9. den – sobota 27.7.
Vodňany, Festa de la Pohoda
Budík zvoní ve 4:45. Spal jsem hodinu, dvě? Nebo jsem vůbec nespal? Nevím. Je mi na zvracení. Něco jako kocovina, akorát jsem nic nepil. Nepředstavitelná bolest hlavy. Nedokážu vůbec fungovat. Za poslední dny se spánkový deficit vyšplhal někam k 30 hodinám. Neuvěřitelné. V pět hodin a 5 minut odjíždíme z Tolminu. První asi 2 hodiny jízdy klimbám, občas na minutu usnu, hned mě však vzbudí zatáčka. Po tom, co vjíždíme na dálnici, stavíme na kafe a snídani, se dávám se trochu do funkční podoby. Cesta ubíhá nad míru dobře. Asi po 4 hodinách cesty se rozsvěcí kontrolka chladiče. Stavíme na benzině a zjišťujeme, co se děje. V chladiči vzniká nějaký nezvyklý tlak, který stlačuje vodu hluboko pod rysku. Doléváme vodu, ale po chvíli se kontrolka opět rozsvítí. Teploměr však dál ukazuje normální teplotu, tak doufáme, že dojedeme. Později v servisu zjišťují prasklou hlavu. Chudáček thrashportér. Do Vodňan přijíždíme v půl druhé. Na místě je zatím mrtvo. Krásné teplé počasí se stále drží, a tak neváhám a ihned skáču do řeky Blanice. Skvělé osvěžení. Konečně nesmrdím potem, ale pro změnu rybinou. Jdeme do areálu. Zdravíme se s Matějem z Vegan food a organizátorem Brožíkem. Pomalu se začínají trousit první návštěvníci. Doráží i ostatní z kapely, a tak se začínáme připravovat na vystoupení. Máme dost času si vše připravit. Jsem trochu nervózní, protože jsme přece jen kvůli našemu cestování neměli nějakých deset dní zkoušku. Ale všechny riffy si přehrávám a vypadá to, že jsem nic nezapomněl. Nějaký lid se schází, a tak v půl čtvrté odpalujeme náš heavy punk. Hraje se dobře, ale v songu Terč mi praská struna a dochází asi k pětiminutovému zdržení, než naladím druhou kytaru, která se stejně hned zas rozlazuje, ale set už nějak doskřípeme do konce. Chtěl bych ještě jednou poděkovat, že jsme si mohli zahrát na Pohodě, pro mě nejlepším hc/punk festivalu u nás. Po nás hrají UCHÁZÍM. Na mě je to až příliš alternativa, a tak se jdu znovu zchladit do řeky. Za to brněnský MCGYVER je přesně ten typ punk rocku co můžu. Zajímavé srozumitelné texty, ostrá kytara evokující zvuk DEAD KENNEDYS. Takhle zní punk, když ho hrajou dospělí a ne pubertální děti. Následuje stálice jihočeského hc/punku DEZINFEKCE. Těchto chlapíků si moc vážím, jednak proto, že pomáhají ostatním kapelám, což u starších kapel, které si spíše hlídají svůj píseček, není příliš časté, a jednak se můžu vždy spolehnout, že odvedou 100% výkon. Jedna z prvních punk kazet, která se mi dostala do ruky, byla kazeta ILEGALITY. Přesto žádná nostalgie nenastává. Nějak zvlášť mě to nebaví. INNOXIA CORPORA mám docela rád, ale už na mě totálně doléhá únava a s obtížemi vnímám jejich set vsedě. Ke vší úctě k předlistopadovým kapelám, ale MICHAEL´S UNCLE se prostě nedali poslouchat. Divný hardcore + zvrácené ska a ani cover HNF to už nezachránil. LAHAR všichni znáte, nebo snad ještě někdo, kdo o této valící se žhavé lávě neslyšel? Dle mě kluci podcenili komunikaci se zvukařem a nezdravě přeřvali kytary a bicí byly pod tím hodně utopené. Celé se to pak slévalo ve velkou kouli. Taky mě dost nebaví, když půlku koncertu se snaží zpívat diváci. Já vím, je to show, ale nezní to dobře. Jinak ultra rychlý thrash metal, štěkavý zpěv a maximální nasazení. Super jako vždy. Jsme na pokraji sil, a tak se po anglicku na konci setu LAHAR vytrácíme a po dlouhých 8 nocích v autě konečně spíme doma v posteli.
10. den – neděle 28.7.2013
DAY OFF
Spíme snad 12 hodin v kuse a užíváme si domova. Uklízíme auto, zajedeme si na oběd. Je to poněkud divné, že dnes nehrají žádné kapely. Tak si aspoň můžu poslechnout pár nových desek. Prohlídneme fotky, ale hlavně se snažíme co nejvíc dospat, ať jsme na pondělí použitelní.
11.den – pondělí 29. 7.
Praha, IRON MAIDEN
O koncertu IRON MAIDEN už se pěkně rozepsal Peťa, a tak jen v krátkosti doplním pár našich zážitků. Ráno si přispíme a vstáváme poměrně pozdě. Dnes jedeme ve třech. Naší dvojici doplňuje kamarád Jenz od nás z kapely. Už po cestě potkáváme spoustu fanoušků. Stavíme na pumpě, kde Jenz potkává kolegu z práce, který se ho ptá, kam jede. Na IRON MAIDEN. A kolega se dál ptá „a co to je?“ Vidíte a já jsem si myslel, že IRON MAIDEN musí znát opravdu každý. Parkujeme přímo před Edenem za krásných 500 korunek. Jsou tři hodiny. V pět by se mělo začít pouštět dovnitř. Tak hurá do fronty. Potkáváme Peťu a Anet, s kterými kecáme až do záčátku Maidnů. Začínají pouštět o hodinu dřív a Mařenka je zrovna na záchodě. Uf, nakonec dobíhá na poslední chvíli. Vbíháme dovnitř, máme stání pod pódiem. Dostáváme se do desáté řady a zabíráme si místo na patníku, který zakrývá kabely vedoucí ke zvukaři. Snad tu vydržíme. Lidi se začínají tlačit jak v metru ve špičce. Rozhodnu se, že buď si dojdu na záchod teď, a nebo nikdy. Je to boj, musím se protlačit mezi stovkami lidí. Hrůza, když se promačkám zas zpátky, je mi jasné, že znovu už se na záchod nedostanu. 4 hodiny to snad zvládnu vydržet. Předkapela, zbytečná ztráta času. A pak už napjatě vyčkáváme. V tom začíná úplně brutální liják. Jak kdyby na nás začali stříkat z hadice. Prudce se ochlazuje a jsme promoklí až na kost. Byli jsme tak dlouho pryč, že nás vůbec nenapadlo mrknout na předpověď počasí, a tak nemáme pláštěnky. A to byla chyba.
Ani déšť, ani všudypřítomní vidlovíkendmetalisti nám nezkazili obrovský zážitek. S prvním songem Maidnů přichází obrovská tlaková vlna, která vše hrne před sebou jak buldozer. Říkám si, to je náš konec, teď nás ušlape dav. Pevně obejmu Mařenku a podaří se nám vše ustát. Akorát jsme rázem z desáté řady tak ve dvacáté. Ale stále jsme dost blízko, že vidíme vše na pódiu. Je to krása sledovat hru kytaristů, grimasy ve tváři Bruce Dickinsona a vůbec vše, co se na pódiu děje. Na každý song je jiná plachta na pozadí. Mráz mi po zádech sice neběhal, tak jako když jsem je viděl poprvé, ale přesto to byl nezapomenutelný zážitek. Jestli bude nějaké příště, jsem připraven se znovu mačkat pod pódiem! Když na konci vylézáme z kotle, začínám nekontrolovatelně drkotat zuby. Jsme prochladlí, promoklí, ale šťastní. Mařenka si jde do protějšího Tesca koupit suché ponožky a boty. Mimochodem v sekci oblečení byl mimořádný nápor. Z místa odjíždíme až 2 hodiny po skončení koncertu. Díky novému kousku dálnice mezi Táborem a Planou nad Lužnicí cesta utíká docela rychle a před druhou hodinou ranní jsme doma. Následky prochlazení mám ještě 14 dní poté. Ale co už. Stálo to za to! Co říci závěrem? Byla to skvělá jízda, mnoho perfektních kapel, spousta zážitků. Ale bylo to příliš krátké, přidal bych alespoň ještě jednou tolik. (smích) AVE METAL!
Fotky Festa: Michal Kočan
Celá galerie
Vodňany, Festa de la Pohoda
Budík zvoní ve 4:45. Spal jsem hodinu, dvě? Nebo jsem vůbec nespal? Nevím. Je mi na zvracení. Něco jako kocovina, akorát jsem nic nepil. Nepředstavitelná bolest hlavy. Nedokážu vůbec fungovat. Za poslední dny se spánkový deficit vyšplhal někam k 30 hodinám. Neuvěřitelné. V pět hodin a 5 minut odjíždíme z Tolminu. První asi 2 hodiny jízdy klimbám, občas na minutu usnu, hned mě však vzbudí zatáčka. Po tom, co vjíždíme na dálnici, stavíme na kafe a snídani, se dávám se trochu do funkční podoby. Cesta ubíhá nad míru dobře. Asi po 4 hodinách cesty se rozsvěcí kontrolka chladiče. Stavíme na benzině a zjišťujeme, co se děje. V chladiči vzniká nějaký nezvyklý tlak, který stlačuje vodu hluboko pod rysku. Doléváme vodu, ale po chvíli se kontrolka opět rozsvítí. Teploměr však dál ukazuje normální teplotu, tak doufáme, že dojedeme. Později v servisu zjišťují prasklou hlavu. Chudáček thrashportér. Do Vodňan přijíždíme v půl druhé. Na místě je zatím mrtvo. Krásné teplé počasí se stále drží, a tak neváhám a ihned skáču do řeky Blanice. Skvělé osvěžení. Konečně nesmrdím potem, ale pro změnu rybinou. Jdeme do areálu. Zdravíme se s Matějem z Vegan food a organizátorem Brožíkem. Pomalu se začínají trousit první návštěvníci. Doráží i ostatní z kapely, a tak se začínáme připravovat na vystoupení. Máme dost času si vše připravit. Jsem trochu nervózní, protože jsme přece jen kvůli našemu cestování neměli nějakých deset dní zkoušku. Ale všechny riffy si přehrávám a vypadá to, že jsem nic nezapomněl. Nějaký lid se schází, a tak v půl čtvrté odpalujeme náš heavy punk. Hraje se dobře, ale v songu Terč mi praská struna a dochází asi k pětiminutovému zdržení, než naladím druhou kytaru, která se stejně hned zas rozlazuje, ale set už nějak doskřípeme do konce. Chtěl bych ještě jednou poděkovat, že jsme si mohli zahrát na Pohodě, pro mě nejlepším hc/punk festivalu u nás. Po nás hrají UCHÁZÍM. Na mě je to až příliš alternativa, a tak se jdu znovu zchladit do řeky. Za to brněnský MCGYVER je přesně ten typ punk rocku co můžu. Zajímavé srozumitelné texty, ostrá kytara evokující zvuk DEAD KENNEDYS. Takhle zní punk, když ho hrajou dospělí a ne pubertální děti. Následuje stálice jihočeského hc/punku DEZINFEKCE. Těchto chlapíků si moc vážím, jednak proto, že pomáhají ostatním kapelám, což u starších kapel, které si spíše hlídají svůj píseček, není příliš časté, a jednak se můžu vždy spolehnout, že odvedou 100% výkon. Jedna z prvních punk kazet, která se mi dostala do ruky, byla kazeta ILEGALITY. Přesto žádná nostalgie nenastává. Nějak zvlášť mě to nebaví. INNOXIA CORPORA mám docela rád, ale už na mě totálně doléhá únava a s obtížemi vnímám jejich set vsedě. Ke vší úctě k předlistopadovým kapelám, ale MICHAEL´S UNCLE se prostě nedali poslouchat. Divný hardcore + zvrácené ska a ani cover HNF to už nezachránil. LAHAR všichni znáte, nebo snad ještě někdo, kdo o této valící se žhavé lávě neslyšel? Dle mě kluci podcenili komunikaci se zvukařem a nezdravě přeřvali kytary a bicí byly pod tím hodně utopené. Celé se to pak slévalo ve velkou kouli. Taky mě dost nebaví, když půlku koncertu se snaží zpívat diváci. Já vím, je to show, ale nezní to dobře. Jinak ultra rychlý thrash metal, štěkavý zpěv a maximální nasazení. Super jako vždy. Jsme na pokraji sil, a tak se po anglicku na konci setu LAHAR vytrácíme a po dlouhých 8 nocích v autě konečně spíme doma v posteli.
10. den – neděle 28.7.2013
DAY OFF
Spíme snad 12 hodin v kuse a užíváme si domova. Uklízíme auto, zajedeme si na oběd. Je to poněkud divné, že dnes nehrají žádné kapely. Tak si aspoň můžu poslechnout pár nových desek. Prohlídneme fotky, ale hlavně se snažíme co nejvíc dospat, ať jsme na pondělí použitelní.
11.den – pondělí 29. 7.
Praha, IRON MAIDEN
O koncertu IRON MAIDEN už se pěkně rozepsal Peťa, a tak jen v krátkosti doplním pár našich zážitků. Ráno si přispíme a vstáváme poměrně pozdě. Dnes jedeme ve třech. Naší dvojici doplňuje kamarád Jenz od nás z kapely. Už po cestě potkáváme spoustu fanoušků. Stavíme na pumpě, kde Jenz potkává kolegu z práce, který se ho ptá, kam jede. Na IRON MAIDEN. A kolega se dál ptá „a co to je?“ Vidíte a já jsem si myslel, že IRON MAIDEN musí znát opravdu každý. Parkujeme přímo před Edenem za krásných 500 korunek. Jsou tři hodiny. V pět by se mělo začít pouštět dovnitř. Tak hurá do fronty. Potkáváme Peťu a Anet, s kterými kecáme až do záčátku Maidnů. Začínají pouštět o hodinu dřív a Mařenka je zrovna na záchodě. Uf, nakonec dobíhá na poslední chvíli. Vbíháme dovnitř, máme stání pod pódiem. Dostáváme se do desáté řady a zabíráme si místo na patníku, který zakrývá kabely vedoucí ke zvukaři. Snad tu vydržíme. Lidi se začínají tlačit jak v metru ve špičce. Rozhodnu se, že buď si dojdu na záchod teď, a nebo nikdy. Je to boj, musím se protlačit mezi stovkami lidí. Hrůza, když se promačkám zas zpátky, je mi jasné, že znovu už se na záchod nedostanu. 4 hodiny to snad zvládnu vydržet. Předkapela, zbytečná ztráta času. A pak už napjatě vyčkáváme. V tom začíná úplně brutální liják. Jak kdyby na nás začali stříkat z hadice. Prudce se ochlazuje a jsme promoklí až na kost. Byli jsme tak dlouho pryč, že nás vůbec nenapadlo mrknout na předpověď počasí, a tak nemáme pláštěnky. A to byla chyba.
Ani déšť, ani všudypřítomní vidlovíkendmetalisti nám nezkazili obrovský zážitek. S prvním songem Maidnů přichází obrovská tlaková vlna, která vše hrne před sebou jak buldozer. Říkám si, to je náš konec, teď nás ušlape dav. Pevně obejmu Mařenku a podaří se nám vše ustát. Akorát jsme rázem z desáté řady tak ve dvacáté. Ale stále jsme dost blízko, že vidíme vše na pódiu. Je to krása sledovat hru kytaristů, grimasy ve tváři Bruce Dickinsona a vůbec vše, co se na pódiu děje. Na každý song je jiná plachta na pozadí. Mráz mi po zádech sice neběhal, tak jako když jsem je viděl poprvé, ale přesto to byl nezapomenutelný zážitek. Jestli bude nějaké příště, jsem připraven se znovu mačkat pod pódiem! Když na konci vylézáme z kotle, začínám nekontrolovatelně drkotat zuby. Jsme prochladlí, promoklí, ale šťastní. Mařenka si jde do protějšího Tesca koupit suché ponožky a boty. Mimochodem v sekci oblečení byl mimořádný nápor. Z místa odjíždíme až 2 hodiny po skončení koncertu. Díky novému kousku dálnice mezi Táborem a Planou nad Lužnicí cesta utíká docela rychle a před druhou hodinou ranní jsme doma. Následky prochlazení mám ještě 14 dní poté. Ale co už. Stálo to za to! Co říci závěrem? Byla to skvělá jízda, mnoho perfektních kapel, spousta zážitků. Ale bylo to příliš krátké, přidal bych alespoň ještě jednou tolik. (smích) AVE METAL!
Fotky Festa: Michal Kočan
Celá galerie
