SILVA NIGRA – Bible bolestných nářků

SILVA NIGRA, toť jméno brázdící české black metalové vody již od roku 1996. Studiově o sobě dala vědět o pět let později, kdy vyšlo demo „Armageddon“, následovalo splitko s dánskými BLODARV a pak již první plnohodnotná fošna „Chlad noci“ (2002). Po té nahrazuje za mikrofonem Frosta Ulvberth, jenž v SILVA NIGRA působí pět let a podílí se na třech albech. Roku 2007 Ulvberth z kapely odchází a nahrazuje jej Akharon, kterého by fanoušci tuzemské scény mohli znát z působení v ADULTERY. Ten debutuje na albu „The New Age for the New God“ (2011) a nyní ho se čtyřmi kumpány můžeme slyšet také na novince „Bible bolestných nářků“.

Přiznám se, že ačkoliv jméno SILVA NIGRA je mi známým už nějakou dobu, první deskou, kterou jsem od této skvadry slyšel, byla právě minulá „The New Age for the New God“ a dosud jsem se ke starším albům nedostal. Nebylo to však tím, že by mne poslech dva roky staré desky jakkoliv odradil – naopak, jedná se o velmi povedenou black metalovou jízdu, hodně ovlivněnou švédským a norským black metalem. Osobně nemohu posoudit, ale podle reakcí mnoha fanoušků se jednalo o velký skok od předchozí desky „Epocha“, a to jak v oblasti produkce, tak kompozičně.

Co již srovnávat mohu, je posun, jaký SILVA NIGRA udělala od zmiňovaného alba. „Bible bolestných nářků“ je totiž zase o dost jinde. Hlavním důvodem je jistě odchod kytaristy Ska-Gula (INFERNO), jenž měl na bedrech valnou většinu materiálu na „The New Age for the New God“. Kdo je teď hlavním skladatelským mozkem SILVA NIGRA jsem se v bookletu bohužel nedočetl. Kapela také tentokrát nahrávala ve studiu Digaz v Karviné (minulé album bylo zaznamenáno v Shaarku), kde vznikala již některá ze starších alb. Třetí změnou oproti „TNAFTNG“ jsou texty – SILVA NIGRA se vrátila k jazyku českému.

Ať už je pod materiálem na „Bibli bolestných nářků“ podepsán kdokoliv, kompozice mají hlavu a patu a nepostrádají zajímavé momenty. Často se nacházíme ve spíše středních či dokonce pomalých, táhlých polohách („Čas splatit dluh“, zčásti „Bible bolestných nářků pt. I“ nebo „Když sestoupilo slunce“), kde atmosféru dotváří silné a mnohdy hypnotické kytarové melodie. Fanoušek neurvalých sypaček však o nic ochuzen není, hlavně v posledních dvou skladbách „Bible bolestných nářků pt. II“ a „Vyslanec pekla“ si jich užije ažaž. 

Pětatřicetiminutová novinka ostravské pětice má jednu velkou výhodu – silně graduje. „Čas splatit dluh“, následující po „Intru“ (které mi okamžitě připomnělo skladbu „Black Sabbath“ od stejnojmenné legendy), je sice skladbou zajímavou, také díky využití baskytary nejen jako kytarového podkladu, ale při prvním poslechu jsem si říkal, že pokud se v takovém duchu ponese celá „Bible“, nevím nevím… Jenže tak se neděje, hned následující „Kult konce“ se obrací jiným směrem. Vrcholy však teprve přichází, a to i v podobě obou „Biblí bolestného nářku“, kde hlavně druhá z nich mne do sebe ihned vtáhla. Může za to také naprosto perfektní závěrečná pasáž, jeden z nejlepších riffů na desce. Pokud bych měl jmenovat ten druhý nejlepší, dostanu se k úplně poslednímu songu sedmiskladbového počinu – „Vyslanec pekla“. Skladba, řekl bych, nejpřímočařejší a nejvíce obohacená o blastbeatové jízdy PestKrista, disponuje naprosto geniálním riffem a to hned v několika jejích místech. Však poslechněte, jistě poznáte, který mám na mysli. To je opravdu mocný závěr alba.

Produkce je naprosto úměrná materiálu – máme co do činění s řádně syrovým zvukem, kde však žádný z nástrojů včetně vokálu není nikterak upozaděn. Naopak, potěší velmi výrazná Asagova basa a také okořenění Akharonových vokálů o různá echa, jež například v refrénu „Když sestoupilo slunce“ hrají prim.

Zajímavostí také je, že Akharon na nás na „Bibli bolestných nářků“ nechrlí pouze svá temná slova. Jeho dílem je polovina textů, tedy tři, zbytek byl napsán „externími přispěvovateli“. Konkrétně lyriku k oběma titulním skladbám stvořil Adramelech (INFERNO), o text k „Vyslanci pekla“ se postaral Dalihrob, jinak redaktor Mortem zinu. Nutno říci, že ačkoliv se lyrika často točí kolem klasických black metalových témat a, chtělo by se říci, klišé, texty rozhodně nejsou nijak patetické, jak to občas bývá, a nijak nesnižují desku jako celek.

Pokud ještě jednou srovnám předchozí počin „The New Age for the New God“ a recenzovanou „Bibli bolestných nářků“, o něco výše je v mém osobním žebříčku umístěna první jmenovaná. Hudební stránka je mi o něco blíže, nelze však říci, že se na „Bibli“ nějaký zásadní problém – jedná se o velmi povedenou desku a další zajímavý přírůstek na tuzemské nevelké scéně. Zajímavé, v první polovině roku jsem nezaregistroval žádnou opravdu silnou black metalovou nahrávku na tuzemském poli, na podzim se jich objevilo hned několik. (To je samozřejmě jen můj osobní názor.) A ačkoliv jsem k novince SILVA NIGRA přistupoval s malými obavami, jelikož naživo mne při nedávném koncertě v Praze kapela příliš nepřesvědčila, nakonec je z toho osm bodů a víra, že příští vystoupení ve mně zanechá mnohem lepší dojmy.