Když jsem se někdy v létě poprvé dozvěděl, že nás má svojí návštěvou poctít torzo kapely DEATH, byl jsem na rozpacích. Jednak jsem kdysi dávno (ten čas šíleně utíká, to je fakt hrozný) viděl ještě DEATH s Chuckem Schuldinerem a v hlavě se mi tak neustále mlátily mezi sebou dva názory. Za prvé jsem si nechtěl případně „pokazit“ vzpomínku, pokud by to „nebylo ono“. Na druhou stranu ve mně hlodala zvědavost. Nakonec mě přesvědčily záznamy z youtube, kdy sestava DEATH TO ALL vystupovala v různých městech po celém světě a ta atmosféra starých alb a doby tam cítit byla. Vyrazil jsem tedy v neděli odpoledne ku Praze. (Asphyx)
Náročný víkend, kdy jsem v pátek a hlavně v sobotu lítal v moshi v hlavním městě piva (čti Plzeň) a v hlavním městě thrashe (čti Písek), nešlo zakončit jinak než v hlavním městě naší malé země v Praze. Jako hlavní chod se totiž servíroval nejvlivnější death metal všech dob. DEATH. To je pojem, který zná snad každý, kdo jen trochu zavadil o metal. Odkaz Chucka Schuldinera totiž na turné „DEATH TO ALL“ přijela šířit sestava – Max Phelps, Paul Masvidal, Sean Reinert a Steve DiGiorgio. Že Vám ta jména něco říkají? No samozřejmě! Kvalita byla zaručena, otázkou tak zůstával pouze vokál. (Peťan)
Protože jsme všichni zničeni, do Prahy vyrážíme až v šest večer. S Vláďou nabíráme v Písku Žakyna, Válce a Aleše a valíme na Prahu. Cesta v pohodě, parkujeme v podzemních garážích pod Palladiem. Do Roxy je to kousek. Po odbavení jdeme do totálně zahulenýho předsálí, vedro a mraky lidí. Potkáváme druhou bandu v čele s Růžou a taky Mr. Asphyxe, který se proklíná, že svoje death metalové kosti nevytáhl včera do Písku (úsměv). Vodový Budvar v kelímku za 40 Kč mi nejede, nejdu ani na závěr OBSCURY. Vůbec, předkapely nás nezajímaly a s únavou, kterou všichni cítíme, budeme rádi, když přežijeme DEATH. (Peťan)
Celý večer byl přesunut do klubu Roxy. Udělalo mi to radost. Na původním místě, na pražské Nové Chmelnici bývá většinou dost špatný zvuk, což je u muziky, jakou hrají DEATH poměrně zásadní věc. V Roxy byl zvuk luxusní, sál má dobrou akustiku a tak jsme si mohli všechny kapely lépe vychutnat. (Asphyx)
Jako první vystoupili švýcarští brutal death metalisté DARKRISE. Abych pravdu řekl, moc jsem jejich muziku neznal. Jenže já můžu dobrý, brutalitou proložený, death metal vždycky. Pánové se do toho opřeli s vervou a šlapali jako hodinky z jejich země. Sice mě přišly jednotlivé songy navzájem velmi podobné, ale takhle na rozehřátí to nebylo vůbec špatné vystoupení. Nejednalo se sice o nic, co by mě sundalo z povrchu zemského, ale i tak jsem si DARKRISE vcelku užil. (Asphyx)
Na německou progresivní a technickou death metalovou smečku OBSCURA jsem byl hodně zvědavý. Z jejich muziky mě totiž baví jen něco. Někdy je to na mě až příliš překombinované a jedná se pro mě o „nudné progresivní“ exhibice. A hlavně, nemám moc rád barvu hlasu pana Steffena Kummerrera. Ta mi nedělá vůbec dobře. Jinak je to muzikantsky samozřejmě vynikající, všichni jsou nadopovaní tunami not, ale mě to zkrátka vždycky úplně nebaví. Musím mít na podobnou muziku už opravdu náladu. Zmiňovaný večer jsem byl nějak unaven a vydržel jsem jen pár skladeb. Každopádně u publika měli OBSCURA podle ohlasu velký úspěch. A já se alespoň ujistil, že jejich hudba jde pořád spíše mimo mě (smích). (Asphyx)
Samozřejmě, nejvíc jsme všichni stejně čekali na smečku DEATH TO ALL, která přijela zavzpomínat na legendárního Chucka Schuldinera ve složení Sean Reinert (Cynic) – bicí, Paul Masvidal (Cynic) – kytara, Steve DiGiorgio (Testament, Ephel Duath) – basa, zpěv a kytara Max Phelps z kapely Cynic. Na toho jsem byl samozřejmě zvědavý nejvíc. „Nahradit“ death metalového Boha musí být hodně těžké. Stála tedy před námi sestava v podobě, v jaké nahrála legendární album „Human“ (1991). Tomu také bylo (nejen ale jemu, zazněly i zásadní slavné songy z jiných alb) celé turné věnováno. Byl jsem napnutý jako struna. Hlavou se mi míhaly vzpomínky a když zazněly první tóny otvíráku „Flattening of Emotions“ byl jsem ihned vtažen do hry. Už u prvního songu ze mě spadla veškerá únava a nechal jsem se doslova unést do minulosti. Tohle nebyl žádný upachtěný revival band, ale PÁNI muzikanti, kteří si přijeli s námi zavzpomínat. Zajímavé a příjemné bylo, že se všichni (na pódiu, ale co jsem viděl i kolem sebe) usmívali a myslím, že měli velmi podobné „zahloubané“ myšlenky jako já. K nejsilnějším momentům podle mě patřilo několikaminutové video o Chuckovi, kdy publikum skandovalo jeho jméno a na zdi se tak promítaly další vzpomínky. Nechci být patetický, ale měl jsem opravdu chvílemi pocit, jakoby v tu chvíli byl Chuck zase chvilku s námi. Hodnotit výkony jednotlivých pánů snad ani nejde. Všichni jsou to mistři ve svém oboru a mě osobně nejvíc rozsekalo basové sólo Steva DiGiorgia. To byl hudební kulinářský zážitek, jednohubka, kvůli které se vyplatilo vyrazit. Trošku mi sice na konci „pokazil náladu“ Steffen Kummerrer, který byl přizván na pódium, aby si zazpíval song Spirit Crusher. U lidí měl sice úspěch, ale mě narušil sled událostí a přeťal nit, na kterou jsem byl naladěn. To je ale samozřejmě věcí vkusu. Naopak velmi příjemně mě překvapil Max Phelps, který se do písní natolik vžíval, že jsem měl chvílemi „strach“ aby se do Chucka opravdu „nepřevtělil“. Nahradit ho samozřejmě nemůže, ale při určitém úhlu nasvícení mi Schuldinera velmi připomínal. Zkrátka, „iluze“ starých dobrých DEATH byla navozena na výbornou. Jsem moc rád, že jsem se mohl tohoto krásného zážitku zúčastnit. Klobouk dolů před všemi vystupujícími, ale i před publikem, které bylo vynikající. Ten večer se vzpomínalo se vkusem a pokorou. Nemá snad ani cenu víc dodávat, ta atmosféra se nedá moc popisovat slovy, ta se musela zažít! Vy, kdo jste se nemohli nebo nechtěli zúčastnit, můžete jen litovat, byl to totiž opravdu velmi „silný“ koncert, který se nebude opakovat. (Asphyx)
Zaujímáme fleka po levé straně pódia a krátce před devátou se spouští intro. Velká vlajka DEATH za kapelou nahání mráz do zad. Legenda i bez toho nejpovolanějšího – Chucka. Otvírákem je „Flattening of Emotions“ a okamžitě se narvané Roxy začíná otřásat v základech. Zkáza přichází hned v zápětí – dvojice „Leprosy“ a „Left to Die“ je smrtelnou kombinací. Nikdy jsem nevěřil, že tohle uslyším naživo! Nějaké obavy jsou pryč. Max Phelps svojí hrou naprosto přesně kopíruje Chuckův herní projev. A nejen hrou, ale i postojem, gesty či postavou a vlasy mi připomíná ikonu death metalu. A při určitém nasvícení jeho postavy mám pocit jako by tam stál sám Chuck! Pravda, někdy koordinace pohybů, hraní a zpěvu najedou trochu vázne, ale co? Pan dokonalý byl pouze jeden! O tohle tu vůbec nejde. Paul Masvidal se pak představuje jako kytarový virtuos a je radost sledovat jeho prsty přeskakující na strunách a nevynechající jediný part, jediné sólo, jediný riff. Sean Reinert zase vyučuje vyšší bubenickou školu. Ty škopky se snad musejí rozpadnout! No a Steve DiGiorgio? Asi jsem si káknul. Řádí na pódiu a jeho hra je neskutečným zážitkem. Drtivý zvuk jeho baskytar je neskutečný a já jen cítím, jak mi rezonuje oblečení. Pokud jsem dobře viděl, v jednu chvíli měla jeho basa pouze tři struny. DEATH sypají jednu pecku za druhou. Nechybí „Suicide machine“, „In Human Form“, „Spiritual Healing“, „Within the Mind“ a „Cosmic Sea“. Poté následuje tributní video projekce věnovaná Chucku Schuldinerovi. Při sledování jen přemýšlím, jaký vliv na mě desky DEATH mají a jak strašný může být osud mladého člověka. Poté pokračují DEATH v mašinériia a přehlídce death metalových skvostů. Nejstarší věci jsou ukázkou nejlepšího old school death metalu, skladby z devadesátek pak vrchol technického deathu. Každý si tak musel chrochtat nad „Zombie Ritual“, „Baptized in Blood“, „Together as one“, „Crystal Mountain“, „Spirit Crusher“, „Lack of Comprehension“ a závěrečnou vypalovačku „Pull the Plug“. Je konec, kapela se loučí! (Peťan)
Kolem 800 fanoušků legendy DEATH sledovalo vzpomínkový koncert na Chucka Schuldinera, jehož výtěžek šel na podporu dobré věci. Jasně, pro člověka, který měl tu šanci vidět DEATH s Chuckem v sestavě, mohl být koncert v Roxy slabým odvarem. Ovšem podle reakcí odcházel snad každý spokojený. Vždy jsem si přál slyšet skladby DEATH naživo a sen se mi splnil. A i přesto, že jsem neměl šanci kapelu vidět v „plné zbroji“ v devadesátých letech, jsem se utvrdil v tom, že DEATH byli a jsou nejlepší death metalová kapela v historii. Tenhle fakt jim nikdo jiný nikdy nevezme. Stejně tak nikdo nezapomene na strůjce toho všeho – Chucka Schuldinera. Jeho odkaz tu bude věčně! Díky za všechno mistře! (Peťan)
Setlist (bez záruky, klidně mě doplňte v diskuzi, budu jen rád - Asphyx):
Flattening of Emotions
Leprosy / Left to Die
Suicide Machine
In Human Form
Spiritual Healing / Within the Mind
Cosmic Sea
Chuck Schuldiner Tribute Video
Zombie Ritual / Baptized in Blood
Together as One
Crystal Mountain
(s bubeníkem z Obscury Hannesem Grossmannem za bicími)
Spirit Crusher
(s bubeníkem z Obscury Hennesem Grossmannem a se zpěvákem a kytaristou Steffenem Kummererem)
Lack of Comprehension
Přídavek:
Pull the Plug
Závěrem mi dovolte jen jednu malou připomínku. Musím pochválit pořádající agenturu OBSCURE za skvělou organizaci a velice dobré rozhodnutí o přesunutí celého koncertu do klubu Roxy, zvuk se mi opravdu líbil (prostředí je samozřejmě také trošku jiná liga než Chmelnice). Velmi příjemný byl i konec kolem půl jedenácté, alespoň jsme se my, co to máme přes půl republiky, trošku vyspali. Takhle nějak by to mělo vypadat. (Asphyx)
Fotky: Asphyx
Asphyxova galerie
Video DEATH TO ALL
Fotky budou doplněny...
Náročný víkend, kdy jsem v pátek a hlavně v sobotu lítal v moshi v hlavním městě piva (čti Plzeň) a v hlavním městě thrashe (čti Písek), nešlo zakončit jinak než v hlavním městě naší malé země v Praze. Jako hlavní chod se totiž servíroval nejvlivnější death metal všech dob. DEATH. To je pojem, který zná snad každý, kdo jen trochu zavadil o metal. Odkaz Chucka Schuldinera totiž na turné „DEATH TO ALL“ přijela šířit sestava – Max Phelps, Paul Masvidal, Sean Reinert a Steve DiGiorgio. Že Vám ta jména něco říkají? No samozřejmě! Kvalita byla zaručena, otázkou tak zůstával pouze vokál. (Peťan)
Protože jsme všichni zničeni, do Prahy vyrážíme až v šest večer. S Vláďou nabíráme v Písku Žakyna, Válce a Aleše a valíme na Prahu. Cesta v pohodě, parkujeme v podzemních garážích pod Palladiem. Do Roxy je to kousek. Po odbavení jdeme do totálně zahulenýho předsálí, vedro a mraky lidí. Potkáváme druhou bandu v čele s Růžou a taky Mr. Asphyxe, který se proklíná, že svoje death metalové kosti nevytáhl včera do Písku (úsměv). Vodový Budvar v kelímku za 40 Kč mi nejede, nejdu ani na závěr OBSCURY. Vůbec, předkapely nás nezajímaly a s únavou, kterou všichni cítíme, budeme rádi, když přežijeme DEATH. (Peťan)
Celý večer byl přesunut do klubu Roxy. Udělalo mi to radost. Na původním místě, na pražské Nové Chmelnici bývá většinou dost špatný zvuk, což je u muziky, jakou hrají DEATH poměrně zásadní věc. V Roxy byl zvuk luxusní, sál má dobrou akustiku a tak jsme si mohli všechny kapely lépe vychutnat. (Asphyx)
Jako první vystoupili švýcarští brutal death metalisté DARKRISE. Abych pravdu řekl, moc jsem jejich muziku neznal. Jenže já můžu dobrý, brutalitou proložený, death metal vždycky. Pánové se do toho opřeli s vervou a šlapali jako hodinky z jejich země. Sice mě přišly jednotlivé songy navzájem velmi podobné, ale takhle na rozehřátí to nebylo vůbec špatné vystoupení. Nejednalo se sice o nic, co by mě sundalo z povrchu zemského, ale i tak jsem si DARKRISE vcelku užil. (Asphyx)
Na německou progresivní a technickou death metalovou smečku OBSCURA jsem byl hodně zvědavý. Z jejich muziky mě totiž baví jen něco. Někdy je to na mě až příliš překombinované a jedná se pro mě o „nudné progresivní“ exhibice. A hlavně, nemám moc rád barvu hlasu pana Steffena Kummerrera. Ta mi nedělá vůbec dobře. Jinak je to muzikantsky samozřejmě vynikající, všichni jsou nadopovaní tunami not, ale mě to zkrátka vždycky úplně nebaví. Musím mít na podobnou muziku už opravdu náladu. Zmiňovaný večer jsem byl nějak unaven a vydržel jsem jen pár skladeb. Každopádně u publika měli OBSCURA podle ohlasu velký úspěch. A já se alespoň ujistil, že jejich hudba jde pořád spíše mimo mě (smích). (Asphyx)
Samozřejmě, nejvíc jsme všichni stejně čekali na smečku DEATH TO ALL, která přijela zavzpomínat na legendárního Chucka Schuldinera ve složení Sean Reinert (Cynic) – bicí, Paul Masvidal (Cynic) – kytara, Steve DiGiorgio (Testament, Ephel Duath) – basa, zpěv a kytara Max Phelps z kapely Cynic. Na toho jsem byl samozřejmě zvědavý nejvíc. „Nahradit“ death metalového Boha musí být hodně těžké. Stála tedy před námi sestava v podobě, v jaké nahrála legendární album „Human“ (1991). Tomu také bylo (nejen ale jemu, zazněly i zásadní slavné songy z jiných alb) celé turné věnováno. Byl jsem napnutý jako struna. Hlavou se mi míhaly vzpomínky a když zazněly první tóny otvíráku „Flattening of Emotions“ byl jsem ihned vtažen do hry. Už u prvního songu ze mě spadla veškerá únava a nechal jsem se doslova unést do minulosti. Tohle nebyl žádný upachtěný revival band, ale PÁNI muzikanti, kteří si přijeli s námi zavzpomínat. Zajímavé a příjemné bylo, že se všichni (na pódiu, ale co jsem viděl i kolem sebe) usmívali a myslím, že měli velmi podobné „zahloubané“ myšlenky jako já. K nejsilnějším momentům podle mě patřilo několikaminutové video o Chuckovi, kdy publikum skandovalo jeho jméno a na zdi se tak promítaly další vzpomínky. Nechci být patetický, ale měl jsem opravdu chvílemi pocit, jakoby v tu chvíli byl Chuck zase chvilku s námi. Hodnotit výkony jednotlivých pánů snad ani nejde. Všichni jsou to mistři ve svém oboru a mě osobně nejvíc rozsekalo basové sólo Steva DiGiorgia. To byl hudební kulinářský zážitek, jednohubka, kvůli které se vyplatilo vyrazit. Trošku mi sice na konci „pokazil náladu“ Steffen Kummerrer, který byl přizván na pódium, aby si zazpíval song Spirit Crusher. U lidí měl sice úspěch, ale mě narušil sled událostí a přeťal nit, na kterou jsem byl naladěn. To je ale samozřejmě věcí vkusu. Naopak velmi příjemně mě překvapil Max Phelps, který se do písní natolik vžíval, že jsem měl chvílemi „strach“ aby se do Chucka opravdu „nepřevtělil“. Nahradit ho samozřejmě nemůže, ale při určitém úhlu nasvícení mi Schuldinera velmi připomínal. Zkrátka, „iluze“ starých dobrých DEATH byla navozena na výbornou. Jsem moc rád, že jsem se mohl tohoto krásného zážitku zúčastnit. Klobouk dolů před všemi vystupujícími, ale i před publikem, které bylo vynikající. Ten večer se vzpomínalo se vkusem a pokorou. Nemá snad ani cenu víc dodávat, ta atmosféra se nedá moc popisovat slovy, ta se musela zažít! Vy, kdo jste se nemohli nebo nechtěli zúčastnit, můžete jen litovat, byl to totiž opravdu velmi „silný“ koncert, který se nebude opakovat. (Asphyx)
Zaujímáme fleka po levé straně pódia a krátce před devátou se spouští intro. Velká vlajka DEATH za kapelou nahání mráz do zad. Legenda i bez toho nejpovolanějšího – Chucka. Otvírákem je „Flattening of Emotions“ a okamžitě se narvané Roxy začíná otřásat v základech. Zkáza přichází hned v zápětí – dvojice „Leprosy“ a „Left to Die“ je smrtelnou kombinací. Nikdy jsem nevěřil, že tohle uslyším naživo! Nějaké obavy jsou pryč. Max Phelps svojí hrou naprosto přesně kopíruje Chuckův herní projev. A nejen hrou, ale i postojem, gesty či postavou a vlasy mi připomíná ikonu death metalu. A při určitém nasvícení jeho postavy mám pocit jako by tam stál sám Chuck! Pravda, někdy koordinace pohybů, hraní a zpěvu najedou trochu vázne, ale co? Pan dokonalý byl pouze jeden! O tohle tu vůbec nejde. Paul Masvidal se pak představuje jako kytarový virtuos a je radost sledovat jeho prsty přeskakující na strunách a nevynechající jediný part, jediné sólo, jediný riff. Sean Reinert zase vyučuje vyšší bubenickou školu. Ty škopky se snad musejí rozpadnout! No a Steve DiGiorgio? Asi jsem si káknul. Řádí na pódiu a jeho hra je neskutečným zážitkem. Drtivý zvuk jeho baskytar je neskutečný a já jen cítím, jak mi rezonuje oblečení. Pokud jsem dobře viděl, v jednu chvíli měla jeho basa pouze tři struny. DEATH sypají jednu pecku za druhou. Nechybí „Suicide machine“, „In Human Form“, „Spiritual Healing“, „Within the Mind“ a „Cosmic Sea“. Poté následuje tributní video projekce věnovaná Chucku Schuldinerovi. Při sledování jen přemýšlím, jaký vliv na mě desky DEATH mají a jak strašný může být osud mladého člověka. Poté pokračují DEATH v mašinériia a přehlídce death metalových skvostů. Nejstarší věci jsou ukázkou nejlepšího old school death metalu, skladby z devadesátek pak vrchol technického deathu. Každý si tak musel chrochtat nad „Zombie Ritual“, „Baptized in Blood“, „Together as one“, „Crystal Mountain“, „Spirit Crusher“, „Lack of Comprehension“ a závěrečnou vypalovačku „Pull the Plug“. Je konec, kapela se loučí! (Peťan)
Kolem 800 fanoušků legendy DEATH sledovalo vzpomínkový koncert na Chucka Schuldinera, jehož výtěžek šel na podporu dobré věci. Jasně, pro člověka, který měl tu šanci vidět DEATH s Chuckem v sestavě, mohl být koncert v Roxy slabým odvarem. Ovšem podle reakcí odcházel snad každý spokojený. Vždy jsem si přál slyšet skladby DEATH naživo a sen se mi splnil. A i přesto, že jsem neměl šanci kapelu vidět v „plné zbroji“ v devadesátých letech, jsem se utvrdil v tom, že DEATH byli a jsou nejlepší death metalová kapela v historii. Tenhle fakt jim nikdo jiný nikdy nevezme. Stejně tak nikdo nezapomene na strůjce toho všeho – Chucka Schuldinera. Jeho odkaz tu bude věčně! Díky za všechno mistře! (Peťan)
Setlist (bez záruky, klidně mě doplňte v diskuzi, budu jen rád - Asphyx):
Flattening of Emotions
Leprosy / Left to Die
Suicide Machine
In Human Form
Spiritual Healing / Within the Mind
Cosmic Sea
Chuck Schuldiner Tribute Video
Zombie Ritual / Baptized in Blood
Together as One
Crystal Mountain
(s bubeníkem z Obscury Hannesem Grossmannem za bicími)
Spirit Crusher
(s bubeníkem z Obscury Hennesem Grossmannem a se zpěvákem a kytaristou Steffenem Kummererem)
Lack of Comprehension
Přídavek:
Pull the Plug
Závěrem mi dovolte jen jednu malou připomínku. Musím pochválit pořádající agenturu OBSCURE za skvělou organizaci a velice dobré rozhodnutí o přesunutí celého koncertu do klubu Roxy, zvuk se mi opravdu líbil (prostředí je samozřejmě také trošku jiná liga než Chmelnice). Velmi příjemný byl i konec kolem půl jedenácté, alespoň jsme se my, co to máme přes půl republiky, trošku vyspali. Takhle nějak by to mělo vypadat. (Asphyx)
Fotky: Asphyx
Asphyxova galerie
Video DEATH TO ALL
Fotky budou doplněny...
