V Ostravě na koncertě jsem nebyl už hezkou chvíli a hned jak se objevily informace o jednodenním festivalu Rocková Ostrava, dlouho jsem neváhal. Hlavní lákadla v podobě KREATOR a DESTRUCTION přebily i vidinu dlouhé cesty přes celou republiku. Co na tom, že jsem viděl obě kapely mnohokrát? Už několik týdnů před samotnou akcí mě ale děsily neustálé změny v programu, které neustaly ani v den konání. Dále zlevňování vstupenek, které bylo nefér vůči těm, kteří si je zakoupili za plnou cenu na začátku předprodeje. A téměř mě dorazila informace přímo na místě, že možná KREATOR nezahrají kvůli údajným neshodám s pořadateli. Ale zpátky k zábavě. (Peťan)
Budík zvoní před devátou a o půl jedenácté už vyráží naše pětičlenná výprava z pražského hlaváku. V Leo expressu dáváme několik plechovek Radegastu za 20 Kč a po snesitelných třech hodinách vystupujeme v Ostravě. Jdeme na rychlou prohlídku centra a dáváme oběd. Na ten však musíme čekat snad čtyřicet minut. Padají další Radegasty a je čas vyrazit na místo činu. Areál je vskutku impozantní. Industriální prostředí a velké zastřešené pódium uprostřed spleti potrubí, komínů a mohutných ocelových konstrukcí. Hned po příchodu potkáváme výpravu z jihu Čech a rock´n´roll tak může začít. (Peťan)
Uf, tohle bylo prostě šílené. Odjezd naplánovaný na osmou hodinu ranní z Č. Budějovic. Míru nabíráme ve smluvený čas na smluveném místě. Na Lukáše musíme půl hodiny čekat. Jedeme opět zapůjčeným autem, thrashportér je stále v opravě. Ujedeme asi 80 - 100 km a teplota chladiče stoupá nad bod varu a naše nálada klesá pod bod mrazu. Doléváme vodu a čekáme, až motor vychladne a zkoušíme jet dál. Ujedeme jen kousek a znovu se chladič vaří. Zkoušíme to ještě jednou, ale je to pořád stejné. Nedá se nic dělat, musíme to otočit a vrátit se. Zkoušíme volat kde komu, jestli by nám nepůjčil auto, leč neúspěšně. Nakonec se přece jen daří a táta nám domluvil zapůjčení jiného auta. Díky moc, záchrana v pravou chvíli. Za občasného dolévaní vody do chladiče jsme zpátky v Budějovicích. Lukáš to vzdává, dává nám lístek a zůstává v Budějcích. Dojedeme na smluvené místo, kde si s tátou měníme auta. A rychle znovu směr Ostrava a teď už naostro. Máme skluz už nějaké 3 hodiny. Teď už cesta probíhá téměř bez komplikací. Asi na 15 minut postojíme v koloně před dopravní nehodou. Na dálnici dáváme oběd. Další šok přichází, když už se blížíme k vytouženému cíli. Naše dvě vstupenky zůstaly v porouchaném autě! V tom zmatku, kdy jsme narychlo přendávali věci, jsme je přehlédli a ony zůstaly ležet v přihrádce pod palubovkou. Opět tvrdá rána přes ksicht. No nic, jednu vstupenku navíc máme a na druhou se složíme na půl. V půl páté jsme v Ostravě, nikde žádný ukazatel kudy na festival, ale i tak si poradíme. Projíždíme Ruskou ulicí, na jejím konci se koná dnešní veselice. Platíme parkovné 100 Kč a naplno nás pohlcuje industriální atmosféra prostředí. Snad nejzajímavější místo, na kterém jsem kdy byl na koncertě. Hraje se na plácku uprostřed továrního komplexu. (KubaAjz)
S Kubajzem a Mařenkou jsme ve slunnou sobotu vypravili do Ostravy, ale kvůli závadě na autě jsme se museli vracet a vyrazit podruhé s jiným vozem. Na místo konání jsme se dorazili kolem páté hodiny odpolední a Rocková Ostrava nás uvítala industriální tváří, celý jednodenní festival se totiž konal v prostoru vítkovických fabrik. Metalovější prostředí už snad není. (Míra)
První kapelou, kterou vidíme, jsou domácí MALIGNANT TUMOUR. Já mám tuhle partu rád a jejich set mě pokaždé baví. Ostrava nebyla výjimkou. Rychlé, bez zbytečných keců, energie na rozdávání. Zkrátka rock´n´roll. Malignanti nasázeli svoje největší pecky a kotel jim všechno poctivě vrátil. V sobotním odpoledni MALIGNANT TUMOUR na rozdíl od fotbalového Baníku nezklamali! (Peťan)
Odbavení proběhne během pár vteřin a ihned se vrháme do centra dění, neboť vystoupení MALIGNANT TUMOUR je v plném proudu. Zdravice s jihočeskou thrash forever crew a seznamovaní se s prostředím, takže MT nesleduji příliš pozorně. Jako vždy předvádí řízný párty metal s nadhledem. Navíc před domácím publikem, které kapele vytvořilo pěkný kotel! Následují první organizátorské nedostatky. Kapely nehrají podle uvedeného programu, který se i tak před festivalem měnil co týden. Následuje snad přes hodinu dlouhá pauza, kterou prokecáme s jihothrashers v relaxační zóně, povalujíc se na prachovém trávníku. (KubaAjz)
Bylo jasné, že MALIGNANT TUMOUR celé nestihneme. Podařilo se odchytnout poslední vály a po dlouhé jízdě člověk protáhl tělo při hitovkách „Earthshaker“ a „Sadam Hussein is Rock´n´roll“. Místní hudební scéna měla ještě jedno zastoupení. Heavymetalová legenda CITRON hlásala přehrát celé album „Radegast“ a vzpomenout na zesnulého zpěváka Standu Hranického. Retro set navrátil některé fanoušky do minulosti. Pro mě samotného byl však aktuální zpěvák nevýrazný. Závěr v podobě dvou coverů od legendárních JUDAS PRIEST jsem nečekal.Tim Ripper Owens si s CITRONEM střihl krátkou ochutnávku jeho pozdější show. Sám však nevím, jak tohle mělo být pojato? Jako vzpomínka na Standu Hranického? Spíše to vyznělo jako pozvánka pro později vystoupivšího ex-zpěváka JUDAS PRIEST. Ohlas fanoušků byl však veliký a v porovnání s předchozími hudebními domorodci to bylo citelně znát. Před prvním německým thrash metalem jsem si prošel areál, obhlédnul velmi skromný merchandise a prohodil několik slov s moravskými kamarády. (Míra)
Po abnormálně dlouhé pauze následovala další ostravská legenda CITRON. Na albech „Radegast“ a „Plni energie“ jsem stejně jako spousty dalších hudebně vyrostl a vždy jsem měl CITRON rád, ale tento koncert mě absolutně nebavil. Set byl pro mě mdlý a bez jiskry, tentokrát mě CITRON vůbec nezaujal a po pár skladbách jsem raději odešel. Po chvíli se schází opět celá naše banda a všichni máme z CITRONU stejný pocit. Vrcholem jsou na závěr dva covery od JUDAS PRIEST. Nevím, zda má kapela formátu CITRON zapotřebí hrát covery slavnějších kolegů…(Peťan)
Rock-metalová stálice domácí scény CITRON se předvedla v plné síle. Koncertní set byl veselý a svěží a já jsem se bavil, i když (byť ty staré desky doma mám) je nemám naposlouchané. V závěru s kapelou zahostoval zpěvák Tim Ripper Owens, zaznívají songy od JUDAS PRIEST. (KubaAjz)
Po dalších změnách v programu se již nachystali němečtí thrash metaloví nestoři DESTRUCTION. A hned od prvních tónů za to Schmier a spol. vzal přesně tak jak jsme zvyklí. Nesmrtelný a poctivý old school thrash metal řezající a sekající na všechny strany. Mike drhne tisíckrát slyšené riffy a sóla s takovou přesností a lehkostí, až vám padá brada. Schmier je osobnost a pravý frontman. Znovu se opakuju, ale pro mě jeden z nejoblíbenějších frontmanů vůbec. Jeho přístup k hudbě a k fanouškům je neuvěřitelný. DESTRUCTION i přes trochu horší zvuk ve svém hodinovém setu zahráli samé pecky ze své bohaté diskografie. Bez keců, bez čekání, bez chyb. „Thrash Till Death“, „Nailed to the Cross“, „Mad Butcher“, „Eternal Ban“, „Life Without Sense“, „Total Desaster“, „The Butcher Strikes Back“, „Bestial Invasion“ a závěrečná „Curse the Gods“ musely potěšit každého thrashera. Nechyběly ani tři vály z nové desky „Spiritual Genocide“, ze kterých se především „Hate Is My Fuel“ může směle rovnat s legendárními vály z let osmdesátých. Odevzdávám brýle do bezpečí a vrhám se po hlavě do circle pitu! DESTRUCTION nám jednoduše nakopali prdele. Thrash´till death!!! (Peťan)
Na DESTRUCTION se šlo pěkně dopředu, aby se dalo dobře koukat na Schmiera. Zvukově ale dostala německá legenda pořádně za uši. Sám Schmier měl chuť zvukaře zabít. Setlist byl dobře sestaven, kdy se plynule hrálo jak z poslední desky „Spiritual Genocide“, ale došlo i na staré dobré klasiky jako „Bestial Invasion“, „Thrash till Death“ nebo „Curse the Gods“. Proházel jsem pořádně hlavou a užil si i přes špatný zvuk old school thrash metal. Počtvrté DESTRUCTION bavili stejně jako poprvé. (Míra)
Jdeme si s Mařenkou zabrat místo pod podium, jsme v cca 10. řadě pod levými reproduktory. Začátek DESTRUCION má velmi chabý zvuk. Takhle nasraného Schmiera jsem ještě neviděl. Krutě vynadá zvukařovi, a ejhle, ono to pomohlo a zvuk se zlepšuje. Od prvního songu se roztáčí neustávající circle pit. Perfektně jsem si procvičil krční svaly a hru na imaginární kytaru. DESTRUCION nehrají úplně stejný set jako před týdnem, což oceňují hlavně ti (dva) fanoušci v publiku, kteří jezdí na všechny koncerty DESTRUCION v okruhu 600 km. (smích) (KubaAjz)
Mařenka si jde odpočinout do auta a já zůstávám. Přiznám se, že JORN byli pro mě velkou neznámou. O to víc jsem byl příjemně překvapen střednětempým heavy metalem/rockem, který mi přišel víc než po chuti. Zaslechl jsem přirovnání k DIO a musím uznat, že to není úplně střela vedle. Zpěvák Jorn Lande vládne opravdu mocným a zajímavým hlasem. (KubaAjz)
Zase dlouhá pauza, pokec, pivko, jídlo. JORN opravdu není můj šálek kávy. Mix hard rocku a euro power metalu mě donutí se vzdálit hodně daleko. Svých fans Jorn Lande v kotli našel více než dost, takže moje nepřítomnost nebyla podstatná (smích). (Peťan)
Sáhodlouhé zvučení je konečně u konce a po intru se na pódiu objevují headlineři KREATOR. Co napsat o této legendě, která je bezesporu jednou z nejvlivnějších kapel dlouhé thrashmetalové historie? I já si pořád naprosto přesně pamatuju ten pocit bezmoci a úžasu, když mě do kleští poprvé sevřely desky „Endless Pain“ a „Pleasure to Kill“. KREATOR tentokrát vsadili na setlist, jehož páteří byla loni vydaná deska „Phantom Antichrist“, ze které zaznělo hned pět věcí. S velkým přehledem odehraný koncert, tak jak je u KREATOR zvykem. Mille Petrozza hecoval a burcoval zaplněný kotel (pravda, někdy už příliš dlouho) a jeho agresivní vokál slyším ještě teď. Naopak jeho kytara byla kromě sól trochu v útlumu, jinak jsem byl po zvukové stránce spokojený. Nechyběly skladby „Phantom Antichrist“, „Warcurse“, „Hordes of Chaos“, „Phobia“, „Civilization Collapse“ nebo „Enemy Of God“. Z kultovních osmdesátek pak „Endless Pain“, „Pleasure to Kill“, „People of the Lie“ a závěrečný tradiční dvojblok „Flag of Hate / Tormentor“. Circle pit, mosh, kontakt s publikem - thrashing jak se patří. Jen škoda, že nezazněla žádná skladba z desky „Extreme Aggression“. Veteráni z německého Essenu dali Ostravě znovu po osmnácti letech přičichnout svému jedinečnému thrash metalu. Mám dost! KREATOR milují thrash a já miluji KREATOR. (Peťan)
Do další thrashové legendy KREATOR bylo hodně času. Stejně jako rodáky z Weil am Rhein, tak i rodáky z Essenu KREATOR jsem viděl a slyšel počtvrté. Ve Vítkovicích snad chtěli thrash metal vrátit do doby špinavých a neposlouchatelných demíček. Nevím, proč i headliner dostal zvuk rovnající velké kouli. Většina setu se opírala o novou tvorbu z poslední desky „Phantom Antichrist“. Na starší věci už se tolik nedostávalo, ale je to logické, že kapela prezentuje své novinky. Celkově mi KREATOR přišli slabší, byť ne vlastní vinou. Velkou měrou mi vystoupení zkazilo plno návštěvníků, kteří vůbec nepochopili wall of death a jiné tradiční prvky thrashového vystoupení. Pro mě osobně byli KREATOR nejlepší na Metalfestu a DESTRUCTION na Thrashfestu. Tam jsem si obě kapely užil nejvíce. (Míra)
Jdu vyzvednout Mařenku a s mrazivým napětím vyčkáváme příchodu dnešního vrcholu KREATOR. Mají trochu chudší kulisy než obvykle, ale vem to čert. Mille a jeho družina by klidně mohli hrát na valníku slámy a stejně by všem nakopali prdel. Set zůstává na chlup neměnný. Co song, to nesmrtelný hit. „Phantom Antichrist“ je jednoznačně nejlepší thrashmetalové album současnosti. Opravdu nevím, jak se jim ho podaří překonat. Na konci při děkovačce Mille ukazuje na Mařenku a snaží se jí třikrát hodit trsátko, leč neúspěšně. Za 2 měsíce na Metal invasion v Německu znovu, už aby to bylo! Mařenka jde spát. Já se ještě potuluju po vyprázdněném areálu. Pivo už se netočí, i když mají hrát ještě 3 kapely. (KubaAjz)
Po pauze se na pódiu objevily klávesy a to byl čas na úprk. SILENT VOICES nebudu hodnotit, protože v mém uchu kapela zněla tak příšerně, že nazvat to blbostí je ještě lichotka. Už dlouho jsem takový hnůj neslyšel. Pardon. A další šok přišel ve chvíli, kdy v celém areálu došlo pivo…(Peťan)
Čekání na RIPPERA dostalo několik kopanců – nejdříve dojde brzy pivo, pak se ještě posune začátek jeho vystoupení a nakonec se dostavila i pěkná zima. Během půl hodiny však RIPPER vykouzlil nejlepší zvuk (!) a set plný písní JUDAS PRIEST, kdy nejvíce vynikl cover „Diamond and Rust“, který na rozdíl od Halforda dostal více emociální stránku. Pak však Tima ošklivě utnuli, aby mohla vystoupit maďarská power metalová kapela WISDOM. Mě osobně tento styl nebaví a nechci být sprostý, ale kvůli tuctovým neznámým Maďarům se nemusel sprostě odbýt zpěvák, který má větší renomé. Omluvil bych se takto OWENSOVI, protože si určitě musel pomyslet, že se ocitl na místě plném amatérů. Mimochodem to napsal na svém twitter účtu. (Míra)
TIM RIPPER OWENS začal o půl druhé ráno a kdo vydržel, nelitoval. Otvírák „Painkiller“ a už se to sypalo. Tenhle sympaťák, kterého nesmyslně ortodoxní fandové JUDAS PRIEST odsuzují, předvedl výborné heavymetalové představení. Kromě skladeb od JUDAS zazněla i jedna pecka z jeho sólovky BEYOND FEAR. A konečně jsem naživo slyšel „Burn in Hell“! Skvělý koncert zkazili pořadatelé, kteří jednoduše RIPPEROVI vypnuli aparaturu a bylo vymalováno. Hlavně, že ta blbost hrající před ním měla dostatek hracího prostoru. Vokálově byl koncert lepší, než samotní JUDAS PRIEST při svém posledním koncertu v Praze. RIPPER znovu dokázal své nesporné kvality, které bohužel stále zůstávají poněkud nedoceněny. (Peťan)
Po RIPPEROVI mizíme, poslední kapelu WISDOM slyšíme pouze z tramvajové zastávky a i tak usuzujeme, že není opravdu o co stát. Druhý ročník Rockové Ostravy splnil mé očekávání. KREATOR, DESTRUCTION a RIPPER OWENS, kvůli kterým jsem Ostravu navštívil, za dlouhou cestu rozhodně stáli. Organizace festivalu však výrazně pokulhávala, ale berme v potaz i faktory, které pořadatel neovlivní. Pokud se kapela zpozdí, hned je program v troskách. Jenže program u Rockové Ostravy byl v troskách už od jeho prvotního zveřejnění. Třeba příští ročník bude zase akce o krok dále a nabídne minimálně stejně zajímavé kapely jako letos. Po tom, co byla zrušena Noc plná hvězd si tento region alespoň jednodenní festival metalového ražení zaslouží. (Peťan)
SILENT VOICES není zrovna kapela, kterou musím slyšet, a proto se uchyluji do pivního stanu, ke svým thrashkolegům Mírovi a Peťovi. Kde spekulujme nad tím, jak by asi zněl KREYSON kdyby v něm zpíval Daniel Landa (smích). Lidí v areálu se pohybuje už jen poskromnu. RIPPER OWENS má sice image hiphopera, ale valí klasický heavy metal, vlastně skoro samé songy od JUDAS PRIEST. Zní to dobře, ale když se čas přehoupne přes druhou hodinu ranní, jdu spát do auta. Jsem už hodně unavený a nehodlám to lámat přes koleno. Spíme asi do půl sedmé. Volám Mírovi, který mezitím vymetal bary na Stodolní. Za 15 minut je tu a vydáváme se na dlouhou cestu domů. Když už naprosto vyčerpaní přijíždíme v půl třetí domů, zjistíme, že kromě vstupenek v rozbitém autě zůstaly i klíče od domu. Když se daří, tak se daří. Takže ještě cesta k nám do práce a zpátky a v půl čtvrté jsme konečně doma. Sprcha a spánek a večer znovu na koncert. (KubaAjz)
Organizace na festivalu nebyla na pochvalu. V průběhu dne se program měnil a člověk se nemohl dovědět žádné informace. Hlasatel je pěkná věc, ale pokud by se postavil do prostor mimo pódium, pak by zjistil, že není slyšet. Kapela WISDOM měla zpoždění a tak se utvářely velké mezery mezi kapelami. Sám ani nechápu nevyužitý hodinový prostor WISDOM. Tady mohl klidně hrát TIM RIPPER OWENS, který byl neslušně přesunut na ráno a ještě v polovině utnut. Zvuk, to byla kategorie sama o sobě. Pivo došlo brzo, jídel tam bylo více než se slušelo a merchandise skoro žádný, jen v prostorách autogramiád byla možnost sehnat něco od samotných kapel. Na konci se pak celý prostor proměnil v pěkné smetiště. Celkově mi Rocková Ostrava až moc připomněla poslední Sonisphere v Praze, kde také festival selhal pod náporem lidí a po špatném plánování. Názor si však může udělat každý sám. Myslím, že i samotné kapely si odvezly „zajímavou“ zkušenost. Plusem celé akce byl ale areál, který udělal koncertům pěknou kulisu. (Míra)
Fotky: Míra
Budík zvoní před devátou a o půl jedenácté už vyráží naše pětičlenná výprava z pražského hlaváku. V Leo expressu dáváme několik plechovek Radegastu za 20 Kč a po snesitelných třech hodinách vystupujeme v Ostravě. Jdeme na rychlou prohlídku centra a dáváme oběd. Na ten však musíme čekat snad čtyřicet minut. Padají další Radegasty a je čas vyrazit na místo činu. Areál je vskutku impozantní. Industriální prostředí a velké zastřešené pódium uprostřed spleti potrubí, komínů a mohutných ocelových konstrukcí. Hned po příchodu potkáváme výpravu z jihu Čech a rock´n´roll tak může začít. (Peťan)
Uf, tohle bylo prostě šílené. Odjezd naplánovaný na osmou hodinu ranní z Č. Budějovic. Míru nabíráme ve smluvený čas na smluveném místě. Na Lukáše musíme půl hodiny čekat. Jedeme opět zapůjčeným autem, thrashportér je stále v opravě. Ujedeme asi 80 - 100 km a teplota chladiče stoupá nad bod varu a naše nálada klesá pod bod mrazu. Doléváme vodu a čekáme, až motor vychladne a zkoušíme jet dál. Ujedeme jen kousek a znovu se chladič vaří. Zkoušíme to ještě jednou, ale je to pořád stejné. Nedá se nic dělat, musíme to otočit a vrátit se. Zkoušíme volat kde komu, jestli by nám nepůjčil auto, leč neúspěšně. Nakonec se přece jen daří a táta nám domluvil zapůjčení jiného auta. Díky moc, záchrana v pravou chvíli. Za občasného dolévaní vody do chladiče jsme zpátky v Budějovicích. Lukáš to vzdává, dává nám lístek a zůstává v Budějcích. Dojedeme na smluvené místo, kde si s tátou měníme auta. A rychle znovu směr Ostrava a teď už naostro. Máme skluz už nějaké 3 hodiny. Teď už cesta probíhá téměř bez komplikací. Asi na 15 minut postojíme v koloně před dopravní nehodou. Na dálnici dáváme oběd. Další šok přichází, když už se blížíme k vytouženému cíli. Naše dvě vstupenky zůstaly v porouchaném autě! V tom zmatku, kdy jsme narychlo přendávali věci, jsme je přehlédli a ony zůstaly ležet v přihrádce pod palubovkou. Opět tvrdá rána přes ksicht. No nic, jednu vstupenku navíc máme a na druhou se složíme na půl. V půl páté jsme v Ostravě, nikde žádný ukazatel kudy na festival, ale i tak si poradíme. Projíždíme Ruskou ulicí, na jejím konci se koná dnešní veselice. Platíme parkovné 100 Kč a naplno nás pohlcuje industriální atmosféra prostředí. Snad nejzajímavější místo, na kterém jsem kdy byl na koncertě. Hraje se na plácku uprostřed továrního komplexu. (KubaAjz)
S Kubajzem a Mařenkou jsme ve slunnou sobotu vypravili do Ostravy, ale kvůli závadě na autě jsme se museli vracet a vyrazit podruhé s jiným vozem. Na místo konání jsme se dorazili kolem páté hodiny odpolední a Rocková Ostrava nás uvítala industriální tváří, celý jednodenní festival se totiž konal v prostoru vítkovických fabrik. Metalovější prostředí už snad není. (Míra)
První kapelou, kterou vidíme, jsou domácí MALIGNANT TUMOUR. Já mám tuhle partu rád a jejich set mě pokaždé baví. Ostrava nebyla výjimkou. Rychlé, bez zbytečných keců, energie na rozdávání. Zkrátka rock´n´roll. Malignanti nasázeli svoje největší pecky a kotel jim všechno poctivě vrátil. V sobotním odpoledni MALIGNANT TUMOUR na rozdíl od fotbalového Baníku nezklamali! (Peťan)
Odbavení proběhne během pár vteřin a ihned se vrháme do centra dění, neboť vystoupení MALIGNANT TUMOUR je v plném proudu. Zdravice s jihočeskou thrash forever crew a seznamovaní se s prostředím, takže MT nesleduji příliš pozorně. Jako vždy předvádí řízný párty metal s nadhledem. Navíc před domácím publikem, které kapele vytvořilo pěkný kotel! Následují první organizátorské nedostatky. Kapely nehrají podle uvedeného programu, který se i tak před festivalem měnil co týden. Následuje snad přes hodinu dlouhá pauza, kterou prokecáme s jihothrashers v relaxační zóně, povalujíc se na prachovém trávníku. (KubaAjz)
Bylo jasné, že MALIGNANT TUMOUR celé nestihneme. Podařilo se odchytnout poslední vály a po dlouhé jízdě člověk protáhl tělo při hitovkách „Earthshaker“ a „Sadam Hussein is Rock´n´roll“. Místní hudební scéna měla ještě jedno zastoupení. Heavymetalová legenda CITRON hlásala přehrát celé album „Radegast“ a vzpomenout na zesnulého zpěváka Standu Hranického. Retro set navrátil některé fanoušky do minulosti. Pro mě samotného byl však aktuální zpěvák nevýrazný. Závěr v podobě dvou coverů od legendárních JUDAS PRIEST jsem nečekal.Tim Ripper Owens si s CITRONEM střihl krátkou ochutnávku jeho pozdější show. Sám však nevím, jak tohle mělo být pojato? Jako vzpomínka na Standu Hranického? Spíše to vyznělo jako pozvánka pro později vystoupivšího ex-zpěváka JUDAS PRIEST. Ohlas fanoušků byl však veliký a v porovnání s předchozími hudebními domorodci to bylo citelně znát. Před prvním německým thrash metalem jsem si prošel areál, obhlédnul velmi skromný merchandise a prohodil několik slov s moravskými kamarády. (Míra)
Po abnormálně dlouhé pauze následovala další ostravská legenda CITRON. Na albech „Radegast“ a „Plni energie“ jsem stejně jako spousty dalších hudebně vyrostl a vždy jsem měl CITRON rád, ale tento koncert mě absolutně nebavil. Set byl pro mě mdlý a bez jiskry, tentokrát mě CITRON vůbec nezaujal a po pár skladbách jsem raději odešel. Po chvíli se schází opět celá naše banda a všichni máme z CITRONU stejný pocit. Vrcholem jsou na závěr dva covery od JUDAS PRIEST. Nevím, zda má kapela formátu CITRON zapotřebí hrát covery slavnějších kolegů…(Peťan)
Rock-metalová stálice domácí scény CITRON se předvedla v plné síle. Koncertní set byl veselý a svěží a já jsem se bavil, i když (byť ty staré desky doma mám) je nemám naposlouchané. V závěru s kapelou zahostoval zpěvák Tim Ripper Owens, zaznívají songy od JUDAS PRIEST. (KubaAjz)
Po dalších změnách v programu se již nachystali němečtí thrash metaloví nestoři DESTRUCTION. A hned od prvních tónů za to Schmier a spol. vzal přesně tak jak jsme zvyklí. Nesmrtelný a poctivý old school thrash metal řezající a sekající na všechny strany. Mike drhne tisíckrát slyšené riffy a sóla s takovou přesností a lehkostí, až vám padá brada. Schmier je osobnost a pravý frontman. Znovu se opakuju, ale pro mě jeden z nejoblíbenějších frontmanů vůbec. Jeho přístup k hudbě a k fanouškům je neuvěřitelný. DESTRUCTION i přes trochu horší zvuk ve svém hodinovém setu zahráli samé pecky ze své bohaté diskografie. Bez keců, bez čekání, bez chyb. „Thrash Till Death“, „Nailed to the Cross“, „Mad Butcher“, „Eternal Ban“, „Life Without Sense“, „Total Desaster“, „The Butcher Strikes Back“, „Bestial Invasion“ a závěrečná „Curse the Gods“ musely potěšit každého thrashera. Nechyběly ani tři vály z nové desky „Spiritual Genocide“, ze kterých se především „Hate Is My Fuel“ může směle rovnat s legendárními vály z let osmdesátých. Odevzdávám brýle do bezpečí a vrhám se po hlavě do circle pitu! DESTRUCTION nám jednoduše nakopali prdele. Thrash´till death!!! (Peťan)
Na DESTRUCTION se šlo pěkně dopředu, aby se dalo dobře koukat na Schmiera. Zvukově ale dostala německá legenda pořádně za uši. Sám Schmier měl chuť zvukaře zabít. Setlist byl dobře sestaven, kdy se plynule hrálo jak z poslední desky „Spiritual Genocide“, ale došlo i na staré dobré klasiky jako „Bestial Invasion“, „Thrash till Death“ nebo „Curse the Gods“. Proházel jsem pořádně hlavou a užil si i přes špatný zvuk old school thrash metal. Počtvrté DESTRUCTION bavili stejně jako poprvé. (Míra)
Jdeme si s Mařenkou zabrat místo pod podium, jsme v cca 10. řadě pod levými reproduktory. Začátek DESTRUCION má velmi chabý zvuk. Takhle nasraného Schmiera jsem ještě neviděl. Krutě vynadá zvukařovi, a ejhle, ono to pomohlo a zvuk se zlepšuje. Od prvního songu se roztáčí neustávající circle pit. Perfektně jsem si procvičil krční svaly a hru na imaginární kytaru. DESTRUCION nehrají úplně stejný set jako před týdnem, což oceňují hlavně ti (dva) fanoušci v publiku, kteří jezdí na všechny koncerty DESTRUCION v okruhu 600 km. (smích) (KubaAjz)
Mařenka si jde odpočinout do auta a já zůstávám. Přiznám se, že JORN byli pro mě velkou neznámou. O to víc jsem byl příjemně překvapen střednětempým heavy metalem/rockem, který mi přišel víc než po chuti. Zaslechl jsem přirovnání k DIO a musím uznat, že to není úplně střela vedle. Zpěvák Jorn Lande vládne opravdu mocným a zajímavým hlasem. (KubaAjz)
Zase dlouhá pauza, pokec, pivko, jídlo. JORN opravdu není můj šálek kávy. Mix hard rocku a euro power metalu mě donutí se vzdálit hodně daleko. Svých fans Jorn Lande v kotli našel více než dost, takže moje nepřítomnost nebyla podstatná (smích). (Peťan)
Sáhodlouhé zvučení je konečně u konce a po intru se na pódiu objevují headlineři KREATOR. Co napsat o této legendě, která je bezesporu jednou z nejvlivnějších kapel dlouhé thrashmetalové historie? I já si pořád naprosto přesně pamatuju ten pocit bezmoci a úžasu, když mě do kleští poprvé sevřely desky „Endless Pain“ a „Pleasure to Kill“. KREATOR tentokrát vsadili na setlist, jehož páteří byla loni vydaná deska „Phantom Antichrist“, ze které zaznělo hned pět věcí. S velkým přehledem odehraný koncert, tak jak je u KREATOR zvykem. Mille Petrozza hecoval a burcoval zaplněný kotel (pravda, někdy už příliš dlouho) a jeho agresivní vokál slyším ještě teď. Naopak jeho kytara byla kromě sól trochu v útlumu, jinak jsem byl po zvukové stránce spokojený. Nechyběly skladby „Phantom Antichrist“, „Warcurse“, „Hordes of Chaos“, „Phobia“, „Civilization Collapse“ nebo „Enemy Of God“. Z kultovních osmdesátek pak „Endless Pain“, „Pleasure to Kill“, „People of the Lie“ a závěrečný tradiční dvojblok „Flag of Hate / Tormentor“. Circle pit, mosh, kontakt s publikem - thrashing jak se patří. Jen škoda, že nezazněla žádná skladba z desky „Extreme Aggression“. Veteráni z německého Essenu dali Ostravě znovu po osmnácti letech přičichnout svému jedinečnému thrash metalu. Mám dost! KREATOR milují thrash a já miluji KREATOR. (Peťan)
Do další thrashové legendy KREATOR bylo hodně času. Stejně jako rodáky z Weil am Rhein, tak i rodáky z Essenu KREATOR jsem viděl a slyšel počtvrté. Ve Vítkovicích snad chtěli thrash metal vrátit do doby špinavých a neposlouchatelných demíček. Nevím, proč i headliner dostal zvuk rovnající velké kouli. Většina setu se opírala o novou tvorbu z poslední desky „Phantom Antichrist“. Na starší věci už se tolik nedostávalo, ale je to logické, že kapela prezentuje své novinky. Celkově mi KREATOR přišli slabší, byť ne vlastní vinou. Velkou měrou mi vystoupení zkazilo plno návštěvníků, kteří vůbec nepochopili wall of death a jiné tradiční prvky thrashového vystoupení. Pro mě osobně byli KREATOR nejlepší na Metalfestu a DESTRUCTION na Thrashfestu. Tam jsem si obě kapely užil nejvíce. (Míra)
Jdu vyzvednout Mařenku a s mrazivým napětím vyčkáváme příchodu dnešního vrcholu KREATOR. Mají trochu chudší kulisy než obvykle, ale vem to čert. Mille a jeho družina by klidně mohli hrát na valníku slámy a stejně by všem nakopali prdel. Set zůstává na chlup neměnný. Co song, to nesmrtelný hit. „Phantom Antichrist“ je jednoznačně nejlepší thrashmetalové album současnosti. Opravdu nevím, jak se jim ho podaří překonat. Na konci při děkovačce Mille ukazuje na Mařenku a snaží se jí třikrát hodit trsátko, leč neúspěšně. Za 2 měsíce na Metal invasion v Německu znovu, už aby to bylo! Mařenka jde spát. Já se ještě potuluju po vyprázdněném areálu. Pivo už se netočí, i když mají hrát ještě 3 kapely. (KubaAjz)
Po pauze se na pódiu objevily klávesy a to byl čas na úprk. SILENT VOICES nebudu hodnotit, protože v mém uchu kapela zněla tak příšerně, že nazvat to blbostí je ještě lichotka. Už dlouho jsem takový hnůj neslyšel. Pardon. A další šok přišel ve chvíli, kdy v celém areálu došlo pivo…(Peťan)
Čekání na RIPPERA dostalo několik kopanců – nejdříve dojde brzy pivo, pak se ještě posune začátek jeho vystoupení a nakonec se dostavila i pěkná zima. Během půl hodiny však RIPPER vykouzlil nejlepší zvuk (!) a set plný písní JUDAS PRIEST, kdy nejvíce vynikl cover „Diamond and Rust“, který na rozdíl od Halforda dostal více emociální stránku. Pak však Tima ošklivě utnuli, aby mohla vystoupit maďarská power metalová kapela WISDOM. Mě osobně tento styl nebaví a nechci být sprostý, ale kvůli tuctovým neznámým Maďarům se nemusel sprostě odbýt zpěvák, který má větší renomé. Omluvil bych se takto OWENSOVI, protože si určitě musel pomyslet, že se ocitl na místě plném amatérů. Mimochodem to napsal na svém twitter účtu. (Míra)
TIM RIPPER OWENS začal o půl druhé ráno a kdo vydržel, nelitoval. Otvírák „Painkiller“ a už se to sypalo. Tenhle sympaťák, kterého nesmyslně ortodoxní fandové JUDAS PRIEST odsuzují, předvedl výborné heavymetalové představení. Kromě skladeb od JUDAS zazněla i jedna pecka z jeho sólovky BEYOND FEAR. A konečně jsem naživo slyšel „Burn in Hell“! Skvělý koncert zkazili pořadatelé, kteří jednoduše RIPPEROVI vypnuli aparaturu a bylo vymalováno. Hlavně, že ta blbost hrající před ním měla dostatek hracího prostoru. Vokálově byl koncert lepší, než samotní JUDAS PRIEST při svém posledním koncertu v Praze. RIPPER znovu dokázal své nesporné kvality, které bohužel stále zůstávají poněkud nedoceněny. (Peťan)
Po RIPPEROVI mizíme, poslední kapelu WISDOM slyšíme pouze z tramvajové zastávky a i tak usuzujeme, že není opravdu o co stát. Druhý ročník Rockové Ostravy splnil mé očekávání. KREATOR, DESTRUCTION a RIPPER OWENS, kvůli kterým jsem Ostravu navštívil, za dlouhou cestu rozhodně stáli. Organizace festivalu však výrazně pokulhávala, ale berme v potaz i faktory, které pořadatel neovlivní. Pokud se kapela zpozdí, hned je program v troskách. Jenže program u Rockové Ostravy byl v troskách už od jeho prvotního zveřejnění. Třeba příští ročník bude zase akce o krok dále a nabídne minimálně stejně zajímavé kapely jako letos. Po tom, co byla zrušena Noc plná hvězd si tento region alespoň jednodenní festival metalového ražení zaslouží. (Peťan)
SILENT VOICES není zrovna kapela, kterou musím slyšet, a proto se uchyluji do pivního stanu, ke svým thrashkolegům Mírovi a Peťovi. Kde spekulujme nad tím, jak by asi zněl KREYSON kdyby v něm zpíval Daniel Landa (smích). Lidí v areálu se pohybuje už jen poskromnu. RIPPER OWENS má sice image hiphopera, ale valí klasický heavy metal, vlastně skoro samé songy od JUDAS PRIEST. Zní to dobře, ale když se čas přehoupne přes druhou hodinu ranní, jdu spát do auta. Jsem už hodně unavený a nehodlám to lámat přes koleno. Spíme asi do půl sedmé. Volám Mírovi, který mezitím vymetal bary na Stodolní. Za 15 minut je tu a vydáváme se na dlouhou cestu domů. Když už naprosto vyčerpaní přijíždíme v půl třetí domů, zjistíme, že kromě vstupenek v rozbitém autě zůstaly i klíče od domu. Když se daří, tak se daří. Takže ještě cesta k nám do práce a zpátky a v půl čtvrté jsme konečně doma. Sprcha a spánek a večer znovu na koncert. (KubaAjz)
Organizace na festivalu nebyla na pochvalu. V průběhu dne se program měnil a člověk se nemohl dovědět žádné informace. Hlasatel je pěkná věc, ale pokud by se postavil do prostor mimo pódium, pak by zjistil, že není slyšet. Kapela WISDOM měla zpoždění a tak se utvářely velké mezery mezi kapelami. Sám ani nechápu nevyužitý hodinový prostor WISDOM. Tady mohl klidně hrát TIM RIPPER OWENS, který byl neslušně přesunut na ráno a ještě v polovině utnut. Zvuk, to byla kategorie sama o sobě. Pivo došlo brzo, jídel tam bylo více než se slušelo a merchandise skoro žádný, jen v prostorách autogramiád byla možnost sehnat něco od samotných kapel. Na konci se pak celý prostor proměnil v pěkné smetiště. Celkově mi Rocková Ostrava až moc připomněla poslední Sonisphere v Praze, kde také festival selhal pod náporem lidí a po špatném plánování. Názor si však může udělat každý sám. Myslím, že i samotné kapely si odvezly „zajímavou“ zkušenost. Plusem celé akce byl ale areál, který udělal koncertům pěknou kulisu. (Míra)
Fotky: Míra
