Druhý den Enemy Of The Sun festu je nejvýživnějším ze všech. Po rekonstrukci Matrixu byl program druhého dne přesunutý do Modré Vopice, což je pro mě dobrou zprávou. Matrix je totiž pro mě jedním z nejhorších klubů v Praze na koncerty. Do desáté večer se bude hrát venku, dojezd bude uvnitř klubu. Odpoledne začíná obědem se Žakynem na Žižkově, obsluze vše moc dlouho trvá a tak vyklápíme další Plzeň. Nakonec se ještě rozhodneme dojet na „jedno“ za Vejškou do Chocobamby. Ten se nejprve musí pomazlit s našimi vestami a až pak roztáčí pivo (smích). Kecáme, platíme a nasedáme na tramvaj a bus (lidi na nás divně čumí, asi je pohoršují všechna ta loga zlých kapel) směr Modrá Vopice. Počasí přeje, odpoledne v pohodě postačí tričko. Žel nestíháme úvodní slováky BETON. Po tom, co jsem viděl jejich set letos na Obscenu, je to trochu škoda, protože tam byli parádní. (Peťan)
Na místo dorážíme v půl čtvrté a než se stačíme rozkoukat, začínají slovenští BETON. Na OEF se mi hodně líbili a dnes tomu rozhodně není jinak. Death metal ředěný crustem v poměru 70:30. Usměvavá basačka v tričku DARKTHORNE. Tahle parta zraje jako víno, to je na beton. (KubaAjz)
Po vydatném obědě naše parta nabírá směr Modrá Vopice, kam byl sobotní line-up přesunut (což později velmi doceňuji). Ač plány jsou stihnout první bandu, pražská MHD je jiného názoru, tudíž na místo dorážíme se zpožděním a vidinou posledních třech songů od crustových bratrů ze Slovenska. BETON tudíž promarněni, velká to škoda – těšil jsem se (smutek). (David)
Zdravice s kamarády (hlavně jižní Čechy opět nezklamaly), první točený Kozel a zhlédnu zhruba polovinu setu brazilských ARMAGEDOM. Kapela je na scéně téměř třicet let a jejich prašivý a špinavý hardcore/punk s thrashovými riffy vyvolal na plácku Vopice pěkný bordel. ARMAGEDOM se s tím nemazali a po pár minutách bylo hotovo. Určitě zvažte koupi jejich nové desky, která vyšla u Barváka. (Peťan)
Během přípravy další bandy je na řadě družení. Zdravím se s jihočeskou cháskou a snažím se vytáhnout z Korkátora zážitky z turné (úsměv). Avšak na povídání bude čas jindy, o slovo se hlásí ARMAGEDOM. Dostaveníčko si dali až z daleké Brazílie. Ze začátku horší zvuk, který se posléze srovnává. Pociťuji výborný příval hardcoru z osmdesátých let ochuceného kvalitní dávkou metalu. Žádné moderní kravinky, ale stará dobrá brazilská škola. Kytara řeže, křepčí a do toho old school vokál – bomba! (David)
Nepřátelé slunce dnes neměli moc šťastný den. Navzdory neúprosně se blížícímu podzimu vyšlo krásné slunečné počasí. Z brazilských pralesů přijeli představit svůj raw punk ARMAGEDOM. Pánové svůj přímočarý hc/punk valí už snad přes dvacet let, přesto mi nějak zvlášť neučarovali. (KubaAjz)
Američané SPEEDWOLF vsázejí na to, že kopírek MOTÖRHEAD nikdy nebude dost. A možná, že mají pravdu. Zpěvák přesvědčivě imituje Lemmyho vokál s našlapanou metal/rock´n´rollovou mašinérií za zády. Zábavné, leč neoriginální vystoupení. (KubaAjz)
V krátkém momentu, kdy se ladí, vazbí a krákorá, je čas omrknout první distra. Dnes jsem odhodlán ulovit aspoň jeden kus černého asfaltu. Moje pídění však netrvá dlouho. Prostor před pódiem se rychle zaplňuje a lze zpozorovat partičku tvrdých, od pohledu však příjemných mládenců. Ano, SPEEDWOLF jsou připraveni vyplenit Prahu. To se jim také od prvních tónů daří na výbornou. Zpěvák Reed Bruemmer je jasným frontmanem a neustále s divokými fans laškuje. SPEEDWOLF kráčejí ve stopách jasně čitelného metalu, který je opepřen nemilosrdnou rychlostí. U mě jednoznačně bodují. Tuhle partu řadím mezi špičky letošního Enemy. (David)
Následují američtí SPEEDWOLF! Jestli máte rádi MOTORHEAD tak hurá do kotle, protože tohle byla přímočará a nekompromisní jízda od začátku do konce. Zpěvák asi dostal od Lemmyho autorský práva na vokál, protože zavřít oči, řekl bych, že zpívá sám Lemmy. SPEEDWOLF nasypali několik válů metal/punku s rock´n rollovým podkladem a jedna z nejlepších kapel festivalu byla na světě. Tohle jsou přesně ty kapely, u kterých mi nevadí, že je jedna skladba stejná jako druhá, druhá jako třetí…. Energie, se kterou SPEEDWOLF odehráli svůj set, jednoznačně všechny pohltila. (Peťan)
Přišel čas na další kapelu, co ohlásila svůj návrat na scénu. Řeč je o ostrovanech THE SYSTEM. Půlhodina klasického staroškolského anarcho punku znamenala další propad časem. Pánové se moc nešetří a efekt je přesně takový, jaký každý fans očekává – bordel, krátké a úderné skladby, pogo napříč kotlem. THE SYSTEM tak svůj výlet do historie vzali za správný konec. (Peťan)
CRESS nějak až do letošního roku šli mimo mě a kapelu jsem vůbec neregistroval. Chybu jsem neudělal. Sice jsem si poslechl některé nahrávky, kde mě hlavně zaujali texty, hudebně mě však kapela příliš neoslovila. Ani naživo tomu nebylo jinak a tak jsem raději mrknul na distra a kecal s kdekým (úsměv). (Peťan)
Vyzvedávám si objednané desky v Insane society stánku (Asphyx, Entombed, Hellhammer) a odcházíme si s Mařenkou na chvilku dáchnout do thrashportéru. Vracíme se zrovna, když začínají CRESS, což byla největší chyba. Otřesný mix techno-disca a anarchopunku. Nikdy víc. (KubaAjz)
Pokud jsem předtím psal o krátkém momentu pro nákupy desek, s nástupem dvou anglických celků - THE SYSTEM a CRESS - mám najednou času dosti. Už na loňském Enemy pořadatelé zařadili podobný celek do sobotního line-upu. Rozhodně proti tomu nic nemám, ba naopak, jsem rád. Žánry se prolínají a každý si přijde na své, ale satanžel tento typ anarcho-punku mě jednoduše nebere. Příjemné jako kulisa k diskuzi s přáteli nebo při výběru desek. Tudíž víc jak deset minut pod pódiem nedávám. Avšak jako lepší celek se mi jeví CRESS. Cítím porci energie a některé pasáže mi vrací krev patnáctiletého smrada (úsměv). (David)
Následující Švédové MEANWHILE jsou kapelou, která se zase tak často nevidí. Vznikli na troskách DISCHANGE (jejich set v prvním dnu festu) a musím říct, že takhle nějak má vypadat crust made in Sweden. Nasraný d-beat, kapela ve velké pohodě, divočina pod pódiem plná hladových punx. MEANWHILE s přehledem přejeli každého, kdo se jim postavil do cesty. Pravda, čtyřicet minut na mě bylo moc, ale roli tahounů MEANWHILE rozhodně splnili. (Peťan)
První polovinu MEANWHILE prostojíme ve frontě na grilovaný hermelín, na druhou půlku už se jdeme podívat blíž. Ortodoxní dis-beat punk, který takto přesvědčivě umí podat jen švédské kapely. Vzpomenu na koncerty AVSKUM před pár lety, kteří se MEANWHILE v lecčem podobají. (KubaAjz)
HELLSHOCK? Konečně jsem tohle komando viděl live! Metal/crust s vlivem stenchcore jednoznačně dokonal dílo na venkovní stage. Absolutní špička žánru, stroj na mosh. HELLSHOCK ve svých pětačtyřiceti minutách odehráli průřez svojí diskografie a nikoho nenechali na pochybách, že právě oni dnes vládnou na crustové scéně. Žádné kecy, rychle do cíle. Jen škoda toho prasáckýho zvuku, který však doprovázel všechny kapely. Při HELLSHOCK to byla valící se koule a některé pasáže či riffy jednoduše splývaly. Ale zase oproti Playfastu byl zvuk křišťálový (smích). Tenhle set mě bavil a k jeho konci jsem se pomalu přemístil do klubu, kde se začínal chystat zlatý hřeb večera. (Peťan)
Logo HELLSHOCK na mojí vestě zdobí výraznou část zad a moc dobře vím proč! HELLSHOCK byl ten důvod, proč jsem dnes přijel. Temné vyhrávky, pekelné riffy. Songy mají pestrou progresivní strukturu a pohlcující děj. Všeho všudy jsem je dnes viděl potřetí a příště pojedu zas! (KubaAjz)
Pomalu a jistě se blížíme do finále. Poslední kapelou odehrávající svůj set na venkovní stage jsou HELLSHOCK. Jeden z hlavních taháků celého festivalu otvírá bránu pekelnou. Crust s čitelnými vlivy metalu je vítanou vzpruhou nočních hodin. Ač zvuk ze začátku není ideální, vše se v průběhu zlepšuje a Ethnova kytara (člen dnes už legendární bandy ze Žižkova - GUIDED CRADLE, ale to stejně všichni víte) burácí celou čtvrtí. Bicí se svojí těžkotonážní kanonádou též nezůstávají pozadu. Nic není čisté, ale to k HELLSHOCK patří. Tuhle špínu a občasnou nečitelnost mám rád. Jejich první album je toho důkazem. U mě velká spokojenost. Těším se na další shledání s touto partou. (David)
Odbila desátá hodina – čas přesunu do vnitřních prostor. Díky velmi dobré organizaci je zde vše připraveno. Jen drobné lazení a LAHAR roztáčí kola moshpitu! Kdo čekal ztrátu energie po právě odjetém turné (tento koncert celý výlet ukončoval), prohloupil. Banán mezi lidmi, lidi na pódiu, lidi u stropu, lidi všude! Pan Žako s pokérovaným pupkem jako další člen skupiny. Toto vše už k LAHAR patří. Po krátkém váhání (únava, dlouhá cesta domů) ukrýváme s Péťanem brýle do bezpečí a vrháme se vstříc pogující vřavě. Skvělý set. Dokonce se dostalo i na vál z právě připravované desky – je na co se těšit (úsměv). (David)
LAHAR odpálili svých třicet minut slávy krátce po desáté večer a ten kdo zůstal venku před klubem, byl srab (úsměv). LAHAR jsem viděl mockrát a je mi už blbý se pořád opakovat. Ono to ale jinak nejde. Energie, thrash metal, mosh pit po celém klubu. Odkládám brýle a jdu do toho po hlavě. Mám totálně propocený triko, vyřvaný hlasivky a popadám dech. Co na tom, že se v závěru Banánovi nějak podělal mikrofon? Thrash v podání LAHAR převálcoval naprosto všechno na celém EOTS. Tohle jde rozdýchat jen s pivkem v ruce. Kdyby se mě někdo zeptal, jak vypadá pravý klubový koncert, vezmu ho na LAHAR. Díky! Thrash! Thrash! Thrash! (Peťan)
Doposud venkovní koncert pokračuje vnitřní produkcí. Neuvěřitelně přecpaný prťavý prostor, mlžný opar z cigaret stoupá ke stropu. Vydržím první 3 songy LAHAR a musím ven. K tomu, abych si koncert užil, potřebuju kyslík a toho nebyl zrovna dostatek. Škoda, snad příště. Nemá cenu čekat na poslední kapelu KONTATTO, protože by mě už do toho narvaného dobytčáku stejně nikdo nedostal. Možná jen METALLICA přehrávající „Kill´em all“. V půl dvanácté zvedáme kotvy a ve dvě ráno jsme doma. Organizace byla jinak na výbornou, všechno časově sedělo a šlapalo jak má. Zvuk byl taky v rámci punku v pohodě. Vrcholem celé akce bylo pro mě vystoupení HELLSHOCK, kteří všechno ostatní zastínili. (KubaAjz)
Poslední kapela sobotního dne přijela ze slunné Itálie. KONTATTO hrají něco na pomezí d-beat a crustu. Pro mě velká neznámá. O to více jsem se těšil, ale byl i trochu zklamán nebo snad zmlsán předchozími kapelami? Nevím. Každopádně nahrávky znějí bezvadně. Půlku setu vychutnávám z povzdálí, na zbytek jdu ven. Uvnitř je nedýchatelně, opět vinou kuřáků, kteří však byli slušně požádáni, aby aspoň při kapelách chodili ven (ale jak říkávala jedna moudrá dáma - chytrému napověz, blba kopni). (David)
Sobota se velmi povedla. Počasí přálo, lidi přišli a pařili. Každá z kapel vládla velkou porcí energie. Díky celé AGIPUNK Crew za tento skvělý a v našich končinách bezkonkureční fest. Za rok opět na Enemy! (David)
Druhý ročník Enemy Of The Sun festu se vydařil. Nedělní večer na Sedmičce už jsem nedával, neboť gotický punk není vůbec nic pro mě. Pátek i sobota však stály za návštěvu. Pořadatelé dodržovali harmonogram, nikde žádné čekání, návštěva také více než slušná. Nabídka dister, zázemí, organizace zaslouží pochvalu. Jediným výraznějším mínusem se tak stal zvuk. Doufám, že i příští rok se pořadatelům podaří dostat na tuto u nás jedinečnou akci zajímavé kapely. (Peťan)
P.S. Fest byl letos třídenní. Nedělní koncert se odehrál opět na Sedmičce. A mělo se jednat o temnější večer. Zahráli BELLICOSE MINDS + HORROR VACUI + BELGRADO.
P.S.2 Příště nechte své zvířecí přátele doma. Vím, jsou to věrný mazlové a kamarádi, ale hlasitá hudba jim určitě dobře nedělá. (David)
Fotky: Mařenka
Celá galerie
Na místo dorážíme v půl čtvrté a než se stačíme rozkoukat, začínají slovenští BETON. Na OEF se mi hodně líbili a dnes tomu rozhodně není jinak. Death metal ředěný crustem v poměru 70:30. Usměvavá basačka v tričku DARKTHORNE. Tahle parta zraje jako víno, to je na beton. (KubaAjz)
Po vydatném obědě naše parta nabírá směr Modrá Vopice, kam byl sobotní line-up přesunut (což později velmi doceňuji). Ač plány jsou stihnout první bandu, pražská MHD je jiného názoru, tudíž na místo dorážíme se zpožděním a vidinou posledních třech songů od crustových bratrů ze Slovenska. BETON tudíž promarněni, velká to škoda – těšil jsem se (smutek). (David)
Zdravice s kamarády (hlavně jižní Čechy opět nezklamaly), první točený Kozel a zhlédnu zhruba polovinu setu brazilských ARMAGEDOM. Kapela je na scéně téměř třicet let a jejich prašivý a špinavý hardcore/punk s thrashovými riffy vyvolal na plácku Vopice pěkný bordel. ARMAGEDOM se s tím nemazali a po pár minutách bylo hotovo. Určitě zvažte koupi jejich nové desky, která vyšla u Barváka. (Peťan)
Během přípravy další bandy je na řadě družení. Zdravím se s jihočeskou cháskou a snažím se vytáhnout z Korkátora zážitky z turné (úsměv). Avšak na povídání bude čas jindy, o slovo se hlásí ARMAGEDOM. Dostaveníčko si dali až z daleké Brazílie. Ze začátku horší zvuk, který se posléze srovnává. Pociťuji výborný příval hardcoru z osmdesátých let ochuceného kvalitní dávkou metalu. Žádné moderní kravinky, ale stará dobrá brazilská škola. Kytara řeže, křepčí a do toho old school vokál – bomba! (David)
Nepřátelé slunce dnes neměli moc šťastný den. Navzdory neúprosně se blížícímu podzimu vyšlo krásné slunečné počasí. Z brazilských pralesů přijeli představit svůj raw punk ARMAGEDOM. Pánové svůj přímočarý hc/punk valí už snad přes dvacet let, přesto mi nějak zvlášť neučarovali. (KubaAjz)
Američané SPEEDWOLF vsázejí na to, že kopírek MOTÖRHEAD nikdy nebude dost. A možná, že mají pravdu. Zpěvák přesvědčivě imituje Lemmyho vokál s našlapanou metal/rock´n´rollovou mašinérií za zády. Zábavné, leč neoriginální vystoupení. (KubaAjz)
V krátkém momentu, kdy se ladí, vazbí a krákorá, je čas omrknout první distra. Dnes jsem odhodlán ulovit aspoň jeden kus černého asfaltu. Moje pídění však netrvá dlouho. Prostor před pódiem se rychle zaplňuje a lze zpozorovat partičku tvrdých, od pohledu však příjemných mládenců. Ano, SPEEDWOLF jsou připraveni vyplenit Prahu. To se jim také od prvních tónů daří na výbornou. Zpěvák Reed Bruemmer je jasným frontmanem a neustále s divokými fans laškuje. SPEEDWOLF kráčejí ve stopách jasně čitelného metalu, který je opepřen nemilosrdnou rychlostí. U mě jednoznačně bodují. Tuhle partu řadím mezi špičky letošního Enemy. (David)
Následují američtí SPEEDWOLF! Jestli máte rádi MOTORHEAD tak hurá do kotle, protože tohle byla přímočará a nekompromisní jízda od začátku do konce. Zpěvák asi dostal od Lemmyho autorský práva na vokál, protože zavřít oči, řekl bych, že zpívá sám Lemmy. SPEEDWOLF nasypali několik válů metal/punku s rock´n rollovým podkladem a jedna z nejlepších kapel festivalu byla na světě. Tohle jsou přesně ty kapely, u kterých mi nevadí, že je jedna skladba stejná jako druhá, druhá jako třetí…. Energie, se kterou SPEEDWOLF odehráli svůj set, jednoznačně všechny pohltila. (Peťan)
Přišel čas na další kapelu, co ohlásila svůj návrat na scénu. Řeč je o ostrovanech THE SYSTEM. Půlhodina klasického staroškolského anarcho punku znamenala další propad časem. Pánové se moc nešetří a efekt je přesně takový, jaký každý fans očekává – bordel, krátké a úderné skladby, pogo napříč kotlem. THE SYSTEM tak svůj výlet do historie vzali za správný konec. (Peťan)
CRESS nějak až do letošního roku šli mimo mě a kapelu jsem vůbec neregistroval. Chybu jsem neudělal. Sice jsem si poslechl některé nahrávky, kde mě hlavně zaujali texty, hudebně mě však kapela příliš neoslovila. Ani naživo tomu nebylo jinak a tak jsem raději mrknul na distra a kecal s kdekým (úsměv). (Peťan)
Vyzvedávám si objednané desky v Insane society stánku (Asphyx, Entombed, Hellhammer) a odcházíme si s Mařenkou na chvilku dáchnout do thrashportéru. Vracíme se zrovna, když začínají CRESS, což byla největší chyba. Otřesný mix techno-disca a anarchopunku. Nikdy víc. (KubaAjz)
Pokud jsem předtím psal o krátkém momentu pro nákupy desek, s nástupem dvou anglických celků - THE SYSTEM a CRESS - mám najednou času dosti. Už na loňském Enemy pořadatelé zařadili podobný celek do sobotního line-upu. Rozhodně proti tomu nic nemám, ba naopak, jsem rád. Žánry se prolínají a každý si přijde na své, ale satanžel tento typ anarcho-punku mě jednoduše nebere. Příjemné jako kulisa k diskuzi s přáteli nebo při výběru desek. Tudíž víc jak deset minut pod pódiem nedávám. Avšak jako lepší celek se mi jeví CRESS. Cítím porci energie a některé pasáže mi vrací krev patnáctiletého smrada (úsměv). (David)
Následující Švédové MEANWHILE jsou kapelou, která se zase tak často nevidí. Vznikli na troskách DISCHANGE (jejich set v prvním dnu festu) a musím říct, že takhle nějak má vypadat crust made in Sweden. Nasraný d-beat, kapela ve velké pohodě, divočina pod pódiem plná hladových punx. MEANWHILE s přehledem přejeli každého, kdo se jim postavil do cesty. Pravda, čtyřicet minut na mě bylo moc, ale roli tahounů MEANWHILE rozhodně splnili. (Peťan)
První polovinu MEANWHILE prostojíme ve frontě na grilovaný hermelín, na druhou půlku už se jdeme podívat blíž. Ortodoxní dis-beat punk, který takto přesvědčivě umí podat jen švédské kapely. Vzpomenu na koncerty AVSKUM před pár lety, kteří se MEANWHILE v lecčem podobají. (KubaAjz)
HELLSHOCK? Konečně jsem tohle komando viděl live! Metal/crust s vlivem stenchcore jednoznačně dokonal dílo na venkovní stage. Absolutní špička žánru, stroj na mosh. HELLSHOCK ve svých pětačtyřiceti minutách odehráli průřez svojí diskografie a nikoho nenechali na pochybách, že právě oni dnes vládnou na crustové scéně. Žádné kecy, rychle do cíle. Jen škoda toho prasáckýho zvuku, který však doprovázel všechny kapely. Při HELLSHOCK to byla valící se koule a některé pasáže či riffy jednoduše splývaly. Ale zase oproti Playfastu byl zvuk křišťálový (smích). Tenhle set mě bavil a k jeho konci jsem se pomalu přemístil do klubu, kde se začínal chystat zlatý hřeb večera. (Peťan)
Logo HELLSHOCK na mojí vestě zdobí výraznou část zad a moc dobře vím proč! HELLSHOCK byl ten důvod, proč jsem dnes přijel. Temné vyhrávky, pekelné riffy. Songy mají pestrou progresivní strukturu a pohlcující děj. Všeho všudy jsem je dnes viděl potřetí a příště pojedu zas! (KubaAjz)
Pomalu a jistě se blížíme do finále. Poslední kapelou odehrávající svůj set na venkovní stage jsou HELLSHOCK. Jeden z hlavních taháků celého festivalu otvírá bránu pekelnou. Crust s čitelnými vlivy metalu je vítanou vzpruhou nočních hodin. Ač zvuk ze začátku není ideální, vše se v průběhu zlepšuje a Ethnova kytara (člen dnes už legendární bandy ze Žižkova - GUIDED CRADLE, ale to stejně všichni víte) burácí celou čtvrtí. Bicí se svojí těžkotonážní kanonádou též nezůstávají pozadu. Nic není čisté, ale to k HELLSHOCK patří. Tuhle špínu a občasnou nečitelnost mám rád. Jejich první album je toho důkazem. U mě velká spokojenost. Těším se na další shledání s touto partou. (David)
Odbila desátá hodina – čas přesunu do vnitřních prostor. Díky velmi dobré organizaci je zde vše připraveno. Jen drobné lazení a LAHAR roztáčí kola moshpitu! Kdo čekal ztrátu energie po právě odjetém turné (tento koncert celý výlet ukončoval), prohloupil. Banán mezi lidmi, lidi na pódiu, lidi u stropu, lidi všude! Pan Žako s pokérovaným pupkem jako další člen skupiny. Toto vše už k LAHAR patří. Po krátkém váhání (únava, dlouhá cesta domů) ukrýváme s Péťanem brýle do bezpečí a vrháme se vstříc pogující vřavě. Skvělý set. Dokonce se dostalo i na vál z právě připravované desky – je na co se těšit (úsměv). (David)
LAHAR odpálili svých třicet minut slávy krátce po desáté večer a ten kdo zůstal venku před klubem, byl srab (úsměv). LAHAR jsem viděl mockrát a je mi už blbý se pořád opakovat. Ono to ale jinak nejde. Energie, thrash metal, mosh pit po celém klubu. Odkládám brýle a jdu do toho po hlavě. Mám totálně propocený triko, vyřvaný hlasivky a popadám dech. Co na tom, že se v závěru Banánovi nějak podělal mikrofon? Thrash v podání LAHAR převálcoval naprosto všechno na celém EOTS. Tohle jde rozdýchat jen s pivkem v ruce. Kdyby se mě někdo zeptal, jak vypadá pravý klubový koncert, vezmu ho na LAHAR. Díky! Thrash! Thrash! Thrash! (Peťan)
Doposud venkovní koncert pokračuje vnitřní produkcí. Neuvěřitelně přecpaný prťavý prostor, mlžný opar z cigaret stoupá ke stropu. Vydržím první 3 songy LAHAR a musím ven. K tomu, abych si koncert užil, potřebuju kyslík a toho nebyl zrovna dostatek. Škoda, snad příště. Nemá cenu čekat na poslední kapelu KONTATTO, protože by mě už do toho narvaného dobytčáku stejně nikdo nedostal. Možná jen METALLICA přehrávající „Kill´em all“. V půl dvanácté zvedáme kotvy a ve dvě ráno jsme doma. Organizace byla jinak na výbornou, všechno časově sedělo a šlapalo jak má. Zvuk byl taky v rámci punku v pohodě. Vrcholem celé akce bylo pro mě vystoupení HELLSHOCK, kteří všechno ostatní zastínili. (KubaAjz)
Poslední kapela sobotního dne přijela ze slunné Itálie. KONTATTO hrají něco na pomezí d-beat a crustu. Pro mě velká neznámá. O to více jsem se těšil, ale byl i trochu zklamán nebo snad zmlsán předchozími kapelami? Nevím. Každopádně nahrávky znějí bezvadně. Půlku setu vychutnávám z povzdálí, na zbytek jdu ven. Uvnitř je nedýchatelně, opět vinou kuřáků, kteří však byli slušně požádáni, aby aspoň při kapelách chodili ven (ale jak říkávala jedna moudrá dáma - chytrému napověz, blba kopni). (David)
Sobota se velmi povedla. Počasí přálo, lidi přišli a pařili. Každá z kapel vládla velkou porcí energie. Díky celé AGIPUNK Crew za tento skvělý a v našich končinách bezkonkureční fest. Za rok opět na Enemy! (David)
Druhý ročník Enemy Of The Sun festu se vydařil. Nedělní večer na Sedmičce už jsem nedával, neboť gotický punk není vůbec nic pro mě. Pátek i sobota však stály za návštěvu. Pořadatelé dodržovali harmonogram, nikde žádné čekání, návštěva také více než slušná. Nabídka dister, zázemí, organizace zaslouží pochvalu. Jediným výraznějším mínusem se tak stal zvuk. Doufám, že i příští rok se pořadatelům podaří dostat na tuto u nás jedinečnou akci zajímavé kapely. (Peťan)
P.S. Fest byl letos třídenní. Nedělní koncert se odehrál opět na Sedmičce. A mělo se jednat o temnější večer. Zahráli BELLICOSE MINDS + HORROR VACUI + BELGRADO.
P.S.2 Příště nechte své zvířecí přátele doma. Vím, jsou to věrný mazlové a kamarádi, ale hlasitá hudba jim určitě dobře nedělá. (David)
Fotky: Mařenka
Celá galerie
