FAINTEST HOPE – …While There´s Life

Když nás před několika měsíci oslovila japonská kapela FAINTEST HOPE  s tím, zda by mohla zaslat svoje CD na recenzi, byl jsem mile překvapen, kam až sahá sláva našeho skromného webzinu (smích). S deskami z této krásné země se nesetkáváme tolik často a tak bylo vyjednávání o zaslání promo CD z těch veselejších (kapela nedovedla za Satana pochopit, cože si to představuji pod tím, že chci fyzický nosič – nakonec mi vše vypálili na CD - smích). Nedá mi to, ale musím si trošku popíchnout. Kdyby tak měly všechny české kapely podobný přístup, to by bylo na světě hned veseleji (smích). Ale zpět k FAINTEST HOPE. Ti jsou mladí, melodičtí a death metaloví. Jejich muzice nechybí obrovské nadšení, které je cítit snad z každého tónu. Ihned jsem si je po prvním poslechu zařadil do přihrádky nahrávek, s kterými budu muset strávit pro sepsání recenze několik dní. Jednotlivé vrstvy jsou totiž natolik složité a nápadité, že jsem se rozhodoval, zda si nemám opatřit archeologické kladívko pro jejich rozkrytí. První, co mě při prohlížení obalu zaujalo, byla přítomnost jemně vypadající dívky za bicí soupravou. Na funkci „melodického death metalu“ to nemá ale žádný vliv. Slečna (nebo paní) hraje pečlivě a i když její údery nejsou z nejrazantnějších, nevidět cover, vůbec to z hudby nepoznám.

Na melodii je zde kladen velký důraz a i když základ „…While There´s Life“ pořád tvoří death metalové prvky, hodně se sází na sóla. Ta jsou sice dost zajímavá, ale někdy jsou si velmi podobná. Jinak zde najdeme samozřejmě všechny klasické „propriety“ severského melodického death metalu. Drsnější riffy, bombastické nástupy, zpěváka, který si snaží utrhnou vlastní hlasivky (tady bohužel musím trošku kritizovat, protože já raději „starší vychlastané hlasy“, ale třeba zpěvák Miho časem „dozraje“). Vše je zde takové veselé a příjemné, i když musím uznat že v některých momentech to opravdu pěkně řeže. Určitě se nejedná o něco, s čím by FAINTEST HOPE udělali díru do světa, ale ten poctivý přístup k muzice tam jednoduše cítit je. Pokud bych se měl styl těchto japonských melodiků přirovnat k nějaké známější kapele, volil bych starší alba CHILDREN OF BODOM, KALMAH, DARK TRANQUILLITY, IN FLAMES a jim podobné. Což může být v zemi vycházejícího slunce samozřejmě velmi příjemným osvěžením (kapela se dokonce dostala do finále W.O.A Metal Battle Japan, což by měla být obdoba evropského festivalu WACKEN), ale v Evropě byste takových kapel napočítali několik v každé druhé vesnici na prstech ruky. Bohužel zde chybí něco, co by FAINTEST HOPE odlišovalo od tisíců ostatních.

Přitom je vlastně všechno v nejlepším pořádku. Odpočinkové chvilky střídají ty nářezové, postupně vždy vše krásně graduje, všichni jsou na velmi dobré hráčské úrovni, melodie jsou zajímavé, mnohdy neotřelé, ale já to stejně raději více od podlahy. Při některých klidnějších pasážích jsem se neubránil tomu, že se má mysl toulala daleko od FAINTEST HOPE a jejich CD. Nemůžu kapele upřít velmi dobrý zvuk, perfektní produkci (co by za to kdejaká „slavnější“ česká kapela dala) a určitou pečlivost, s kterou dozajista k celé nahrávce přistupovali. Myslím, že fanoušci tohoto „veselého“ stylu mohou v klidu určitě skákat radostí. Já si zatím držím odstup, určitě nejsem vždy stržen do víru energie a nepařím jako o závod, ale spíše se postupně propracovávám k tomu, že se mi deska nakonec vcelku líbí. Určitě se nejedná o nic, co by mě „pronásledovalo“ i ve snu, ale tu „metalovou“ sílu jsem si tam po nějaké době našel.

A stojíme opět před problémem, jaký dát dolů pod článek počet bodů. Přemýšlel jsem dlouho, zmítal se v pochybách, až jsem to nakonec rozsekl. Album je to sice příjemné, po zvukové stránce skvěle zpracované, ale chybí mi na něm něco, co bych si byl schopen i po čase zapamatovat. Přivírám obě oči, jedná se totiž o první dlouhohrající album kapely a tak je na místě trošku shovívavosti. Vyjít deska u nás v naší malé zemi, tak bychom pravděpodobně i nadšeně tleskali, ale tihle maniaci se snaží proniknout do světa a ten je mnohdy velký, zlý, ošklivý a s ostrými lokty. Možná na ně budu přísný i já, ale třeba je to motivuje ještě k větším a lepším výkonům a jednou je možná potkáme na nějakém větším evropském pódiu. Byl bych rád. Dobrého melodického death metalu není nikdy dost. A to i přesto, že tentokrát je to jen lehký nadprůměr. Budu se těšit příště.

Seznam skladeb:

1. Revolver
2. On My Deathbed
3. Rewind
4. In Our Blood
5. Away With War
6. Blind Faith
7. My Remaining Days
8. Your Day Breaks
9. Unwanted
10. A Bed of Honour

Čas: 34:07

Sestava:

• Miho Morisaki – basa, zpěv
• Haruhiko Shimazu – kytara
• Shogo Maeda – kytara
• Masahiko Inoue – bicí

http://www.faintesthope.com
http://www.youtube.com/faintesthope
https://www.facebook.com/faintesthope