To jsou věci, promo digipack (pro mě) úplně neznámé české kapely, tak to tady ještě nebylo. Není to sice leporelo o pěti listech, ale i tak je mi hned na začátek snaha kapely sympatická. Pack se jen otevře a už na vás kouká reprák, teda cédéčko s potiskem simulujícím reproduktor. Moc informací se ale nedočtete, akorát sestavu s přezdívkami jak z Mexika nebo orientu (Fun Tom de la ROCKO channel ? voc, el BARTO ? bg, Kamillos ? g, Bogis ? g, Elvis Belmondo ? d, KATCH-R aka dirty Ibrahim - trntbl), děkovačku a seznam skladeb vespod.
Když nepomohl obal, pomůže pan Sony, kterému strkám kolečko do chřtánu a volím plej. Z beden se ozývá zkreslený zvuk bicích podmalovaný nějakými umělými zvuky a do toho mluví chlapík jak za sklem ? inu intro. Druhá skladba už je o hudbě, řekl bych o mixu nu metalu a hard core. Zpěvák chvíli mluví, chvíli řve, stejně se mění i hudba, od razantního nářezu k pohodovějším pasážím a tak dokola. Třetí song dal název celému albu. Začíná nějakým kytarovým orientálním motivem, ale pak nastupují hlasy, bicí a snad gramofonky. Líbí se mi taková nasládlá houpavá pasáž uprostřed, která přechází k pomalému tvrděkytarovému hácéčku a zase změna a šepot, pak melodická pasáž s melodickým vokálem, tohle je teda různorodá věc, ostatně jako celá nahrávka. Hned následující píseň totiž začíná zpěvem a píšťalkou takovýho toho pašáka, co stojí na arabským minaretu a kvílí do okolí, najednou je ale jeho hlas přerušen vrtulníkem a do toho začíná celkem svěží melodicko ? coreová muzika. Konec pak je jak na tureckým bazaru, kde se dohadují obchodníci se zákazníky. Pětka je zpočátku hozená do reggae nebo hip hopu (tyhle styly mi moc neříkaj), ale pak se to vylepší docela zapamatovatelnou melodií, potom zase houpavá pasáž, se přiznám, tu moc nemusím. M.B. Forever začíná jak rap a postupně se plíživě mění k melodickému rocku a následně až k docela tvrdému nátěru ? a hop zase k rapu a stejným postupem k nářezu. Musím uznat, že tohle je asi nejpromakanější věc a ač rap nemám rád, tady má své opodstatnění. Ke konci to tak trochu připomíná Redhoty a úplný závěr patří melodii z Profesionálů. Sedmá Too patří k tvrdším válům, tady má navrch spíše ta drsněji znějící tvář Magmy, naopak u následující osmičky zase vyhrávají různé efekty a experimenty se zvuky i hlasy. Zatímco dosud se zpěvy odehrávaly v angličtině, S. M. vládne čeština, žel chvílemi nesrozumitelná. Vyřvává se něco o politice a o tmě, ale smysl mi uniká. Závěrečné outro je koláží různých zvuků, pazvuků, šumů, tónů, netónů a docela by se vyjímalo na nedávno recenzovaném sampleru Anomalous Silencer pana Kopela, ten by z něj měl určitě větší radost než já.
Zvukově je nahrávka v pohodě, Hostivař a mistři Homola a Šikýř si drží určitý standard. Pánové z Magmy dokazují, že si umí s nástroji pohrát a zahrát taky dovedou to co chtějí. Nejvýraznější postavou je ale zpěvák, který si s hlasem dělá co chce a výrazů vystřídal za tu třičtvrtěhodinku nepočítaně.
Deska se určitě bude líbit vyznavačům nu metalu a modernějšího hard core, kteří mají rádi střídání nálad a stylů a vítají v tvrdší muzice rap, hip hop či umělé zvuky. Pro zaryté ortodox fans extrémnějších kovových stylů ale asi nebude akceptovatelná.
Čas: 44:07
Seznam skladeb:
1. Devine Warning
2. Pillsman
3. Deja Vu
4. Shit from Baghdad
5. Babylon Citrus
6. M.B.Forever Memento
7. Too
8. Don´t Trust Your Enemy
9. S. M.
10. H 8 U, Bitch
