Deska poslouchaná na "žádost napsat recenzi":o)))
Když jsem si dva roky zpět pustil demo téhle dvoučlenné chasy ze Seattle, těžce mě to usadilo. Pustil jsem si to v podstatě jenom tak z hecu a nic moc jsem od toho nečekal, takových kapel je plný bandcamp, říkal jsem si a taky jsem čekal spíš nějaký sludge metal.
K nové desce jsem přistupoval s velkým očekáváním a čuchal všude možně na netu a vstřebával ukázky. Tento spolek tvoří dvojce umělců, kdy jeden obsluhuje bicí artilerii a zpěv (Adrian Guerra) a druhý basu a rovněž zpěv (Dylan Desmond). Už jenom to složení vypadá zajímavě, doomových kapel ve složení basa – bicí moc neznám, teď momentálně se mi nevybavuje žádný (francoužští FUNERALIUM mají hned dvě basy, ale k tomu taky dvě kytary). První co jsem si na téhle „úderce“ zamiloval, je atmosféra, to se prostě musí slyšet/zažít (koncert na 007 v doprovodu SAMOTHRACE mě kvůli rodičovským a hudebním povinnostem unikl). Hudbu BELL WITCH obepíná taková zvláštní aura sklíčenosti, která na jednu stranu dává vzpomenout na pohřební odnož doom metalu, ale na druhou stranu je prosvícena paprsky naděje, byť takové posmutnělé, a evokuje ve mě putování se šťastným koncem.
Ono na to má určitě zásadní vliv nástrojové obsazení, díky kterému zní produkce dost usazeně, což beru jako výhodu, díky které zní litanie téhle dvojky dredařů zajímavě a hlavně autenticky. Dost tomu napomáhá také perfektní zpracování vokálů, z nichž jeden je klasický hrubý, táhlý murmur a druhý je, no nevím, jestli melodický, ale čistý a srozumitelný. Díky němu z něho cítím takovou tu výpravnost a pocit, že mě hudba provází na nějaké osudové cestě, kterou musím podstoupit. To v případě, když se jí nechám už sakra moc unést. Až se mi nechce věřit, že si borci vystačili s takovým minimem prostředků a vytvořili z toho tak hodnotný kulturní zážitek. Aspoň teda pro mě.
BELL WITCH se podařilo propojit elementy funeral doomu, sludge a častečně i drone do podmanivé a životaschopné formy, která snese i ta nejpřísnější kritéria. A to jak v emocionální (vím, to se asi těžko hodnotí), tak instrumentální rovině (basák je prostě hrdina). A byť se jedná o hudbu z objektivního hlediska ponurou a smutnou, tak já nacházím v produkci těchto borců obrovskou dávku příjemných a dalo by se říct i krásných momentů.
Po zhlédnutí videa z Heavy Days In Doomtown 2013 mě zase o trochu víc mrzí, že jsem nezvládl navštívit živou prezentaci této squadry na strahovském kopci. Pevně doufám, že budu mít v budoucnu možnost to napravit a BELL WITCH se u nás zase někdy ukážou. Už teď se moc těším, stejně tak jako na další nahrávky.
PS: I ten obal, který mi k tomu dřív moc neseděl, se mi teď zdá parádní.
Seznam skladeb:
Čas: 1:07:33
Sestava:
www.youtube.com/watch?v=sP7ZX74Fbdw
www.bellwitchdoom.blogspot.com
www.bellwitch.bandcamp.com
8,5/10
Když jsem si dva roky zpět pustil demo téhle dvoučlenné chasy ze Seattle, těžce mě to usadilo. Pustil jsem si to v podstatě jenom tak z hecu a nic moc jsem od toho nečekal, takových kapel je plný bandcamp, říkal jsem si a taky jsem čekal spíš nějaký sludge metal.
K nové desce jsem přistupoval s velkým očekáváním a čuchal všude možně na netu a vstřebával ukázky. Tento spolek tvoří dvojce umělců, kdy jeden obsluhuje bicí artilerii a zpěv (Adrian Guerra) a druhý basu a rovněž zpěv (Dylan Desmond). Už jenom to složení vypadá zajímavě, doomových kapel ve složení basa – bicí moc neznám, teď momentálně se mi nevybavuje žádný (francoužští FUNERALIUM mají hned dvě basy, ale k tomu taky dvě kytary). První co jsem si na téhle „úderce“ zamiloval, je atmosféra, to se prostě musí slyšet/zažít (koncert na 007 v doprovodu SAMOTHRACE mě kvůli rodičovským a hudebním povinnostem unikl). Hudbu BELL WITCH obepíná taková zvláštní aura sklíčenosti, která na jednu stranu dává vzpomenout na pohřební odnož doom metalu, ale na druhou stranu je prosvícena paprsky naděje, byť takové posmutnělé, a evokuje ve mě putování se šťastným koncem.
Ono na to má určitě zásadní vliv nástrojové obsazení, díky kterému zní produkce dost usazeně, což beru jako výhodu, díky které zní litanie téhle dvojky dredařů zajímavě a hlavně autenticky. Dost tomu napomáhá také perfektní zpracování vokálů, z nichž jeden je klasický hrubý, táhlý murmur a druhý je, no nevím, jestli melodický, ale čistý a srozumitelný. Díky němu z něho cítím takovou tu výpravnost a pocit, že mě hudba provází na nějaké osudové cestě, kterou musím podstoupit. To v případě, když se jí nechám už sakra moc unést. Až se mi nechce věřit, že si borci vystačili s takovým minimem prostředků a vytvořili z toho tak hodnotný kulturní zážitek. Aspoň teda pro mě.
BELL WITCH se podařilo propojit elementy funeral doomu, sludge a častečně i drone do podmanivé a životaschopné formy, která snese i ta nejpřísnější kritéria. A to jak v emocionální (vím, to se asi těžko hodnotí), tak instrumentální rovině (basák je prostě hrdina). A byť se jedná o hudbu z objektivního hlediska ponurou a smutnou, tak já nacházím v produkci těchto borců obrovskou dávku příjemných a dalo by se říct i krásných momentů.
Po zhlédnutí videa z Heavy Days In Doomtown 2013 mě zase o trochu víc mrzí, že jsem nezvládl navštívit živou prezentaci této squadry na strahovském kopci. Pevně doufám, že budu mít v budoucnu možnost to napravit a BELL WITCH se u nás zase někdy ukážou. Už teď se moc těším, stejně tak jako na další nahrávky.
PS: I ten obal, který mi k tomu dřív moc neseděl, se mi teď zdá parádní.
Seznam skladeb:
- Bails (of Flesh)
- Rows (of Endless Waves)
- Longing (the River of Ash)
- Beneath the Mask
- I Wait
- Outro
Čas: 1:07:33
Sestava:
- Adrian Guerra – bicí, zpěv
- Dylan Desmond – basa, zpěv
www.youtube.com/watch?v=sP7ZX74Fbdw
www.bellwitchdoom.blogspot.com
www.bellwitch.bandcamp.com
8,5/10
