IMPERIUM DEKADENZ, VARGSHEIM, HELLOCAUSTOR, NAURRAKAR

Rok 2013 se pomalu chýlí ke svému konci a nutno říci, že nám v něm bylo nabídnuto ohromné množství akcí se zajímavými jmény. Hlavně jeho druhá polovina byla metalovými koncerty přímo nabitá. Ani prosinec není výjimkou, po dvojité návštěvě Plzně (HEIDEN a spol., TOTALSELFHATRED a spol.) znovu dostala prostor Praha, kam dorazilo velmi zajímavé jméno z Německa – melancholičtí black metalisté IMPERIUM DEKADENZ. A vzhledem k tomu, že tři členové ID působí také ve formaci VARGSHEIM, mělo několik desítek návštěvníků klubu Exit-us možnost zhlédnout také jejich vystoupení. Německá dvojice byla doplněna o duo české – black metalové NAURRAKAR a old school thrashery HELLOCAUSTOR.

První jmenovaní započali celou akci chvíli po půl osmé. Před několika týdny vyšla debutová deska NAURRAKAR „Epilog lidstva“, koncertní set tak byl logicky naplněn převážně skladbami z novinky. Vzhledem k tomu, že už ji mám celkem solidně naposlouchanou, věděl jsem, do čeho jdu. Možná teď budu trochu předjímat, jelikož mám v plánu na „Epilog lidstva“ sepsat recenzi, ale z pražského koncertu jsem měl podobné dojmy, jako právě z desky. Totiž rozporuplné. NAURRAKAR rozjeli set skladbou „Dědicové jaderného věku“, která mne jako jedna z mála dokázala pořádně nakopnout i při studiovém poslechu. Podobně tomu bylo i naživo, jenže jak mi na „Epilogu“ automatické bicí vůbec nevadí, zde byly téměř neslyšitelné, a tak jsem se při poslechu trochu ztrácel. Vím, že NAURRAKAR živého bicmana neshání, ale pokud automat, tak čitelnější a výraznější. Čas plynul, zaznělo ještě dalších několik věcí z novinky (př. „Ke zdi!“ či titulní „Epilog lidstva“), nějaký výraznější moment (až na vtipné vsuvky týkající se světel) se ale nekonal. Až na úplném konci se NAURRAKAR vytasili s cover verzí skladby „Astral Path to Supreme Majesties“ mých oblíbených INQUISITION, která byla provedena více než solidně. Znovu jsem však měl dojmy z vystoupení NAURRAKAR spíše rozpačité, třeba v lednu názor změním.

Po NAURRAKAR se začala připravovat první zahraniční horda, a to VARGSHEIM. Neměl jsem ponětí, co od této bandy očekávat. Trio Kaelt, Harvst, Naavl, jak jsem již nastínil, je součástí živé sestavy IMPERIUM DEKADENZ  (ani jeden z nich ale není stálým členem), a to bylo asi tak to jediné, co jsem o VARGSHEIM věděl. Před tím, než mi trojice dala okusit své black metalové umění, následovala ale poněkud dlouhá, snad až hodinová příprava. Až už nastávaly pochyby, zda vůbec VARGSHEIM začnou hrát. Nakonec se však kolem deváté rozezněly tóny libozvučné a VARGSHEIM mne od počátku velice příjemně překvapovali. Spíše pomalejší black metal občas proříznutý nějakou tou sypačkou, příjemné kytarové melodie a ryky Kaeltův i Harvstův se vzájemně dobře doplňovaly. Občas mi přechody z rychlejších pasáží do pomalejších přišly trochu násilné a poslepované, jinak ovšem nemám hudbě VARGSHEIM, co bych vytknul. Není to nic, co bychom neslyšeli u vícero truchlivějších black metalových part, ale německé trio mne prostě bavilo. A to tak, že jsem si následně zakoupil letošní desku „Erleuchtung“.