Druhý ročník undergroundového klubového festivalu Enemy Of The Sun Fest byl stejně jako v loňském roce naplánován na polovinu září. Pátek a sobota byla umístěná do kultovního klubu 007 na Strahově, sobota se nakonec po změně (původně Matrix) konala v Modré Vopici. Letos si pořadatelé znovu potrpěli na zvučná jména z podzemní extrémní scény a páteční „warm-up“ večer tak nabízel tři kapely – BLOODY PHOENIX, DEVIATED INSTINCT a DISCHANGE. Na Sedmičku dorážím něco kolem čtvrt na osm večer, před klubem už je rušno. Všude postávají, posedávají a popíjejí postavičky s číry na hlavách, v nábojácích a černo-bílých barvách svých crust triček. Chvíli čekám na Davida a jeho mini výpravu z Milevska; dorážejí po půl osmé a můžeme vyrazit po schodech Sedmičky přímo na plac. (Peťan)
Po roce je opět čas provětrat crustové buňky. Loňská očekávání byla do puntíku splněna a proto i letos bez obav kupuji lupeny v předprodeji a vyrážím vstříc Žižkovským klubům na Enemy Of The Sun Fest. (David)
První den otvírá své brány, spíše tedy dveře, známý klub na Strahově – Sedmička. Dorážím akorát abych prohodil několik slov s Peťanem a spolu s dalšími kamarády se odebral do útrob klubu na první bandu. Grindová smršť hned na začátku? Inu proč ne. BLOODY PHOENIX se s tím opravdu nepářou. Do fans sypou nezkrotný grind v té nejryzejší čistotě, která mě rozhodně baví. Žádné dlouhé pauzy, čistá smršť, která má náboj a drtí kosti. S kytaristou Jerrym je výborný rozhovor v novém čísle zinu Go and Kill a řeknu vám, takovou kritiku vlastní tvorby jsem dlouho neviděl. Je vidět, že kapela má svůj vlastní ksicht a nejedná se o další pouhou vykrádačku - respekt! (David)
Dávám si na baru Staropramen a jdu mrknout před stage. Jsem trochu překvapený z počtu lidí. Bylo avizováno, že pátek je vyprodán, ale 007 je zaplněná tak ze sedmdesáti procent. Rozhodně jsem zde zažil větší masakry, ale co, mě to vyhovuje. BLOODY PHOENIX jsou pro mě mírným zklamáním. Kapela sype jeden vál za druhým, energie na rozdávání. Krátké a nakopávající songy plné řezajícího grindu. Rychlost pánům také nechyběla, ale mě tento set ze židle nezvednul. Chyběla mi u BLOODY PHOENIX potřebná jiskra a trochu rozmanitosti. Na můj vkus až moc „strojové“. Pro mě kvalitní masakr, ale nic navíc. Deset minut těchto Amíků by mi klidně stačilo. (Peťan)
Sedmička se přeci jen ještě o trochu zaplnila nově příchozími a na řadě byli Angláni DEVIATED INSTINCT. Pro mě headliner prvního dne. Old school crust punk staré a zaprášené anglické školy praskal celou Sedmičkou jako v polovině let osmdesátých. DEVIATED INSTINCT přidávají i silný vliv stenchcore a tak nebyla nouze o pomalejší a valivější tempa. Rozjel se mosh a pěkná pařba před malým pódiem. Na vše zpoza pódia dohlížel bicman DEVIATED INSTINCT, který svou vizáží připomínal někoho mezi členy ZZ-TOP a Paulem Speckmannem (úsměv). Pravdou je, že i tento set byl na mě příliš dlouhý, ale tihle legendární punx nemohli nikoho zklamat. (Peťan)
Jako druzí se představují angličtí matadoři DEVIATED INSTINCT. Jejich crust/deathová jízda je výborná. Tvrdé krátké pasáže, střídající dlouhé deathové vyhrávky, při kterých vynikají hlavně úderné bicí. Nasraný vokál a šílenci v moshi. Jen škoda, že set je tak ukrutně dlouhý. Bohatě by stačilo dvacet minut a odcházel bych plně syt. Při této porci přichází lehčí nuda a monotónnost. (David)
A protože se na Sedmě musí končit nejpozději v deset večer, na programu byla poslední parta. Jednalo se o švédskou crust/punkovou sebranku DISCHANGE. A když se bavíme o Švédsku a crustu, je to záruka kvality. DISCHANGE to potvrdili okamžitě. Tento jedinečný set kapely, která se pak změnila v MEANWHILE, si přítomní crusteři museli vychutnat. Špinavý, syrový a chrastivý old school crust s odkazem na největší legendy tohoto žánru. Bordel pod pódiem, bordel na pódiu. Asi takhle to má vypadat. Žádný kecy, proslovy – jen zahrát a vypadnout. DISCHANGE zvalchovali 007 a stali se pro mě jasně nejlepší kapelou pátku. Dáváme pivko, kecáme a pomalu se odebíráme ze Strahova. Ne každému se sice podaří naspat na náročnou sobotu dostatek hodin, ale ve Vopici se startuje v 16:00. A to už na odpočinek nebude čas! (Peťan)
Poslední páteční perličkou jsou severští vlci. Švédská scéna je typická svým projeven a u DISCHANGE tomu není jinak. Crust/d-beatové komando útočí do vod hardcorových fanoušků už nějaký ten pátek. A jízda to tedy byla. Předpisové bicí (tupa, tupa), podpořené kousavou kytarou a vokálem, který nikoho nenechá na pochybách oč tu dnes jde. Jediné negativum opět shledávám v celkové délce koncertu. Má maličkost by byla nadmíru spokojena u krásných třiceti minut. To se opět neděje a proto se odebírám do venkovních prostor o něco dříve. (David)
Páteční den se vydařil. Fanoušci i pořadatelé (bylo vyprodáno) mohli být spokojeni a natěšeni na zítřejší porci tvrdé hudby. Avšak měl bych jedinou výtku, která je směřována na bedra všech tupých individuí. Cedule nekuřácký koncert neznamená, že jdeš a zapálíš si cigáro přímo u pódia. Hold blbost nezná mezí. (David)
Po roce je opět čas provětrat crustové buňky. Loňská očekávání byla do puntíku splněna a proto i letos bez obav kupuji lupeny v předprodeji a vyrážím vstříc Žižkovským klubům na Enemy Of The Sun Fest. (David)
První den otvírá své brány, spíše tedy dveře, známý klub na Strahově – Sedmička. Dorážím akorát abych prohodil několik slov s Peťanem a spolu s dalšími kamarády se odebral do útrob klubu na první bandu. Grindová smršť hned na začátku? Inu proč ne. BLOODY PHOENIX se s tím opravdu nepářou. Do fans sypou nezkrotný grind v té nejryzejší čistotě, která mě rozhodně baví. Žádné dlouhé pauzy, čistá smršť, která má náboj a drtí kosti. S kytaristou Jerrym je výborný rozhovor v novém čísle zinu Go and Kill a řeknu vám, takovou kritiku vlastní tvorby jsem dlouho neviděl. Je vidět, že kapela má svůj vlastní ksicht a nejedná se o další pouhou vykrádačku - respekt! (David)
Dávám si na baru Staropramen a jdu mrknout před stage. Jsem trochu překvapený z počtu lidí. Bylo avizováno, že pátek je vyprodán, ale 007 je zaplněná tak ze sedmdesáti procent. Rozhodně jsem zde zažil větší masakry, ale co, mě to vyhovuje. BLOODY PHOENIX jsou pro mě mírným zklamáním. Kapela sype jeden vál za druhým, energie na rozdávání. Krátké a nakopávající songy plné řezajícího grindu. Rychlost pánům také nechyběla, ale mě tento set ze židle nezvednul. Chyběla mi u BLOODY PHOENIX potřebná jiskra a trochu rozmanitosti. Na můj vkus až moc „strojové“. Pro mě kvalitní masakr, ale nic navíc. Deset minut těchto Amíků by mi klidně stačilo. (Peťan)
Sedmička se přeci jen ještě o trochu zaplnila nově příchozími a na řadě byli Angláni DEVIATED INSTINCT. Pro mě headliner prvního dne. Old school crust punk staré a zaprášené anglické školy praskal celou Sedmičkou jako v polovině let osmdesátých. DEVIATED INSTINCT přidávají i silný vliv stenchcore a tak nebyla nouze o pomalejší a valivější tempa. Rozjel se mosh a pěkná pařba před malým pódiem. Na vše zpoza pódia dohlížel bicman DEVIATED INSTINCT, který svou vizáží připomínal někoho mezi členy ZZ-TOP a Paulem Speckmannem (úsměv). Pravdou je, že i tento set byl na mě příliš dlouhý, ale tihle legendární punx nemohli nikoho zklamat. (Peťan)
Jako druzí se představují angličtí matadoři DEVIATED INSTINCT. Jejich crust/deathová jízda je výborná. Tvrdé krátké pasáže, střídající dlouhé deathové vyhrávky, při kterých vynikají hlavně úderné bicí. Nasraný vokál a šílenci v moshi. Jen škoda, že set je tak ukrutně dlouhý. Bohatě by stačilo dvacet minut a odcházel bych plně syt. Při této porci přichází lehčí nuda a monotónnost. (David)
A protože se na Sedmě musí končit nejpozději v deset večer, na programu byla poslední parta. Jednalo se o švédskou crust/punkovou sebranku DISCHANGE. A když se bavíme o Švédsku a crustu, je to záruka kvality. DISCHANGE to potvrdili okamžitě. Tento jedinečný set kapely, která se pak změnila v MEANWHILE, si přítomní crusteři museli vychutnat. Špinavý, syrový a chrastivý old school crust s odkazem na největší legendy tohoto žánru. Bordel pod pódiem, bordel na pódiu. Asi takhle to má vypadat. Žádný kecy, proslovy – jen zahrát a vypadnout. DISCHANGE zvalchovali 007 a stali se pro mě jasně nejlepší kapelou pátku. Dáváme pivko, kecáme a pomalu se odebíráme ze Strahova. Ne každému se sice podaří naspat na náročnou sobotu dostatek hodin, ale ve Vopici se startuje v 16:00. A to už na odpočinek nebude čas! (Peťan)
Poslední páteční perličkou jsou severští vlci. Švédská scéna je typická svým projeven a u DISCHANGE tomu není jinak. Crust/d-beatové komando útočí do vod hardcorových fanoušků už nějaký ten pátek. A jízda to tedy byla. Předpisové bicí (tupa, tupa), podpořené kousavou kytarou a vokálem, který nikoho nenechá na pochybách oč tu dnes jde. Jediné negativum opět shledávám v celkové délce koncertu. Má maličkost by byla nadmíru spokojena u krásných třiceti minut. To se opět neděje a proto se odebírám do venkovních prostor o něco dříve. (David)
Páteční den se vydařil. Fanoušci i pořadatelé (bylo vyprodáno) mohli být spokojeni a natěšeni na zítřejší porci tvrdé hudby. Avšak měl bych jedinou výtku, která je směřována na bedra všech tupých individuí. Cedule nekuřácký koncert neznamená, že jdeš a zapálíš si cigáro přímo u pódia. Hold blbost nezná mezí. (David)
