Oblíbená akce Fekal Party se dočkala svého patnáctého výročí a to je dostatečný důvod k oslavě. K tomuto pěknému jubileu si sobě a svým věrným nadělila kvalitní line up. A nejen kvalitní sestava kapel přispěla k příjemně strávenému dni. Povedlo se počasí, které je pro venkovní festival důležitou součástí, a tak se všichni, kdo měli chuť strávit sobotu poslechem zvuků a tónů, které většinové populaci připadají jako kravál, sešli v pražské Modré Vopici.
Fekal Party se často říká „malej Obscín“, a na tomto přirovnání je dost pravdy. Stejně jako na slavném OEF se zde sešlo nemálo lidu, který se chtěl hlavně bavit, a tak nechyběly kdejaké masky, a co je taková specialita „fekálky“, našlo se i pár chlapíků, kteří nosili po celou dobu hrdě hovno na hlavě, naštěstí umělé.
Po příchodu do Vopice mě překvapuje hojná účast fans. Nebyly ani dvě hodiny a areál už byl velmi slušně zaplněný. Tou dobou už to, navzdory programu, dávno drtila kapela, o které se momentálně dost (po právu) mluví. PERFECITIZEN jsem měl konečně tu čest si v klidu vyslechnout, a i prohlédnout. Kluci hrají technicky náročnou smršť vycházející z grindu, ale s dostatečným množstvím death metalových pasáží a jako koření nechybí ani moderní metalové postupy, které ten nápor okysličují. Jelikož se jedná o poměrně těžko stravitelnou záležitost na první poslech, byl jsem rád, že mám naposloucháno a veškeré možné vychytávky, kterými je jejich hudba napěchovaná, jsem ocenil. Tudíž po hudební stránce jsem si jejich set užil. Naopak oko by sneslo víc. Přece jen sestava, kterou čítá jeden kytarista, zpěvák a bubeník, a i když přihlédnu k jejich evidentnímu nasazení, má určitý pódiový handicap. Bavit se pak o něčem jako o show, je těžké, natož ve dvě opdpoledne za slunného dne. Na druhou stranu, hudba PERFECITIZEN o žádném kašpárkovství není.
To opálení Italové RABID DOGS se přijeli vyloženě bavit. Jejich nenáročná směs grindu, punku a až rokenrolového blbnutí působila vyloženě letním dojmem. K tomuto letnímu dojmu přispěla i plážová košile basáka. Kytarista v triku SPASM ke konci setu pozval na pódium zpěváka právě z tohoto slavného gigolo bandu, aby si s nimi zazpíval. Ten pozvání pojal po svém, vzal basáka na ramena a celý song si s nimi takhle zajuchal.
GUTALAX už je dnes fenomén a velký tahoun. Bylo to znát i tady. Prostor pod pódiem se nacpal k prasknutí a začalo hromadné šílenství, kdy se z dospělých lidí ve vteřině stávají děti hrající si na písečku. Hajzl štětka lítala vzduchem, všichni si prozpěvovali a panovala dobrá nálada. Hudbu GUTALAX si doma nepustím, ale naživo mě ještě nikdy neurazili. Klasické vystoupení, bylo kořeněno novými kousky, z nichž jeden, jestli se dobře pamatuju, nesl název „Rybana a Nšoči prstí si své čokooči“, myslím, mluví za vše (úsměv).
Mladé Jihočechy následují další Jihočeši, kteří jsou o poznání starší. INGROWING to mají oproti svým předchůdcům hozené přeci jen jinak, a tak ani nepřekvapí, že razantně ubývá těch tančících, ale naopak přibývají ti poslouchající. A poslouchat je co. Osobně mě hrozně moc baví poslední EP, které je napěchované jak nářezem, tak pod ním důmyslně vystavěnými úchvatnými kytarovými vyhrávkami. INGROWING předvedli svůj standard, což znamená kvalitní koncert plný dobré muziky.
Němce ENTRAILS MASSACRE jsem na letošním OEF nestihl, a jak se ukázalo, žádná velká škoda to nebyla. Ne snad, že by byli vyloženě špatní, ale jejich mix power violence a grindu mi nijak výjimečně nezněl, a tak jediné, co si z jejich setu pamatuju, je škleb zpěváka při řvaní textů a jeho vtipkování.
CONTRASTIC jsem očekával s napětím. Jejich desku, tu s vílou na obalu, jsem si pořídil v dobách, kdy jsem zarytě tvrdil, že grind v životě poslouchat nebudu (úsměv). Ale jak moudří vědí, házet CONTRASTIC do jednoho grindového pytle by byla kardinální chyba. Songy z víly, které jsem nějakých deset let neslyšel, zněly (ne)překvapivě svěže a ty nové, které mají vyjít na splitu s ATTACK OF RAGE, se mi líbily také. CONTRASTIC mají evidentně co říct a je fajn, že se vrátili, protože jejich hudba na mě působí jako svěží vánek. Neortodoxní, hravá a chytrá s nedílnou příměsí elektroniky. Co se týče pódiového běsnění, mé oko si sedlo na zpěváka Puttiho, jehož grimasy byly vděčné. Opravdu vyvedené vystoupení a smysluplný návrat na scénu.
Pomyslnou čtveřici hlavních kapel, alespoň já jsem to tak vnímal, otevřeli finští FEASTEM, kteří mají v Čechách svůj druhý domov. Nejen, že je mají fanoušci rádi, oblíbili si je i čeští vydavatelé, ten poslední, jim dokonce vydal jejich novou desku na LP. FEASTEM odehráli další z řady kvalitních vystoupeních, které bylo nadmíru poslouchatelné, a při kterém se z pod pódia zvedal prach.
Na INHUMATE jsem se těšil, ale po pravdě řečeno, díky hudbě to nebylo. Čekal jsem, co se zas bude dít na pódiu. A opět jsem nebyl zklamán. Chris v tričku INGROWING rozjel svojí show na plné pecky, takže nemohlo chybět vrážení do spoluhráčů, nepřeberné množství šklebů, hrátky se slinama atd. Hudebně to byl hlavně ze začátku jeden dost velkej bordel, ale to tou dobou asi málokomu vadilo, dalo by se říct, že to naopak většina uvítala. Další povedený psychopatický set.
Francouzi BLOCKHEADS ověnčeni novou deskou, která vyšla u Relapse, to spustili už o poznání na vážnější notu. HC/grind/death v jejich podání měl hlavu a patu, přesto převládala rychlost. Odeznělo několik krátkých a pochopitelně svižných songů, než si do kotle našlo cestu početné publikum, ale zhruba od půlky jejich setu se to už mydlilo hlava nehlava. Snad jediným mínusem vystoupení byla jeho délka (téměř 45 minut), po půl hodině už se mi vše začalo slívat v jednu masu.
Před největší hvězdou festivalu jsme byli svědky kouzelnické show velkého Mistra, který za pomoci své partnerky kouzlil jako o život, aby ve finále vykouzlil... no vždyť víte co.
Poslední venkovní kapelou byli GENERAL SURGERY, které mnozí viděli na OEF nebo na Brutalu. Ale čím menší pódium tím intenzivnější set, jejich necelá ¾ hodina utekla jako voda. V bílých mundurech potřísněných „krví“ zahráli statní chlapící ze severu chirurgicky přesný set, nikoliv však rutinní. S přehledem sobě vlastním podávali pecku za peckou, a je jedno jestli bylo skladbám 20 let a nebo to byly úplně ty nejčerstvější z jejich posledního EP. Na rozdíl od předešlých BLOCKHEADS mi jejich set přišel dost krátký, ale desátá hodina je desátá, a festival se byl nucen přemístit do útrob klubu.
Ať se držíme fekální tématiky, kapely hrající uvnitř obstarávají jakousi dosrávku, tudíž už většina přítomných cítila, že hlavní chod už byl za námi. Zkouším chvilku vydržet a dávám asi pět minut, což byly asi tři songy, gore grinderů DESTRUCTIVE EXPLOSION OF ANAL GARLAND, jelikož mě jejich produkce moc nezaujala, festival tou dobou pro mě končí.
Na závěr si neodpustím takové malé shrnutí. Jak už jsem zmínil v úvodu, překvapila hojná účast fans už od začátku. Stejně tak mě překvapil počet „upravených“ už tak v brzké hodině. Letos se Ossi a kolektiv vytáhli a pozvali na akci v rámci grind možností a velikosti festivalu opravdu silnou sestavu kapel, kdy téměř každá měla co nabídnout i jiným lidem, než jen ortodoxním vyznavačům grindu. Ač jsem si plánoval dát si během festu malou přestávku, nakonec nebylo kdy, neustále se bylo potřeba držet na pozoru. Poslední srpnová neděle tak nabídla příjemný zážitek a nevidím jediný důvod proč za rok nepřijít zas....
Kompletní fotogalerie je na PHOTOMUSIC
Fekal Party se často říká „malej Obscín“, a na tomto přirovnání je dost pravdy. Stejně jako na slavném OEF se zde sešlo nemálo lidu, který se chtěl hlavně bavit, a tak nechyběly kdejaké masky, a co je taková specialita „fekálky“, našlo se i pár chlapíků, kteří nosili po celou dobu hrdě hovno na hlavě, naštěstí umělé.
Po příchodu do Vopice mě překvapuje hojná účast fans. Nebyly ani dvě hodiny a areál už byl velmi slušně zaplněný. Tou dobou už to, navzdory programu, dávno drtila kapela, o které se momentálně dost (po právu) mluví. PERFECITIZEN jsem měl konečně tu čest si v klidu vyslechnout, a i prohlédnout. Kluci hrají technicky náročnou smršť vycházející z grindu, ale s dostatečným množstvím death metalových pasáží a jako koření nechybí ani moderní metalové postupy, které ten nápor okysličují. Jelikož se jedná o poměrně těžko stravitelnou záležitost na první poslech, byl jsem rád, že mám naposloucháno a veškeré možné vychytávky, kterými je jejich hudba napěchovaná, jsem ocenil. Tudíž po hudební stránce jsem si jejich set užil. Naopak oko by sneslo víc. Přece jen sestava, kterou čítá jeden kytarista, zpěvák a bubeník, a i když přihlédnu k jejich evidentnímu nasazení, má určitý pódiový handicap. Bavit se pak o něčem jako o show, je těžké, natož ve dvě opdpoledne za slunného dne. Na druhou stranu, hudba PERFECITIZEN o žádném kašpárkovství není.
To opálení Italové RABID DOGS se přijeli vyloženě bavit. Jejich nenáročná směs grindu, punku a až rokenrolového blbnutí působila vyloženě letním dojmem. K tomuto letnímu dojmu přispěla i plážová košile basáka. Kytarista v triku SPASM ke konci setu pozval na pódium zpěváka právě z tohoto slavného gigolo bandu, aby si s nimi zazpíval. Ten pozvání pojal po svém, vzal basáka na ramena a celý song si s nimi takhle zajuchal.
GUTALAX už je dnes fenomén a velký tahoun. Bylo to znát i tady. Prostor pod pódiem se nacpal k prasknutí a začalo hromadné šílenství, kdy se z dospělých lidí ve vteřině stávají děti hrající si na písečku. Hajzl štětka lítala vzduchem, všichni si prozpěvovali a panovala dobrá nálada. Hudbu GUTALAX si doma nepustím, ale naživo mě ještě nikdy neurazili. Klasické vystoupení, bylo kořeněno novými kousky, z nichž jeden, jestli se dobře pamatuju, nesl název „Rybana a Nšoči prstí si své čokooči“, myslím, mluví za vše (úsměv).
Mladé Jihočechy následují další Jihočeši, kteří jsou o poznání starší. INGROWING to mají oproti svým předchůdcům hozené přeci jen jinak, a tak ani nepřekvapí, že razantně ubývá těch tančících, ale naopak přibývají ti poslouchající. A poslouchat je co. Osobně mě hrozně moc baví poslední EP, které je napěchované jak nářezem, tak pod ním důmyslně vystavěnými úchvatnými kytarovými vyhrávkami. INGROWING předvedli svůj standard, což znamená kvalitní koncert plný dobré muziky.
Němce ENTRAILS MASSACRE jsem na letošním OEF nestihl, a jak se ukázalo, žádná velká škoda to nebyla. Ne snad, že by byli vyloženě špatní, ale jejich mix power violence a grindu mi nijak výjimečně nezněl, a tak jediné, co si z jejich setu pamatuju, je škleb zpěváka při řvaní textů a jeho vtipkování.
CONTRASTIC jsem očekával s napětím. Jejich desku, tu s vílou na obalu, jsem si pořídil v dobách, kdy jsem zarytě tvrdil, že grind v životě poslouchat nebudu (úsměv). Ale jak moudří vědí, házet CONTRASTIC do jednoho grindového pytle by byla kardinální chyba. Songy z víly, které jsem nějakých deset let neslyšel, zněly (ne)překvapivě svěže a ty nové, které mají vyjít na splitu s ATTACK OF RAGE, se mi líbily také. CONTRASTIC mají evidentně co říct a je fajn, že se vrátili, protože jejich hudba na mě působí jako svěží vánek. Neortodoxní, hravá a chytrá s nedílnou příměsí elektroniky. Co se týče pódiového běsnění, mé oko si sedlo na zpěváka Puttiho, jehož grimasy byly vděčné. Opravdu vyvedené vystoupení a smysluplný návrat na scénu.
Pomyslnou čtveřici hlavních kapel, alespoň já jsem to tak vnímal, otevřeli finští FEASTEM, kteří mají v Čechách svůj druhý domov. Nejen, že je mají fanoušci rádi, oblíbili si je i čeští vydavatelé, ten poslední, jim dokonce vydal jejich novou desku na LP. FEASTEM odehráli další z řady kvalitních vystoupeních, které bylo nadmíru poslouchatelné, a při kterém se z pod pódia zvedal prach.
Na INHUMATE jsem se těšil, ale po pravdě řečeno, díky hudbě to nebylo. Čekal jsem, co se zas bude dít na pódiu. A opět jsem nebyl zklamán. Chris v tričku INGROWING rozjel svojí show na plné pecky, takže nemohlo chybět vrážení do spoluhráčů, nepřeberné množství šklebů, hrátky se slinama atd. Hudebně to byl hlavně ze začátku jeden dost velkej bordel, ale to tou dobou asi málokomu vadilo, dalo by se říct, že to naopak většina uvítala. Další povedený psychopatický set.
Francouzi BLOCKHEADS ověnčeni novou deskou, která vyšla u Relapse, to spustili už o poznání na vážnější notu. HC/grind/death v jejich podání měl hlavu a patu, přesto převládala rychlost. Odeznělo několik krátkých a pochopitelně svižných songů, než si do kotle našlo cestu početné publikum, ale zhruba od půlky jejich setu se to už mydlilo hlava nehlava. Snad jediným mínusem vystoupení byla jeho délka (téměř 45 minut), po půl hodině už se mi vše začalo slívat v jednu masu.
Před největší hvězdou festivalu jsme byli svědky kouzelnické show velkého Mistra, který za pomoci své partnerky kouzlil jako o život, aby ve finále vykouzlil... no vždyť víte co.
Poslední venkovní kapelou byli GENERAL SURGERY, které mnozí viděli na OEF nebo na Brutalu. Ale čím menší pódium tím intenzivnější set, jejich necelá ¾ hodina utekla jako voda. V bílých mundurech potřísněných „krví“ zahráli statní chlapící ze severu chirurgicky přesný set, nikoliv však rutinní. S přehledem sobě vlastním podávali pecku za peckou, a je jedno jestli bylo skladbám 20 let a nebo to byly úplně ty nejčerstvější z jejich posledního EP. Na rozdíl od předešlých BLOCKHEADS mi jejich set přišel dost krátký, ale desátá hodina je desátá, a festival se byl nucen přemístit do útrob klubu.
Ať se držíme fekální tématiky, kapely hrající uvnitř obstarávají jakousi dosrávku, tudíž už většina přítomných cítila, že hlavní chod už byl za námi. Zkouším chvilku vydržet a dávám asi pět minut, což byly asi tři songy, gore grinderů DESTRUCTIVE EXPLOSION OF ANAL GARLAND, jelikož mě jejich produkce moc nezaujala, festival tou dobou pro mě končí.
Na závěr si neodpustím takové malé shrnutí. Jak už jsem zmínil v úvodu, překvapila hojná účast fans už od začátku. Stejně tak mě překvapil počet „upravených“ už tak v brzké hodině. Letos se Ossi a kolektiv vytáhli a pozvali na akci v rámci grind možností a velikosti festivalu opravdu silnou sestavu kapel, kdy téměř každá měla co nabídnout i jiným lidem, než jen ortodoxním vyznavačům grindu. Ač jsem si plánoval dát si během festu malou přestávku, nakonec nebylo kdy, neustále se bylo potřeba držet na pozoru. Poslední srpnová neděle tak nabídla příjemný zážitek a nevidím jediný důvod proč za rok nepřijít zas....
Kompletní fotogalerie je na PHOTOMUSIC
