INSANIA – Zapal dům poraž strom...

„Bůh sere nás, my serem vás“  – ale vůbec ne, má milá INSANIE, naopak.

Pěknou řádku let není u mě INSANIA jenom tak lecjaká kapela. V tomhle tvrzení bych se ale znovu opakoval, a tak akorát připomenu, že vydání každé nové desky této brněnské legendy ve mně vyvolává mrazení v zádech. Nevím proč, ale vždy se dostavuje i pocit strachu – obavy z toho, aby to i tentokrát bylo ono, a nestalo se, že uvidím, nebo spíš uslyším INSANII kulhat. Stejně jako v letech minulých mi ne vše zpočátku, kdy se nacházím ve fázi „naposlouchání“, úplně dává smysl. Jenže po několika protočeních si vše sedne, zakousne se to do mě a vytvoří to poslechovou závislost. Ve finále jsem to já, kdo si zase sedne na zadek z toho, jakou desku INSANIA stvořila a do jakých záhybů Poly zase ohnul český jazyk. A i když si neustále bere na pomoc svého nerozlučného parťáka Boha, démony, nezbytné peklo, nebe, atd., neopakuje se a přináší další zásadní hesla, která se jen týden po vydání desky koncertně ukázala jako životaschopná a lehce zpěvná.

„Zapal dům poraž strom...“ plynule navazuje na minulou, oceňovanou desku „Kult hyeny“. Podobnost je patrná jak ve stavbě kompozic, hlavně pak ale ve zvukové podobě. Ta se ostatně minule osvědčila a tak se navázaná spolupráce s Tomem Šlápotou (Dark Gamballe) logicky přenesla i sem. Osobně mi přechod z „punkově“ znějící „Rock´n´Freud“ na moderněji pojatý sound vyhovuje. Dodal tak INSANII zase nový pohled na věc. Z hlediska vývoje je tento krok i logický, INSANIA nikdy nebyla kapela, která by stagnovala. To, že album „Zapal dům poraž strom...“ navazuje na „Kult hyeny“, rozhodně není bráno jako výtka. Nevidím důvod, proč měnit něco, co zafungovalo na výbornou a natočit dvě desky v podobném duchu není určitě krokem zpátky. Navíc dvanáctka zde zaznamenaných skladeb je opět kolekcí vytříbených  hitů, s rukopisem, jaký má na světě jen a pouze INSANIA.

Některé skladby lezou do hlavy hned po prvním poslechu a je jasné, že se stanou koncertní páteří let následujících. Jako největší hitovky se na první signální hned vyprofilovaly klipová „Božská komedie“, kde se ve dvojsmyslnosti Poly doslova vyřádil. Velmi výrazná je už loni představená „Bioprodukt podsvětí“ s neméně geniálním textem: „My nezpíváme slova, my pliveme jed“. Na první nášlap funguje i melodická, lehce vlezlá –  v pozitivním slova smyslu –  „Sfoukni za mě svící“, se smutným a lehce vybočujícím textem: „Prosím sfoukni ze mě svící, až nebudu mít si co říci“. Ona vůbec první polovina desky je těžce návyková a zpočátku u mě vedla nad druhou částí. Samotná kapitola je druhá věc v pořadí „Ať  shoří v pekle všechny kapely světa“. Ten text... kdybych z něj měl citovat, musel bych ho opsat celý. Navíc je skladba opatřena geniálním refrénem. Po letech potěší zařazení dětského dívčího hlasu, kde vypomohla Liduška v „Píšu ti švabachem“.

Jak jsem zmiňoval, druhá půlka desky mi lezla do hlavy o trochu déle, ale nakonec se tam zakotvila stejně spolehlivě jako ta první. Texty jsem se po čase doučil a musím si je zpívat společně s kapelou při každém poslechu. Ať už je to ten ve sloce „Až se to tu otočí“ „Když Bůh zešílí, uchýlí se k násilí...“, nebo „Chceš-li konat dobro, je dobrý nejdřív zvládnout základy zla“  v „Základy zla“. Ve skladbách „Základy zla“ a hlavně v „Polevil jsem v modlitbách“ Poly překvapuje svou hlasovou polohou á la Michael Kocáb. Poly vůbec za svůj vokální projev zaslouží pochvalu. Mám rád všechny desky INSANIE, ale jestli mi na prvních albech něco nebylo úplně po chuti, byl to právě Polyho vokál. Ten za poslední léta doznal velké změny a je po všech směrech kvalitnější a variabilnější, což jenom novinka dokazuje. Kladné body zaslouží pochopitelně i zbytek kapely. Je radost poslouchat rytmickou sekci, kdy Klíma s BlackDrumem znějí, jako by spolu hráli poslepu. Když k tomu připočtu Tudyho rafinované a originálně pojaté klávesy, má Poly za zády perfektně vyladěný tým muzikantů.

Rozhodně se nepovažuji za nějakého ultras fanouška té a té kapely, co by své oblíbené skupině zbaštil vše, co vydá. I u „Zapal dům poraž strom...“ jsem zpočátku bručel pod vousy ve smyslu, že už to není ono, jenže každým poslechem deska neskutečně rostla, až dospěla do bodu, kdy už nelze hodnotit výše. Najdou se místa, která mi prostě k INSANII nesedí, ať je to použití výrazu „čuráky“, atd., ale to je jen pouhé promile nespokojenosti. Při poslechu si užívám chvil euforie, dokonce jsem i nucen si neustále zpívat společně s Polym a citovat kolemjdoucím útržky skladeb, co na tom, že mě téměř nikdo nechápe. (úsměv)

„Hvězdy jsou vysoko a nebe ještě výš a někdo se ti tam chechtá, ty to neslyšíš? Nebe je smějících se bestií plný, a ve znaku maj kříž, ve znaku maj kříž.“

Seznam skladeb: