Letos vyšlo, po takřka osmi letech příprav, album „Hell“, na kterém Dan pracoval takřka sám. Vše složil, nahrál a nazpíval ve svém studiu, následně ošetřil zvuk, pak připravil obal a nakonec album sám vydal. Pro někoho nepředstavitelné, pro jiného standardní způsob práce...
Zdravím tě Dane, rád bych, aby ses na úvod trochu představil. V recenzi sem jen krátce zmínil, žes v osmdesátých a devadesátých letech hrál a zpíval v kapelách SEBASTIAN a APOSTASY, v promo dopisu uvádíš ještě další nespecifikované projekty...
Bylo toho hodně. Od, svého času docela populárních, LoveHotel, což byla moje první a vlastní kapela po odchodu ze Sebastian, přes osudovou chybu jménem Cosmetic Punk, bezpočet bezejmenných pokusů o “něco” se známými i zcela neznámými hudebníky, ambiciozní sólový projekt Promise, který to dotáhl až k hotovému, ale nikdy nevydanému albu, hostování v desítkách známých a neznámých kapel a projektů (například rád vzpomínám na slovenské Liquid Boogie Roll), až třeba po nahrávání kytar pro Michala Foreta a Lucku Vondráčkovou. Ani vlastně nevím, kde začít a kde skončit...
Jak APOSTASY, tak SEBASTIAN byla svého času známá jména, obě kapely měly slušně našlápnuto, APOSTASY spíš v rámci undergroundu, SEBASTIAN se asi dostali dál... Proč obě kapely skončily, resp. se na velmi dlouhou dobu odmlčely?
Sebastian vlastně nikdy neskončili. Měli pár přestávek, ale pořád tak nějak existovali i po tom, co jsem odešel. Každopádně, po mém odchodu zaznamenali dost velký propad popularity. Asi mi úplně nepřísluší to hodnotit, protože na tom mám svůj nesmazatelný kus viny, nicméně důvodem nejspíše bylo pár špatných rozhodnutí - ve výběru mého nástupce (myslím, že zpěvačka asi nebyla od kluků úplně šťastná volba), v drastické změně stylu a ignoraci staršího materiálu. Občas nad tím přemýšlím, co by bylo kdyby... Kdyby se tehdy mezi naše ega postavila nejaká autorita, třeba v podobě silného manažera a důrazně nám domluvila jako že “serte na to idioti a makejte, máte slušně našlápnuto”. Bohužel, taková “síla” Sebastianu vždycky chyběla a my se bohužel v mladické pýše domluvit nedokázali.
S Apostasy to bylo trochu jinak, ty šli k ledu, když jejich bubeník přešel právě do Sebastian. Odehráli jsme ještě pár koncertů, ale prostě ty vedlejší aktivity to pohřbily. Já pak hned v návaznosti založil LoveHotel, v kterém na úplném začátku dokonce hráli Satty a Knedla právě z Apostasy.
Jestli jsem to správně pochopil, tak SEBASTIAN jsou momentálně aktivní a chystají nějaká vystoupení. Jsi ještě členem kapely, případně jakou měrou se podílíš na tvorbě a chodu kapely?
Jsou znovu docela aktivní od podzimu 2009, kdy jsme se pokusili o reunion ve skoro klasické sestavě. Ale nějak to nefungovalo, komplikovaly to i moje tehdejší zdravotní problémy a pracovní vytížení, takže v lednu 2011 jsem byl vyhozen. Prý i z důvodu, že mě někteří z členů, cituji: “nějak nemohli vydejchat”. Před tím jsme stačili nazkoušet pár nových věcí, udělat pár vystoupení a natočit dvě skladby.
Když nad tím tak přemýšlím, tak celá tahle záležitost byla od začátku odsouzena k neúspěchu. Za těch 15 let, co jsme byli od sebe, jsme se hodně odcizili a změnil se i náš přístup k životu, hudbě a tak vůbec. Nicméně s Danem (basa) a Milanem (kytara) jsem pořád kamarád, s tím prvně jmenovaným bych se nabál to nazvat až nadstandardním kamarádským vztahem. Akorát si hudebně jdeme každý svou cestou. Alespoň zatím...
Pojďme k tomu, co je hlavním důvodem našeho povídání. Před několika týdny jsi vydal CD „Hell“ pod hlavičkou MEAN MESSIAH. Kdy Tě napadlo, že se budeš muzikou zabývat tak, že se o všechno postaráš sám?
V podstatě hned na začátku. Volba byla jednoduchá, buď jsem mohl stavět vzdušný zámky a s prázdnejma rukama přesvědčovat potencionální spoluhráče, aby do toho se mnou šli, nebo jsem to mohl nejdříve celý udělat sám a pak teprve shánět lidi, kteří by to chtěli dělat již na základě něčeho konkrétního. Nemusel jsem o tom ani moc dlouho přemýšlet.
Na jednu stranu je to určitě fajn, dělat si vše po svém a nenechat si do tvorby od nikoho mluvit, na druhou stranu ti může chybět odstup a případné postřehy spoluhráčů, jiný pohled na věc... Nebo máš někoho, kdo ti v řekněme kritickém momentu řekne názor, někdo, na koho dáš?
Možná chybí, možná ne, já nevím. To je asi věc přístupu. Myslím, že po sedmi letech, kdy jsem s tím projektem žil, ho znám ze všech možnejch úhlů a vyzkoušel jsem všechny pro mne přijatelný varianty, takže já ten pocit, že by mi někdo chyběl, nemám. Ty se na to můžes dívat jinak a po přečtení recenze je jasný, že to jinak vidíš, ale z mého pohledu je na albu přesně to, co na něm mělo být a co jsem chtěl, aby na něm bylo. Na pokusy jsem ke konci použil manželku, která mi po poslechu řekla: “Je to děsnej masakr, že se to skoro nedá vydržet.” To bylo znamení, že jsem na správné cestě. (smích)
Vše jsi spáchal sám. Pro mě je jednodušší si představit roli muzikanta, řada lidí dnes umí hrát na více nástrojů... Ty jsi asi původem kytarista, což nemá daleko k baskytaře, ale co další nástroje? Třeba bicí - pro mě je nepochopitelné, co dnes bubeníci předvádějí... Ale dnes už člověk z nahrávky nepozná, jestli jsou bicí zahrané živým člověkem, nebo naprogramované... Na „Hell“ jsi opravdu mlátil do bicích, nebo sis je „udělal“ v PC?
Tak i tak. Dema vznikala s programovanými bicími, ty se pak velmi komplikovaným způsobem přetáčely živými a následně se opět upravovalo v počítači a kombinovalo s programmingem. Ty skladby se během práce na albu neuvěřitelně měnily, takže se samozřejmě hodně hýbalo i s bubnama. Dvě skladby dokonce ze začátku točil i najatý bubeník, ale z toho ke konci nezůstal kámen na kameni.
Co mi přijde ještě složitější, jsou záležitosti týkající se nahrávání. Byl jsem v několika nahrávacích studiích a když jsem viděl, co všechno musí zvukař ovládat... Jak probíhalo nahrávání tvého alba? Kde jsi se zvukařině „vyučil“? Můžeš popsat své studio?
Nic extra. Dobré monitory pro nahrávání a mix, další sady repráků pro různé druhy poslechů, dobrá zvuková karta, kytarový aparát, pár mikrofonů a všechno ostatní se děje uvnitř počítače. Opravdu nic speciálního, řekl bych, standardní vybavení domácího studia. Vše ostatní je o uších, troše fantazie a hodně trpělivosti.
Vždycky jsem do zvukařiny fušoval. Ze začátku to byla nutnost, postupem času se z toho stala zábava, až jsem se o to začal zajímat na profesiální úrovni. Mám kamaráda v Kanadě, který vlastní špičkové nahrávací studio Vespa a od něj jsem čerpal zkušenosti, rady a sledoval jsem u něj při práci i pár mistrů tohoto řemesla.
Album má zvláštní zvuk, dalo by se říci industriální (?)... Kde jsi hledal pro „svůj“ zvuk inspiraci?
Fear Factory, SYL - tam jsem se inspiroval tou formou. Hudebně pak, samozřejmě kromě těch dvou výše jmenovaných, mě nesmírně ovlivňuje metal spíše avantgardního a progresivního ražení. Voivod, Mekong Delta, starý Holy Moses, progresívnější období Death, nesmím zapomenout na svoji úplně nejzákladnější inspiraci, a to Fear Of God. Jejich Within The Veil zbožňuju. Takže jak vidíš, samá staroba, mnoho novodobých partiček neposlouchám.
Ten industriální sound je prostě to, jak mám tenhle druh metalu rád - intenzívní, velký mnohovrstevnatý zvuk, tlak. Na to jak album zní, jsem mimochodem velmi hrdý.
Když CD poslouchám, trochu mi vadí, že se to valí a valí, na můj vkus je ve skladbách málo zpestřujících momentů. Výjimkou je jen „The Last Ride“, v té se toho naopak děje hodně. Je mi jasné, žes to prostě takhle chtěl, ale možná i pro posluchače by bylo zajímavější, kdyby to celé bylo trochu barevnější...
Dovolím si s Tebou nesouhlasit. Během celého alba se toho děje strašně moc, ale jde o způsob, kterým se tím proposloucháváš, z jakého úhlu k němu přistupuješ a samozřejmě je to i o osobním vkusu. Šel jsem po tísnivé, zdrcující a zároveň místy melancholické atmosféře. To všechno tam je, v těch skladbách jsou rytmické i harmonické zvraty, změny nálad, atmosféričtější pasáže, jen je to prostě podávané hodně intenzívně. Pro posluchače, kteří tenhle typ metalu primárně nevyhledávají, to musí být skutečně zničující prožitek.
Sám vše také zpíváš, a musím říci, že tady jsi mě překvapil, jakými polohami disponuješ. Hlavně melodické zpěvy (kterých je na můj vkus málo) zní zajímavě, ale i ty ostré jsou variabilní... Seš samouk, nebo jsi prošel něčíma rukama?
Díky, tohle se naopak poslouchá dobře (úsměv). Začínal jsem samozřejmě jako samouk, pak jsem prošel něčím, co by se dalo nazvat hlasovým školením, ale šlo především o efektivní dýchání a hlasovou hygienu. To, jak dále zacházím s barvami a jak hlas ohýbám, už je zcela moje věc.
V promo textu jsi uvedl, že jsi měl rozpracováno 79 skladeb... To je neuvěřitelné číslo - jak ses v tom množství dokázal vyznat? V jaké fázi jednotlivé skladby byly, mohl bys třeba vydat rovnou dvojalbum?
Mohl, ale to bych to pak ztěžka dával i já a Tebe by, soudě podle recenze, po poslechu hned odvezli rovnou k Chocholouškovi. Ano, číslo 79 je správné. Byly to jak načrtnuté nápady, tak i rozpracovaná či zcela dokončená dema. Mezi nimi jsou některý vážně dobrý věci, ale prostě ještě neuzrály k zveřejnění, neseděly mi do konceptu, nebo nevyhovovaly mému záměru, jak by mělo album vyznít. Jinak, vyznám se v nich docela dobře, na tohle mám v celku dobrou paměť. Stejně jako na spoustu jiných hovadin. (smích)
„Album ,Hell‘ je postavené na jednoduchém konceptu ,cesty lidských osudů jsou spletité, ale všechny vedou do pekla‘, který je rozveden v textové části jednotlivých skladeb. Ta na sebe svým obsahem navzájem navazují a tvoří tak výslednou, čtyřicetiminutovou jízdu těmi nejtemnějšími zákoutími lidské mysli.“ To jsou Tvá slova popisující koncept alba. Mohl bys je trochu rozvést? O čem „Peklo“ v Tvém podání je?
Zní to jako klišé, co? Ale věř mi, že to nebylo jako “tak jo, metal vole, musí to bejt temný”. Tohle téma “osobního pekla” ve mě uzrávalo už dlouho před začátkem práce na albu. Pak jsem ho na chvíli hodil k ledu, ale přišlo mi tak silný, že jsem neodolal. Jen namátkou a hodně zjednodušeně: “Temple Of Hell” je o nejen fyzické bolesti, kterou nedobrovolně zažívá mnoho lidí, nestojí o ni, ale slyší: “Je to boží vůle, On nás tím zkouší”. Kdo mu o to kurva ale stojí? “King Pathetic” je text o dvou perspektivách: pocitech Ježíše na kříži a pocitech člověka, kterej se k němu v naději obrací. A oba jsou vlastně obětí něčí demagogie. “Spiritual Resolution” je o znásilněným klukovi, kterýmu černoprdelník s ptákem v ruce říká: “Modlím se za tebe hochu, ale Bůh tě prostě nemá rád.” “The Last Ride” je takový podobenství poslední cesty z tohoto světa. Horská dráha, která tě vozí nahoru a dolů, pocity strachu se střídají s pocity euforie a nakonec tě to vyhodí na “druhou stranu”. Celý album je jako povídkový film zastřešený jedním tématem a propojený společnými postavami. Takže žádný statanistický bububu, žádní čertíci bertíci, to na “Hell” nehledej.
Poslední záležitostí, kterou máš ve svých rukou, je grafika obalu. Přední strana je opravdu stylová, kde jsi k tomu „sousoší“ přišel? Když jsi postavu u torza stromu viděl poprvé, bylo Ti hned jasné, že tohle je motiv pro titulní cover?
Okamžitě! Hned jak jsem to viděl, říkal jsem si, že by to bylo hezký na cover. Je to fotografie božích muk, který stojí kousek od místa, kde bydlím. Původní křížek zmizel a někdo tam vystřihl takovouhle skulpturu. Jezdil jsem kolem toho skoro denně a říkal jsem si, tak takhle si nějak představuju peklo. Bylo to tam asi rok a jednoho dne jsem si všiml, že se to, asi vlivem počasí, začíná rozpadat, takže jsem si to jen tak pro jistotu, bez nějakýho jasnýho záměru, nafotil. Pár dní na to, z toho teda už podezřívám vandaly, to leželo zničený na zemi. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, že bych si to vzal domů, ale než jsem si to rozmyslel, odvezli to technický služby a zmizelo to navěky. Že to bude obal jsem si vyjasnil postupem času, zkoušel jsem i zjistit kdo to tam vlastně nainstaloval, ale neúspěšně. Mimochodem, dneska je na tom místě již opravený, standardní křížek.
Album je venku zhruba dva měsíce, jaké máš zatím na své dílo ohlasy? Já jsem před psaním recenze nic nehledal (aby mě neovlivňovaly cizí názory), ale teď, když jsem si připravoval otázky, tak jsem koukal, že přijetí je většinou velmi vřelé, ale objevil se i názor zcela opačný. Já jsem někde mezi... (úsměv) Jak moc Tě recenze zajímají, bereš si z nich třeba nějaké postřehy, nad kterými se zamýšlíš, nebo jsi o své „pravdě“ přesvědčený a recenze používáš spíše jako formu promotion, že se o MEAN MESSIAH dozví více lidí?
Beru to především jako formu propagace, ale nebudu zastírat, že mám radost z každé pozitivní reakce a ty méně pozitivní až negativní mě naopak mrzí, občas i trochu bolí. Zvlášť kdyz mám pocit, že daný recenzent ne úplně dobře album pochopil, třeba proto, že stylově je zcela jinak zaměřen. Nicméně nejsem idiot, tedy alespoň si to myslím, a pár kritických postřehů si ukládám do paměti. Kritika, myslím ta ne pozitivní, mi principielně vůbec nevadí, ale trvám na konstruktivitě. A to je občas kámen úrazu. Kritika je samozřejmě výsostně subjektivní disciplína, nicméně myslím, že pár objektivních měřítek přecijenom existuje, a pokud je recenzent ignoruje, pak se lze dočkat i velmi podprůměrných hodnocení, ačkoliv třeba “Hell” podprůměrné, troufám si tvrdit, není.
Na webu máš uvedeno, že sháníš spoluhráče pro živé hraní. Je to problém, sehnat dnes šikovné muzikanty? Proč neoslovíš spoluhráče ze SEBASTIAN? Nebo se nedomluvíš s nějakou celou kapelou, jestli by do toho nešla? Na druhou stranu, koncertů je dnes tolik, že na ně chodí čím dál tím méně lidí, takže je otázka, jestli to za tu námahu (zkoušení s kapelou, kočírování lidí) vůbec stojí?
Je to problém, ale chci to alespoň zkusit. Jsem přesvědčen o tom, že hudba MEAN MESSIAH má silný koncertní potenciál, který by si mohl své příznivce najít. Mohl by to být opravdu masakr (úsměv).
No a jinak, SEBASTIAN jsou úplně jinde a další důvody, proč by to nešlo, jsem popsal dříve v tomto rozhovoru. A celá kapela? Skvělý nápad, ale já osobně si nedokážu představit partu na patřičné úrovni, která by upozadila vlastní tvorbu a šla obehrávat materiál nějakýho cizího týpka.
Je to opravdu pekelnej džob, už teď, když sháním lidi, a přestože se zdá, že je to na dobré cestě, mi všechno to “mám to vůbec zapotřebí” a “kurva, takových prachů mě to stojí a...” samozřejmě mnohokrát za den proběhne hlavou, ale jsem nenapravitelný dobrodruh.
Jak vidíš budoucnost MEAN MESSIAH? Jaké máš plány, kam bys chtěl s projektem dojít?
Projektem žiju sice již osmým rokem, ale album je venku jen nějaký dva měsíce, takže zatím je to pro mě dost čerstvá situace. Chtěl bych dotáhnout do konce druhé album. Mělo by být ještě extrémnější a ještě drtivější než “Hell”, chtěl bych s kapelou hrát živě a pokud bude všechno klapat, rád bych druhé album točil méně jako sólista a více jako kapela. Ostatní plány bych si s dovolením zatím nechal pro sebe. Jsou smělé, ale ne nereálné a nerad bych je zakřikl. Jsem pověrčivý a mohl bych tím vyrušit některá svá zaklínadla (smích).
bandzone.cz/meanmessiah
facebook.com/meanmessiah
www.meanmessiah.com
RECENZE
Zdravím tě Dane, rád bych, aby ses na úvod trochu představil. V recenzi sem jen krátce zmínil, žes v osmdesátých a devadesátých letech hrál a zpíval v kapelách SEBASTIAN a APOSTASY, v promo dopisu uvádíš ještě další nespecifikované projekty...
Bylo toho hodně. Od, svého času docela populárních, LoveHotel, což byla moje první a vlastní kapela po odchodu ze Sebastian, přes osudovou chybu jménem Cosmetic Punk, bezpočet bezejmenných pokusů o “něco” se známými i zcela neznámými hudebníky, ambiciozní sólový projekt Promise, který to dotáhl až k hotovému, ale nikdy nevydanému albu, hostování v desítkách známých a neznámých kapel a projektů (například rád vzpomínám na slovenské Liquid Boogie Roll), až třeba po nahrávání kytar pro Michala Foreta a Lucku Vondráčkovou. Ani vlastně nevím, kde začít a kde skončit...
Jak APOSTASY, tak SEBASTIAN byla svého času známá jména, obě kapely měly slušně našlápnuto, APOSTASY spíš v rámci undergroundu, SEBASTIAN se asi dostali dál... Proč obě kapely skončily, resp. se na velmi dlouhou dobu odmlčely?
Sebastian vlastně nikdy neskončili. Měli pár přestávek, ale pořád tak nějak existovali i po tom, co jsem odešel. Každopádně, po mém odchodu zaznamenali dost velký propad popularity. Asi mi úplně nepřísluší to hodnotit, protože na tom mám svůj nesmazatelný kus viny, nicméně důvodem nejspíše bylo pár špatných rozhodnutí - ve výběru mého nástupce (myslím, že zpěvačka asi nebyla od kluků úplně šťastná volba), v drastické změně stylu a ignoraci staršího materiálu. Občas nad tím přemýšlím, co by bylo kdyby... Kdyby se tehdy mezi naše ega postavila nejaká autorita, třeba v podobě silného manažera a důrazně nám domluvila jako že “serte na to idioti a makejte, máte slušně našlápnuto”. Bohužel, taková “síla” Sebastianu vždycky chyběla a my se bohužel v mladické pýše domluvit nedokázali.
S Apostasy to bylo trochu jinak, ty šli k ledu, když jejich bubeník přešel právě do Sebastian. Odehráli jsme ještě pár koncertů, ale prostě ty vedlejší aktivity to pohřbily. Já pak hned v návaznosti založil LoveHotel, v kterém na úplném začátku dokonce hráli Satty a Knedla právě z Apostasy.
Jestli jsem to správně pochopil, tak SEBASTIAN jsou momentálně aktivní a chystají nějaká vystoupení. Jsi ještě členem kapely, případně jakou měrou se podílíš na tvorbě a chodu kapely?
Jsou znovu docela aktivní od podzimu 2009, kdy jsme se pokusili o reunion ve skoro klasické sestavě. Ale nějak to nefungovalo, komplikovaly to i moje tehdejší zdravotní problémy a pracovní vytížení, takže v lednu 2011 jsem byl vyhozen. Prý i z důvodu, že mě někteří z členů, cituji: “nějak nemohli vydejchat”. Před tím jsme stačili nazkoušet pár nových věcí, udělat pár vystoupení a natočit dvě skladby.
Když nad tím tak přemýšlím, tak celá tahle záležitost byla od začátku odsouzena k neúspěchu. Za těch 15 let, co jsme byli od sebe, jsme se hodně odcizili a změnil se i náš přístup k životu, hudbě a tak vůbec. Nicméně s Danem (basa) a Milanem (kytara) jsem pořád kamarád, s tím prvně jmenovaným bych se nabál to nazvat až nadstandardním kamarádským vztahem. Akorát si hudebně jdeme každý svou cestou. Alespoň zatím...
Pojďme k tomu, co je hlavním důvodem našeho povídání. Před několika týdny jsi vydal CD „Hell“ pod hlavičkou MEAN MESSIAH. Kdy Tě napadlo, že se budeš muzikou zabývat tak, že se o všechno postaráš sám?
V podstatě hned na začátku. Volba byla jednoduchá, buď jsem mohl stavět vzdušný zámky a s prázdnejma rukama přesvědčovat potencionální spoluhráče, aby do toho se mnou šli, nebo jsem to mohl nejdříve celý udělat sám a pak teprve shánět lidi, kteří by to chtěli dělat již na základě něčeho konkrétního. Nemusel jsem o tom ani moc dlouho přemýšlet.
Na jednu stranu je to určitě fajn, dělat si vše po svém a nenechat si do tvorby od nikoho mluvit, na druhou stranu ti může chybět odstup a případné postřehy spoluhráčů, jiný pohled na věc... Nebo máš někoho, kdo ti v řekněme kritickém momentu řekne názor, někdo, na koho dáš?
Možná chybí, možná ne, já nevím. To je asi věc přístupu. Myslím, že po sedmi letech, kdy jsem s tím projektem žil, ho znám ze všech možnejch úhlů a vyzkoušel jsem všechny pro mne přijatelný varianty, takže já ten pocit, že by mi někdo chyběl, nemám. Ty se na to můžes dívat jinak a po přečtení recenze je jasný, že to jinak vidíš, ale z mého pohledu je na albu přesně to, co na něm mělo být a co jsem chtěl, aby na něm bylo. Na pokusy jsem ke konci použil manželku, která mi po poslechu řekla: “Je to děsnej masakr, že se to skoro nedá vydržet.” To bylo znamení, že jsem na správné cestě. (smích)
Vše jsi spáchal sám. Pro mě je jednodušší si představit roli muzikanta, řada lidí dnes umí hrát na více nástrojů... Ty jsi asi původem kytarista, což nemá daleko k baskytaře, ale co další nástroje? Třeba bicí - pro mě je nepochopitelné, co dnes bubeníci předvádějí... Ale dnes už člověk z nahrávky nepozná, jestli jsou bicí zahrané živým člověkem, nebo naprogramované... Na „Hell“ jsi opravdu mlátil do bicích, nebo sis je „udělal“ v PC?
Tak i tak. Dema vznikala s programovanými bicími, ty se pak velmi komplikovaným způsobem přetáčely živými a následně se opět upravovalo v počítači a kombinovalo s programmingem. Ty skladby se během práce na albu neuvěřitelně měnily, takže se samozřejmě hodně hýbalo i s bubnama. Dvě skladby dokonce ze začátku točil i najatý bubeník, ale z toho ke konci nezůstal kámen na kameni.
Co mi přijde ještě složitější, jsou záležitosti týkající se nahrávání. Byl jsem v několika nahrávacích studiích a když jsem viděl, co všechno musí zvukař ovládat... Jak probíhalo nahrávání tvého alba? Kde jsi se zvukařině „vyučil“? Můžeš popsat své studio?
Nic extra. Dobré monitory pro nahrávání a mix, další sady repráků pro různé druhy poslechů, dobrá zvuková karta, kytarový aparát, pár mikrofonů a všechno ostatní se děje uvnitř počítače. Opravdu nic speciálního, řekl bych, standardní vybavení domácího studia. Vše ostatní je o uších, troše fantazie a hodně trpělivosti.
Vždycky jsem do zvukařiny fušoval. Ze začátku to byla nutnost, postupem času se z toho stala zábava, až jsem se o to začal zajímat na profesiální úrovni. Mám kamaráda v Kanadě, který vlastní špičkové nahrávací studio Vespa a od něj jsem čerpal zkušenosti, rady a sledoval jsem u něj při práci i pár mistrů tohoto řemesla.
Album má zvláštní zvuk, dalo by se říci industriální (?)... Kde jsi hledal pro „svůj“ zvuk inspiraci?
Fear Factory, SYL - tam jsem se inspiroval tou formou. Hudebně pak, samozřejmě kromě těch dvou výše jmenovaných, mě nesmírně ovlivňuje metal spíše avantgardního a progresivního ražení. Voivod, Mekong Delta, starý Holy Moses, progresívnější období Death, nesmím zapomenout na svoji úplně nejzákladnější inspiraci, a to Fear Of God. Jejich Within The Veil zbožňuju. Takže jak vidíš, samá staroba, mnoho novodobých partiček neposlouchám.
Ten industriální sound je prostě to, jak mám tenhle druh metalu rád - intenzívní, velký mnohovrstevnatý zvuk, tlak. Na to jak album zní, jsem mimochodem velmi hrdý.
Když CD poslouchám, trochu mi vadí, že se to valí a valí, na můj vkus je ve skladbách málo zpestřujících momentů. Výjimkou je jen „The Last Ride“, v té se toho naopak děje hodně. Je mi jasné, žes to prostě takhle chtěl, ale možná i pro posluchače by bylo zajímavější, kdyby to celé bylo trochu barevnější...
Dovolím si s Tebou nesouhlasit. Během celého alba se toho děje strašně moc, ale jde o způsob, kterým se tím proposloucháváš, z jakého úhlu k němu přistupuješ a samozřejmě je to i o osobním vkusu. Šel jsem po tísnivé, zdrcující a zároveň místy melancholické atmosféře. To všechno tam je, v těch skladbách jsou rytmické i harmonické zvraty, změny nálad, atmosféričtější pasáže, jen je to prostě podávané hodně intenzívně. Pro posluchače, kteří tenhle typ metalu primárně nevyhledávají, to musí být skutečně zničující prožitek.
Sám vše také zpíváš, a musím říci, že tady jsi mě překvapil, jakými polohami disponuješ. Hlavně melodické zpěvy (kterých je na můj vkus málo) zní zajímavě, ale i ty ostré jsou variabilní... Seš samouk, nebo jsi prošel něčíma rukama?
Díky, tohle se naopak poslouchá dobře (úsměv). Začínal jsem samozřejmě jako samouk, pak jsem prošel něčím, co by se dalo nazvat hlasovým školením, ale šlo především o efektivní dýchání a hlasovou hygienu. To, jak dále zacházím s barvami a jak hlas ohýbám, už je zcela moje věc.
V promo textu jsi uvedl, že jsi měl rozpracováno 79 skladeb... To je neuvěřitelné číslo - jak ses v tom množství dokázal vyznat? V jaké fázi jednotlivé skladby byly, mohl bys třeba vydat rovnou dvojalbum?
Mohl, ale to bych to pak ztěžka dával i já a Tebe by, soudě podle recenze, po poslechu hned odvezli rovnou k Chocholouškovi. Ano, číslo 79 je správné. Byly to jak načrtnuté nápady, tak i rozpracovaná či zcela dokončená dema. Mezi nimi jsou některý vážně dobrý věci, ale prostě ještě neuzrály k zveřejnění, neseděly mi do konceptu, nebo nevyhovovaly mému záměru, jak by mělo album vyznít. Jinak, vyznám se v nich docela dobře, na tohle mám v celku dobrou paměť. Stejně jako na spoustu jiných hovadin. (smích)
„Album ,Hell‘ je postavené na jednoduchém konceptu ,cesty lidských osudů jsou spletité, ale všechny vedou do pekla‘, který je rozveden v textové části jednotlivých skladeb. Ta na sebe svým obsahem navzájem navazují a tvoří tak výslednou, čtyřicetiminutovou jízdu těmi nejtemnějšími zákoutími lidské mysli.“ To jsou Tvá slova popisující koncept alba. Mohl bys je trochu rozvést? O čem „Peklo“ v Tvém podání je?
Zní to jako klišé, co? Ale věř mi, že to nebylo jako “tak jo, metal vole, musí to bejt temný”. Tohle téma “osobního pekla” ve mě uzrávalo už dlouho před začátkem práce na albu. Pak jsem ho na chvíli hodil k ledu, ale přišlo mi tak silný, že jsem neodolal. Jen namátkou a hodně zjednodušeně: “Temple Of Hell” je o nejen fyzické bolesti, kterou nedobrovolně zažívá mnoho lidí, nestojí o ni, ale slyší: “Je to boží vůle, On nás tím zkouší”. Kdo mu o to kurva ale stojí? “King Pathetic” je text o dvou perspektivách: pocitech Ježíše na kříži a pocitech člověka, kterej se k němu v naději obrací. A oba jsou vlastně obětí něčí demagogie. “Spiritual Resolution” je o znásilněným klukovi, kterýmu černoprdelník s ptákem v ruce říká: “Modlím se za tebe hochu, ale Bůh tě prostě nemá rád.” “The Last Ride” je takový podobenství poslední cesty z tohoto světa. Horská dráha, která tě vozí nahoru a dolů, pocity strachu se střídají s pocity euforie a nakonec tě to vyhodí na “druhou stranu”. Celý album je jako povídkový film zastřešený jedním tématem a propojený společnými postavami. Takže žádný statanistický bububu, žádní čertíci bertíci, to na “Hell” nehledej.
Poslední záležitostí, kterou máš ve svých rukou, je grafika obalu. Přední strana je opravdu stylová, kde jsi k tomu „sousoší“ přišel? Když jsi postavu u torza stromu viděl poprvé, bylo Ti hned jasné, že tohle je motiv pro titulní cover?
Okamžitě! Hned jak jsem to viděl, říkal jsem si, že by to bylo hezký na cover. Je to fotografie božích muk, který stojí kousek od místa, kde bydlím. Původní křížek zmizel a někdo tam vystřihl takovouhle skulpturu. Jezdil jsem kolem toho skoro denně a říkal jsem si, tak takhle si nějak představuju peklo. Bylo to tam asi rok a jednoho dne jsem si všiml, že se to, asi vlivem počasí, začíná rozpadat, takže jsem si to jen tak pro jistotu, bez nějakýho jasnýho záměru, nafotil. Pár dní na to, z toho teda už podezřívám vandaly, to leželo zničený na zemi. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, že bych si to vzal domů, ale než jsem si to rozmyslel, odvezli to technický služby a zmizelo to navěky. Že to bude obal jsem si vyjasnil postupem času, zkoušel jsem i zjistit kdo to tam vlastně nainstaloval, ale neúspěšně. Mimochodem, dneska je na tom místě již opravený, standardní křížek.
Album je venku zhruba dva měsíce, jaké máš zatím na své dílo ohlasy? Já jsem před psaním recenze nic nehledal (aby mě neovlivňovaly cizí názory), ale teď, když jsem si připravoval otázky, tak jsem koukal, že přijetí je většinou velmi vřelé, ale objevil se i názor zcela opačný. Já jsem někde mezi... (úsměv) Jak moc Tě recenze zajímají, bereš si z nich třeba nějaké postřehy, nad kterými se zamýšlíš, nebo jsi o své „pravdě“ přesvědčený a recenze používáš spíše jako formu promotion, že se o MEAN MESSIAH dozví více lidí?
Beru to především jako formu propagace, ale nebudu zastírat, že mám radost z každé pozitivní reakce a ty méně pozitivní až negativní mě naopak mrzí, občas i trochu bolí. Zvlášť kdyz mám pocit, že daný recenzent ne úplně dobře album pochopil, třeba proto, že stylově je zcela jinak zaměřen. Nicméně nejsem idiot, tedy alespoň si to myslím, a pár kritických postřehů si ukládám do paměti. Kritika, myslím ta ne pozitivní, mi principielně vůbec nevadí, ale trvám na konstruktivitě. A to je občas kámen úrazu. Kritika je samozřejmě výsostně subjektivní disciplína, nicméně myslím, že pár objektivních měřítek přecijenom existuje, a pokud je recenzent ignoruje, pak se lze dočkat i velmi podprůměrných hodnocení, ačkoliv třeba “Hell” podprůměrné, troufám si tvrdit, není.
Na webu máš uvedeno, že sháníš spoluhráče pro živé hraní. Je to problém, sehnat dnes šikovné muzikanty? Proč neoslovíš spoluhráče ze SEBASTIAN? Nebo se nedomluvíš s nějakou celou kapelou, jestli by do toho nešla? Na druhou stranu, koncertů je dnes tolik, že na ně chodí čím dál tím méně lidí, takže je otázka, jestli to za tu námahu (zkoušení s kapelou, kočírování lidí) vůbec stojí?
Je to problém, ale chci to alespoň zkusit. Jsem přesvědčen o tom, že hudba MEAN MESSIAH má silný koncertní potenciál, který by si mohl své příznivce najít. Mohl by to být opravdu masakr (úsměv).
No a jinak, SEBASTIAN jsou úplně jinde a další důvody, proč by to nešlo, jsem popsal dříve v tomto rozhovoru. A celá kapela? Skvělý nápad, ale já osobně si nedokážu představit partu na patřičné úrovni, která by upozadila vlastní tvorbu a šla obehrávat materiál nějakýho cizího týpka.
Je to opravdu pekelnej džob, už teď, když sháním lidi, a přestože se zdá, že je to na dobré cestě, mi všechno to “mám to vůbec zapotřebí” a “kurva, takových prachů mě to stojí a...” samozřejmě mnohokrát za den proběhne hlavou, ale jsem nenapravitelný dobrodruh.
Jak vidíš budoucnost MEAN MESSIAH? Jaké máš plány, kam bys chtěl s projektem dojít?
Projektem žiju sice již osmým rokem, ale album je venku jen nějaký dva měsíce, takže zatím je to pro mě dost čerstvá situace. Chtěl bych dotáhnout do konce druhé album. Mělo by být ještě extrémnější a ještě drtivější než “Hell”, chtěl bych s kapelou hrát živě a pokud bude všechno klapat, rád bych druhé album točil méně jako sólista a více jako kapela. Ostatní plány bych si s dovolením zatím nechal pro sebe. Jsou smělé, ale ne nereálné a nerad bych je zakřikl. Jsem pověrčivý a mohl bych tím vyrušit některá svá zaklínadla (smích).
bandzone.cz/meanmessiah
facebook.com/meanmessiah
www.meanmessiah.com
RECENZE
