,
Noty, ty my neumíme, na ty my vám serem!!!
Choďte na koncerty, čtěte Fobii!!!
Johane díky, ať se daří!!!
www.bandzone.cz/kaosquad
RECENZE (Peťan)
RECENZE (Johan)
