Možná si ještě někdo pamatuje na ankety, které se věnovaly redaktorům FOBIE, jejich vkusu a názorům. Tentokrát to bude o něčem trochu jiném, o recenzích. Ty tvoří hlavní náplň tohoto webzinu a tak snad bude někoho zajímat, jak recenze vznikají, jak kdo přistupuje k poslechu nahrávek, na jakých aparátech desky, cédéčka, kazety a empétrojky točíme, v jakém rozpoložení nejraději píšeme...
Za inspiraci bych chtěl poděkovat Šakalovi, který něco podobného před časem podnikl ve svém papírovém xerox zinu Noise Master, odkud je část otázek se svolením jejich autora převzata.
Setkal ses někdy s recenzí, která ti takzvaně hnula žlučí, s kterou ses nemohl vůbec ztotožnit, protože recenzent napsal naprostou kravinu? Mělo by se v recenzích dostávat jen na čistě neutrální pohled, nebo by se do recenzí měly dostat i pocity?
Mikael: Spíše to obrátím. Moc rád jsem četl recenze od Bohouše Němce, se kterými jsem se v drtivé většině naprosto ztotožňoval a kolikrát jsem si říkal, že přesně takhle bych to napsal taky. Recenzí, nad kterými jsem se rozčílil, byla samozřejmě halda, ale člověk musí chtě nechtě respektovat názor druhého (pokud se nejedná o nějaké faktické chyby v článku). Vlastní pocity v recenzi jsou určitě potřeba, o tom to i částečně je, navíc neutrální pohled se podle mě nepodaří zachovat prakticky nikdy, i když by se člověk sebevíc snažil.
Opat: Často se s nějakou recenzí nemohu ztotožnit, to je však různým vkusem mým a recenzentovým. Žlučí mi to nehne, toleruji názor někoho jiného, za kravinu to tedy taky nepovažuji. Ale setkávám se s takovými recenzemi často, kupříkladu noví SATYRICON jsou toho důkazem. Narazil jsem tak na jednu či dvě, které mi byly názorově blízké, zbytek byl spíše na opačném pólu.
Recenze by podle mého měla být protkána dojmy autora, neměla by to být pouhá informační zpráva o albu.
Johan: S opravdu strašidelnými recenzemi se člověk setkává velmi často, napřed mě to dost štvalo, dnes se na některé webziny chodím se škodolibým úsměvem pobavit. Občas nad něčím kroutím hlavou, hlavně když recenzent vrší faktické chyby, ale to se opět týká těch směšných periodik. Pravidelně čtu své oblíbené autory a tam se nestává, že by mi někdo hýbal žlučí.
Co je to neutrální pohled? Myslím, že by recenzent měl zůstat vždycky slušný, neurážet, ale neutrální recenze být nemůže. Vždycky by tam ten subjektivní pocit měl být.
Peťan: Samozřejmě, že setkal. O pocitech z poslechu jsem psal již výše, takže určitě ano. Neutrální pohled použiji u alb žánru, který není mou krevní skupinou. I tak se tam ale snažím vecpat můj názor.
4horsemen: S těmi pocity je to těžké. Vždy vyjadřuješ jen svůj názor. Měl by v recenzi být neutrální pohled, redaktor by se měl oprostit od vlivů, že dotyčnou kapelu má v žebříčku oblíbených… atd, ale na druhou stranu proč do recenze nevtěsnat něco svého. A myslím, že takové recenze jsou pro mě stravitelnější a nevadí, když jsou i o něco obsáhlejší. A že by mi někdo hnul žlučí? To zas ne.
Coornelus: Setkal, ale nevzpomenu si, kde to bylo a kdo to napsal. Stává se to, když se mi něco hodně líbí, a pak si někde jinde přečtu, že se jedná o blbost, a přitom vím, že daný redaktor si o kapele nezjistil ani to základní info. Ale tohle mě už netrápí a v podstatě jsem se s tím už dlouho nesetkal. Kraviny si sem tam chodím přečíst na Rockmag, to mi vždy zvedne sebevědomí (úsměv). Nevadí mi v recenzích ani neutrální postoj, ani ten pocitový. On i ten neutrální je stejně pocitový. Rozpaky ve mně vzbuzují recenze, kde autor nešetří fantazií, nádherně popíše např. meziplanetární túru, ale když tu recenzi dočtu, netuším, co daná kapela hraje (úsměv). Tohle slovní onanování mě nebaví.
Asphyx: Ale to víš že jo, ale jmenovat nebudu. Jen prozradím, že byla v tištěném časopise a je to již mnoho let. Já to mám jinak docela na háku (smích). Snažím se pohybovat převážně na zahraničních webech, kde mám své oblíbené autory. Každopádně i tam bych jim někdy rád „vynadal“. Neutrální pohledy mě příliš nebaví, to si dneska můžu informace o desce sehnat mnohem lepší cestou. Já si naopak rád „počtu“. Muzika byla, je a vždycky bude převážně o pocitech a emocích, ne? Pro mě jsou dobré recenze ty, kde hlavně vyjádří autor své pocity z nahrávky jako takové (pokud tam nějaké jsou). Vyloženě mě nebaví suché, jen kolikrát „zbytečně“ kritizující recenze, kde si autor jen honí svoje ego. Filtruji i recenze na muziku, která mě nebaví. Ty jednoduše nečtu.
Mafek: Nevzpomínám si, že by mě někdy nějaká recenze nějak extra rozdráždila. Zas tak to „nežeru“. Jsem v tomhle silně liberální, takže ať si každý píše, co chce. Je svoboda projevu, možná ne na dlouho :o). Když do recenze přidá autor své pocity, je to jen dobře a jakýsi bonus navíc. To je fajn.
Kubánec: Určitě jo, ale dnes už to nějak neřeším, přece jenom už si můžu poslechnout produkci interpreta na některém z profilů. Recenzi beru jako výtvor, stejně jako hudbu, které se týká. Takže spíš posuzuju to, jak dotyčný/á vnímá to o čem píše, než to jak zní to, čeho se jeho pojednání týká. To si posoudím sám, když si daný materiál poslechnu.
Luma: Jednou jsem četl recenzi, ve které recenzent psal, že moje oblíbená kapela natočila podprůměrné cd a to jsem nemohl rozdýchat až do doby, než jsem si tohle cd sehnal. Pak jsem musel uznat, že měl v té recenzi pravdu. Ale to bylo v době, kdy jsem byl ještě mladý, krásný a ortodoxní. :)
Abych odpověděl i na druhou otázku. Podle mě je hudba hlavně o emocích a ty by se vždy měly zahrnout do recenze. Drtivá většina posluchačů stejně hudbě nerozumí (ve smyslu hudební teorie) a jediný důvod, proč ji poslouchají, jsou pocity, které v nich zanechá. A je úplně jedno, jestli se jedná o kytarovou onanii, nebo jen chrastivý zvuk virblu.
Míra: Vždy existuje více než jeden pohled na věc. Moje oblíbená deska může být u jiných zatracována. Už dávno jsem vyrostl z ultra pohledů „já mám pravdu – ty nemáš pravdu“. Rád si projdu i jiné názory a naopak si rád čtu i jiné recenze na jiných webech i časopisech. Je však pravda, že mě nadzvedla recenze a prostor pro kapelu ORTEL na webu Hard-Music-Base.
Za inspiraci bych chtěl poděkovat Šakalovi, který něco podobného před časem podnikl ve svém papírovém xerox zinu Noise Master, odkud je část otázek se svolením jejich autora převzata.
Setkal ses někdy s recenzí, která ti takzvaně hnula žlučí, s kterou ses nemohl vůbec ztotožnit, protože recenzent napsal naprostou kravinu? Mělo by se v recenzích dostávat jen na čistě neutrální pohled, nebo by se do recenzí měly dostat i pocity?
Mikael: Spíše to obrátím. Moc rád jsem četl recenze od Bohouše Němce, se kterými jsem se v drtivé většině naprosto ztotožňoval a kolikrát jsem si říkal, že přesně takhle bych to napsal taky. Recenzí, nad kterými jsem se rozčílil, byla samozřejmě halda, ale člověk musí chtě nechtě respektovat názor druhého (pokud se nejedná o nějaké faktické chyby v článku). Vlastní pocity v recenzi jsou určitě potřeba, o tom to i částečně je, navíc neutrální pohled se podle mě nepodaří zachovat prakticky nikdy, i když by se člověk sebevíc snažil.
Opat: Často se s nějakou recenzí nemohu ztotožnit, to je však různým vkusem mým a recenzentovým. Žlučí mi to nehne, toleruji názor někoho jiného, za kravinu to tedy taky nepovažuji. Ale setkávám se s takovými recenzemi často, kupříkladu noví SATYRICON jsou toho důkazem. Narazil jsem tak na jednu či dvě, které mi byly názorově blízké, zbytek byl spíše na opačném pólu.
Recenze by podle mého měla být protkána dojmy autora, neměla by to být pouhá informační zpráva o albu.
Johan: S opravdu strašidelnými recenzemi se člověk setkává velmi často, napřed mě to dost štvalo, dnes se na některé webziny chodím se škodolibým úsměvem pobavit. Občas nad něčím kroutím hlavou, hlavně když recenzent vrší faktické chyby, ale to se opět týká těch směšných periodik. Pravidelně čtu své oblíbené autory a tam se nestává, že by mi někdo hýbal žlučí.
Co je to neutrální pohled? Myslím, že by recenzent měl zůstat vždycky slušný, neurážet, ale neutrální recenze být nemůže. Vždycky by tam ten subjektivní pocit měl být.
Peťan: Samozřejmě, že setkal. O pocitech z poslechu jsem psal již výše, takže určitě ano. Neutrální pohled použiji u alb žánru, který není mou krevní skupinou. I tak se tam ale snažím vecpat můj názor.
4horsemen: S těmi pocity je to těžké. Vždy vyjadřuješ jen svůj názor. Měl by v recenzi být neutrální pohled, redaktor by se měl oprostit od vlivů, že dotyčnou kapelu má v žebříčku oblíbených… atd, ale na druhou stranu proč do recenze nevtěsnat něco svého. A myslím, že takové recenze jsou pro mě stravitelnější a nevadí, když jsou i o něco obsáhlejší. A že by mi někdo hnul žlučí? To zas ne.
Coornelus: Setkal, ale nevzpomenu si, kde to bylo a kdo to napsal. Stává se to, když se mi něco hodně líbí, a pak si někde jinde přečtu, že se jedná o blbost, a přitom vím, že daný redaktor si o kapele nezjistil ani to základní info. Ale tohle mě už netrápí a v podstatě jsem se s tím už dlouho nesetkal. Kraviny si sem tam chodím přečíst na Rockmag, to mi vždy zvedne sebevědomí (úsměv). Nevadí mi v recenzích ani neutrální postoj, ani ten pocitový. On i ten neutrální je stejně pocitový. Rozpaky ve mně vzbuzují recenze, kde autor nešetří fantazií, nádherně popíše např. meziplanetární túru, ale když tu recenzi dočtu, netuším, co daná kapela hraje (úsměv). Tohle slovní onanování mě nebaví.
Asphyx: Ale to víš že jo, ale jmenovat nebudu. Jen prozradím, že byla v tištěném časopise a je to již mnoho let. Já to mám jinak docela na háku (smích). Snažím se pohybovat převážně na zahraničních webech, kde mám své oblíbené autory. Každopádně i tam bych jim někdy rád „vynadal“. Neutrální pohledy mě příliš nebaví, to si dneska můžu informace o desce sehnat mnohem lepší cestou. Já si naopak rád „počtu“. Muzika byla, je a vždycky bude převážně o pocitech a emocích, ne? Pro mě jsou dobré recenze ty, kde hlavně vyjádří autor své pocity z nahrávky jako takové (pokud tam nějaké jsou). Vyloženě mě nebaví suché, jen kolikrát „zbytečně“ kritizující recenze, kde si autor jen honí svoje ego. Filtruji i recenze na muziku, která mě nebaví. Ty jednoduše nečtu.
Mafek: Nevzpomínám si, že by mě někdy nějaká recenze nějak extra rozdráždila. Zas tak to „nežeru“. Jsem v tomhle silně liberální, takže ať si každý píše, co chce. Je svoboda projevu, možná ne na dlouho :o). Když do recenze přidá autor své pocity, je to jen dobře a jakýsi bonus navíc. To je fajn.
Kubánec: Určitě jo, ale dnes už to nějak neřeším, přece jenom už si můžu poslechnout produkci interpreta na některém z profilů. Recenzi beru jako výtvor, stejně jako hudbu, které se týká. Takže spíš posuzuju to, jak dotyčný/á vnímá to o čem píše, než to jak zní to, čeho se jeho pojednání týká. To si posoudím sám, když si daný materiál poslechnu.
Luma: Jednou jsem četl recenzi, ve které recenzent psal, že moje oblíbená kapela natočila podprůměrné cd a to jsem nemohl rozdýchat až do doby, než jsem si tohle cd sehnal. Pak jsem musel uznat, že měl v té recenzi pravdu. Ale to bylo v době, kdy jsem byl ještě mladý, krásný a ortodoxní. :)
Abych odpověděl i na druhou otázku. Podle mě je hudba hlavně o emocích a ty by se vždy měly zahrnout do recenze. Drtivá většina posluchačů stejně hudbě nerozumí (ve smyslu hudební teorie) a jediný důvod, proč ji poslouchají, jsou pocity, které v nich zanechá. A je úplně jedno, jestli se jedná o kytarovou onanii, nebo jen chrastivý zvuk virblu.
Míra: Vždy existuje více než jeden pohled na věc. Moje oblíbená deska může být u jiných zatracována. Už dávno jsem vyrostl z ultra pohledů „já mám pravdu – ty nemáš pravdu“. Rád si projdu i jiné názory a naopak si rád čtu i jiné recenze na jiných webech i časopisech. Je však pravda, že mě nadzvedla recenze a prostor pro kapelu ORTEL na webu Hard-Music-Base.
